Jak si být v nejtěžší chvíli nejlepším přítelem: 3 kroky sebelásky

Máte v hlavě den, který Vám naprosto obrátil život? Já ano. Stal se přesně před 27 lety.

Bylo mi dvacet a měl jsem svátek. Ano, bylo to na Petra a Pavla. Čekal jsem od přítelkyně jakékoli překvapení, ale ne to, které způsobilo, že jsem před půlnocí stál na mostě a chtěl skočit. Kvůli ní. Kvůli tomu, že mi řekla, že má jiného. A tak se stalo to děsivé. Ne to, že mě přestala mít ráda. Ale to, že jsem se přestal mít rád já sám.

Jak píšu v knize Sami, největší problém, když ustane láska zvenčí, je to, že pak ustane i láska uvnitř. Člověk, který právě v té chvíli ze všeho nejvíc potřebuje mít sám sebe rád, aby to zvládl, sám sebe naopak rád nemá. Nenáviděl jsem se pro to, co nejsem a co byl ten druhý. A tak pro mě život přestal mít cenu. Tak hloupý jsem byl.

Mít se rád, když Tě někdo přestane mít rád

Zažili jste někdy podobný moment? Nebo víte o někom blízkém, kdo se podíval na dno a řekl si: „Odtud už se neodrazím“? Dejte mu přečíst můj příběh té letní noci. Té, která měla ukončit můj život, ale přitom ho naprosto změnila. A dnes říkám: Zaplaťpánbu za ni!

Ta noc mě totiž naučila sebelásce. Pardon, to by neznělo fér. Jediný člověk mě v té chvíli naučil sebelásce. A stačilo, aby se mnou začal mluvit. Aby v ten moment, kdy jsem přelezl zábradlí a zíral do prohlubně pod sebou, si kdesi za mými zády a odkašlal a řekl: „Ty se asi nemáš moc rád.“

Byl to pejskař. A tou jedinou poznámkou dokázal tu první důležitou věc: Změnil terč mého soustředění. Nebyla to prohlubeň pode mnou, ale jeho slova. A já tehdy, jako to dělám v knize Sami, pochopil, jak podstatně je k člověku, kterému se zhroutil svět, hlavně MLUVIT.

„Svět není ráj,“ dodal a zapálil si cigaretu. Poklidně se opřel o zábradlí, za kterým jsem stál, a odklepával si popel podél mých bot dolů do propasti. Nedíval se na mě. Jako bych tam nebyl. Jako by si mluvil jen pro sebe. Jako by mu bylo fuk, jestli skočím.

„Jenže, kamaráde, přece mě zaznamenal, „to, že neexistuje ráj na světě, ještě neznamená, že nemůže existovat ve Tvém srdci.

Mluvil tak, že jsem ho chtěl ještě poslouchat. A tak jsem se držel zábradlí a neskákal. (Celé pejskařovo vyprávění uvádím v knize Sami.) Pomáhal mi uvědomit si, PROČ tu stojím. Ne kvůli holce. Ten příběh byl mnohem starší. Odmala jsem slýchal, že nejsem dost dobrý, nemám se mít rád, nedokážu být jako druzí… A přítelkyně, která mě na můj svátek opustila, jako by to všechno jen potvrdila.

„Ano, nemám se rád, odpověděl jsem konečně tomu pejskaři. „Protože mě nemá ráda moje holka.“

Rozesmál se, až se zakuckal. Nechápal jsem, co je na tom směšného. Vysvětlil mi to: „Nejspíš nevíš, jaký je rozdíl mezi láskou a sebeláskou.“ Ten druhý pojem jsem vážně do té doby neslyšel. A tak jsem zahanbeně mlčel a on pokračoval: „Láska je o uspokojování potřeb druhých lidí, ale sebeláska je o uspokojování potřeb vlastních.“

Pak do mě schválně strčil, abych se ještě křečovitěji chytil, a dobíral si mě. „Ty netrpíš nedostatkem lásky, protože určitě existuje řada lidí, kterým na Tobě záleží. Ty trpíš nedostatkem sebelásky. Nedostatek sebelásky je základem lidského utrpení, zatímco dostatek sebelásky je základem lidského štěstí.“

Z jaké Země přicházíš?

Poprvé jsem mu pohlédl do tváře. Byla neholená. Měl ošuntělý, ledabyle navlečený havelok. Vzhledově mě odpuzoval, ale slovy mě vtahoval zpět do života. „Sebeláska i sebenenávist jsou NEkonečné. Denně tady můžeš stát, protože na sobě pokaždé najdeš něco, co Ti chybí, nevychází, vadí. Člověk není dokonalý. Ale sebeláska začíná právě pochopením, že stejně na sobě v každém okamžiku můžeš najít také to, co se Ti na sobě líbí. Je to jenom o tom, z jaké Země,“ zaťukal si na čelo, aby vyjádřil, že myslí psychiku, „přicházíš. Jestli přicházíš ze Země dostatku, nebo ze Země nedostatku.“

Tehdy poprvé jsem slyšel tyto klíčové psychologické pojmy. A poprvé mi někdo řekl, že mé štěstí nebo neštěstí záleží hlavně na mém myšlení. Říkal, že nikdo není proti mně; že i když to tak může vypadat – že mi někdo cíleně ubližuje –, problém i jeho řešení je vždy ve mně. Že když nebudu sám proti sobě, to znamená: nepřidám se na stranu toho, kdo mi ubližuje, pak mi ten druhý svými slovy nebo skutky neublíží, protože můj vztah k sobě, moje vnitřní láska, překoná mou posedlost upřednostňovat to, co si o mně myslí druzí, a upozaďovat to, co si o sobě myslím sám.

„Ta holka Tě nechala? vystřelil naslepo. Ale trefil se. „A proč nejsi naopak rád, že ses alespoň zbavil člověka, který Tě hodil přes palubu? Proč se nenávidíš, lituješ, proč si o sobě myslíš, jak strašný jsi, jenom proto, že Tě nechala jedna holka? Nikdy se nezavděčíš všem. Ani těm, které sám miluješ. Měl bys mnohem spíše přemýšlet, co udělat naopak pro ty, kteří milují Tebe. To, že až domluvím, skočíš, není nic dobrého pro ty, kteří Tě milují – a té holce, promiň, že Ti řeknu pravdu, to bude úplně jedno.“

Toho pejskaře jsem už nikdy neviděl. Ale pořád slyším jeho hlas a tři rady, jak v sobě zažehnout a živit sebelásku. Pokud víte o někom, komu následující myšlenky mohou třeba i zachránit život, přepošlete mu je:

1. Tvou největší překážkou ve štěstí jsi TY

Jen na Facebooku mě sleduje 360 000 lidí. Denně dostanu v průměru 800 mailů a 3000 zpráv na Messengeru od těch, kdo už nevidí cestu v životě. Běžně čtu věty jako Nenávidím svůj život nebo Nesnáším své tělo. Když se pak s těmi lidmi potkám, uvidí mě jejich objektivně krásný život a krásné tělo.

Na začátku jsem se ptal: Jak je možné, že ONI to NEVIDÍ? Pejskař by mi řekl: Oni to nevidí, protože se při pohledu v zrcadle soustředí jen na to špatné. Vidí vrásky, jichž je přirozeně pořád víc, uvědomují si chyby, kterých se v životě dopustili, a i těch musí být s další chybou stále víc, vnímají, co všechno je v jejich životě nedostatečné, jelikož na to se zaměřují. Pejskař by řekl: Přicházejí ze Země nedostatku.

Každý z nás v jakémkoli okamžiku cítí, odkud přichází. Hlásí to naše pocity. Přicházíme-li ze Země dostatku, vidíme nejen to špatné, ale i to dobré. Dokážeme být alespoň za něco vděční. Máme na sobě alespoň něco rádi. Třeba i vlastní úsměv. Viděli jste někdy, jak se usmívám já? Někomu z Vás se můj úsměv možná nelíbí, jenže to nevadí – hlavně že se Vám líbí Váš úsměv. Náš úsměv je od toho, abychom ho co nejvíce používali a milovali my. Potom ho rádi vykrajujeme.

Problém přicházení ze Země nedostatku spočívá v negativně nastavené mysli. Negativní znamená opačné. Negativní člověk tedy dělá opak toho, co by mu pomohlo. Já stál na mostě a chtěl skočit v přesvědčení, že mi to pomůže, ale ve skutečnosti by mi to uškodilo. To je negativní myšlení. To nedokáže na tom, co prožíváme, najít něco dobrého. Negativ bílou zobrazuje jako černou. Jedna obrácená myšlenka („Bez holky, která mě přestala mít ráda, už nebudu šťastný.“) způsobí negativní pocit a posléze negativní čin, který nemůže mít jiný než negativní výsledek. Proto negativní člověk nemůže dosáhnout pozitivity. Tma nemůže vytvořit světlo.

Muž na mostě mi řekl:

  • Tvé pocity jsou Tvůj semafor. Dobrý pocit je jako zelená, která hlásí: Jeď, pokračovat v tom, co děláš. Špatný pocit je naopak jako červená, která varuje: Zastav, něco změň, takhle nesmíš pokračovat. Zelená je cesta ke štěstí. S červenou šťastný nikdy nebudeš.
  • „Nikdy neignoruj a nepodceňuj své pocity. Řiď se jimi. Když máš z něčeho špatný pocit, přestaň s tím, zastav se a přemýšlej, jak své pocity změnit, co udělat jinak.
  • „Půjdeš-li dál na červenou, půjdeš sám proti sobě. A bude to jen Tvoje vina.

„Ale jak to udělat? žadonil jsem.

2. Začni žít víc UVNITŘ a méně VENKU

„Řekni mi: Proč tady stojíš? Co konkrétně Ti vadí na tom, že Tě nějaká holka nechala? udeřil na mě.

„Přece to, že svým odchodem ode mě dala najevo, že nejsem dost dobrý.

„A nejsi? rýpl si do mě.

„Jsem! Jsem dost dobrý! Ale ona to asi nevidí.

„Tak v čem je problém? potáhl z cigarety. „Jestliže jsi dost dobrý a ona to nevidí, není lepší to přijmout jako fakt a hledat místo této nevidící holky spíš někoho, kdo uvidí, že jsi dost dobrý, než se trápit někým, kdo nevidí, že jsi dost dobrý?

Mluvil mi do duše. Stejně jako já dnes promlouvám k druhým – i prostřednictvím knihy Sami. Proč vlastně sám sebe posuzujeme podle toho, jak nás hodnotí někdo zvenčí? Proč jsem vlastně stál na mostě a chtěl ukončit svůj život kvůli někomu, kdo si mě neváží? Proč právě tyto typy lidí na nás mají takový vliv? Pejskař to věděl.

„Odmalička jsi veden k tomu, aby ses podle známek svého učitele měl, anebo neměl rád. Odmalička jsi vychováván k tomu, abys s výpraskem od rodičů na sobě hledal chybu. Odmalička jsi směřován k tomu, aby Ti přednostně záleželo na tom, co si o Tobě druzí myslí, jak Tě známkují, jak s Tebou jednají, protože tím dávají najevo, co jsi, čeho v životě dosáhneš a kdy máš nárok na to být druhými milován. Problém je v tom, že když Ti až příliš záleží na tom, co o Tobě druzí říkají, máš automaticky potřebu tomu, kdo říká, že nejsi dost dobrý, prokázat opak, vlichotit se mu, zavděčit se mu, prostě ‚opravit si u něj špatnou známku‘. Věnuješ pak všechnu svou pozornost tomu, kdo si Tě neváží, místo abys viděl taky opačné lidi, kteří si Tě naopak už dávno váží, kteří Ti už dávno dávají jedničku s hvězdičkou a kteří tu už dávno TAKY JSOU!“

Muž na mostě mi řekl:

  • „Nesnaž se mít dobrý vztah se všemi lidmi na světě, nejde to. Snaž se mít v první řadě dobrý vztah sám se sebou. To je první a nejdůležitější vztah, na kterém v životě záleží. Od něj totiž začínají všechny ostatní vztahy.
  • „Respektuj bez výhrad to, když Tě někdo nemá rád. Přijmi to a víc se tím člověkem nezabývej. Jestli si chceš držet dobré pocity, zabývej se lidmi, kteří Tě rádi mají. Čím dál jsi od zdrojů negativních myšlenek, tím šťastnější život máš.
  • „Nikdo jiný Tě nezná tak dobře, jako znáš sám sebe. Tudíž jedině Ty se můžeš nejlépe ocenit. Jedině Ty víš, co opravdu znamenáš. Jedině Ty víš, o čem sníš. Jedině Ty víš, čím sis na každém kroku své náročné cesty prošel. Ano, sebe můžeš vždy ocenit víc a lépe než kdokoli jiný. Proto začínej vždy u sebe.

„Ale jak to dokázat? ptal jsem se znovu.

3. Investuj do sebe

„Co vlastně máš v životě rád? prohodil pejskař. „Mosty?

Měl jsem to za špatný vtip. Viditelně jsem si odplivl.

„No, jestli nemáš mosty rád, tak co děláš o půlnoci na mostě?

To mě už dožralo. Copak NEVIDÍ, co tu „dělám“? „Je mi blbě!

„Fajn, kamaráde, ale jestli je Ti blbě, tak Tvým úkolem je doplnit dobré pocity. A tím víc se Tě ptám: Co děláš na mostě, když Ti stání na mostě nedělá dobře? Víš vůbec, co to znamená INVESTOVAT DO SEBE?“

Zavrtěl jsem hlavou. Muž vytáhl z kapsy zapalovač. Zatřepal s ním, abych viděl tekutinu uvnitř. „Jsi jako tahle nádoba. Musíš ji naplnit, aby fungovala. A protože Ty jsi zapalovač, který neškrtá, ptám se Tě naposledy: Co máš v životě rád?“

Začalo mi to docházet: Proč, když je mi blbě, nejsem teď na místě, které MILUJI? Proč nedělám to, co MÁM RÁD? Proč nejsem u nějakého člověka, na kterém mi ZÁLEŽÍ nebo kterému záleží NA MNĚ? Proč mám v hlavě holku, která tam nepatří, protože mě činí nešťastným, ne šťastným?

„Každý máme něco, co nám dělá dobře. A když to ve chvíli největší prázdnoty,“ zachřestil svým zapalovačem, „začneme dělat, pak nejenže nám to udělá dobře, ale také si uvědomíme, PROČ nám to dělá dobře: že totiž v té chvíli KONEČNĚ NAPLŇUJEME SVÉ POTŘEBY. To je sebeláska.“

Načež dodal: „Co je Tvoje momentální potřeba?“

„Aby mě někdo měl rád.“

„Tak co děláš, vole, tady? Myslíš, že skočíš tam dolů na krk někomu, kdo Tě za to bude mít rád?“

Znělo to šíleně. Najednou jsem vůbec nevěděl, proč tam stojím. Došlo mi, že bych měl stát kdekoli jinde, jen ne na mostě. „Sebeláska, kamaráde, není žádné sobectví. A už vůbec ne to, když do sebe investuješ. Sebeláska je péče o sebe. Když pro sebe vyrábíš dobré pocity, když dobíjíš svoji energii – to je sebeláska.“

Někdo, když poprvé otevírá mou učebnici sebelásky Sami, si vykládá sebelásku jako „cestu proti všem“. Jenže sebeláska je hlavně o tom uvědomit si, že nikdo není jako my. Pejskař to řekl takto: „Vždycky se najde někdo, komu se nebude líbit, kam chodíš, jak vypadáš, jak se oblékáš, jak mluvíš, co děláš, s kým se stýkáš, jaký jsi. To je ale v pořádku. Hlavně že jemu se líbí to, kam chodí on, jak vypadá on, jak se obléká on, jak mluví on, co dělá on, s kým se stýká on, jaký je on. Ať si jde svou cestou. On není my a my nejsme on.“ Vysvětluji to i rodičům, kteří svým dětem vybírají práci, partnera, život. A pak jsou udiveni, že to dětem nevyhovuje, že nejsou šťastné. Jak by mohly být, když to není jejich cesta? Rodiče by šťastnými udělala, fajn, tak ať si tou cestou jdou, ale děti jsou jiné bytosti. Ano, i naše vlastní děti jsou jiné bytosti s jinou DNA!

„Kamaráde, když budeš mít rád život a lidé kolem Tebe ne, co potom uděláš? Taky přestaneš mít rád život?“ ptal se mě pejskař. „Mnoho lidí žije tak, aby hlavně zapůsobili na své okolí. Věří, že s oceněním od jiných lidí budou šťastnější. Jenže problém je, že to ocenění od jiných lidí vůbec přijít nemusí. A tak nestojí za to být na jiných závislý.“

Muž na mostě mi řekl:

  • „V každém okamžiku přemýšlej tak, abys investoval nikoli do vnějšího ohromení, ale do vnitřních pocitů.“
  • „Investuj hlavně do svého zdraví, svého klidu, svého štěstí.“
  • „Pak se zaručeně budeš cítit lépe a pochopíš, že štěstí nepřichází zvenčí, s oceněním od cizí osoby, ale zevnitř, s oceněním sebe sama, toho, že se dokážeš o sebe postarat.“

Cestou vnitřní proměny

Abych knihu Sami podložil psychologickými a psychoterapeutickými doporučeními, přidal jsem pro všechny, kdo potřebují zesílit zevnitř, Cestou vnitřní síly. Tento psaný kurz (magazín) mi připomněl tu osudovou noc. Když jsem tehdy na ten most přicházel, říkal jsem si: „Vhodný čas pro konec.“ Když jsem z toho mostu pak odcházel, říkal jsem si: „Vhodný čas pro začátek.“ A rozdíl mezi večerem a ránem byl jen ve změně mého pohledu na život.

Dodnes za tu noc děkuji. Hlavně za toho pejskaře. Změnil mě. Přesněji, díky němu jsem JÁ změnil svůj pohled z nedostatku na dostatek a z vnějšího světa do vnitřního. Přestal jsem spojovat svou hodnotu s tím, jak se ke mně chovají lidé, co o mně říkají či soudí. Došlo mi, že jsem tím zůstával závislý na jejich egu a náladovosti. Když ode mě odešli, pozbyl jsem sebelásku. Přitom to nebyla jejich vina, ale moje. Podobně jako moje touha se poměřovat a soutěžit. Přitom jsem v těchto duelech nemohl vyhrát, protože nikdo na světě není lepší nebo horší než já. Všichni lidí jsou pouze jiní než já. Mají svou vlastní cestu, své vlastní talenty i své vlastní tempo, kterým životem jdou.

Tou osudovou nocí započala proměna. Započala, neproběhla celá. Naučit se sebelásce je totiž proces, někdy trvá celý život. Stále totiž přicházejí události, které Vás nutí pochybovat o sobě. Nebo lidé, snažící se Vás srazit, otrávit, připravit o energii. Je to jejich věc, jak se k Vám chovají. Vaše věc je, jak na ně reagujete. Zda polykáte jejich jed, zda věříte, že jste nicotní, zda přicházíte ze Země nedostatku. ANEBO zda naopak konečně pochopíte, že mít sebe rád, umět sebe podpořit, posílit a obejmout, a to právě ve chvíli, kdy nic z toho nepřichází zvenčí, to není sobectví, ale vnitřní láska. Sebe-láska.

  1. Potřebujete přestat být na někom závislí a být více sami sebou? Naučte se to – čtěte psaný kurz Cestou vnitřní síly.
  2. Nemáte se dost rádi? Bojíte se osamělosti? Nezvládáte doplnit sebevědomí, například po bolestném rozchodu? Změňte to – čtěte knihu Sami. Obě publikace si můžete hodit do jednoho košíku.

Další knihy a kurzy autora tohoto článku Petra Casanovy najdete zde.

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]