Osudová mez, za kterou už vztah nejde vrátit

Dělali jste dlouho jednu chybu, kterou Vám druhý pojmenovával, vyčítal, připomínal?

Vy jste ji neřešili, odbývali ho, ať s tím dá pokoj, doufali jste, že s tou pořád samou stížností přestane?

Pak najednou zmlkl, potažmo odešel, a Vy jste teprve teď začali o vztah usilovat, chtít ho zpátky?

A chcete to tím více, čím jasněji si uvědomujete, že už ho vrátit nejde?

V knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem, kde ukazuji, jak snadno si můžeme vztahy zjednodušit, anebo zkomplikovat, varuji, že všechno na tomto světě má svou mez. I příroda. Například: Někomu můžete opravdu hodně dlouho ubližovat a myslet si, že se nic nemění, ale ve skutečnosti se pod pokožkou člověka mění úplně všechno, jen Vy to nevidíte. A nevidíte to jenom proto, že nevidíte do člověka. Nevidíte, co se uvnitř člověka děje. Jak se v něm prohlubuje zklamání, bolest, frustrace.

Člověk není bezmezný – vydrží hodně, ale rozhodně ne všechno. A tak, pokud neustanete, jednoho dne to praskne. A výsledkem nemusí být výbuch, příval, lavina, bouře. Může se stát přesný opak. Zavládne NIC, ticho. Tam, kde člověk do této chvíle mluvil, už mlčí. Tam, kde do této chvíle bojoval a pořád usiloval o dohodu, společně trávený čas, komunikaci, je už zcela lhostejný. Jinak řečeno: Kde byl, tam není. Kde nebyl, tam je. Kde ještě včera naléhal, vysvětloval a obhajoval, co je pro něj důležité a proč, kde prosil, až možná plakal, tam je prázdno. To je právě to NIC, před kterým varuji v Cítit rozumem, myslet srdcem, to je ten moment jeho vyčerpání. Ten člověk už pozbyl síly; jediné, na co ještě stačí, je rezignovat, vzdát to, odpojit se.

Být JEŠTĚ před hranicí, anebo UŽ za ní

V knize 250 zákonů lásky, vypočítávající a vysvětlující rizika dlouhodobých vztahů, přirovnávám partnerský vztah ke květině. O té si lidé myslí, že roste sama. Není to pravda. Chcete-li, aby Vám květina dávala krásu, musíte se o ni postarat. Zajistit jí vláhu, světlo, živiny. A teprve když jí dáte tuto formu lásky, ona Vám nazpět dá svou krásu. Budete-li prohlubovat svou lásku, ona bude prohlubovat svou krásu. Ale jakmile o ni pečovat přestanete, ona svou krásu ztratí. Nejprve zvadne, a pak uschne. A Vy se v tom momentu nemůžete začít divit, že už ji nelze vzkřísit. Vyčerpali jste totiž čas. Překročili jste mez.

Čas je nejdůležitější hraniční komodita v životě. I čas má svou mez a všechno má svůj správný čas. I vztah. I trpělivost člověka. I jeho ochota být s Vámi. Dnes ještě ochotný může být, avšak zítra být nemusí. Přesněji: I když dnes ochotný je, nepochybně přijde den, kdy už šanci u něj mít nebudete. A nemusí to vypadat tak, že v ten den Vám řekne: Dnes máš poslední šanci. On Vám může říct už: Je pozdě. Anebo už Vám neřekne vůbec nic.

Jako to říká Smrt, když si přijde pro někoho z Vašich blízkých. “Už je pozdě říkat mu ‚Mám Tě rád‘. Na tos měl celý život.” A život je to, co je TEĎ. Zítra už žádný život, a tedy žádný vztah být nemusí. Lidé, kteří nechápou význam slova TEĎ, samozřejmě nevědí, proč by se vztahu, sobě, čemukoli jinému měli věnovat dnes. Přece to stačí zítra. A jednou zjistí, že už je pozdě.

To, co dávám neúspěšně Tobě, vlastně mohu dát úspěšně sobě

A já Vám řeknu, co způsobí ono DOST v člověku.

Je to moment, kdy tomuto člověku dojde, že tu lásku, kterou tak dlouho a bez výsledku dával někomu, kdo si ho neváží, může dát TEĎ a SOBĚ. Chápete? Už ne druhému, ale sobě. Je to ta samá energie, láska, ale konečně nasměrovaná ke správnému člověku, který ji potřebuje a ocení.

Jen to chce čas. I Vy potřebujete něco pochopit. A projít procesem. Když si Vás totiž lidé neváží, obvykle chvíli pochybujete, jestli to není Vaší vinou. Ale pak Vám dojde: Čím by se mohl provinit ten, kdo tu pořád je pro druhého? Nato se Váš rozum probudí: Safra, co když chyba není ve mně? Co když není chyba v tom, CO dávám, ale KOMU to dávám? Tedy: Co kdybych to zkusil dát někomu jinému? Co když to někdo jiný ocení víc?

V knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem to píšu: Jestliže nevěnujete svůj čas člověku, který na Vás čeká, tak ho přirozeně učíte žít bez Vás. On se ale stejně lehce může naučit žít s někým jiným, kdo mu svůj čas věnovat bude. A proto platí: Když někomu nevěnujete svůj čas, sami po svém boku otevíráte prostor pro někoho jiného, kdo Vaše místo může a MÁ obsadit, stačí jen, že člověku, kterého si nevážíte, začne dávat právě to, co Vy dávat neumíte nebo nechcete. Pak se v jeho hlavě tuplem zvětší otázka: Proč tedy mám pořád čekat, když už jsem POZNAL někoho lepšího?

Mnoho lidí, kteří mě po přečtení knihy Cítit rozumem, myslet srdcem oslovili se žádostí o návrat vztahu, se mezi řečí zlobili na svého partnera, že si “dovolil” najít někoho jiného. Požádal jsem je, ať se spíše sami sebe zeptají: Co když jsem to druhému UMOŽNIL já – tím, že jsem se mu tak dlouho nevěnoval?

A proto Vás, pokud neznáte mou základní knihu 250 zákonů lásky, naléhavě prosím: Nenechávejte lidi uschnout. Lidé totiž nejsou květiny. Oni na rozdíl od květin mají nohy. Nejsou odsouzení žít na jednom místě a spoléhat se na jednoho zahradníka. Mohou se přemístit tam, kde dostanou více vláhy, slunce, živin. Mějte to na paměti.

Bojíte se, že už je pozdě? Chcete pomoci?

  1. Co jste ochotni pro vztah udělat a nedělat? Přečtěte si knihu 250 zákonů lásky. Jak řekl Hippokratés: “Než začneš někoho léčit, zeptej se, zda je ochoten se vzdát věcí, kvůli kterým je nemocný.”
  2. Jaký je Váš karmický problém? Přečtěte si knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, ať pochopíte souvislost mezi následkem (tím, co se ve Vašem životě opakuje) a příčinou (tím, čím si o to říkáte).
  3. Máte ještě další otázky? Mé odpovědi na ty nejčastěji opakované za jedenáct let poskytují souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Top
Shopping Cart