Problém příliš hodného člověka: Kdy se probudí sebeláska

Pozorujete kolem sebe lidi, kteří Vás rádi zneužívají?

Vysají z Vás energii, čas, pomoc, a sami Vám nic z toho neoplatí?

Nedělá Vám to dobře? Víte, že byste se měli změnit a zatvrdit, přestat trpět syndromem příliš hodného člověka (viz Příliš hodní lidé: Co prožívají a nikdo o tom nemá ponětí)?

Ztrácíte kvůli tomu motivaci do vztahů? Neradi chodíte do práce? S odporem se díváte sami na sebe do zrcadla? Se závistí sledujete ty, kteří umí říct NE, mají svůj vlastní život, svůj vlastní čas, svou vlastní pohodu, zatímco Vy se cítíte spíše jako vazal druhých – a to „svou vlastní vinou“, jak to nazýváte?

Při Setkáních v Ostravě a Plzni (ještě zbývají v tomto kalendářním roce dvě v Praze a Brně) jste mi svěřili spoustu takových příběhů. Týkaly se Vás, rodičů, dětí, přátel, partnerů, kteří se potom vracejí domů z práce přecitlivělí, podráždění, a hlavně – jak tvrdí – bezcenní. Vadí mi to. I proto jsem napsal knihu L.E.Ž., věnovanou mimo jiné samolžím, které si sami vytváříme a ve své mysli se jimi zbytečně oslabujeme a ponižujeme, a doplnil ji ještě samostatným kurzem Cestou vnitřní síly, stostránkovým průvodcem, jak žít vnitřně vyrovnanější, spokojenější a zdravější život.

Typický dotaz mi zaslala Tereza: “Petře, kamarádka mi věnovala Váš kurz Cestou vnitřní síly, kde učíte mimo jiné mezím, které si můžeme a možná i musíme nastavit v pracovních, rodinných nebo partnerských vztazích, abychom nezačali slábnout, neztráceli sebe, nestali se jen služebníkem nebo nástrojem v rukou druhých a vůbec mohli být šťastní. To jako bych byla já. Jsem tu vždy pro všechny. Myslela jsem si, že si mě pro to budou vážit, ale opak je pravdou: čím víc se ponižuji a dělám práci za druhé, tím víc se mi všichni smějí. Mají mě za služku, všechno na mě přehodí a ještě se zlobí, když jejich práci včas neudělám. A tak ji dělám, jak nejlépe umím, ale ocenění nepřijde, spíše jen víc práce. Dá se i v tomto případě nastavit mez, nebo je už pozdě?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 536.
  • Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání.
  • Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Tři vlny sebelásky

Začnu od konce. „Dá se i v tomto případě nastavit mez, nebo je už pozdě?“ Dokud dýcháte, na sebelásku nikdy není pozdě. Navíc lidský organismus je chráněn pudem sebezáchovy, pudem přežití. To znamená, že i tehdy, když se sami o sebelásku neumíte postarat, ona se přesto ve Vás probudí. Tak jako když se snažíte vědomě zadržet dech – a touha žít Vás i tak přepere. Nebo když Vám někdo podrží hlavu déle pod vodou – a ve Vás se probudí síla, o jaké jste dosud neměli ani potuchy. To je sebeláska. A proto si pamatujte: Láska je nejsilnější cit, přičemž nejsilnější láska je láska k sobě. Probouzí se obvykle ve třech vlnách:

První říká: Není mi dobře

MĚLO by mi být dobře, ale není. V případě příliš hodného člověka: Vždyť pro druhé dělám všechno, aby si mě vážili, a abych se já cítil dobře. Ale já se dobře necítím. Místo štěstí cítím neštěstí.

To je první vlna. Můžeme jí říkat vlna oznamovací. Neptá se, nezlobí, jen diví. V psychologii se jí říká VLNA ŽE. Vy totiž cítíte, ŽE se děje něco, co by se dít nemělo.

A ten údiv může sahat až hluboko do Vaší minulosti: Například proto, že Vás jistě učili, že když se ve škole budete zavděčovat učitelům, budete mít dobré známky. Potažmo: Že když budete mít dobré známky a pak se zavděčovat ještě svým nadřízeným, budete mít dobré místo a dobrý příjem. Potažmo: Že když budete mít dobré místo a dobrý příjem a pak se zavděčovat ještě rodině, svým partnerům nebo dětem, budete mít spokojenou rodinu, věrného partnera a šťastné děti. Ale najednou se můžete přesvědčit, ŽE to tak nefunguje. Že i když se učíte, co můžete, nemáte dobré známky. Že i když nadbíháte zaměstnavateli, pořád dobré místo a dobrý příjem nemáte. Že i když děláte pro rodinu první poslední, ona se tváří nespokojeně. A Vy jste nespokojeni s ní.

Tato první vlna následně přirozeně vzedme vlnu druhou: VLNA ŽE vytvoří VLNU PROČ.

Druhá říká: Proč mi není dobře?

Stane se to, že z pouhých EMOCÍ – aha, není mi dobře – přejdete k ROZUMU – proč mi není dobře. To znamená: V důsledku toho, co cítíte, začnete přemýšlet, proč to cítíte – hledáte odpověď.

Proč nemám dobré známky, i když se snažím učitelům zavděčit? Možná si odpovíte: Jsou to taky jenom lidé, mají své nálady, dnes nemají dobrý den. A tak i když něco umím, oni mě nevnímají, přemýšlejí o svém problému, anebo se na mě naštvou, vybijí si na mě vztek, protože jsem dítě, snadný terč, a je něco trápí.

Anebo: Proč nadřízení, kterým se snažím zavděčit, obsadí to lepší místo svým známým? Možná si odpovíte: No jo, košile bližší než kabát.

Anebo: Partner, pro kterého dělám první poslední, si přesto našel milenecký vztah a ještě mi řekl, že to je moje chyba, že pořád se jen lopotím někde u plotny nebo pračky, že jsem jen domácí šmudla a on potřebuje změnit – reprezentativní protějšek.

Anebo: Děti, kterým denně kupuji první poslední, nejsou vůbec vděční, ale rozmazlení. Chtějí pořád víc, a když jim to nedám, tak mě ještě urazí.

To všechno jsou ŽE, díky nimž se ptáte proč. A právě to je klíčový moment, rozhodující o tom, jestli Vaše sebeláska naplno PROCITNE, anebo naplno USNE.

Ten, kdo se v tomto momentu nezačne mít rád, se totiž obvykle začne obviňovat. Asi toho nedělám dost. Asi to, co dělám, nedělám dost dobře. Asi musím být ještě hodnější, ještě štědřejší, aby si mě druhý vážil. Toto je slepá cesta. Na ní jakákoli sebeláska končí.

Ale stejně tak může začít, a to když si řeknete přesný opak. V každém případě se z VLNY PROČ stane VLNA JAK.

Třetí říká: Jak mi může být lépe?

Shrnu to: Vím, ŽE mi není dobře. Vím už i to, PROČ mi není dobře – například proto, že si myslím, že čím lépe se budu chovat k druhým, tím lépe se oni budou chovat ke mně. Ale to nemusí být pravda. Stačí připustit toto: Pokud máte zlaté srdce, můžete narazit na lidi, kteří toto Vaše zlaté srdce ocení, anebo na lidi, kteří Vaše zlaté srdce zneužijí. Pokud máte smůlu, že narazíte na ty druhé, pak ze vztahu s nimi nevycouváte, dokud nepochopíte, že čím lépe se k nim budete chovat, tím větší rohožkou pro ně budete. Tím víc Vás totiž budou zneužívat, zaměstnávat, vysávat, ponižovat, a že když jejich rozkazy neuposlechnete, tak Vás budou i pomlouvat, urážet, opouštět. A to jen proto, abyste poznali, „zač je toho loket, když odmítáte sebe obětovat pro druhé“.

To je problematika knihy L.E.Ž., potažmo kurzu Cestou vnitřní síly. Vysvětluje, kde se ve Vás tato manýra vzala. Vychovali Vás tímto submisivním způsobem rodiče? Nebo někdo jiný? Někdo, kdo Vás přesvědčil, že právě tomu se říká „být hodný“ a „všemi respektovaný“? Tak proč „být hodný“ automaticky „nepřináší respekt“?

A v té chvíli by Vám mělo naskočit ono JAK. To znamená: Jak mi může být lépe?

Je to vlastně jednoduché: Jestliže dáváte veškerou energii lidem, kteří si jí neváží, napadne Vás, co když tu samou energii, kterou dosud dávám těmto nevděčným lidem, začnu dávat buď jiným lidem, kteří si mě budou více vážit, anebo sobě? Ano, sebeláska se začne naplno rozvíjet ve chvíli, kdy Vám dojde, že tu samou energii, kterou neoceňují druzí, můžete dát hned sobě. Všechnu péči, podporu, lásku, čas dát SOBĚ. Umíte si představit, že byste teď začali sami sebe hýčkat tak pečlivě, jak jste v dosavadním životě hýčkali všechny nesprávné lidi – ty, v jejichž pomoc, podporu, ocenění, zkrátka lásku jste doufali, ale která nepřicházela?

To je správná cesta. Ale musíte pochopit, že k tomu, aby se člověk naučil mít rád sebe, potřebuje také zažít opak – jaké to je, když sám sebe rád nemá, když jím druzí pohrdají nebo s ním jako s hadrem vytírají podlahu. Ano, někdy trvá dlouho, než se Vaše sebeúcta objeví. Ale jak se objeví, už se nezastaví. Jednoho dne naplno propukne. Proč to dělat pro druhé, když si toho neváží a já to mohu dělat pro sebe, nebo pro jiné lidi, kteří si toho budou vážit? I tak se vytváří mez sebelásky, která učí, co je ještě promarněný čas a promarněný život, a co už smysluplný čas a smysluplný život. Jednoduše řečeno: Smysluplný život přichází se smysluplnými vztahy. A nedávají-li nám smysl vztahy s jinými lidmi, je nejvyšší čas, aby smysl dostal náš vztah k sobě.

  1. Semlela Vás minulost? Nedokážete v sobě uzavřít něčí nevděčné chování vůči Vám? Klikněte na knihu L.E.Ž.
  2. Doplácíte na syndrom příliš hodného člověka? Jak být vůči okolí odolnější, pokud Vás tento syndrom činí nešťastnějšími? Využijte kurz Cestou vnitřní síly.
  3. Potřebujete svůj problém probrat se mnou? Přijďte na Setkání. Už jen dvě letošní příležitosti, a to v Praze a Brně. Vstupenky jsou do vyprodání zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]