„Odejdi.“ Rada, kterou můžete slyšet z okolí, když Vám nevychází vztah. Když je protějšek zlomený, zraněný, neúspěšný. Je to tak těžké – v té chvíli při něm stát. A je to tak snadné – v té chvíli ho opustit. Také kdekdo volí odchod. A málokdo v okolí mu to vyčte. Přece je doba, které vládnou hesla: „Když se Ti něco nelíbí, opusť to“. „Když se Ti nelíbí dokument v počítači, jediným klikem ho shodíš do koše“. „Když Ti nevyhovuje člověk, jediným klikem na sociální síti ho zablokuješ, smažeš jeho komentář“. „Když Ti vadí vztah, který máš, jediným klikem vstoupíš na seznamku, ten lidský e-shop, kde snadno zadáš parametry a vypadne Ti ,vhodnější’ známost“.
Ano, taková je doba. Ale já nepocházím z této doby. Když na vánoční setkání se mnou chodí lidé, kteří očekávají snadná řešení, jsou zklamaní. Vyrostl jsem totiž v jiné době. Tehdy, když se věc porouchala, nejprve se hledal způsob, jak ji opravit. A teprve, když všechny možnosti opravy selhaly, se věc opustila, vyhodila. I proto „odchod“ doporučuji jako poslední řešení. Pokud to jenom trochu jde, pokud je jenom trochu oboustranná vůle, snažím se hledat způsob, jak porouchaný vztah opravit. O tom jsou i mé knihy 250 zákonů lásky, Spolu, JáMy spřízněných duší nebo L.E.Ž. – každá pro odlišnou situaci. Ale všechny pro lidi ochotné budovat zdravější vztah.
Energie pozitivního slova
S jednotlivci nebo páry, které chodí na vánoční setkání, pracuji slovem. Někdo namítne: „Jenom slovem?“ Ale slovo je energie. I ve vztahu je slovo nositelem dobra nebo zla, možnosti sblížit se nebo vzdálit se. A někdy stačí tak málo.
Když jsem studoval vztahovou psychologii, můj lektor se na první hodinu nedostavil v domluvený čas. Nechal mě čekat. Dlouho. Když se objevil, neřekl: „Petře, nezlobte se, že jdu pozdě.“ Ne, on použil opačný náboj. „Petře, děkuji, že jste na mě počkal.“ Nemluvil o sobě („JÁ jdu pozdě“) a ještě k tomu negativně. Raději ocenil protějšek (mě) za to dobré. A tím mě učil psychologicky pracovat se slovy. Především se základním slovem pro výstavbu vztahů. To slovo zní DĚKUJI. Děkuji Ti za to, že…
Jak zdůrazňuji v knize 250 zákonů lásky, všichni do vztahů vstupujeme proto, aby nám bylo lépe než o samotě – abychom se cítili silnější, schopnější, jistější, užitečnější. Tuto informaci vůbec nejlépe dokážeme předat slovem. Jsou však chvíle, kdy můžeme totéž vyjádřit i beze slov. Prostým obejmutím, souzněním, sblížením, vděčností. Formu tedy ponechám na Vás. Jenom prosím, pokud opravdu stojíte o zdravý a dlouhodobý vztah, zamyslete se nad energií následujících jednoduchých procítění, které zahřejí Vás, ale i toho druhého, stačí je vyslovit nebo jinak dát najevo:
1. „Děkuji Ti za to, že obyčejné chvíle měníš v neobyčejné.“
Když jsme sami, neobyčejné chvíle jsou něčím zvláštní. Když jsme ve vztahu, neobyčejné chvíle jsou někým zvláštní. Zvláštními, potažmo mimořádnými se stávají proto, že je pro nás vytvářejí mimořádní lidé. Pro jiné možná mimořádní nejsou. Od nikoho jiného možná toto neslyší. Ale od nás by měli. Protože jsou mimořádnými pro nás. Dejme jim to najevo, prosím.
2. „Děkuji Ti za to, že mě posouváš dopředu, když to potřebuji.“
Na dnešek jsem nocoval ve městě, které probudily přízemní mrazíky. Starší žena o holi na náledí uklouzla, sesula se na chodník a sama se nebyla schopná postavit na nohy. Bojovala s osudem uprostřed davu lidí, kteří spěchali do práce, míjeli ji, neměli čas. Možná si při překračování nebo obcházení její postavy i říkali: „Není opilá?“ „Není těžká?“ „Co když má něco zlomeného a bylo by nutné přivolat záchranku a setrvat u ní – nezdržela by mě příliš?“ Ignorovat člověka, který nás potřebuje, je lehké. Podat mu ruku a věnovat mu čas je těžší. Leč co je nesnadné, to obvykle má smysl. Nejen pro druhé, ale i pro nás samotné. Ti, kteří to poznali z druhé strany (ležícího člověka na dně, který volal o pomoc), už vědí, že dáváním ve správném vztahu se nechudne, jen získává. Pomůžeme-li totiž člověku, pomůže to současně i nám. Podpoříme-li člověka, který je součástí našeho vztahu, investujeme do něj i do samotného vztahu, jehož jsme přímou součástí.
3. „Děkuji Ti za to, že víc mluvíš se mnou než jen o mně.“
Je to jen malá změna v předložce – místo O je S – a jaký to udělá rozdíl! Většina problémů ve vztazích by vymizela, kdyby lidé více mluvili s druhým a méně o druhém. Kdyby více řešili a méně drbali. Vztah není rozkvetlý sad už proto, že partneři jsou odlišní lidé, často to mezi nimi skřípe, nicméně MUSEJÍ spolu hovořit zpříma, i když je to nepříjemné a nesnadné. Správný vztah je pouze pravdivý vztah. Tedy vztah, ve kterém se za pravdu a za upřímnost nemusí nikdo stydět.
Chybí/vadí mi něco na druhém? Fajn, tak mu to řeknu, ať to společně vyřešíme. Nechápu něco na jeho jednání, přístupu? Mám obavy, jak to se mnou myslí? Fajn, tak se ho zeptám a nenechám v sobě zbytečné domněnky bobtnat v katastrofické vize. Potlačováním špatných emocí v sobě (internalizací) se jen odkládá výbuch nahromaděné nespokojenosti. Nebojme se tedy říct: „Toto mě trápí.“ „Toto mi nedělej.“ „Tímto mi neubližuj.“ Přímou komunikací můžeme protějšek i pochopit.
Jako na jednom z vánočních setkání muž, který se vnitřně zlobil na svou ženu, že s ním nespí tak často, jak by si přál. Neřekl jí to. Neznal tedy její důvod. Nevěděl, že i ona by se ráda uvolnila, ale byla vyčerpaná z celodenní péče o dvě děti, že jí nezbývala energie ani myšlenky. Stačilo, aby to muž pochopil (svěřil se) a mohl jí s dětmi pomoci či jinak ulevit, a ona by s ním ráda prožila to, co i sama tolik potřebovala. Sblížení. Procítění, že je víc než jen stroj na péči o domácnost. Místo toho si muž (po poradě s kamarády) našel milenku. Přitom i jeho ženě chybělo jeho objetí…
4. „Děkuji Ti za to, že mi chodíš naproti na půl cesty.“
V knize karmických vztahů JáMy spřízněných duší upozorňuji, že na světě neexistují dva totožní lidé. Všichni se odlišujeme svou výchovou, minulostí, prožitky, zkušenostmi, hodnotami, názory, potřebami a způsoby rozhodování. Nesoulad dvou bytostí ve vztahu je normální, stejně jako problémy, které z tohoto nesouladu vznikají. Neexistuje vztah, který by se s problémy nepotýkal. Ty nejzdravější vztahy tedy nejsou bez problémů, pouze se v nich lidé naučili problémy řešit. Pochopili, že klíčové není to, JAK problémy řeší, spíše KDE je řeší.
Nejšťastnější partneři je z psychologického pohledu řeší na půli cesty. Jako by se dva sousedé sešli u společného plotu. Ačkoli oba stojí na svém pozemku, mohou se jeden druhého dotýkat a vyhovět si. Proto také při vánočních setkáních nehledám pro páry kompromis, ale konsensus. Konsensus je víc než kompromis. U kompromisu musejí oba udělat ústupek, krok zpět, ale tím se z logického pohledu navzájem vzdálí. Konsensus se dělá přesně naopak – oba udělají vstřícný krok k druhému, a tím se navzájem přiblíží.
V knize nápravy porouchaných vztahů Spolu vysvětluji, že každý konsensus se hledá nejlépe, když začneme s maximální vstřícností k druhému. Nebo s uvědoměním, že druhý tvoří polovinu našeho vztahu. Tím tedy vlastně poskytujeme i maximální vstřícnost sobě. Ale více o tom v knize.
5. „Děkuji Ti za to, že mě nechceš porazit, ale vyhrát společně se mnou.“
Schopní budovat zdravý vztah jsou pouze ti, kteří chápou, že v takovém vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, nýbrž že jsou buď oba vítězové, nebo oba poražení. Válka ve vztahu je idiocie – jako šermovat před zrcadlem a snažit se napadnout toho, kdo na nás v tom skle vytahuje meč. Proto také dáváním nikdo nezchudne. Ale musí mít partnera, který umí zrcadlit.
Moudrým partnerům nevadí „platit dopředu“. Protože ve zdravě fungujícím vztahu dáváním inkasují. S každou energií, kterou dají druhému, sami dostávají energii, vědomí, že to má smysl. A to, jestli vztah zdravě funguje, poznáme právě na tom. Vrací se nám energie, kterou vynakládáme? Dělá ten v zrcadle totéž, co děláme my?
Vztah, který správně funguje, je jako házení míčem o zeď. Vztah, který nefunguje správně, je jako tenis o jednom hráči. Podáte – a nikdo míč nevrátí.
6. „Děkuji Ti za to, že mi věnuješ čas.“
Na budování vztahu je nejparadoxnější to, že to nevyžaduje nic převratného. Když měl druhý špatný den, mnohdy nejsou potřeba žádná slova, jen rameno, na které může složit hlavu, dvě ruce, které ho obejmou. Není nutné dávat rady, dělat chytráka, jak jsme všechno předem věděli, ne, to není partnerství. Partnerství je stát při někom a věnovat mu to nevzácnější, co máme a co on potřebuje. Tedy energii a čas.
Máte doma robotický vysavač? Všimněte si, co dělá, když mu dochází síla. Vrátí se na jedno místo – tam, kde se vždy spolehlivě dobije. To je jeho domov. Domov ve vztahu není adresa. Domov ve vztahu je člověk.
Dát druhému čas ovšem neznamená, že něco ztrácíme. Ten druhý někdy potřebuje čas na to, aby mohl být sám. Kdykoli začal žít příliš podle jiných a ztrácet sám sebe, potřebuje být sám, aby znovu mohl být sám sebou.
Neexistuje hodnotnější dárek než dát někomu čas. Ať jsme zrovna spolu nebo od sebe. Čas na to, aby mohl bez omluv brečet, nadávat, dostat ze sebe vše zlé a nejasné. Nereagujme, nesuďme, nedělejme nic, jen to nejpodstatnější. Buďme s ním.
7. „Děkuji Ti, že vynakládáš úsilí na vzájemné porozumění.“
Vždy je snazší odsoudit člověka, než mu porozumět. Porozumění vyžaduje více než odsudek. Partner by musel vynaložit zvláštní laskavost a trpělivost. Natáčet svůj úhel pohledu tak, aby pochopil, že na jednu věc se dá dívat i jinak (a oba mohou mít pravdu). A takové natáčení je velice namáhavé.
Pro mnoho krátkozrakých partnerů je snazší zacházet s druhým tak, jako by ho znali lépe, než se zná on sám.
8. „Děkuji Ti za to, že máš v sobě dostatek ochoty přiznat svůj omyl.“
Nikdo není dokonalý, nikdo není neomylný. Ten, kdo si myslí, že není schopen omylu, se mýlí ze všech nejvíce.
Ve vztazích, které chtějí zdravě růst, jde o to objevit chybu, ať je kdekoli. Tu chybu napravit, a tím se posunout dál. Ve vztazích, které nemají šanci růst, jde o to zjistit, kdo má pravdu, a vysmát se tomu, kdo se mýlí. Moudří partneři nepotřebují zkoumat, čí názor je pravdivější. Protože hodnota vztahu je větší než osobní „vítězství“ či přesvědčení. Proto není nutné druhého zostuzovat jen proto, že udělal chybu. Partner není rozhodčí ani trestní komise, natož protihráč. Správný partner je spoluhráč, jehož úkolem je druhého povzbudit právě proto, že udělal chybu.
Stůjme při druhém, ať se rozhodne pro cokoli svým srdcem. I kdyby odešel, protože jsme ho zklamali/otrávili/příliš zranili, nebojujme za svou pravdu. Snažme se mu porozumět. Poučit se pro příští vztah, který alespoň budeme schopni méně zkazit.
Byť by to byl opětovný vztah s tím samým člověkem. Protože kdo ví. Vzdálenost mezi dvěma lidmi může zabránit slovům, ale nikdy ne myšlenkám. A ten, kdo nás opravdu miluje (protože se jako milováníhodní chováme), ve skutečnosti nikdy neodejde.
9. „Děkuji Ti za to, že při mně stojíš v časech dobrých i zlých.“
Oddávající hodnostáři to říkají ve svých svatebních projevech. A právem. „Pseudopartneři“, kteří s námi nechtějí sdílet zlé časy, si nezaslouží, abychom s nimi sdíleli dobré časy.
Mnozí lidé proklínají špatné časy. Ptají se: Proč se mi to děje? Ale všechno má svůj správný smysl a smyslem špatných časů je unikátní šance vidět, jací skutečně jsou lidé v našem nejbližším okolí. Partneři především.
Jak se opravdu chovají, když nám něco nevyjde? Definice pravého partnerství je prostá: Když se nedaří, tak si pomáhat. Když se daří, tak se spolu usmívat.
10. „Děkuji Ti za to, že ke mně sestupuješ do bahna, abych v něm neklečel o samotě.“
Chcete ztratit čas? Věnujte ho někomu, kdo je nablízku jen tehdy, když je mu to pohodlné nebo když to on sám potřebuje. To není partner, ale trhovec.
Partnerství je svým způsobem kolektivní sport. Proto oba buď vyhrávají, nebo prohrávají. Nikdy ne každý sám. Jestliže jeden padl do bahna, skutečný parťák neváhá jít do toho bahna k němu. Ne proto, že by tolik stál o bahno. Ale proto, že partner nikdy nesmí být v bahně sám.
Neposmívejme se mu, nesrážejme ho ještě víc. Možná že bychom měli pravdu a říkali fakta správně. Jenže ve vztahu nejde o to jen dělat věci správně, ale především dělat správné věci.
Chybí Vám takový protějšek? Věřili jste, že máte spřízněnou duši, ale něco se pokazilo? Potřebujete se ujistit, že jste na správné společné cestě? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.
Prožíváte první opravdu vážný vztah a neuvědomujete si, jaké nástrahy Vás mohou potkat – nechápete, pro jaké malichernosti se tolik vztahů rozpadá? Využijte knihu 250 zákonů lásky.
Procházíte několikátým vztahem a znovu se trápíte narůstajícími problémy, odlišnostmi ve výchově, neuzavřenou minulostí či toxicitou partnera? Využijte knihu Spolu. V případě nevěry, falše, lží, podrazů nebo manipulace knihu L.E.Ž..
(Objednáváte-li kteroukoli z mých knih jako vánoční dárek zde, uveďte do kolonky Poznámka k objednávce křestní jméno obdarovaného. Rád mu vepíšu vlastnoruční věnování do knihy, ať má pod stromečkem skutečně OSOBNÍ překvapení.)