7 staromódních způsobů, jak vybudovat dlouhodobý vztah

Od vydání podcastu Proč je pro někoho tak lehké opustit vztah dostávám otázky: Jak tedy já sám snáším, či nesnáším tuto dobu? Je to prosté: Čím jsem starší, tím méně této zrychlené a turbulentní době rozumím. Nejspíše je to proto, že jsem vyrostl v jiných časech – ve kterých se (například) porouchané věci rovnou nevyhazovaly, ale nejprve zkoušely opravit.

V této době na nic není dost času. Přitom všechno, co v životě za něco stojí, vyžaduje čas. Všechno důležité představuje proces, a ten chvíli trvá. I vybudování zdravého vztahu. I výchova člověka. I zmoudření. I narovnání důvěry, která se chybou jednoho nalomila. Ano, jak píšu v knize 250 zákonů lásky, věřím na to, že mnohé rozbité se dá spravit. Jenom je nutné chtít. Oba musejí chtít. Kde je vůle, tam je cesta. Kde chybí vůle, chybí i cesta. A u vztahu je to dvojnásobný problém. Na vztah jsou totiž zapotřebí oba. Na jeho zničení stačí jeden. Jeden, který na vyspravení nechce čekat. Jeden, kterému už je čas dlouhý.

Jiná doba

V mé době ještě nebyly osobní počítače, mobily a internet. Nebylo tedy možné vymazat přítele, zneviditelnět člověka, odstranit názor. Nebylo možné nepohodlnou osobu zablokovat tak, aby pro mě přestala existovat – naopak, kdo mě pomluvil, toho jsem mohl za okamžik potkat na ulici.

Byla to jiná doba, nepochopitelná dnešním pohledem. Lidé se nerozcházeli přes SMS, neseznamovali se elektronicky a líbání neprobíhalo emotikonem. Fotografie nebyly retušované, objímání nefungovalo přes monitor, ale dotekem skutečné pokožky a živých rtů, a jednou vyřčené slovo nešlo odvolat, dodatečným klikem pozměnit nebo hodit do koše a spláchnout. Neexistoval Skype, takže jsme při povídání cítili horký dech, vlahou dlaň, bušící srdce. Dívali jsme se ne do pixelů, ale opravdových očí. Ani sex nebyl virtuální.

Ano, všechno bylo opravdové. Co bylo, pořád je. Jen někteří lidé si to neuvědomují. Že jednou vyslané slovo z prostoru nezmizí, i když ho smažou. Že povzbuzení pohladí a ublížení bolí, i když ho adresují anonymně na nějakém profilu cizímu člověku. Že i když žijeme více virtuálně, pořád jsme stejně lidé. Že způsobené rány zůstávají, byť je překryje nový příspěvek.

Střet dob

Když vyšla má první kniha 250 zákonů lásky, popisující NEUSTÁVAJÍCÍ emocionální pravidla i v nové době, netušil jsem, že bude záhy přeložena do cizích jazyků a stane se mezinárodním bestsellerem v Německu, Itálii, Španělsku a Spojených státech. Více než ocenění Amazon Best-Selling Author mě překvapilo, kolik lidí na této planetě vnímá střet dvou dob – doby “staré” a “mladé”. Kolika lidem vadí, že se dlouhodobé vztahy přestávají nosit, a kolik z nich prahne po spolehlivém partnerovi, respektive kolika z nich takový protějšek chybí.

Na ten střet můžete narazit i v reálném světě dnes a denně. Mně se to stalo nedávno. Někomu by z té události bylo smutno, ale já byl rád. Raduju se, že můj “starý” svět ještě neumírá, že tu stále jsou lidé, jimž galantnost, jinými považovaná za přežitek či slabost, stále chutná a vyznávají ji, a že moderní buranství, jinými považované za osobitost a sílu, vypadá tak úsměvně, bez ohledu na to, jak majetným nebo společensky postaveným takový člověk je. Uvědomil jsem si sedm jednoduchých způsobů, jak získat úsměv i srdce člověka nejen na jednu noc, ale na celý život. A také, že čím méně je takto smýšlejících lidí, tím vzácnější jsou, tím větší pozornost přitahují a tím hodnotnější jsou.

Pojďme nejprve k té groteskní historce.

Doba krav a volů

Na ulici, bičované provazy deště, zastavil vůz. Za jeho skrápěnými skly jsem postřehl velmi starý pár. Dědeček ztěžka vystoupil, ve slejváku pomalu obkroužil předek auta a nad druhé dveře rozepjal deštník, aby posléze nabídnutím svého rámě pomohl ven šarmantní babičce.

“Kráva!” zaznělo ulicí. To v restauraci se zahrádkou, kde jsem seděl, vykřikl mladík od vedlejšího stolu. “Byla to strašná kráva!” dodal. Halekal na někoho do mobilu.

Starý pár velmi opatrně, vyhýbaje se kalužím, došel k jednomu z předních stolů, muž spiklenecky mrkl a číšník na pokyn přispěchal s nádherným pugétem. Mohlo v něm být tak šedesát karmínových růží. Muž před ohromenou ženu nesnadno, ale přece poklekl a dojatě děkoval za přesně tolik společně prožitých let.

“Čtrnáct dní bylo ažaž. Vozovej park musíš pravidelně obměňovat!” rozkuckal se smíchy na celou zahrádku mladík. Pořád mluvil do mobilu.

Starý gentleman zatím přisedl ke své dámě, objal ji a políbil na tvář, načež to, co jí šeptal do ucha, nebylo slyšet, ale šlo to odečíst z jeho výrazu: “Jsem Ti za tolik vděčný.”

“Už mám další nabíječku v merku! Dnes dám pár sladkých řečiček, o víkendu ji sejmu a v pondělí spěchám zas o dům dál,” vykládal mladík tak hlasitě, aby každý slyšel, jaký je to frajer. Ve skutečnosti mi ho bylo líto. Jak řekl William Golding, nositel Nobelovy ceny: “Cokoli dáš ženě, ona udělá lepším. Ty jí dáš spermii, ona Ti dá dítě. Ty jí dáš dům, ona Ti dá domov. Ty jí dáš suroviny, ona Ti dá oběd. Ty jí dáš úsměv, ona Ti dá srdce. Cokoli jí dáš, to žena znásobí. Takže pokud se chováš jako vůl, dostaneš hromadu hnoje.”

Doba králů a královen

Těkal jsem zrakem mezi těmi dvěma přístupy a litoval jsem toho kloučka hlavně proto, jak prázdný má život oproti tomu naplněnému “starci”. A líto ho bylo zjevně nejen mně. Když totiž mladík nasedl do svého ojetého bouráku a pugétem obdarovaná babička zamířila na toaletu, potkaly se oči mé a dědečkovy. Lehkou úklonou hlavy jsme se shodně pozdravili, načež jsem naznačil: “Slyšel jste ho?” Muž laskavě pokrčil ramena: “Když kluk považuje za svou přednost, že neumí vyjít s lidmi a udržet si dlouhodobě dívku, nemůže očekávat, že dosáhne v životě jakéhokoli dlouhodobého úspěchu. Nikde, ani v práci, neuspějete sami. Potřebujete ovládat zdravé vztahy s lidmi, být sami přidanou hodnotou, kterou vnášíte do života druhého. Být dobrý partner znamená být dobrý člověk.

Z jeho následného vyprávění mi ulpělo v uších mnohé, nejvíce však věta: “Láska je krásná, když o ní sami mluvíme. Ale ještě krásnější, když ji ve dvou vytváříme a žijeme.” Zbývalo se zeptat: A jak? Jak zažít ještě staromódní vztah v dnešní době? Kéž Vám některé z těchto doporučení, jdoucích proti proudu doby, osloví a zkusíte ho ve svém vztahu, byť jen na jediný den, uskutečnit:

1. způsob: Zažívejte společný čas bez moderních technologií a práce

Zdá se to nemožné, ale někteří lidé toho jsou vážně schopni. Odloží mobil, odpojí se od sítě, zavřou notebook, a tedy i e-maily. A zkusí si s člověkem povídat tváří v tvář, face to face, ne Face to book. Mnozí zjistí, že ten druhý má více výrazů než jen u profilové fotky na chatu, že jeho slova mají teplotu a energii jiné než přes Skype, že je to skutečná bytost, které se lze dotknout, procítit ji, že ji netvoří jen soubor písmen a emotikonů. Že struktura jeho kůže a rtů je pozoruhodnější, než když líbáte monitor.

Vím, že s uschovanými moderními přístroji nebudeme tak cool a trendy, jako když je všem dáváme na odiv. Ale jen máloco dokáže člověk nabít víc než živý sytý smích, tichá procházka ruku v ruce, tanec, při kterém cítíte teplo, rozpaky i tlukot srdce druhého.

A snad nic na světě nepřekoná mačkavé objetí.

Vím, že je to staromódní. A je to dobře. Jen tak se i ty nejobyčejnější minulé události dnes mohly stát nejNEobyčejnějšími. Zvláště když je můžeme provádět s těmi pravými lidmi. Trávit s nimi čas je někdy hodnotnější než koukat na reality show nebo jet Hru o trůny.

Také vím, že jsme všichni děsně žádaní, nepostradatelní a busy. Že musíme mít stále po ruce mobil, nejlépe handsfree v uchu. Že se potřebujeme cítit jako ti nejdůležitější lidé světa. Problém je, že ti u sebe často žádný mobil nenosí a nejsou stále k dispozici.

Neřaďme pro nás důležité lidi až za práci. Ne proto, že “se to sluší”, ale že to stojí za to. Ti lidé totiž minutu za minutou umírají. A my s nimi.

2. způsob: Buďte plně přítomni ve společnosti druhých

Jedny z nejsilnějších emocí, jaké člověka dokážou sevřít v dobrém či špatném, jsou slast, že jsme v přítomnosti někoho, kdo je pro nás důležitý, a naopak úzkost, že nám tentýž člověk schází. Ačkoli jde o opačné extrémy, vedou přirozeně k jednomu postoji: Vážit si času tráveného s druhým a dávat mu najevo, co pro nás znamená.

Jak apeluji v 250 zákonech lásky, máloco se na člověku cení víc než schopnost věnovat druhému upřímnou a soustředěnou pozornost. Jednak proto, že čas je nejdražší komodita vůbec. Dávat ho někomu znamená věnovat mu kus života, který už nikdy nezískáme zpátky. A jednak je to jediná šance, jak pochopit, co člověka trápí. Musíme opravdu BÝT s ním, naslouchat mu bez roztěkaných myšlenek, co nás kdy čeká, a pohledu na hodinky. Nic dražšího nejde člověku dát.

Lidé, o kterých tvrdíme, že nám na nich opravdu záleží, by měli být až příliš cenní na to, abychom je ignorovali. Proto nemarněme čas sháněním drahých dárků, to jsou jen věci, které tu vždy budou. Raději pro své blízké šetřeme to nejdražší, co máme a co tu navždy nebude – sebe a svůj čas.

Společně strávený čas se zdá jako nic, ale pro někoho může znamenat úplně všechno. Vytváří totiž vzpomínku, která se nikdy neztratí, dokud je člověk živ. Na rozdíl od věcí, jež ztrácejí hodnotu, rozbíjejí se, trhají, ztrácejí. Časem vytváříme trvalý otisk. Lidé si možná nebudou pamatovat, co jsme jim řekli, ale rozhodně si budou celý život pamatovat, jak se v naší blízkosti cítili.

3. způsob: Vyjadřujte komplimenty a podporu

Ve vztahu bychom nikdy neměli být soudci, natož nepřátelé. Jsme partneři. Jen proto, že se druhému momentálně něco nedaří, ho nemusíme kritizovat. Jen proto, že jde momentálně složitou cestou, která ho tíží a jež mu nevychází, ho nemusíme zrazovat. Jen proto, že momentálně neuspěl a trápí se, ho nemusíme ještě ponižovat. Jen proto, že jsme měli pravdu, ho nemusíme zesměšňovat. Vztah není sportovní zápas, ze kterého by jeden vzešel jako vítěz a druhý jako poražený. Ve vztahu totiž buď oba vyhrají, nebo oba prohrají. Protože nejsou soupeři, ale spoluhráči.

Nezáleží na tom, jestli je partner momentálně hoden obdivu – oceňme ho. I když dnes vyhrávají jeho slabé stránky, připomeňme mu ty silné. Když se topí, pomáhejme mu nad vodu. Ne, my skutečně nejsme rozhodčí, kteří vyčítají, co dělá špatně, ani trenéři, kteří mu radí, co dělat lépe. My jsme podpora, která dělá to nejtěžší – stojí při něm. Nevěřme, že existuje Pan Božský, který přijde a vyřeší všechny naše problémy.

Nevěřme, že existuje láska na první pohled, která trvá celé věky bez práce a tolerance.

Věřme ale, že existují lidé, o které a za které stojí za to bojovat. Ne proto, že by byli tak dokonalí, ale proto, že jsou tak nedokonalí, jak nám vyhovuje. Viděli jste někdy znamení jin a jang? Nejsou to dokonalé kruhy, ale dokonalý kruh spolu vytvoří. Právě proto, že si vzájemně nevyčítají, co druhému chybí. To, co druhému chybí, sami dodají.

Pravého člověka, náš jang, poznáme velmi jednoduše. Ačkoli nás možná v první chvíli přitahoval jeho zevnějšek, všechny tělesné přednosti se náhle rozpustí v naší mysli. Začneme vnímat jeho energii, poznávat jeho smysly, oceňovat jeho myšlení. Začneme vidět podstatu jeho osobnosti, ne jen jeho fyzickou schránku.

Proto lidé ve skutečnosti nepropadají lásce z fyzických důvodů. Po někom takovém můžeme toužit ke zbláznění, chtít ho vlastnit. Ale dokážeme ho “milovat” jen s otevřenými očima, ne srdcem. Tedy ne dlouhodobě, protože fyzická krása se s věkem mění. Proto když potkáme správného člověka, jeho fyzické nedokonalosti se stanou druhořadými.

A my ho začneme podporovat bez ohledu na to, co vidíme.

Budeme ho totiž podporovat pro to, co cítíme.

4. způsob: Buďte k sobě navzájem upřímní

Tak rádi upřednostňujeme milosrdné lži před tvrdými fakty! Vždy si najdeme dost důvodů, proč to označit za přednost. Tvrdíme, jak nám na druhém záleží, a proto mu neříkáme nepříjemné věci. A přitom nám na něm záleží tak málo, že k němu neumíme být upřímní. Označujeme to za projev citlivosti, ale na konci je vždy lepší být zraněn pravdou než obluzován lží. Vztahy založené na lži vždy umírají mladé. Protože fakticky zemřou už v okamžiku lži bez ohledu na to, jak dlouho po jejím vyslovení ještě trvají.

Jak varuji ve 250 zákonech lásky, lež je jako sněhová koule. Z nevinné vločky vzniká lavina. Musí. Protože musíme lhát jiným i sobě. Nejsme nic více než lháři. Kdo by chtěl s lhářem žít? A my s ním musíme žít. Dennodenně. Permanentně. Se svým svědomím.

Lží chráníme své křehké ego. O nic víc nejde. Jsme jen tak zbabělí, že neumíme nést následky činů, za které jsme odpovědní. Co kdybychom to zkusili z jiného konce? Přestaňme být alibističtí. Přijměme osobní odpovědnost za to, co jsme kdy udělali špatně. Pokud víme, že některé naše činy nebo slova zranily člověka, na kterém nám ve skrytu záleží, přiznejme své chyby a čelme realitě – vyhodnocení našich činů. Udělejme to ne kvůli druhému, ale kvůli sobě. Zasloužíme si vidět druhého se zlomeným srdcem, povodeň jeho slz. Jestli máme duši, ten strašlivý obraz si zapamatujeme na celý život.

Omluva je nejlepší lepidlo, které drží dlouhodobý vztah. Možná na to, co jsme druhému způsobili, už nebude stačit, ale v takovém případě je to dobře pro oba. Pomůžeme tím druhému, aby si našel lepšího partnera, a pomůžeme tím sobě, abychom konečně začali být co k čemu. A chovat se tak, abychom se jednou nemuseli stydět za pravdu.

Každý chybuje. Buďme tedy upřímní. I v omluvách. Říkejme to, co děláme, a dělejme to, co říkáme. Nikdy nedegradujme svou omluvu výmluvou. Výmluvy nejsou omluvy. Prostě jsme to udělali. Basta. Nedodávejme víc. A teď se ukáže, jaký je náš partner. Dokáže nás v těžké chvíli podpořit? Dokáže na nás přesto najít to dobré? Dokáže překonat problémy a najít s námi společné řešení, jak jít dál?

5. způsob: Co si doma navaříte, tam také snězte

I když se to zdá jako samozřejmě, není to pravidlo do této doby. O to více bychom o něm měli přemýšlet. To pravidlo zní: NIKDY nepostujme nic negativního o svém partnerovi na sociálních sítích. Je to stejné, jako kdybychom otevřeli okna a zakřičeli do světa něco “vtipného”, čím ho degradujeme.

Vím, že mladí lidé rádi publikují ponižující příspěvky o svých kamarádech, učitelích, rodičích. Přitom podstata informace není v obsahu příspěvku, nýbrž v jeho jmenovce. V tom, kdo jej vydal. Ten křičí, jak málo má zdravého úsudku a jak rád nechává místo nadhledu mluvit své rozhořčení. Ne, to není post o jiných lidech, ale o něm samotném.

Ve vztahových problémech se nikdy nesnažme získávat cizí lidi na svou stranu. Protože vztah je specifická váha – má jen jednu misku, misku obou partnerů. Přitížit druhému znamená přitížit oběma. Navíc málokdo zvenčí opravdu vidí do našeho vztahu. Kdekomu náš vztah nedává smysl. Zvenčí se totiž dobře soudí rozumem, ale partnerský vztah není jen racionální, ale také emocionální. A cizí lidé v našem vztahu nemají své emoce. Jak by nám tedy mohli rozumět a správně poradit?

Jestliže jsme si nadrobili problémy, vyluxujme je s partnerem. Ostatní přizvaní by nám na koberci naše drobky ještě rozšlapali. Dva jsou dost na to, aby nalezli kompromisní řešení – pokud ovšem jsou schopni ho hledat. Kde je vůle, je cesta. Ale musí být oboustranná.

6. způsob: Své sliby nejen dodržujte, ale překonávejte

Jak píšu v 250 zákonech lásky, knize, která je i o osobním naplnění a sebelásce, každý životní úspěch, i úspěšný vztah, je založen na dvou věcech: 1) na rozhodnutích a 2) na činech uskutečněných ve směru těchto rozhodnutí.

Dá práci už stanovit si závazek. A ještě větší práci ho dodržet. Proto tak málo lidí dosahuje úspěchu. Jo, je to dřina. A udržet si dlouhodobý vztah je dřina nemenší. A víte proč? Protože jsme denně konfrontováni se svými vlastními sliby, které nemůžeme “okecat” – nedali jsme je totiž sobě, ale druhým. Proto je kdekdo raději sám. Sebe může obelhat snáz. Bez následků na své pověsti, bez poškození ega.

Dobrý partner je oddaný svým slibům. Dodržuje je bez ohledu na to, že čas a nálada, ve kterých slib složil, dávno pominuly. To je rys důležitý nejen pro dlouhodobý vztah, ale i dlouhodobý úspěch v životě. Držet zacílení. Být dlouhodobě fér.

Opět nestačí jen říkat. Je nutné činit. Nestačí slibovat. Je nutné sliby prokazovat činy. Nebo ještě lépe, předčit své sliby. Být o krok před očekáváním partnera. Dát víc, než vyžadoval. To je princip úspěchu ve všem, i v byznysu.

Ještě nikdo na světě nezchudl dáváním. Zní to paradoxně. Ale je to fakt. Naopak už mnoho lidí zchudlo jen braním. Získali totiž věci, ale ztratili lidi. A bez dobrých vztahů s lidmi se nedá v ničem uspět.

Vztahy, v nichž oba více dávali, než brali, jsou nezapomenutelné. Žijí dokonce ještě dávno potom, co jeden ze vztahu odešel. A víte proč? Protože nám toho dal na mnoho let dopředu.

7. způsob: Buďte k sobě loajální

Ano, tato doba je zrychlená, a tudíž povrchní. Lidé se seznamují jen na základě fotografií, poslaných mailem nebo zhlédnutých na profilu, nikoli podle toho, co se skrývá pod povrchem – charakteru, který poznají, osobnosti, která se projeví, srdce, které v těžkostech porozumí. Jako by na poznání nitra nebyl čas.

Tato doba je typická tím, že lidé chtějí mnohé hned, i sklízet ovoce, a ani se vztahem nemají trpělivost. Nechtějí růst, protože růst trvá a je plný bolesti. Bojí se komplikací, odpovědnosti, neřeší problémy, raději od nich utíkají. Jinak řečeno: Veš vztahu zůstávají, jen dokud žádný problém řešit nemusejí.

Přitom, jak zdůrazňuji v knize 250 zákonů lásky, je triviálně snadné rozvíjet vztah, když všechno vychází a je nepřetržitě slunečno. Ale tak život nikdy nevydrží. Mnohem důležitější je tedy stát při druhém, když všechno vycházet přestane a zatáhnou se mračna, ba člověka začnou bičovat blesky. A právě tehdy se pozná opravdový partner. Podle toho, zda je ochoten při nás stát v temnotě. Ne proto, že by mu snad v temnotě bylo dobře, ale proto, že nedopustí, abychom v temnotě zbyli sami.

Ten dědeček mi řekl: “Buďte, mladý muži, vždy na její straně a nelekejte se životních stínů. Pochopte, že stíny vždy ukazují, kde je světlo. Naučte se se stíny, životními problémy, pracovat. Rozumět jim. Hledejte jejich příčiny. A až Vás napadne svou ženu opustit, važte, co získáte a co ztratíte. Pro mě být věrný nikdy nebyla jen volba, ale základní priorita. Věrnost totiž může pro druhého člověka znamenat vše. Jestliže nám důvěřuje natolik, že si přeje, abychom ho po celý jeho život jistili, nezklamme ho. I kvůli sobě. Takový člověk totiž bude vždy jistit i nás.”

Když jsem s nimi společně vycházel z restaurace, popřál jsem jim, aby spolu skutečně byli až do konce života. Babička se usmála: “Mladý pane, nikomu nemůžete slíbit, že při něm budete po zbytek jeho života, protože to Vám nemusí být umožněno dodržet, ale co slíbit i dodržet můžete, je, že při něm budete po zbytek života svého. To my jsme si slíbili. A těšíme se na to.”

Jak Vám mohu pomoci

  1. Toužíte po vzájemném dlouhodobém vztahu? Nechcete o protějšek zbytečně přijít? Přečtěte si 250 zákonů lásky (v anglické verzi 250 Laws of Love).
  2. Procházíte momentálními rozpory, opakovaným nedorozuměním, dlouhodobou krizí? Chcete to ještě oba překonat a zachránit? Využijte Spolu.
  3. Je důvodem Vašich problémů lež, faleš, zrada, nevěra, podraz, pomluva? Nevíte, jak obnovit důvěru? Novou knihu L.E.Ž. můžete najít i v akčních sadách s jinými mými vzájemně se doplňujícími knihami zde.
Top
Shopping Cart