Jak vyléčit zlomeninu srdce

Když Vám někdo zlomí nohu, víte, co dělat. Jak místo zpevnit, fixovat, jak dlouho počkat. A zase bude dobře.

Ale co když Vám někdo zlomí srdce? Víte, co dělat? Víte, jak pomoci třeba i vlastnímu dítěti, když zažije rozchod?

„Je to jako…“ Nemohla se vymáčknout dívenka, která mě potkala po nedělním živém vysílání Jak se přestat srovnávat. Nenacházela příměr pro pocit, který po rozchodu má.

„… jako žahnutí kopřivou,“ dopověděl jsem za ni. Protože ten pocit znám. Několikrát jsem ho zažil a nesčetněkrát mi ho popisovali členové uzavřené skupiny, když potřebovali pomoci s akutními těžkými pocity.

Pohlédla na mě a přikývla. „Ano, přesně tak mě to bolí – jako kdyby někdo šlehl přes mé srdce kopřivou.“

„Jistě, bolí to,“ přisvědčil jsem, „ale taky léčí,“ ukázal jsem na kopřivu.

V čem to může zraněného posílit?

Připadal jsem si jako Franz Kafka, když mu bylo čtyřicet. Znáte tu legendu? Tehdy procházel berlínským Steglitz parkem a spatřil usedavě plakající holčičku. Sklonil se k ní a vyzvěděl, že ztratila panenku. Nejprve se snažil hračku společně s ní hledat. Marně. Tak ho napadlo jiné řešení. Spisovatel se zeptal na jméno panenky. Poté předstíral, že se rozpomněl! „Aha! Tak ta se neztratila, odcestovala. Nechala mi tu pro Tebe dopis,“ zastavil dívenčin pláč. Pak z aktovky vytáhl jakýsi nahodilý popsaný list, před holčičkou se uklonil a představil jako pošťák. Ale ne obyčejný doručovatel. Speciální doručovatel, kterého si objednávají panenky. „Ale,“ zalamentovalo dítě nad papírem, „já přece ještě neumím číst!“ Kafka ji uklidnil: „To se stává často. Holčičky dostanou od svých panenek dopis, nedokážou si ho přečíst, a proto jim ho přečtu já. Takový pošťák pro panenky, to je moc důležitá práce,“ dodal s vážným výrazem.

Elsa, tak se holčička jmenovala, následně nespustila oči z Kafkových rtů, které „četly“: „Elso, prosím, neplač. Odjela jsem poznat svět. Každý den Ti budu psát o svých dobrodružstvích…“

Opravdu – Kafka celé tři týdny toho léta 1923 tajně psal a pak četl tomu malému dítěti nádherné příběhy. Panenka psala, že se v cizině zamilovala a vdala. Holčička zapomněla své jediné přání, aby se panenka vrátila. S každým dnem si zvykala na novou situaci, ba byla šťastná, že je její panenka sama šťastná. Když pak 3. června 1924 Franz Kafka zemřel, zjistilo se, že nikdy nebyl ženatý a nestihl mít ani děti. Téhle holčičce přesto změnil život. A pomohl i psychologii. Od té doby psychologové a psychoterapeuti vědí, jak provést člověka třemi fázemi zlomeného srdce tak, aby se postupně vyrovnal se ztrátou třeba i milovaného člověka.

Na této technice jsem stavěl i poslední čtyři psané FC Kurzy – sebezvládání, pochopení a rozvíjení intuice, obrany před vyhořením a posilování zevnitř (zvyšování sebevědomí, sebepřijetí, sebedůvěry, sebelásky, sebehodnoty). Jakých pět mentálních kroků pomůže urychlit průchod třemi nezbytnými fázemi?

Pojďme si je objasnit v dalším z mých klubových článků, psaných na Vaše přání, a to krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům FC Klubu a FC Kurzu

Předplatit od 1,91 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]