Jak udělat to, čeho se bojím

Máte strach, nebo už úzkost?

Obraz, kterého se bojíte, ovládá Vaše psychiku?

Prosakuje už i do fyzického zdraví? Z pouhého strachu se už stala tíseň, která způsobuje nespavost, unavenost, nesoustředěnost, nevýkonnost, frustraci, přecitlivělost – a právě úzkost?

Pak, prosím, věnujte pozornost následujícím slovům. Můžete je číst, anebo poslouchat (stačí si zapnout přehrávač). Záleží na Vás. Hlavně ať je Vám to pohodlné.

Dvě pomoci

Pro ty, kdo už dlouho nemohou pustit z hlavy ať přítomnost, nebo pouhou představu o tom, co by se mohlo stát, mám jednu systematickou pomoc: sérii psaných FC Kurzů a zejména jejich korunu – poslední vydání Jak pokořit strach. (Pro sebe nebo blízkého člověka, kterému chcete pomoci, seženete pouze zde.)

A pokud zatím jen cítíte, že Vám nebo někomu blízkému, na kom Vám záleží, mizí radost a přibývá temnější uzavírání do sebe, prosím, položte jemu nebo i sobě pod stromeček tento dárek: Vánoční Speciál NEJVĚTŠÍ BOHATSTVÍ V ŽIVOTĚ. Obsahuje kompletní psychohygienu i pro ty, kdo nikdy žádný můj FC Kurz nečetli.

Rozdíl mezi strachem a úzkostí

Alespoň několik základních myšlenek z nich:

Předně je třeba odlišit strach a úzkost. Strach je přirozená a správná emoce, která nás varuje a pomáhá nám. Je jako červená na semaforu. To, že nám zabrání pokračovat za naším cílem, neznamená, že nám chce ublížit. Naopak, červená na křižovatce nám může zachránit život.

Představte si, že stojíte před propastí. Potřebujete přeskočit na protější břeh. Je přirozené a správné, že máte strach, který varuje: Nemůžeš se jen tak rozeběhnout a skočit. Víš proč? Tvůj nejdelší skok, jakého jsi schopen, je přece kratší než vzdálenost na druhý břeh. Když budeš dělat nebojácného a skočíš, zabiješ se. To je podvědomá emoce, která nás hlídá a říká se jí rovněž racionální (rozumový) strach. A to proto, že se dá rozumem vysvětlit, rozumem pochopit a především rozum aktivuje: Nutí nás ještě jednou přemýšlet, než něco uděláme. Tento strach naprosto potřebujeme. Tak jako červená na semaforu nás sice (zdánlivě) zabrzdí, ale současně přiměje jít dál bezpečněji – opatrněji, jinudy (v případě příliš široké propasti).

Rozumíte tomu, prosím? Ještě polopatičtěji vysvětluji strach, jeho fungování i práci s ním v Jak pokořit strach. Pro každého, koho sužuje strach, by to měla být povinná četba!

Jiná je ovšem úzkost.

Úzkost je v podstatě dlouhodobý a neléčený strach.

Jak vzniká a co dokáže úzkost

Opět alespoň základní myšlenky:

Na začátku má člověk jen strach. Ten ho nutí více přemýšlet. Například i o tom, kde se vzal. Proč si v určitém momentu nevěříme. Proč máme tísnivý pocit z lidí, které neznáme a kteří nám nikdy neublížili. Proč si negativně vykládáme něčí slovo nebo reakci gestem. Vždy to má důvod. Pokud si ho neuvědomujeme, může být v hluboké minulosti, třeba i v dětství. (Více o tom již v Jak pokořit strach.)

Tento strach, pokud dlouhodobě neřešíme, se rozvine v úzkost. Úzkosti se říká také strach emocionální. Neaktivuje rozum, ale emoce, ty nejhorší. K tomu alespoň jednu poznámku: Lidský organismus obecně funguje tak, že “pokud nechceme myslet, musíme trpět”. Pokud si škodíme a rozumem to neřešíme, přijdou až nesnesitelné pocity, které už nemůžeme vydržet, a potom konečně zvolíme změnu – vyřešení problému. O to úzkosti jde. I ona nám tedy má pomoci. Probudit nás, ale už brutálním způsobem. A člověk vypojeného rozumu tomu většinou neporozumí.

Lidé s úzkostí si vezmou prášek, aby úzkost nevnímali. Ale ta úzkost je varuje. Je to jako jet ke křižovatce a spatřit červenou – tak si honem nasadit ty nejčernější brýle, abychom mohli projet.

I úzkosti je tedy třeba porozumět. Rozumem, ne emocemi. Úzkost vypadá jako představa, co by se mohlo stát, co se stát nesmí, co když se stane, tak mě určitě zničí. Kdyby mě vyhodili z práce. Kdyby náš dům zasáhla raketa. Kdyby můj nejbližší člověk zemřel dnes v autě na silnici. Pro úzkost zdánlivě není žádné opodstatnění. Rozum těch lidí, kteří jsou kolem nás, velí kroutit nad námi hlavou. Ale úzkost není nikdy nic nepochopitelného.

Úzkost (jakožto emocionální strach) je zásadně vázaná na špatnou minulost, zatímco strach (racionální) na přítomnost. Úzkost vypovídá o strachu, který v nás procitl už dávno. Mohlo se to stát i bezděky při sledování televizních zpráv. Nebo nám nějaká “dobrá duše” vyprávěla příběh se špatným koncem. My jsme to jen absorbovali, přijali do sebe, ale tam to nechali, nijak to neřešili ani nekompenzovali. Dovolíte znovu (možná bizarní) příměr? Kdo zná mé psané FC Kurzy a kdo pravidelně kupuje na Vánoce Speciál, ví, že objasňuji psychologii tak, aby to pochopilo i malé dítě.

Lednička

Představte si ledničku. Někdy v minulosti jste do ní vložili něco zkaženého. Co se stane, když tu ledničku otevřete dnes? Vyvalí se smrad. Právě to je úzkost. Problém je, že ta jedna zplesnivělá potravina mohla plísní nakazit i ostatní, zdravé, v té ledničce. A to taky umí úzkost. Na začátku mohl být obyčejný strach například z řízení auta. Byl rozumem pochopitelný, protože tehdy jste s volantem neměli zkušenost. Bylo přirozené a správné, že se bojíte – že máte k řízení respekt, jste ostražití a víte, že se něco musíte naučit, abyste strach přestali mít. JENŽE! Představte si, že jste tehdy tomu strachu podlehli. Kvůli strachu jste nezačali řídit. Mysleli jste, že tím se strachu vyhnete, že na něj vyzrajete. Ale on Vás neopustil. Zůstal ve Vás. Změnil se v úzkost, která se rozšířila do celého Vašeho myšlení. Takže už máte úzkost z čehokoli, co se jen trochu dotýká toho dávného příběhu. Dám příklady.

Když dnes odmítáte řídit, argumentujete, že je to deštěm nebo námrazou. Tím se ale učíte mít strach, i když řídí někdo Vám blízký, na kom Vám záleží. A to tím spíše, když je déšť a námraza. A nejde jen o auto. Vy najednou máte strach, i když jede autobusem na zahraniční zájezd (ačkoli neřídí, je jen pasažér). Nebo se začnete bát i létání. Může ve Vás vyvolávat tíseň pouhé počasí – déšť a námraza. Anebo bouřka: Jestliže jste někdy měli strach z blesku, z výšek, můžete mít úzkost, když se Vaše dítě nevrací zvenku a je bouřka, nebo když by mělo vylézt někam na skálu.

A všechno začalo tím, že jste se někdy v minulosti rozhodli, anebo Vám někdo v minulosti namluvil, NEŘÍDIT.

Zapojit rozum

V Jak pokořit strach popisuji spoustu metod, které praktikuje psychologie, psychoterapie i psychoimunologie. Alespoň jednu v několika větách:

Strach říká: Udělej to, čeho se bojíš, jenom přemýšlej. Zatímco úzkost říká: Nedělej to, čeho se bojíš, ani o tom nepřemýšlej – boj se na to myslet! Jenže když nebudeme přemýšlet, tak se ta úzkost bude rozpínat. Můžeme ji cítit, když jedeme výtahem a naskočí nám představa: Co kdyby to teď spadlo? Můžeme ji cítit, když čteme špatné zprávy o někom, kdo vážně onemocněl, a už nás přepadne úzkost: Co kdyby i mně teď řekli strašnou diagnózu? Co když už tu nemoc mám? Proto je důležité se strachem rozumem a konstruktivně pracovat. Pamatujte: Chronický stres (viz poznatky psychoimunologie) oslabuje imunitu, takže nemoc, které se úzkostlivě bojíte, může opravdu přijít (proto psychoimunologická doporučení tolik popisuji v psaných FC Kurzech).

A jedna z možných metod zapojení rozumu?

Začít s úzkostí zacházet jako se strachem. Začít přemýšlet. Jedete-li výtahem a napadne Vás, co když spadne, začněte se soustředit na něco jiného.

Nejsnazší je spočítat nějakou matematickou rovnici. 17 + 8 : 5, to celé na třetí.

A když je to pro Vás moc snadné, tak tam vsuňte druhou odmocninu. Nebo něco těžšího. A ještě těžšího. Dokud výtah nezastaví ve správném patře.

V Jak pokořit strach rozebírám mnoho možností. Vysvětluji amygdalu i prefrontální kortex tak, abyste zcela pochopili, jak strach funguje, proč, čím nás ovládá, ale také jak my můžeme začít ovládat a využívat jeho. Prosím, čtěte FC Kurzy, pokud objasňují řešení problémů, které máte. Nenechte problémy neřešené “v ledničce”.

A pokud ještě nemáte neobvyklý vánoční dárek, který pomáhá po celý rok, podívejte se na Vánoční Speciál NEJVĚTŠÍ BOHATSTVÍ V ŽIVOTĚ. Je do vyprodání zásob pouze zde. A pokud byste blízké osobě chtěli věnovat předplatné FC Kurzů na celý rok, podívejte se na dárkový poukaz.

Top
Shopping Cart