Proč odchody lidí, kteří nás neměli rádi, nás naučí mít rádi sebe

Četli jste Test spřízněných duší? Jste člověk, který potřebuje parťáka?

Máte vztah a obavu ze samoty – neumíte si představit, že byste někdy byli rádi sami?

Věřte, že z prvního rozpoložení (bojím se samoty) se může snadno stát to druhé (miluji samotu) – že ten, kdo si původně myslel, že bez vztahu nepřežije, má po čase naopak problém do vztahu vstoupit. Jak je to možné?

Závislost versus láska

Ve své bolestivé knize Protože, která ukazuje psychologické způsoby uzavírání toxické minulosti, zmiňuji, že prakticky celý život potkávám lidi ZÁVISLÉ na vztazích. Nepokládají si otázku proč. Proč jsem závislý? Věří, že tak má vypadat láska. Tak, že když jsou sami, až chorobně touží po někom druhém, protože věří, že teprve s ním budou šťastní, teprve s ním uspokojí svoje potřeby, teprve s ním dosáhnou svých cílů. A že bez druhého ani jedno nedokážou.

Problém je v tom, že takto závislí lidé málokdy přitáhnou skutečnou lásku. Každý tlak totiž vytváří odpor, a pokud oni tlačí na to, že bez Vás být nemohou, nemusí to být jenom příjemné – ani pro Vás, ani pro ně. Lidé, kteří jsou takto závislí na druhých, tlačí, protože si myslí, že bez vztahu nejsou nic – nedostateční, přebyteční, zbyteční. Když už Vás ve vztahu mají, nedají Vám svobodu, naopak bojí se o Vás, že odejdete, žárlí při každé příležitosti. To je však jen jedna z toxických rovin závislého vztahu. Ta druhá se týká jich samotných. Vy je totiž můžete snadno vydírat: Když neuděláš tohle, tak odejduPohrozíte a oni hned udělají přesně to, co chcete, protože nemají na výběr – bojí se být sami.

Sám ve vztahu

V knize Protože odpovídám racionálním způsobem na iracionální otázky. Na ty, které pokládají negativní emoce. Ty, které vyvstávají při opakovaném ubližování. Co mám udělat pro to, aby si mě ten, kdo mi ubližuje, víc vážil? Co mám udělat pro to, aby se ke mně co nejdříve vrátil? Bojím se být sám!

Ironií a paradoxem poslední věty je, že tito lidé jsou sami. Dávno jsou sami ve vztahu a sami na vztah. Pocitově se bojí samoty, ale fakticky v ní dávno jsou. Sice “mají vztah”, ale trápí se v něm, stresují. Vůbec nejsou šťastní. A tvrdí, že by o samotě byli nešťastní.

Ale já Vám povím, proč se bojí fyzické samoty. Protože oni sami jsou pro sebe neznámou. Neznají se. Bojí se sami sebe. Jsou pro sebe cizí osobou. A není to paradox. Když pozorujete jejich chování ve vztahu, oni mají tendenci zaobírat se pouze tím druhým, co JEMU vadí, co JEHO těší, o čem ON sní, ale zapomínají na to, že ve vztahu jsou DVA lidé – zapomínají na SEBE, zaobírat se také SEBOU, co JIM samotným vadí, co JE samotné řeší, o čem ONI sami sní. Zajímají se jen o potřeby druhého a ty bezezbytku naplňují, ale já se pokaždé těchto lidí ptám: A kdo naplní Vaše potřeby, kdo se Vás zeptá na to, co Vás dělá šťastnými? Vy to neděláte a Váš protějšek taky ne.

Už se nebát samoty

I proto jsem psal knihu Protože. Aby si tito lidé uvědomili, proč se bojí sami sebe, být sami sebou, žít podle sebe, ozvat se, když je něco bolí, postavit se za sebe, myslet víc na sebe. Tito lidé nemají VLASTNÍ koníčky, VLASTNÍ kariéru, VLASTNÍ zdroje radosti. Mají jen partnera, jen tento jeden zdroj potenciálního štěstí, a proto o něj “nemohou přijít”.

Znají do nejmenšího detailu to, co chce jejich protějšek, a přitom nevědí, co chtějí sami. A tak je někdy dobře, když se nuceně ocitnou sami.

Najednou se totiž musejí zeptat: Co mám dělat, když pořád brečím? Co mám dělat, když mě bolí hlava? Co mám dělat, když mě nikdo nemá rád? Jak sám sobě pomůžu?

Těmito intuitivními otázkami začíná sebeláska. Hlavně tou, kdy se člověk sám sebe zeptá, jak může sám sobě pomoci. Tím, že se ptá, hledá odpovědi. A nakonec zjistí, že to dokáže. Že si může (jaký div!) sám utřít slzy a nečekat na někoho druhého. Že se může sám jít projít a nečekat na někoho druhého, až si na něj udělá čas. Že si může sám a teď hned dopřát něco, co mu zlepší náladu. Že to všechno zvládne sám.

Sice to není vždy snadné, ale nakonec pochopí, že se na sebe kupodivu může spolehnout více než na někoho druhého, kdo ho ve skutečnosti rád nemá. A tak začne pozvolna přijímat, ba mít rád samotu. Je to přece tak přímočaré: Mám hlad? Vlastně už nemusím čekat na to, až se druhý vrátí z práce, ptát se ho, co by si dal, a uvařit možná i to, co mi nechutná, jen abychom se společně najedli. Najím se sám a hned. Koupím si nebo uvařím to, na co TEĎ JÁ SÁM mám chuť. Také víkend strávím tím, co chci, a s tím člověkem, kterého chci. Nemusím se nikomu podřizovat, s nikým se hádat, čekat na něčí schválení či souhlas. Je to vlastně tak jednoduché být sám, zjistí časem každý. Jenže tehdy mu dojde, že složitější je naopak mít vztah.

Už nebrat každý vztah

Kdo se naučí být sám, přesněji: být rád se sebou sám, tedy kdo se naučí pro sebe dělat pozitivní věci, ten už potom nejde do LEDAJAKÉHO vztahu, a už vůbec není s někým, kdo pro něj nic dobrého neudělá. K čemu takový vztah? usoudí. To budu raději sám. Já pro sebe udělám víc.

A právě tak se stane, že když Vám dlouhodobě chybí skutečná láska, když jste jen opomíjeni, odmítáni nebo podváděni, postupně se naučíte být sami, a to dokonce tak, až tomu, kdo Vás ignoroval, začnete být jednoho dne vděční. Ano, on Vás vlastně naučil starat se o sebe, chápat, že ke štěstí nutně nikoho jiného nepotřebujete, že jen Vy víte nejlépe, co Vám udělá dobře, že nepotřebujete slyšet Tohle musíš, tohle nesmíš, protože se naučíte řídit mnohem lepším sítem: Tohle chci, tohle nechci. A to, co nechcete, začne být především vztah, ve kterém svým způsobem “jste sami”. Sami ve vztahu, sami na vztah.

Už neztrácet sebe

To je důvod, proč jsem knihu Protože (jak ven z toxických vztahů) doplnil o knihu Sami (jak si posléze zamilovat samotu). Je to nevyhnutelný psychologický fenomén: Lidé, kteří se naučili být sami, dříve či později pochopí, co chtějí i nechtějí. Tomu, co chtějí, se přestanou bát říkat ANO. Tomu, co nechtějí, se přestanou bát říkat NE. Začnou mít jednoduchý způsob myšlení a jednání s druhými. Jsou totiž zocelení těžkostmi, na něž zůstali sami a museli je tak zvládnout, a silní.

Už nehodlají být s někým, kdo jim tu sílu (třeba ve formě sebevědomí) chce vzít. Už to nedopustí. Vědí, jak toxické je pak být bez sebevědomí. Už to nechtějí zažít znovu. To raději budou sami. Tomuto umění naučit se být sám a silný jsem věnoval knihu Sami, ve které zdůrazňuji: Cesta, na které jste zničehonic sami, je nepochybně ta nejtěžší, jaká existuje, ale současně je nejdůležitější a nejvíce posilující, protože všechno těžké musíte zvládnout sami. MUSÍTE. Je to stejné, jako když denně MUSÍTE zvednout určitou činku, možná ji i nést delší čas životem – to z Vás nemůže udělat slabého člověka.

A tak pokud v tuto chvíli vstupujete do samoty, věřte, že máte před sebou proces velkého posilování. Jednou o něm řeknete: Bylo to nejdůležitější období mého života. Naučilo mě totiž už si nedat nikým ve vztahu ubližovat. Pochopit, že sám to zvládnu. Pokud mě někdo nechce či nemá rád, se sebou mi bude líp – se sebou budu v lepší společnosti, protože sám sebe mám alespoň rád. Na sobě mi záleží.

Anebo ne? Pořád Vám na sobě nezáleží?

Potřebujete pomoci?

  1. Obě knihy Protože a Sami najdete spolu s ostatními mými knihami na jediné adrese zde.
  2. Pokud kteroukoli z mých knih zamýšlíte jako dárek, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno obdarovaného, rád mu na první volnou stránku v knize dopíšu můj osobní vzkaz.
  3. Chcete se zaměřit na zlepšování svého života den za dnem? Potřebujete se při tom nechat vést? Využijte FC Diář. Je nedatovaný, s prvním zápiskem můžete začít třeba hned. Je plný předvyplněných pracovních listů, ať na cestě neztrácíte motivaci ani směr.
Top
Shopping Cart