Jak se přestat soustředit na člověka, který nám ubližuje

Máte ve svém okolí člověka, který se do Vás trefuje zraňujícími slovy, nebo oslabujícími činy?

Snažíte se odosobnit (viz Jak se emočně odpojit od jednání druhých lidí), ale nedaří se Vám to a tento člověk Vám kazí spánek i soustředění přes den, i když ve Vaší blízkosti není – zůstává totiž přímo ve Vaší mysli?

V živém vysílání Jak se přestat srovnávat jsem zmiňoval broučky do hlavy, které nám vsazují lidé ohledně “standardů”, jichž nedosahujeme. Pak si připadáme méněcenní, nutíme se měnit své návyky, postavu a jiné parametry tak, abychom “společnosti” více vyhovovali. Zapomínáme však, že se nepotýkáme se společností, ale s jedincem, který může mít osobní zájem na pokažení naší pohody, mentální rovnováhy, štěstí. I proto jsem pro Vás připravil FC Kurz Cestou vnitřní síly, abyste se více obrnili vůči okolnímu světu, a to i zpětně – abyste v sobě uzavřeli minulost ve vztahu k rodičům, oslabujícím “kamarádským” vztahům a dalším stále otevřeným ranám, které komplikují Vaši přítomnost.

Jeden z takových odstínů popisuje Milena: “Petře, v mém životě je člověk, který si vychutnává to, když se trápím. Všichni mi říkají: ,Kašli na něj. Zapomeň na něj. Neřeš ho.’ Ale já nevím, jak se to dělá. Chápu, že je to JEHO osobní problém, že si mě vybral jen jako terč, ale ve své hlavě neumím tím terčem přestat být. Jak se zbavit téhle své chyby?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch jsem zde zodpověděl už 554.
  • Mé odpovědi obsahují také souhrnné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Co když je to v pořádku?

Když jsem psal Cestou vnitřní síly, myslel jsem nejen na to, jak si vytvářet sílu v sobě, ale také jak ji zbytečně neztrácet – jak sami sebe zbytečně neoslabovat. Toto je jeden z příkladů.

Kdykoli nám něco v našem myšlení nebo cítění nevyhovuje nebo něčemu nerozumíme, zkusme si položit jednoduchou otázku pročproč se to děje? Co když je v pořádku, že se to děje? Co když nám to má pomoci? Zní to možná nelogicky: Proč by nám mělo pomoci soustředit se na člověka, který nám ubližuje? Ale ono to logické je.

Celý náš organismus je podřízen jednomu zákonu – zákonu přežití. Každé naše rozhodnutí podléhá pudu sebezáchovy. Nic pro nás totiž není tak důležité jako přežít. A proto: Pokud někde vnímáme nebezpečí, musíme se tamním směrem soustředit. Jestliže víme, že pro nás nějaký člověk představuje ohrožení, protože si pro nás přeje to nejhorší, ba nám to nejhorší někdy připravil, musíme se před ním mít na pozoru. Ano, pakliže nám už někdy ublížil, musíme být tím směrem pozorní, ostražití, opatrní, obezřetní, protože on by nám mohl ublížit znovu, vždyť už to dokázal! My ho tedy nesmíme přehlížet.

To není chyba, Mileno, ale potřeba, nutnost. Dokud trvá ohrožení, musíme mít tímto směrem oči dokořán a na stopkách.

To je první rovina. A teď druhá.

Co když něco opomíjíme?

Máme ve své hlavě ustavičně člověka, který nás vysiluje? Řekli jsme si, že je to v pořádku? Pak jsme si ale neřekli celou pravdu.

Tím spíše je totiž důležité nezapomínat na doplňování energie, protože ona nepřetržitá soustředěnost negativním směrem nás vyčerpává.

A tak, pokud je alespoň trochu klid a jsme z dosahu akutního nebezpečí, soustřeďme se také na to, co nám energii dodá – při čem si odpočineme, při čem se usmějeme, nabijeme, posílíme.

Soustřeďme se třeba na opačné lidi – na ty, kteří nepředstavují ohrožení a špatné pocity, ale se kterými nám je naopak dobře, kterým na nás naopak záleží, kteří jsou naopak našimi přáteli, kteří při nás naopak stojí, když se nám někdo jiný chystá ublížit.

Jestliže se na ně budeme také soustředit, jestliže si je budeme pravidelně uvědomovat, pak zjistíme, že nejsme až tak sami, až tak ohroženi, nemusíme se až tak stresovat, a pocit nebezpečí se sníží nebo občas ustane.

Ustane, ale nepomine. On nesmí pominout. Od toho člověka totiž nebezpečí pořád může hrozit. A tak se nezlobme na svůj mozek, že nám dlouhodobě připomíná: Tamhle je hrozba. Protože ona tam opravdu je.

Tak mu nespílejme, naopak mu poděkujme. Ten mozek to myslí dobře. On nás chrání před nebezpečím. Jako laň, která ví, že si na ni brousí zuby tygr. Copak může právě v té chvíli ztratit své soustředění? Ne, potřebuje vědět, kde nepřítel je, ale také kde jsou potenciální přátelé. Obě tyto roviny jí pomáhají přežít. I nám.

  1. Chybí Vám přátelé, kteří by Vám v oslabujících chvílích pomohli? Nevíte, jak si pomoci sami? Využijte FC Kurz Cestou vnitřní síly, který najdete zde.
  2. Zatímco FC Kurz je o psychologických, psychoterapeutických a psychoimunologických metodách, návazný FC Workshop Cestou vnitřní síly V PRAXI přináší inspirativní příklady lidí, kteří si prošli stejným problémem jako Vy a zvládli ho? FC Workshop, opatřenými pracovními listy pro Vaše osobní vedení, najdete zde.
  3. Chcete-li oba magazíny současně, pořiďte si je ve zvýhodněné sadě zde.
Top
Shopping Cart