Jak přestat přehrabovat kamení a konečně spatřit diamant

Představte si vztah, ve kterém čím více lásky dáváte, tím méně dostáváte. Čím méně lásky dostáváte, tím spíše zůstáváte. Čím déle zůstáváte, tím méně věříte v sebe. Ve zkratce: Čím více lásky dáváte a čím méně jí protějšek opětuje, tím více o sobě pochybujete – tím spíše si připadáte nehodní lásky a tím méně věříte, že byste jinde na lásku narazili. A proto zůstáváte.

V knize L.E.Ž., která pojednává o mnoha hloupých vnitřních lžích, jimž bezvýhradně věříme, zaujímá tato lež čestné místo – dojít k iracionálnímu závěru, že čím více lásky dáváme, tím méně si ji zasloužíme nazpět. Přitom takto zlomení lidé dnešním partnerským vztahům dominují. Obětují se při každé příležitosti pro druhého, ale ten je při první příležitosti obětuje. A oni neodcházejí. Bojí se odejít. Mají pocit, že ani jinde nebudou milovaní. Že si nemohou polepšit. Že mohou být rádi za to, co mají. Ačkoli to, co mají, je pouze bolest.

Máte někoho takového ve své blízkosti? Trápí se pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro něj? Kéž mu následující řádky pomohou.

Neublížit někomu, kdo Ti už dávno ubližuje

V uzavřené skupině jsem nedávno řešil případ, který Vám popíšu. Jeho protagonistka mi ke zveřejnění dala svolení, aby se už nikdy nikomu nic podobného nestalo.

Na začátku mi říkala: „Bojím se změny.“ „Proč?“ „Nechci ublížit.“ „Tomu, kdo Vám už dávno ubližuje?“

Jak je možné, že ti, kterým je ubližováno, to necítí? A pokud to cítí, proč si to nechtějí přiznat? Proč si realitu malují neustále narůžovo? Proč věří, že se ubližující protějšek změní? Proč říkají, že nechtějí odejít kvůli dětem, protože je milují? Copak si děti zaslouží žít v prostředí bolesti a ubližování? Copak si nezaslouží lepší příklad – ukázku, že i odchod může být někdy konstruktivním krokem? Mají se snad děti bát neznáma a zůstávat raději tam, kde je bolest? To je chtějí tito nemilovaní lidé naučit?

Proto jsem napsal knihu L.E.Ž. – protože těchto případů mám už plné zuby. Chci, aby lidé, kteří přestali dostávat lásku zvenčí, ji dokázali zažehnout alespoň uvnitř – aby se naučili mít sami sebe rádi, jestliže je nemá rád ten druhý. Také proto jsem knihu L.E.Ž. doplnil o FC Kurz Cestou vnitřní síly. Pro všechny, kdo po oslabující zkušenosti potřebují zesílit sebevědomí, dodat si motivaci, radost, povzbuzení poté, co byli odmítnuti, sraženi, opuštěni. Aby se přestali doprošovat, ponižovat, a tím ještě víc ztrácet kus sebe.

Pro ty, kteří knihu L.E.Ž., potažmo FC Kurz Cestou vnitřní síly neznají, mám alespoň rámcová doporučení. Prosím, přemýšlejte o každém z následujících slov. Nespěchejte se čtením. Jde o Váš život. Aby byl lepší, než je. Aby v něm byli lidé, kteří jsou šťastní, když jste šťastní. Ne ti, kterým je lhostejné, že Vám nic dobrého neopětují, že Vás to trápí a že se sžíráte domněnkami, co děláte špatně, když si ani záblesk lásky nezasloužíte.

Pojďme si celou problematiku a proces řešení objasnit v dalším z mých klubových článků na Vaše přání krok za krokem: