Jak si vážit člověka, ještě když ho máme, ne až když ho ztratíme

Nevážili jste si člověka, který Vás měl rád?

Odešel a Vy najednou litujete, že už ho nemáte, protože jste si uvědomili, co jste v něm měli?

Říkáte si: Proč jsem dříve neviděl to, co teď vidím?

Jak zajistit, aby se to už příště neopakovalo?

Povím Vám jednu mentální techniku, která se Vám bude hodit i v jiných mezilidských situacích.

(Děkuji za Vaše zasílané příběhy a otázky. Moje odpovědi na nejčastěji opakované dotazy najdete v souhrnných knihách Řešidlo. Nebo můžete každý nový díl poslouchat ve výše uvedených podcastových aplikacích. Souhrn všech dílů je také zde.)

Jak se mimořádné stává normálním

Jak píšu v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, která pojednává mimo jiné o velmi rozšířeném syndromu neviditelného člověka, všichni jsme to někdy zažili, a to i mimo oblast mezilidských vztahů. Třeba v případě zdraví. Dokud jsme ho měli, nevážili jsme si ho, a jakmile jsme onemocněli, hned jsme si hodnotu zdraví uvědomili a začali se o něj starat.

Proč tomu tak je? Protože člověk je adaptabilní bytost. Na všechno, čemu je vystaven dostatečně dlouho, si postupně zvyká. Zatímco změnu, například nového člověka a jeho nové laskavosti, zpočátku vítá, pak čím déle s ním je, tím spíše už mu on i to, co dělá, připadá běžné, všední, normální. A já použiju ještě jiné slovo: Co trvá dostatečně dlouho, to se pro nás vlivem působení času stává samozřejmým. Tak jako člověk, který je po našem boku dlouhou dobu. I on se stává SAMOZŘEJMOSTÍ.

Jak se z překvapivého stává nudné

Slovo samozřejmost představuje hlavní psychologický problém. My v průběhu času vnímáme jako samozřejmost i to, když se k nám někdo dlouhodobě dobře chová. Nejenže nás to časem už nepřekvapí, ale my to dokonce od toho člověka už přímo očekáváme, ba vyžadujeme. Jestliže se k nám dlouhodobě chová jako ke zlatíčku, postupem doby se to pro nás stane samozřejmostí, mimo jiné proto, že si v jakémsi hnutí mysli začneme myslet, že “chovat se k nám jako ke zlatíčku je samozřejmost”. Protože “my zlatíčko jsme”. “Jak jinak by se k nám tedy jiný člověk mohl chovat než jako ke zlatíčku?” Tak po dlouhodobém hýčkání můžeme začít uvažovat.

Jenže to je omyl.

Když se k nám někdo dlouhodobě chová jako ke zlatíčku, nemusí to proto, že my jsme zlatíčko, ale spíše proto, že ON je zlatíčko. Že nás má rád, že nás potřebuje, že si nás váží. Ano, jeho hýčkání naší osoby je v první řadě O NĚM, ne o nás. A proto když takové zlatíčko odejde a my jsme najednou s někým, kdo se k nám jako ke zlatíčku vůbec nechová, naopak se k nám chová spíše jako k hadru, tak jsme šokovaní, zaskočení, zlomení a rovnou si připadáme jako hadr. Ale proč? Zase to přece není v první řadě o nás, ale o tom druhém. Fakt, že se k nám někdo chová jako k hadru, tedy neznamená, že nutně hadr jsme, stejně jako když se k nám chová někdo jako ke zlatíčku, neznamená to, že nutně zlatíčko jsme.

To není o Tobě!

A jsme u té jednoduché mentální techniky. Z výše uvedeného plyne, že jak se k nám lidé chovají, je v první řadě o nich. To nás může naučit chápat jejich jednání jako JEJICH VIZITKU.

Takže pokud máme to štěstí, že narazíme na člověka, který se k nám chová dobře, pak je to především proto, že ON je dobrý člověk. Dobře Vám radím: Važte si lidí, kteří se k Vám chovají dobře, protože takoví lidé jsou DOBŘÍ lidé. Tak jako laskavé činy ukazují na laskavého člověka. Nebo toxické činy ukazují na toxického člověka. Vždycky je to o tom člověku, ne o nás.

A proto také, když si nevážíme lidí, kteří se k nám chovají dobře, tak ve výsledku ztrácíme my. Možná to nepochopíme hned, ale časem určitě. Ti dobří lidé se budou dobře chovat k někomu jinému, ale k nám se už někdo jiný nemusí chovat dobře. A to bez ohledu na to, jací jsme my. Jinak řečeno: Když máme tu smůlu, že potkáme agresora, bude se k nám chovat agresivně, například nás bude bít. Ale díky tomu si alespoň o to víc uvědomíme, jak odlišně (dobře) se k nám choval ten předchozí protějšek, a tím více pak budeme jeho odchodu litovat.

Věřte mi, že tohle vždy pomůže: nebrat si cizí jednání osobně. Ať se k Vám někdo chová dobře, nebo špatně, není to o Vás, ale o něm! A podle toho važte, jestli takového člověka ve svém životě dlouhodobě chcete. Nepodléhejte, prosím, klamu, že to, jak se k Vám lidé chovají, vypovídá v první řadě o nás. Vypovídá to v první řadě o nich. Tak jako o Vás vypovídá v první řadě to, jak se Vy zachováte k nim.

Potřebujete pomoci?

  1. Nechápete, proč jste museli potkat konkrétní lidi ve Vašem životě? Přečtěte si o karmě ve vztazích: kniha Cítit rozumem, myslet srdcem je zde.
  2. Srazil Vás manipulátor? Vybíjí se na Vás ještě teď? Naučte se rozumět i vzdorovat jeho chování: tištěný kurz Jak čelit manipulaci je zde.
  3. Potkal Vás syndrom neviditelného člověka? Neváží si Vás někdo, pro koho děláte maximum? Vraťte zpátky své sebevědomí: kniha Čtyři prány štěstí je zde.

Pokud kteroukoli z mých publikací zamýšlíte jako dárek někomu, na jehož proměně k lepšímu Vám záleží, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno tohoto obdarovaného. Vepíšu mu na první volnou stránku v knize nebo v tištěném kurzu své osobní věnování, ať má radost i motivaci. Všechny nyní dostupné nápomocné publikace, včetně FC Diáře, najdete zde.

Top
Shopping Cart