Vztah jako šachy: Proč král potřebuje dámu a kdy ho vyřadí i obyčejný pěšák

Kamarád smutně položil svou figurku krále na šachovnici – na znamení, že se vzdává.

„Nemůžu vyhrát, ztratil jsem dámu,“ řekl rezignovaně.

Přikývl jsem: „Vztahy mají se šachy hodně společného, viď?“

Přijel za mnou za tropických veder na samotu uprostřed hustých lesů, vysoko do Rychlebských hor, kde jsem dopisoval svou poslední knihu L.E.Ž., která byla právě o jeho otázkách: Kde jsem udělal chybu? Proč je teď ona s někým jiným? V čem je on lepší? Co je na mně špatného? A mám vůbec ještě šanci být v životě šťastný?

Vstal jsem k baru a podal mu trochu koňaku. Napil se a nechal ho chvíli působit. Nápoj ho otevřel.

„Nejvíc mi rve srdce,“ pravil, „že všechno, co odmítala dělat se mnou, teď dělá s někým jiným. Je aktivní, šťastná, plánuje rodinu, ožila, vidím denně na sociálních sítích, jak jí nechybím. Prosil jsem ji v SMS o návrat, odmítla s tím, že jsem ji přehlížel, že si už myslela, že je stará a patří do šrotu. Teď poznala, že problém nebyl v ní, ale ve mně – v tom, jak jsem v sobě nechal uhnízdit stereotyp. Čím více se jí daří, tím více já chřadnu. Petře, proč nás tolik přitahuje někdo, koho jsme si dříve dostatečně nevážili? Proč nám srdce volí partnery, se kterými se po čase rozejdeme? Proč má někdo v našem životě místo jen na nějaký čas, i když bychom si přáli, aby v něm zůstal napořád?“

Vrátil jsem jeho pohled k šachovnici.

Dvě různé postavy

Muž a žena nejsou stejné bytosti. Jen máloco mají shodné. Spíše se odlišují, respektive vzájemně doplňují.

Žena je emocionálnější. Více spjata s citem, intuicí, přírodou. Má to svůj důvod. Žena rodí. Musí jít dobrovolně vstříc velké bolesti a v té bolesti vytrvat nekonečně dlouho, dokud se nenarodí nový život. Takový úkol je proti rozumu. Rozum nenávidí bolest, vyhýbá se jí. Rozum má člověk naopak proto, aby předešel bolesti. Chtít prožít bolest, ba dokonce vidět v bolesti počátek něčeho nového, cítit za bolestí štěstí (narozené dítě), je přirozená výsada ženy. Muž je schopen na porodním sále omdlít. Protože pro něj je ta bolest nepředstavitelná. Muž je racionálnější. Proto také pohodlnější. A proto je lovcem. Umí se zaměřit na jeden cíl a ten vytrvalostí pokořit, co nejvíce si zkrátit námahu, aby brzy skončila. Zatímco pro ženu bolestí při porodu celá práce začíná. Prakticky 18letý celodenní úvazek, výchova dítěte, které se z ničeho má stát něčím.

Ženy jsou zvyklé na bolest. Muže tím inspirují. Muži jsou díky ženám a dětem schopni hrdinství – iracionálního sebeobětování. A ženy jsou naopak schopné podpory tam, kde by to mužský mozek už vzdal. Protože ženy vědí, že vytrvat v bolesti se vyplatí. Že za bolestí čeká štěstí. To učí i muže překonávat sebe samotné.

Na šachovnici je to nejlépe vidět: Král může udělat krok jakýmkoli směrem. Ale jen jeden, uvážlivě, na ten se pekelně soustředit. Dáma se v počtu kroků nemusí omezovat. Ale potřebuje mít krále na dohled a pod kontrolou. Tak jako muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách, král potřebuje dámu, protože ta ho nejlépe chrání. A pro něj zvlášť platí: Stačí pár chybných tahů, někdy jen jeden jediný, a dostáváš mat.

Můj kamarád nejen ve hře, ale i v životě ztratil klíčovou postavu. Nepochopil, že král musí mít stálou obavu o to, že ztratí svou dámu, neboť dáma riskuje všechno, jen aby ochránila krále. Bez krále její hra nemá smysl. A naopak ztrátu dámy žádná jiná figurka jen tak nevynahradí.

A můj kamarád už zjistil, co znamená ženské heslo: Nezacházej s ním jako s králem, pokud Tě neoceňuje jako dámu.

Kdo je pro dámu pravý král

Vyprávěl mi o tom, jak po jeho boku byla smutná. Vezl jsem ho do města, abychom si tu šíleně smutnou princeznu zpovzdálí prohlédli. Spatřili jsme ji po boku jejího nového partnera. Rozdíl byl patrný nejen v tom, jak zářila štěstím, ale také v 7 věcech, které gentleman dělá jinak než můj kamarád.

Bylo jim dobře prostě proto, že se vzájemně doplňovali, inspirovali a podporovali. Bylo jim dobře proto, že on říkal „Miluji Tě“ ne ze zvyku nebo proto, aby řeč nestála, ale proto, že bylo evidentní, že ta dívka byla jednoduše tím nejlepším, co ho v dosavadním životě potkalo. A bylo jim dobře i proto, že ona chtěla být někým, o koho muž jen tak snadno neztratí zájem, kdo jí bude chtít být pořád nablízku a po jehož boku si ona bude užívat krásné maličkosti. Z něj sálal pocit, jak je ona zásadní pro jeho štěstí, a naopak ji naplňovalo to, jak je důležitá pro něj. Neviděli jsme žádná ohnutá záda před druhým. Zato jsme viděli hodně duhy – víte, jak vzniká duha? Když deštivá mračna prozáří sluneční paprsek. V případě člověka: Když slzy prosvítí úsměv.

Byli jako sošné postavy ze šachovnice. Dáma říkala králi: I když bude nejhůř, stojím při tobě. Můžeš být statečný, spolu to zvládneme. A říkala to proto, že měla pro koho chtít to zvládnout. Že si uvědomovala, že má vedle sebe krále, a to i proto, že se vedle něj cítila jako dáma.

Koho potřebujeme

Vrátili jsme se do hor a k šachovnici. Kamarád byl bez života. Aby ne, když nepřijímal změnu. Změna je život a život je změna. Kdo se v přírodě zastaví, zanikne. I stojatá voda se začne kazit. A člověk je ze tří čtvrtin tvořen vodou. Nesmí se zastavit. Musí jít dál. I v pekle. Kdo se zastaví v pekle, ten tam zůstane.

Vychutnávali jsme si výhled do kraje a já mu ukazoval: změna je rozvoj, rozvoj je ponaučení a ponaučení je zlepšení. Přečetl jsem mu čtvrtou kapitolu ze své knihy L.E.Ž., která je o stroji času. O chybách, jež si až opožděně uvědomíme, ale které nám pomohou stát se lepší verzí sebe sama. Ba dokonce přesně tou verzí, kterou si v nás přál mít ten druhý. Jen proto, že ji v nás neviděl, odešel. Ale nyní, když jsme se ponaučili, jsme už „někdo jiný“, ten, ke komu stojí za to se možná vrátit.

Jako dáma, která možná vypadla ze hry. Ale může se do ní, přes jinou figurku, vrátit. Stačí jen dojít na konec šachovnice.

A tak jsem vrátil všechny figurky zpátky na výchozí místa. Znovu jsme s kamarádem hráli. Dokud nepochopil princip této hry i života, který má velmi blízko k šachům, a to proto, že:

  1. Dáma je ve skutečnosti nejmocnější figurka na šachovnici. Král je ve skutečnosti velmi zranitelný.
  2. Hra může, ba musí pokračovat ještě dlouho poté, co se dáma ocitne mimo hru. Ale jakmile padne král, hra tím končí.
  3. A proto ať si král o sobě a své síle myslí cokoli, tato hra ho naučí, že nejvíc ze všeho potřebuje dámu, protože ta ho nejlépe ochrání.
  4. Ano, dáma je v mnohém napřed, může se pohnout o libovolný počet políček libovolným směrem a kdykoli hru opustit. Ale jen špatnému králi tato přednost dámy vadí. Dobrý král této přednosti dámy naopak umí využít. Pochopí z ní, jak je dáma pro celou hru cenná.
  5. Osamělý král šachy nikdy nevyhraje. Ba dokonce, zůstane-li stát, může ho pomoci padnout i zdánlivě obyčejný pěšák.

Chápejme život jako šachy. Sami nic nevyhrajeme. Ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy buď dva vítězové, nebo dva poražení. Přičemž ten, kdo prohrál, může zažít příští vítěznou hru. S někým jiným, kdo už zjistil, že ve dvou jsme tým, ne soupeři. A že přirozenou vlastností člověka je směřovat do týmu.

Člověk není největším, nejsilnějším ani nejrychlejším zvířetem na Zemi. Sám v divočině zahyne. Člověku pomohlo naučit se chápat smysl společnosti a spolupráce. Právě tandemového partnera potřebujeme. Tak jako můj kamarád, který potřeboval pochopit, že když nebude věnovat čas své dívce, naučí ji žít bez něj, potažmo s někým jiným, kdo jí ten čas věnovat začne. Kdo si uvědomí její hodnotu na šachovnici života.

  1. Sbíráte se komplikovaně z rozchodu? Podléháte pocitům, že už Vám nikdy nebude dobře? Opusťte tyto zbytečné a oslabující lži. Přečtěte si knihu L.E.Ž.
  2. Pokud knihu věnujete někomu, na jehož spokojenějším životě Vám záleží, uveďte jeho křestní jméno do poznámky v objednávce; vepíšu obdarovanému osobní vzkaz na první stránku.
  3. Chcete probrat svůj problém osobně se mnou? Přijďte na Setkání. Jde o poslední příležitost v tomto kalendářním roce.
Top
Shopping Cart