Proč nemůžeme najít spřízněnou duši a spřízněná duše nás

Denně míjíte desítky, stovky, ve velkých městech i tisíce lidí, a přesto… Jste jako Jin, který pořád nemůže potkat svůj Jang. Ačkoli máte všechno, co jako lidský jedinec máte mít, připadáte si nekompletní. Co Vám chybí? Právě ten Jang.

Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, Jin a Jang jsou dvě části jednoho celku. Jako dva půlměsíce, bílý a černý, které se od sebe odlišují, ale také navzájem doplňují a potřebují. Jen dohromady totiž vytvářejí kruh. Jako když klíč zapadne do zámku. Nesmí jít o lecjaký klíč nebo zámek. Musí jít o TEN SPRÁVNÝ protějšek.

V článku Jak se stát celoživotní slabostí silného partnera napovídám, koho se vyplatí hledat, respektive kým se vyplatí být. Co když ale pořád na takovou osobu nemůžeme narazit? Kde je, že nemůže najít ani ona nás? A existuje vůbec?

V uzavřené skupině, prostředí vytvořeném pro Vaše sbližování i svěřování, často vyjadřujete svou pochybnost, jestli jste správný protějšek už neminuli, nebo zda ten svůj vůbec potkáte. Je to až groteskní. Muži se ptají: Kde jsou ženy? Ženy se ptají: Kde jsou muži? Jsou v jednom prostředí a nevidí se. Jsou plni očekávání, jak by jejich ideál měl vypadat, přitom zapomínají, že ideál neexistuje. Jsou plni zranění z předchozích vztahů a bojí se: Co když se to špatné přihodí znovu?

Jsem šťastný, když lidé pochopí, jak hledat i jak nehledat. Když se i v uzavřené skupině, jež původně vznikla pro Vaše anonymní sdílení těžkostí, s nimiž se potýkáte a potřebujete pomoci, seznamují nové páry, jako ten, o kterém Vám dnes povím. Není první ani poslední. Jen se naučil přestat bát a začít věřit, „co když ta správná polovička je právě tady“.

V dalším z mých klubových článků, které píšu vždy na Vaše přání, tentokrát objasním podstatu magnetismu lásky, opaku vnitřního přesvědčení „Můj protějšek nejspíš neexistuje“. Jen považte: K čemu je správný klíč, když je zámek „zarezlý“, nepřístupný, odmítá se otevřít?

Příběh Radka a Terezy, respektive co všechno z minulosti v sobě museli uvolnit, aby se konečně mohli potkat, krok za krokem: