5 způsobů, jak naložit s vysavači energie

Víte, co je psychohygiena? Něco jako ta tělesná.

I malé dítě ví, kde najde zubní kartáček a jak s ním operovat v ústech – a zbavit se tak zubního plaku, ochránit se před kazy. Ale ví dospělý, jak naložit s mentálním plakem v hlavě a jak se ochránit před psychickými škůdci kolem sebe?

Náš život je o energii. Nemáme jí nazbyt. Máme své limity. Proto ji potřebujeme chránit. A současně pochopit, že všechno nemůžeme ovlivnit. S druhými se můžeme snažit jednat nejlépe, jak umíme, ale dobré vztahy nám to nezaručí. Ve vztahu jsou totiž vždy dva lidé. A ten druhý o dobrý vztah stát nemusí.

Nás to pak trápí dvojnásobně. Jednak nás může trápit on svým toxickým jednáním, a jednak se trápíme sami, že na to neumíme reagovat. I proto vznikl sled tří FC Kurzů Jak nevyhořet (se svými dobrými úmysly a snažením), Cestou vnitřní síly (zejména pro “příliš hodné lidi”, kteří toxickými vztahy oslabují) a Jak čelit manipulaci (jsme-li terčem strategického ponižování). Co FC Kurz, to psychohygiena, vysvětlená pomocí polopatických příkladů z psychologie, psychoterapie a psychoimunologie, oboru, který zdůrazňuje přímou souvislost mezi stavem psychiky a stavem imunity: Čím hlubší a dlouhodobější strach, stres nebo úzkost, tím horší nejen psychické, ale tělesné zdraví. POZOR NA TO!

Problém vysavačů

Vysavačem energie nemusí být jen cizí člověk, kterému na Vás nezáleží a jen si Vás vybral jako terč. Nebývá to náhoda. Obvykle mu jeho toxické jednání “dovolujete”. Ale k tomu za chvíli.

Vysavačem rozhodně může být i blízký člověk – rodič, dítě, příbuzný, kolega, kamarád, tedy osoba, která Vás dobře zná, ví, kde máte slabá místa a nezdráhá se jich použít, protože si od ní (je blízká) “musíte” dát líbit i to špatné. Nemůžete hned utéct z práce, zříct se rodiny. Jste trochu svázáni jako ve vězení a musíte trpět – tak uvažuje. Ale nemusí to být vyloženě špatný člověk, jen v dané chvíli může být plný špatných emocí. A Vy, protože jste “první na ráně”, schytáte úder. Psychologie hovoří o teorii hromosvodů a bouřkových mraků (více v FC Kurzech).

Naše reakce záleží předně na naší nátuře. Jací jsme? Necháme si historicky ubližovat? Naučili jsme se (v dětství) sklopit hlavu a držet “rány rákoskou”? Nebo jsme prchliví a jednáme pod vlivem emocí, zejména těch negativních? Rád bych připomněl Gándhího myšlenky: “Oko za oko, a svět je za chvíli slepý” a “Temnotu nikdy nelze vyhnat temnotou, jedině světlem.”

Negativní reakci tedy ne. Co však všechno je negativní? Jen protiútok? Na hrubý pytel hrubá záplata? Nejen to. Z hlediska prohlubování psychických problémů je špatná také internalizace – potlačování negativních pocitů v sobě. Spolknutí něčího ponižování, zesměšňování, pohrdání. Bolestivý příběh se tím nezastaví, ale rozvine – pouze uvnitř nás a v našem myšlení.

Proto jsem sepsal Jak nevyhořet, Cestou vnitřní síly i Jak čelit manipulaci. A proto Vám, alespoň ve zkratce, doporučím tři mentální metody, jak zapojit rozum, když se o Vás pokouší stres a jeho obvyklé reakce Útoč, nebo Uteč. Vždy je totiž ještě jiná, racionální cesta:

1. Odpojení aneb Někteří lidé nejsou špatní, ale ani správní pro Vás právě teď

Začnu od nejbližších lidí, od rodiny, příbuzných.

Friedrich Nietzsche trefně napsal: “Čím déle se díváš do pekla, tím déle se dívá peklo také do Tebe.” Toto si pamatujme a chovejme se podle toho. Když nám někdo zkouší ublížit, odpojme se od něj. Buď jen v mysli (přestat vnímat = jedním uchem tam, druhým ven), pokud to dokážeme, anebo ve fyzickém světě (odejdeme pryč, a tím ho ochráníme před pozdější trapností, hanbou či lítostí (“Promiň, co mě to napadlo na Tebe tak křičet…”).

Specifickou kategorií je pozitivní zlo. To zlo je skryto za předstíranou starost nebo skutečně dobrý úmysl. Ano, protějšek nás kritizuje, protože “to s námi myslí dobře”, vnucuje nám svůj pohled, své hodnoty, své zkušenosti a podle něj to, co nám říká, je “vážně to nejlepší”.

Nemá smysl mu to rozporovat, protože on má svým způsobem pravdu. Z jeho úhlu pohledu je to nejlepší. Jenže co je pro něj nejlepší, to pro nás nejlepší být nemusí. Každý jsme jiná bytost. Máme odlišný práh bolesti, odlišné myšlení, odlišné cesty, odlišné potřeby, odlišné hodnoty. To, že se nepotkáváme ve všech názorech, je V POŘÁDKU. Jen nechat být člověka sebou, nechat ho žít svůj život, nechat ho poznat své vlastní chyby na svou vlastní kůži. To bychom ale po některých lidech chtěli moc, že?

A proto: Pozor na vnucení pocitu, že jste špatní, nedostateční, nuly. Váš život nikdo jiný žít nebude. Kdo Vás není schopen podpořit nebo alespoň neubližovat, ten by měl mlčet. Anebo si projít zamyšlením o samotě, které ho vystavíte, když se od něj odpojíte. Ne, tito lidé nemusejí být v jádru špatní. A přesto mohou být špatní pro Vás a právě teď.

2. Odklon aneb Pozor na pasivní agresi

Pasivní agrese je neverbální agrese. Protějšek nám může odebírat energii bez jakýchkoli ubližujících slov, třeba jen úšklebky, pohrdavými projevy, zesměšňujícími gesty. Podstatou této manipulativní metody je to, že druzí výslovně nevyjádří, co jim vadí a co je zneklidňuje, ale podprahově popichují. A když se ozveme, co to má znamenat, ještě se vysmějí, “proč jsi tak negativní?”, když “my jsme nic neřekli!”

Pasivní agrese není vrtoch, ale vědomá i podvědomá metoda. Plyne z charakteru, potřeby nepřímým způsobem ventilovat vlastní potřebu, mindrák. Kdo je duševně zdravý, nemá vnitřní nutkání k agresivitě, dokud se necítí ohrožen. Podstatu svého ohrožení se však může bát komunikovat. Nebo toho nemusí být schopen. Pasivní agresoři tedy bývají vnitřně nevyvážení a nepřímí, nejistí lidé. Nezvládají otevřenou komunikaci, nejdou ven se svými slabostmi, obávají se kritiky. Ale zároveň dávají podpásovky. Nemohou si pomoci. Natolik jim vadí, že žádné, a zvláště jejich, komplexy nemáte.

Znakem pasivní agrese je neupřímnost. Protějšek Vám narovinu neřekne, že Vás nemá rád nebo co mu na Vás vadí. Když se Vaše oči potkají na ulici, zkusí rychle přejít na druhý chodník, sklopit hlavu, zírat na nebe plné špačků. A když ho pozdravíte “Ahoj”, předstírá, jak rád Vás vidí, jak na Vás neustále myslí, jak Vám přeje, jak Vám fandí, jak Vás všude chválí. Ale realita je opačná. “Chtěl jsem Ti už tolikrát zavolat.” Ale nezavolal. “Někdy musíme zajít na kávu/pivo.” Ale nikdy Vás nepozve. Zase jen ticho. A Vám zbude přemýšlení, co jste mu provedli, proč je takový rozdíl mezi tvrzeními a činy. Proč si nezasloužíte upřímnost. “Večer Ti napíšu, domluvíme se.” A nic.

Pamatujte: To, jak se lidé chovají k Vám, je jejich věc, jejich problém, jejich karma. A to, jak se chováte k nim, je Vaše věc, Váš problém, Vaše karma. Snažte se o to, ať je Vaše karma dobrá a máte čisté svědomí. Chování druhých ale nemůžete nijak ovlivnit. Je o nich.

3. Mantinel aneb Nepředstírejte, že špatné chování je v pořádku

Aby bylo jasno: Nehovořím o zpětném urážení, bití, jakékoli formě násilí. Násilím se potřebují prosadit jen slabí lidé, kteří bez zbraně v rukou nebo ústech neobstojí. Negativní činy plodí negativní karmu, nutkání pořád reagovat, přebíjet, a tím i umocňovat negativní jednání druhého, pročež pak nezbývá čas ani energie na dobrý, pozitivní, spokojený život.

Vymezit si mantinely znamená dát toxickým lidem STOP. Říct: Dost, to už stačí. Je to nejen vhodné, ale i nutné. Nedáte-li najevo své meze, lidé se k Vám budou chovat tak, jako když žádné meze nemáte. Není to jejich chyba, ale Vaše.

Říká-li naše mlčení “Klidně si do mě uhoď, já to strpím”, budeme přitahovat lidi, kteří se do nás budou jen trefovat. Koho lepšího mohou najít než nás? Navíc bez informování o mantinelu nám protějšek může i bez zlého úmyslu ubližovat, protože má za to, že jsme silní, uneseme to a nedělá nám to problém – jinak bychom se ozvali. Oznámit mantinel je něco jako nakreslit na zem červenou čáru a říct: “Tohle nepřekročíš!” Pokud ji protějšek ihned překročí, znamená to, že buď je nedoslýchavý, magor (obojí se může stát), nebo prostě zlý člověk, který je rád, že už ví, co Vás nejvíc bolí – A PROTO do Vaší rány tepe.

Vyjádřit, kde je Váš mantinel, je nejlepší způsob, jak poznat člověka. Vědět, co od něj můžete čekat. Zda Vás respektuje, zda Vám chce ubližovat, zda Vámi manipuluje. Máte ho v tu chvíli přečteného jako knihu.

Pamatujte, co říkají sportovci: “Každý hraje tak, jak mu soupeř dovolí.” Neschvalujte ubližování své osobě. Dejte druhým najevo, že už ubližují. To, co si vůči nám mohou dovolit, neurčují druzí, ale Vy. Vzdáte-li se této výsady, nemůžete pak toxické lidi kritizovat. Oni dělají jen to, co jste akceptovali. (Více v Jak nevyhořet, Cestou vnitřní síly i Jak čelit manipulaci).

4. Odosobnění aneb Neznehodnocujte se jen proto, že se Vás snaží znehodnotit druzí

V FC Kurzech pracuji zejména se vztahovačností – sklonem submisivní mysli domnívat se, že činy druhých odrážejí Vaši hodnotu. Že když si Vás lidé neváží, znamená to, že nejste hodni dobrého zacházení. Skutečnost je opačná: Činy druhých málokdy souvisejí pouze s námi. Někdo se k nám chová laskavě, protože je to člověk laskavý anebo s laskavým rozpoložením, a někdo se k nám chová toxicky, protože je to člověk toxický anebo s toxickým rozpoložením. Jejich chování je JEJICH. Vypovídá o NICH. O tom, co cítí, chtějí, potřebují, co je trápí, co jim vadí, čeho se jim nedostává.

Lidé se zmítají ve svých vnitřních světech a těžkostech. Nesou si v sobě historii, kterou nedokázali ještě zpracovat. Vybíjejí si pak hněv na druhých, ale ve skutečnosti jsou naštvaní na sebe. Tomu se říká zrcadlení. A my si ho NESMÍME brát osobně. Jsme jako lodě a ty se nepotápějí kvůli bouřlivému moři, které je všude kolem nich, ale kvůli vodě, která nateče do nich.

Mějme pevný skelet. Mentálně. (Více v Jak nevyhořet, Cestou vnitřní síly i Jak čelit manipulaci).

5. Obrácení do sebe aneb Vracet jed znamená vnášet víc jedu do svého života

Platí jednoduchá poučka: Druzí lidé řeší náš život tehdy, když v jejich životě není dost zajímavého.

A to by mělo platit i pro nás. Snažme se, aby v našem životě bylo dost zajímavého, a pak budeme uchváceni tím, ne pocity nebo jednáním druhých lidí.

Není to sobectví, je to sebeláska. Stačí jen uvědomit si: čemu/komu vlastně věnujeme dominantní porci času, energie a pozornosti. Sobě a svým zájmům, či druhým a jejich mindrákům? Charles Bukowski poněkud výstředně, ale relativně správně řekl: “Ať se každý stará o sebe. Kdyby se každý člověk dokázal starat o sebe, bylo by na celém světě postaráno o všechny.”

  1. Nezabývejme se lidmi, kteří nám činí zle, jinak nám zle bude.
  2. Neoplácejme jejich negativní chování, protože negativní rozpoložení nedokáže vytvořit pozitivní život.
  3. Kompenzujme negativní pocity, které v nás vyvolávají druzí. Snažme se vkládat do sebe tu energii, která náš život zlepší, ne zhorší.

Gándhí řekl: “Kdykoli Vás napadne oplatit zlo zlem, uvědomte si, že v tu chvíli kopete dva hroby. Jeden pro jedovatý protějšek – to chcete – a druhý pro sebe –  to nechcete.”

Nikdy nemůžeme změnit ty lidi, kteří ve svém jednání nevidí problém. Ale vždycky s nimi můžeme omezit styk.

Nikdy nemůžeme rozhodovat za druhé lidi, ani to není náš úkol. Ale vždycky se můžeme sami rozhodnout, že nedovolíme cizím lidem napadat naše přesvědčení, hodnoty, překračovat mantinely.

Nikdy nemůžeme ovlivnit, kdo se zjeví v našem životě. Ale vždycky můžeme ovlivnit, koho si ve svém životě nebo své hlavě budeme držet dál.

Potřebujete pomoci?

Každé dva měsíce vydávám nový FC Kurz o jednom konkrétním psychologickém problému, se kterým se lidé potýkají. Uvádím v něm řešení z pohledu psychologie, psychoterapie a psychoimunologie tak polopatickou formou, abyste si pomohli i sami. Všechna nyní dostupná vydání jsou zde.

Top
Shopping Cart