Jak si odpustit, že „jsme tak hloupí”

Ohlédli jste se někdy do minulosti, blízké či vzdálené, a nedokázali pochopit, jak jste se mohli DOPUSTIT TAKOVÉ CHYBY?

Vždyť je TAK ZJEVNÁ, TAK DĚTINSKÁ! Zejména ta chyba, kterou jste velmi bolestně zaplatili – jak jste mohli být TAK HLOUPÍ?

Při mých každotýdenních červnových Setkáních s Vámi, kteří mi tváří v tvář svěřujete své starosti, je to jedna z nejčastějších „vnitřních lží“, které podléháte – že kvůli chybám, jež jste provedli, jste hloupí, nedostateční, neschopní. Přitom je tomu obvykle přesně naopak. Ukážu to na konkrétním příkladu.

Karel mi napsal: “Petře, neznáte mě ani já neznám Vás. A přece Vám píšu. Stalo se mi totiž tohle: Našel jsem nedávno byt prázdný, bez přítelkyně, místo ní na posteli knihu. Vaši knihu L.E.Ž. Nechápal jsem to, tak jsem ji otevřel a na první stránce bylo jejím písmem napsané jen ČTI. Tak jsem ji začal číst. A najednou jsem, Petře, četl o sobě. Nebo také o ní. Došlo mi totiž, jak moc jí ubližuji svým lhaním. A proč ode mě odešla. A proč se dost možná nevrátí. Nevím, komu se svěřit. Kromě ní vlastně, jak jsem si uvědomil, nikoho nemám. A tak se Vás, Petře, ptám: Jak si teď mám odpustit to, že jsem tak hloupý?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 534.
  • Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání.
  • Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Jak to víš?

Jedna z metod, které aplikují právě při Setkáních: Provedeme výslech. Přesněji: Vnitřní výslech. To je takový výslech, při kterém otázky pokládáme sami sobě. Ale ty otázky začínají pokaždé stejně. Na jakoukoli svou odpověď reagujeme: Jak to víš?

Karel píše, jak si má odpustit to, že je hloupý. Autovýslech by v takovém případě mohl vypadat takto: Jak to víš, Karle, že jsi hloupý?

Já vím, že ta otázka vypadá bizarně, ale z hlediska psychologie je naprosto klíčová. Fakt totiž je, že hloupý člověk neví, že je hloupý. Právě to ho dělá hloupým. Hloupý člověk neví, že dělá chybu nebo že se nějaké chyby dopustil. Hloupý člověk se točí v kruhu a nemůže z něj, protože neví, kde je příčina točení se v kruhu – v jeho chybě.

To znamená: Pokud člověk říká „Já jsem hloupý“, pak hloupý není. A záhy pochopíme proč. Ukažme si to na celém autodialogu:

Jak to víš, Karle, že jsi hloupý?

Protože přece vidím chybu, kterou dělám.

Jak to víš, Karle, že děláš chybu?

Protože jsem se rozhodl dělat něco, o čem jsem si myslel, že je to správné, pro mě výhodné, že tím něco získávám. Ale teď jsem pochopil, že dělám něco, co je ve skutečnosti nesprávné, nevýhodné, něco tím ztrácím.

Jak to víš, Karle, že je to nesprávné, nevýhodné, že něco ztrácíš?

Protože působím bolest. Sobě, druhým. A mně to vadí.

Jak to víš, Karle, že působíš bolest – sobě, druhým – a že Ti to vadí?

Protože to cítím, vnímám, zažívám. Mám osobní zkušenost.

Zkušenost. To je to slovo, ke kterému nakonec musíme dojít. Mám už zkušenost, a proto to vím.

A tak může přijít poslední otázka, která zní: A co by se, Karle, dělo, kdybys nyní tu zkušenost neměl?

Odpověď je jasná: Kdybych tu zkušenost neměl, tak bych nevěděl, že je to chyba. A dělal bych to dál.

Zatímco teď, když už tu zkušenost mám, přesněji: PROTOŽE tu zkušenost mám, to už dělat nebudu. Uvědomuji si totiž nejen to, co skutečně dělám, ale také proč to dál dělat nemám.

A tudíž nejsem vůbec hloupý. Jsem jen tou bolestnou zkušenosti ponaučený. Jinak řečeno: Nebýt té zkušenosti, byl bych nadále hloupý. Protože bych něco dělal, o čem bych NEVĚDĚL, že je to chyba, že je to nesprávné, nevýhodné, ztrátové, a proto bych to dělal dál.

Stát se přesně tím, koho protějšek chce

To znamená, milý Karle: DÍKY té zkušenosti – a já podtrhnu to slovo: DÍKY tomu, že Vaše přítelkyně odešla a Vy jste se dostal ke knize L.E.Ž., kterou byste nepochybně jinak nikdy neotevřel, a DÍKY TOMU, že jste v té knize hned v první kapitole spatřil sám sebe jako v zrcadle, se všechno změnilo: Ten, kdo BYL hloupý, Karle, tady UŽ není. Nyní je tady jiný Karel, který už VÍ, co dělal, co dělat neměl a co už dělat nebude. A to je podstata mé knihy L.E.Ž. Až, milý Karle, dojdete ke kapitole čtvrté, která se jmenuje Stroj času, budete zase číst svůj příběh. Svůj DNEŠNÍ příběh. Ne ten VČEREJŠÍ. Pochopíte, proč jste NYNÍ přesně tím Karlem, koho Vaše přítelkyně od začátku chce. Toho Karla, který si uvědomuje, co nemá dělat. Avšak nikoli proto, že by to nikdy nedělal, ale právě proto, že to udělal a NABYL ZKUŠENOST, jak hloupé, nesprávné, nevýhodné a ztrátové to je.

Musíme udělat chyby, abychom je pochopili

Kniha L.E.Ž. je v zásadě jednoduchá. Pokud jde o postoj k vlastním nebo cizím chybám: Člověk musí projít „hloupostí“ a nadělat v tomto období chyby, o kterých neví, aby si jednou řekl: “To jsem ale BYL hloupý. Já teď už vidím SVÉ CHYBY. Stydím se za ně. Nemohu si odpustit, jak jsem BYL hloupý.”

Vnímáte však to klíčové slovo? BYL. Byl jsem hloupý.

A z toho plyne moje odpověď: Milý Karle, ono si vlastně není co odpouštět. Tohle je zkrátka život; lidský život. Člověk dělá chyby proto, aby se z nich ponaučil. Člověk je vlastně nastaven jako hlupák, aby hlupákem postupně být přestal. A ke všemu pomáhá člověku zkušenost. Zkušenost je, bizarně řečeno, to, co získáváme až poté, co jsme to potřebovali. Ano, vypadá to tak, že vždy jsme “potřebovali být chytřejší o něco dřív – než jsme udělali tu chybu”. To je náš obvyklý zpětný pohled. Ale nepřesný. Tak to totiž ve skutečnosti není. My jsme naopak potřebovali být hloupí, abychom chybovali a získali zkušenost. A teď tu zkušenost máme ne proto, abychom zpětně změnili naši minulost, ale abychom šli vpřed a změnili naši budoucnost.

Chápete, Karle? Vy tu zkušenost teď máte proto, abyste už neudělal stejné chyby v budoucnu. To znamená, že jste svou zkušenost nezískal až poté, co jste ji potřeboval, ale včas, ve správný čas, protože teď už se na Vás přítelkyně může spolehnout. Jestliže opravdu už chápete, proč něco neopakovat, stal jste se lepší verzí sebe sama – takovou, jakou si ona od začátku přála.

Takže poděkujte své chybě a hlouposti. Změnila Vás v jiného člověka, a to prostřednictvím bolesti a ztráty, kterou představoval odchod Vaší přítelkyně. Proto jste si všechno uvědomil.

A právě taková je kniha L.E.Ž. – kniha lidských zrcadel a zvláštních zkušeností, které člověk nabyde, jakmile si uvědomí: Jak jsem mohl být tak hloupý…

  1. Knihu L.E.Ž. seženete pouze zde. Pokud ji věnujete jako dárek někomu blízkému, kdo potřebuje pomoci, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno této osoby, vepíšu jí věnování.
  2. Kniha L.E.Ž. bude rovněž k zakoupení při obou zbývajících Setkáních v Praze (tuto neděli) a Brně (příští neděli). UPOZORNĚNÍ: Pro enormní zájem o Setkání v pražském hotelu Corinthia a brněnském kině Scala si zakupte své vstupenky co nejdříve. Pokud systém už vstupenku nenabízí, je vyprodáno.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]