3 cesty, jak uniknout vyhoření

Víte, co je spillover?

Jako spillover of working life se označuje přesouvání pracovního života do volného času. Sice si vezmete dovolenou nebo máte víkend, sice nejste ve své obvyklé kanceláři, ale dál pracujete – dál jste ve střehu, na stejné vlně psychického vypětí, na stejné frekvenci komunikace s kolegy, dál jste plně k dispozici. Nevypínáte. Ani při rodinné akci, ani před dětmi.

“Musíte”, tak to nejčastěji obhajujete. Jako by nesměl existovat limit, za kterým si už pořádně odpočinete. Jako byste měli být bezmezně produktivní.

Jenže, jak varuji v tištěném FC Kurzu Jak nevyhořet, člověk má své meze. A jejich překročení se mu může krutě vymstít. “Všeho s mírou,” říkám já.

Problém distresu

Víte, že existují dva stresy? Eustres je ten dobrý. Jde o pozitivní zátěž, která je daná přiměřenou mírou. Stimuluje člověka k vyšším nebo lepším výkonům. Naproti tomu distres je ten zlý. Vyznačuje ho nadměrná (příliš velká nebo příliš dlouhá) zátěž. Člověka může v lepším případě poškodit, v horším zabít. Jako když přetavíte drát.

Život je změna. Proto po výkonu potřebujeme odpočinek. Jen tak zregenerujeme a nabijeme se. Pamatujte: Máme své limity. A vyhoření (burn-out) neukazuje nic jiného než to, jak jsou propojené mysl a tělo. Jak nadměrný stres, enormní mentální zátěž mohou zničit celý organismus. Ale to není jen problém práce. Lidé vyhoří i ve vztahu, žijí-li v příliš velkém nebo příliš dlouhém přepětí. Je v tom prostá nepřímá úměra: Čím více času/energie pálíme těžkostmi, tím méně času/energie nám zbývá na odpočinek.

Fyzické následky jsou zjevné: přes známky v podobě úzkosti a deprese přijde nespavost, vyčerpanost, poruchy příjmu potravy, nárazové přejídání, obezita, až tímto více než 40 procent lidí dospěje k ischemické srdeční poruše. Ta vzniká nedokrevností tkáně nebo orgánu, což vede k jejímu poškození či odumření. Přes 80 procent přetížených lidí má oslabenou imunitu.

A já, tak jako v FC Kurzu Jak nevyhořet, apeluji – zapomeňme na to, že:

  1. “Je to jen problém naší země nebo západní civilizace.” Japonci už dávno zařadili do slovníku pojem karoshi – smrt přepracováním.
  2. “Je to jen problém vyšších pracovních pozic.” Naopak, lidem s nižšími odměnami se spíše nedostává adekvátního odpočinku, statisticky častěji pracují monotónně, mají méně času na své rozptýlení a vzdělávání a jsou pod větší represí vyšších pozic (“zákon padajícího hovínka”), které si na těch nižších rády vybíjejí vlastní komplexy a vlastní vyhoření.
  3. “Je to jen problém jedince.” Mnohé firmy, jak se v psychologii říká, řeší “požár v celém lese, až když zčernají oblaka”. Ale to je pozdě. Distres je “nakažlivý”. Kdo pracuje i ve volném čase, ten jako by nastavoval laťku i pro ostatní (manažeři něčího spilloveru rádi zneužívají pro zvyšování norem pro druhé. Aneb: Když může on, proč bys nemohl Ty?).

Na práci s vyhořením jsem sice zaměřil celý tento FC Kurz, ale protože s návratem z dovolených mnozí těžko polykají obnovené pracovní dávky a s podzimem přijde deficit slunce i jiných zdrojů energie, prosím, věnujte pozornost alespoň těmto třem mým doporučením:

1. Vnímej signály

V uzavřené skupině, založené i pro anonymní sdílení Vašich problémů (pro první vstup do ní se musíte registrovat zde), mě skutečně děsí to, jak pozdě lidé přicházejí. Mnozí zjevně neřeší možnost svého ohrožení vyhořením jen proto, že dosud nevnímají žádné symptomy většího stresu, nebo sami sebe považují za dost klidné a silné. Problém je, že účinky nadměrného stresu si zpravidla neuvědomujeme, pokud nám citelně neubližuje. A když už nám citelně ubližuje, je pozdě.

Přitom stačí vnímat signály: Nemůžeme usnout. Nedaří se nám soustředit. K práci přistupujeme s odporem. Nejsme efektivní. Přitom nás ani nenapadne přemýšlet, proč. Jenže už to je účinek stresu. A jeho zákeřnost. Neřekne nám, že tady je. Dlouho se tváří jako přítel a motor (eustres). S překročením meze (distres) je průšvih.

V podcastu Jak se přestat litovat jsem uváděl příklad s gumičkou. Tu také můžete dlouho natahovat a všechno je v pořádku. Jakmile se však překročí mez, praskne a už je na vyhození.

V FC Kurzu Jak nevyhořet zmiňuji mnoho varování. Jedno za všechny: Arianna Huffington. Zakladatelka Huffington Post si vnitřní přetížení dlouhodobě vůbec nepřipouštěla. Až se jedno ráno probudila na podlaze své kanceláře. Ležela v krvi z rozbitého obličeje. Žádný kolaps si přitom nepamatovala. Teprve pak vyhledala psycholožku. Ta ji naučila to, co doporučuji i já – udělat na vlně flow více práce v kratším čase, a mít tak více času na následný odpočinek. I Arianna pochopila, že když si každý den udělá trochu času na sebe, neznamená to, že udělá méně práce. Naopak, potom zvládne více práce, protože doplní více dobré energie a snáze se dostane opět do flow.

2. Investuj do vztahů

Já tomu říkám židlička. Aby se člověk pevně a bezpečně usadil ve svém životě, potřebuje mít více opěrných nožek než jen jednu. Ne jen práci. Ačkoli totiž práci odevzdáváte maximum, nemáte úspěch zaručen. Přijdou vnější okolnosti (za poslední tři okolnosti jsme z covidu i války poučeni), které nemáte šanci ovlivnit, a Váš obor jde dolů. Proto potřebuje člověk i další nožky, o které se v případě podlomení jedné může opřít. Správné vztahy sem patří především. Ale vybudovat je, udržet je a pěstovat je vyžaduje znovu čas.

S časem je to prosté. Když si na někoho neděláte čas, učíte ho žít o samotě nebo s někým jiným, kdo mu ten čas věnuje. Jinak řečeno: Neinvestujete-li do lidí čas, přijdete o ně. A to Vás pak může velmi mrzet. Zejména při nástupu vyhoření. Jen lidé, kteří Vás mají rádi a rozumějí Vám, totiž dokážou nejen vidět, že s Vámi není všechno v pořádku, ale dají Vám i zpětnou vazbu, že něco přehlížíte nebo podceňujete. Přičemž to nedělají jen kvůli Vám (jistě, záleží jim na Vás), ale také kvůli sobě – nechtějí o Vás přijít. Třeba právě pro případ, kdy by i s nimi přestalo být všechno v pořádku, oni by to přehlíželi, Vy byste to viděli a mohli je upozornit.

V uzavřené skupině mám Lucku. Opustil ji partner. Sama doma se trápila. Věřila, že chmury zažene, když si domů začne brát práci. Že tak zabije čas. V negativním rozpoložení ji však i práce začala stresovat. Trápila se úkoly, klesala její výkonnost, navíc věděla, že neusne, a tak pracovala do pozdní noci, později brzkého rána. Jednou přišla do kanceláře a motala se jí hlava, nesouvisle viděla. Kolegyně se jí smály, že přebrala. Jen jedna ihned zavolala lékaře. Zachránila jí život. “Ne, mám spoustu práce, nemohu marodit,” bránila se v mrákotách před lékaři. Lucka měla krvácení do mozku. Kdyby lékaři přijeli jen o chvíli později, byla by už po smrti.

Když se mi Lucka z nemocnice ozvala, zdůraznil jsem jí, že potřebuje “další nožky” – přátele, zájmy, obnovit radosti, na které ve vztahu s partnerem zapomněla nebo které upozadila. I jediný člověk, který byl schopen vidět její bolest, i když navenek předstírala úsměv, se ukázal jako poklad. Poznali se na naší seznamce, která je určena i pro nová přátelství. Měli jediný společný koníček: výlety. Ale už to jí pomohlo vyčistit hlavu. Výlety a on, se kterým jsou dnes už více než přátelé. A Lucka má s výlety a novým mužem další dvě nožky navíc – k práci.

Už společně řešíme jen to, aby o svůj krásný vztah hloupě nepřišli. Ale o tom jsou už moje knihy.

3. Nenech zacházet s člověkem jako s věcí

Tento apel je směrován i k nám samotným: Nedovolme, ať s námi někdo zachází jako s věcí.

Dalajlama řekl: “Lidé se rodí pro to, aby byli milováni. Věci se rodí pro to, aby byly využívány. Důvodem, proč je dnešní svět v takovém chaosu, je to, že věci jsou milovány a lidé jsou využíváni.

Zní to jen jako bonmot, ale má to hlubší podstatu. Člověka a věc totiž odlišuje jedno – člověk potřebuje regeneraci. Spánek, výživu, hydrataci, cvičení, pohyb, zkrátka změnu, je ŽIVÝ. A k tomu všemu potřebuje čas. Neříkejte tedy, že ho nemáte. Nenechte si vnutit, že ho nemáte. Všichni máme úplně stejně času – 24 hodin denně. A s těmi musíme umět hospodařit tak, aby se z nás nestávala věc – mrtvá věc.

Vyřazujte v maximální míře všechno, co Vám zbytečně užírá energii. Překvapí Vás, kolik času a energie tím ušetříte na relax, i kdyby to měla být jen malá procházka, drobný sport, mírná aktivity nebo příjemná pasivita. Tím vším osvěžíte tělo a mysl.

Vnímejte, co Vám dělá dobře, i co Vám dělá špatně, a to včetně lidí. Preferujte ty, kteří Vám poskytují pozitivní pozornost, pomáhají Vám prodýchat i mrzuté události dne. A upozaďujte ty, kteří k Vám přistupují jako k neživé věci. Mimochodem, jak jsem popisoval v článku 7 důvodů, proč největší tahouni končí, i když mají svou práci rádi, někteří manažeři mají utkvělý pocit, že ke zvýšení produktivity a efektivity jeho podřízených vede kultura strachu. Proto schválně vytvářejí toxické prostředí, stresové situace, umělé krize, narušují soustředěnost lidí, snižují jejich kreativitu a nutí je jednat více pudově – jako vystrašená zvěř. Ano, lépe je pak ovládají, ale s tím potírají řadu racionálních dovedností daného člověka, který udělá více kvalitní práce naopak usměvavý, pozitivně motivovaný a konstruktivně zacílený – protože mu je při dané činnosti prostě dobře.

Ano, jde o pocity. Pocity dělají člověka. Věc žádné pocity nemá. Právě pocity způsobují, že máme myšlenky, odpovídající našim momentálním pocitům, že saháme k činům, odpovídajícím našim momentálním myšlenkám, že sklízíme výsledky, odpovídající našim momentálním činům. Tak jednoduché to je. Nebo může být. Ale mějme na paměti tři zákony: Více kvalitní práce udělají ne přepracovaní, ale odpočatí lidé. Duševní hygiena je přinejmenším stejně důležitá jako tělesná. Negativní hlava neumí člověku zařídit pozitivní život.

Jak Vám mohu pomoci

  1. Vstáváte už ráno unavení, frustrovaní, netěšící se na to, co Vás čeká? Využijte tištěný FC Kurz Jak nevyhořet, dokud je k dispozici.
  2. Sráží Vás v práci nebo jiných vztazích manipulace člověkem, který má radost z Vašeho neštěstí a slz? Využijte tištěný FC Kurz Jak čelit manipulaci.
  3. Všechny moje knihy a tištěné FC Kurzy najdete na jediné adrese zde.
Top
Shopping Cart