5 znaků soulmate aneb Víc než jen blízká duše

Viděli jste živé vysílání Existuje vůbec ještě normální protějšek?

Prošli jste už rozmanitými typy partnerských vztahů ve snaze najít člověka, se kterým byste strávili zbytek svého života?

A uvědomili jste si někdy, jak velký je to závazek – zvolit JEDINÉHO člověka pro ZBYTEK života?

Pro mnoho lidí v dnešní době to zní neuvěřitelně: dát někomu všechny zbývající dny? Co když se spletu? Jak poznat toho, komu stojí za to dát všechen svůj čas? A existuje vůbec někdo takový?

Pokud jste nečetli mou knihu JáMy spřízněných duší, může Vám pojem soulmate znít až ezotericky. A to zvláště, když jste svou soulmate ještě nepotkali. Anebo když jste za soulmate mylně považovali někoho, kdo Vás zklamal. Pak se můžete přirozeně domnívat, že soulmate neexistuje. Jak by mohla existovat, když jste ji ještě nepotkali? namítáte.

Problém je v tom, že soulmate je mnohem víc než jenom životní partner nebo blízká duše. Soulmate je, a vyjadřuje to překlad slova, parťák Vaší duše – Vaše druhá polovina.

Co napsal už Platón

Podle dávných spisů, a zmínil to i Platón ve svém Symposionu, měl člověk kdysi čtyři ruce, čtyři nohy, dvě pohlaví a jednu hlavu, která měla dvě tváře. Člověk byl tehdy údajně velmi silný; aby ne, když viděl i za sebe a měl dvojnásobnou sílu. Legenda říká, že jeho domýšlivost byla značná a troufal si prý i na bohy. Chtěl je přemoci.

Bohové mohli pochopitelně člověka zničit. Zeus, nejvyšší bůh, ovšem podle filozofa Platóna, ale třeba i podle dramatika Aristofana, vymyslel milosrdnější trest. Potrestal člověka tak, že mu dal jinou, celoživotní starost. Rozdělil člověka ve dví. Napůl. Od té doby vypadá člověk tak, jak ho známe. Je “poloviční” a intuitivně hledá svou druhou polovinu. Tedy už ne způsob, jak přemoci Boha. Je to podobné, jako bychom si troufali ovládnout svět, ale někdo nám vzal a zahodil brýle. Možná bychom dál chtěli ovládnout svět, ale nejprve bychom potřebovali najít ty brýle, abychom si vůbec viděli pod ruce. Tak hovoří tradice.

Pět znaků, které nepřehlédnete

Tudíž soulmate – protějšek naší duše – je mnohem více než jenom blízký člověk. Je to přímo naše historická součást a my to také cítíme od první chvíle. Což je první znak.

1. Cítíte, jako kdybyste se znali odjakživa

Je to neobvyklý pocit. Ta bytost vstoupí do Vašeho života, a přece jako by nebyla nová. Máte utkvělý pocit, že tu bytost znáte. Jako byste se spolu narodili. Nebo jako byste se už někdy potkali. Má to blízko déja vu – takovému tomu pocitu, jako když jste na nějakém místě a říkáte si: Tady jsem už někdy byl, přestože jste tam prokazatelně nikdy nebyli. Nebo: Tohle jsem přece už zažil, ačkoli jste to prokazatelně nikdy nezažili. Přesně takový pocit máte se soulmate.

Z čehož plyne druhý znak:

2. Intuitivně si rozumíte

Je to záhada. Jako kdybyste si četli myšlenky. Například: Teď jste na tu osobu mysleli a ona Vám akorát napíše nebo zavolá. Náhoda? Kolik takových “náhod” se ale musí stát, abyste o náhodě přestali mluvit? Nebo: Ten druhý nakousne nějakou větu a Vy jste schopni to dopovědět. Ano, to je ta jedna hlava, jedna duše rozdělená do dvou těl.

Dokonce ani nemusíte mluvit. Aniž ten druhý vyřkne slovo, vycítíte, co chce nebo prožívá. Poznáte, že je smutný, i když se snaží usmívat, maskovat smutek úsměvem. Toto je možné jen proto, že jste propojeni více než jenom emocionálně. Jste propojeni duševně, takzvaným spiritem.

A s tím souvisí třetí znak:

3. Vaše vzájemná přitažlivost je nejen fyzická a emocionální, ale i spirituální

Vás láká více než jenom tělo. Více než jenom pocit, které s tím člověkem zažíváte. Vás láká cosi uvnitř. Čím víc jdete do hloubky toho člověka, tím je to pro Vás zajímavější.

A z toho plyne čtvrtý znak:

4. Pořád se do druhého zamilováváte

Den co den, a to víc a víc. To je nepochopitelné pro lidi v běžných vztazích. Jim se protějšek postupem času okouká, přejí, omrzí. Čím déle jsou spolu ti dva, tím spíše jsou na rozchod. Roste mezi nimi nuda, stereotyp, podrážděnost. Čím déle spolu žijí, tím spíše nechápou proč. Čím déle spolu mluví, tím spíše si už nemají co říct. A to je přesný opak vztahu se soulmate.

Čím déle jste se svou soulmate, tím více jste sepjatí. Čím více ran a jizev u své soulmate poznáváte, čím více se Vám otevírá, tím více máte potřebu ji chránit. Čím více narůstá její věk, tedy čím více Vaše soulmate stárne, tím více ji chcete ochraňovat, podporovat, opečovávat. A tím hůř nesete, když Vaše soulmate jednoho dne odejde – když zemře.

A to i proto, že soulmate vystihuje ještě jeden znak:

5. S ní se cítíte bezpečně a chráněně

Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, v běžném vztahu se můžete cítit příjemně a šťastně. Ale nedokážete to konstantně. Když se například Váš běžný partner vzdálí, můžete navzdory své lásce cítit větší nejistotu, obavu, co když o něj přijdete. Čím méně ho vidíte, tím více můžete pochybovat o Vašem vztahu a o jeho věrnosti, a tím více můžete být i náchylní na různé drby, vypouštěné těmi, kteří Vám příjemný a šťastný vztah nepřejí – typicky na drby, co nepřístojného možná ve Vaší nepřítomnosti dělá. Ano, váháte…

Ale u soulmate se toho nebojíte. Vy zkrátka “víte”, že to je Vaše druhá polovina, a “víte” i to, že to cítí ona – že kdyby Vás zradila, tak zradí sebe, svou druhou polovinu. Soulmate je proto někdo, kdo si nehraje s Vaší důvěrou a po jehož boku se cítíte jako vedle strážného anděla, ten Vás taky nepodrazí. Ať se děje cokoli, Vaše soulmate stojí při Vás, chrání Váš týl, a to právě proto, aby Vám pomohla vidět to, co nevidíte. Je to přece Vaše druhá tvář. Ta původní, kterou jste podle legendy měli na temeni hlavy.

Tak to popisoval Platon a Aristofanés a další, kteří věřili, že máme nejen fyzické vztahy, jež stojí a padají s momentální fyzickou přitažlivostí, a nejen emocionální vztahy, jež stojí a padají s tím, že k sobě momentálně cítíme příznivé emoce. Oni věřili, že máme také spirituální (duševní) vztahy, kdy vůbec nemusíme druhého člověka (fyzicky) vidět, ba kdy s ním můžeme prožívat i něco (emocionálně) nepříjemného a těžkého, ale přesto, nebo spíše právě proto, při něm dál stojíme a on při nás.

Máte někoho takového? Nebo nemáte a chtěli byste? Nebo si myslíte, že jste někoho takového měli, ale ten člověk Vás něčím zklamal? Ptáte se: Je to tedy soulmate, nebo není? Může soulmate, jako obyčejný člověk, také chybovat a posléze litovat? Jak k sobě přitáhnout skutečnou spřízněnou duši, ale také jak ji potom zbytečně neztratit, a pokud ji i tak zbytečně ztratíme, jak ji znovu získat zpátky? O tom je moje kniha JáMy spřízněných duší, kterou najdete, podobně jako mé další knihy, na jediné stránce zde.

Prosím, pokud kteroukoli z mých knih zamýšlíte jako dárek pod stromeček, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno obdarovaného. Vlastnoručně mu do knihy dopíšu své věnování, ať má na Vánoce skutečně OSOBNÍ překvapení. Vybrat si můžete zde.

Top
Shopping Cart