Jak se naučit nadhledu

Chybí Vám nadhled? Necháte se někdy zbytečně unést, a pak Vás to mrzí?

Nebo se trápíte titěrnostmi, o kterých tušíte, že na nich za pár let nebude záležet, tudíž že teď vlastně marníte svou energii, svůj čas, své zdraví?

Trápí Vás to a chcete to změnit?

Když jsem psal knihu Čtyři prány štěstí, uvědomoval jsem si, v jakém světě a v jaké době žijeme. Takové, která nám přináší mnoho ran a bolesti, mnoho lekcí a zkoušek, ale také inspirací těch, kteří to zvládli před námi. Obvykle to byli lidé schopní nadhledu (viz Jak po ráně žít dál: 20 návratů k (sebe)lásce Květy Fialové).

Co je to však ten nadhled? Můžeme si to objasnit na známém příkladu skutečného fyzického nadhledu.

Jeníčkův příklad

Popisuje ho pohádka, v níž se děti ztratily v lese. Jedno z nich, moudřejší, jmenovalo se Jeníček, vylezlo na strom, aby získalo NADHLED. Díky tomu, že se povzneslo nad realitu, zahlédlo světýlko. Světýlko ve tmě. Jeníček tedy z koruny stromu viděl jednak to, kde děti jsou, případně jakým směrem se rozhodly jít, a jednak světýlko, tedy mohl posoudit, zda z místa, kde jsou, skutečně jdou k světýlku, nebo do stále větší tmy. To je nadhled. Uvědomit si, kde jsme, ale i kam touto cestou směřujeme.

Nadhled je projev moudrosti. Nicméně moudrosti nás učí život. Mimo jiné tím, že nás učí, že všechny věci neovlivníme. Čím většímu počtu překážek v životě čelíme, tím více poznáváme, CO ještě ovlivnit můžeme, a co už ne. To je první lekce moudrosti, kterou nám život dává. Druhá pak spočívá v návazném pochopení, že tím, co ovlivnit nemůžeme, nemá smysl se zabývat. Protože to stejně neovlivníme a jen nás to bude vyčerpávat, když budeme marnit čas, síly a sebevědomí na zjišťování, jak to změnit. Nemůžeme to změnit. My ne. Lidské utrpení vzniká ze snahy ovlivnit to, co ovlivnit nemůžeme. Jak by nás to mohlo NEvyčerpat, jestliže vedeme marný boj – snažíme se ovlivnit to, co ovlivnit nemůžeme?

Jen se vžijme do kůže Jeníčka. Nemohl za to, že se setmělo. Nemohl za to, že v lese zabloudili, protože cestu neznali. Nemohl ovlivnit to, kde jsou. Přestat se trápit a začít dělat něco pozitivního znamenalo vylézt na strom a nabýt nadhledu. To je jediná smysluplná cesta vpřed. Každou situaci neovlivníme, ale ovlivníme svůj nadhled.

Příklad s jinými lidmi

Uvedu častý případ, který mi svěřujete. Druzí lidé. Trápí Vás, co Vám provádějí. Ale proč Vás to trápí? Protože se zabýváte tím, co nemůžete ovlivnit.

Vy můžete ovlivnit jen to, co se rozhodnete udělat Vy. Ale nemáte pod kontrolou to, co se rozhodnou udělat druzí. Nemá smysl od nich něco konstruktivního očekávat, když nevidíte do jejich hlavy, do jejich momentálního rozpoložení, jejich nálady, jejich pocitů, jejich potřeb, jejich hodnot, jejich spádů, jejich charakteru. Buďte k sobě upřímní – Vy ve skutečnosti nevíte, kdo jsou druzí lidé a čeho jsou v nejtěžších chvílích schopni. Pokud si myslíte, že to víte a očekáváte od nich konkrétní chování, je pravděpodobné, že budete zklamáni, protože oni se mohou zachovat opačně, než si myslíte. A Vy to tušíte. Víte přece, že jsou jiní než Vy. Každý člověk je jiný než Vy. Každý má jiné myšlení, jiné srdce a jiné normálno. Co je normální pro Vás, nemusí být normální pro někoho jiného.

Pokud pro Vás je normální ve vztahu otevřeně komunikovat, obratem odpovídat na zprávy, chodit včas, řešit problémy, být upřímní z očí do očí, to ještě neznamená, že tohle je normální pro druhé lidi. A nemusí to být ani jejich chyba. Mohli vyrůstat v jiném prostředí, kde bylo normální naopak nemluvit, nevyznávat si velké city, nehýbat se a ležet jen na gauči, utíkat před problémy, házet vše na druhé, nedělat kompromisy – cokoli Vás napadne, to tam mohlo být normální. Mohlo, chápete? Nevíte, kdo jsou ve skutečnosti druzí lidé. Neprožili jste jejich život, nevnímali ho jejich očima, neznáte jejich osobnost ani to, z čeho je tvořena a co ji formovalo – proto nemůžete očekávat, že druzí udělají to, co byste na jejich místě v téže situaci udělali Vy. Oni nejsou Vy. (I na tom stojí léčení zraněného vnitřního dítěte v knize Čtyři prány štěstí.)

Nadhled nad životem

Opakujte si, prosím, co můžete ovlivnit, a co ne. Když se Vám druhý člověk teď rozhodne ublížit nebo si Vás nevážit, věřte, že to udělá bez ohledu na to, jací jste. Když se Vás někdo rozhodne pomluvit, najde si důvod, aby Vás pomluvil, ať “povýšeně” neděláte nic z toho, co po Vás chce, nebo ať “poníženě” děláte vše, co po Vás chce.

A se životem je to stejné jako s lidmi. I on k Vám přistupuje, jak chce. Přesněji: Život dělá to, co potřebujeme, ne co chceme. Jestliže si něčeho nevážíme, tak nám to odebere (což nechceme), abychom si toho vážit začali (což potřebujeme). Když se z nějaké chyby neponaučujeme, tak nám stejnou situaci opakuje (což nechceme), dokud se neponaučíme (což potřebujeme). Škola života není příjemná, ale je nutná. Proto také já, pokud jde o nadhled, ke každé události přistupuji tak, že má nějaký smysl. I když ještě nevidím to, co mě má daný problém naučit, věřím, že mě něco naučit má. Každá mrzutá událost je pro mě jako nevzhledná zaprášená truhla, uvnitř níž je ale poklad. A naším úkolem je najít klíč, způsob, jak tu truhlu otevřít a zkušenost poznat, pochopit. To je cíl této školy jménem Život. A ta škola má vymezený čas.

A my ho nesmíme zbytečně marnit. Třeba právě tím, co nemůžeme ovlivnit.

Mysli, anebo trp

Člověk má dar myslet. Svým přemýšlením může své utrpení umenšit nebo úplně rozpustit. Nemusí se vůbec trápit, když si uvědomí, že některé starosti prostě nemají opodstatnění. Jak řekl dalajlama: “Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. A když řešení nemá, starosti nepomohou.” Buď to člověk pochopí, nebo ne. Buď začne myslet, nebo nepřestane trpět.

Kdo přemýšlí, ten se v těžké chvíli ohlíží za sebe – zjišťuje, že všechno těžké v jeho dosavadním životě mělo nějaký smysl, k něčemu mu pomohlo, někam ho posunulo. Vždyť i bolestný rozchod Vám může pomoci – k menší závislosti, k větší samostatnosti, soběstačnosti, obezřetnosti před vztahy. Každé zklamání Vám pomáhá méně sázet na vlastní očekávání. Nakonec i smrt někoho blízkého Vám svým způsobem pomůže – vážit si lidí, kteří jsou ještě tady, užívat si čas s nimi, teď a tady, dokud tu jsou, a ne pak s pohřebním věncem v ruce litovat, že tady najednou nejsou. Každá smrt pomáhá nadhledu a přehodnocení priorit. Nadhled prostě znamená žít. Začít žít. Přestat se trápit.

Brát život s nadhledem znamená především nebrat ho moc vážně. Nakonec, Elbert Hubbard, skvělý americký spisovatel a filozof přelomu devatenáctého a dvacátého století, trefně řekl: “Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.”

Chápete? Tenhle život nemůžeme a nemáme přežít, ale prožít.

Potřebujete pomoci?

  1. Chybí Vám nebo Vaší blízké osobě nadhled? Je důvodem stísňující přítomnost nebo bolestná minulost, která nejde vrátit ani opravit? Využijte knihu Čtyři prány štěstí. Pokud tu, nebo kteroukoli jinou mou knihu, zamýšlíte jako dárek (třeba na Vánoce), uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno obdarovaného – vepíšu mu na první volnou stránku svůj osobní vzkaz, ať ví, proč mu ta kniha pomůže.
  2. Všechny mé knihy, nebo i FC Kurzy, které v každém vydání ukazují řešení jedné konkrétní psychologické výzvy, najdete na firstclass.cz/shop.
Top
Shopping Cart