Jak se vyrovnat s lidmi, kteří si mě neváží

Děláte to nejlepší, co ve Vás je, a přesto se k Vám druzí chovají, jako by to nebylo dostatečné?

Trápíte se tím, co pro druhé ještě dělat víc, aby jim konečně došlo, co pro ně děláte, a začali k Vám přistupovat tak, jak si zasloužíte?

Prosím, zadržte, pokud se snažíte klást automatické rovnítko mezi to, jak se k Vám druzí chovají, a to, za co stojíte. Využijte knihu L.E.Ž., která se týká všech zbytečných samolží, tedy vnitřních lží, kterými sami sebe plníme na základě toho, jak s námi druzí jednají. Připadáte si jako hadr jen proto, že s Vámi druzí tak jednají? Bolí Vás to tím více, čím spíše jste přesvědčeni, že si takové jednání nezasloužíte? Pak jste možná jako Jaroslav, který mi napsal: “Petře, snažím se být dobrým kolegou i kamarádem. To znamená: Snažím se pomoci lidem, když to potřebují, snažím se jim věnovat, psát, když mají narozeniny, a když jsme v restauraci, tak za ně automaticky zaplatím. Ale ta moje snaha vychází nazmar. Z jejich strany totiž na oplátku nic takového nepřichází. Nyní na mě padla depka, protože dnešek byl dnem mých narozenin. Akorát je půlnoc a, Petře, nikdo mi nepopřál. Jak se s tím mám vyrovnat?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 544.
  • Potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí, a přitom se zdráháte mě zeptat? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Problém houslisty

Položím Vám jednoduchou otázku: Myslíte si, že můžete ovlivnit to, zda si Vás lidé budou vážit?

Pokud si myslíte, že ano, vyrazte někam do centra města. Teď o dovolených k tomu můžete mít příležitost, i třeba v zahraničí.

Někde určitě narazíte na pouliční umělce. Uvidíte třeba houslistu. A možná to bude hotový virtuos, bude hrát dokonale.

Podívejte se schválně do jeho klobouku nebo pouzdra na housle, které bude mít otevřené na zemi. Myslíte, že tam bude hodně peněz? Uvidíte, že ne.

Spatříte lidi, kteří kolem něj naprosto lhostejně chodí. Ani se nezastaví. Jako by ho neslyšeli.

Pak lidi, kteří se po něm alespoň ohlédnou. Možná i zastaví. Možná ho dokonce se zájmem začnou poslouchat, ale nic mu do pouzdra nedají.

A já se ptám: Má si to ten houslista, ten málem virtuos, vyložit tak, že na housle hraje špatně? Že je neschopný?

Jistěže ne. Protože kromě jiných uvidíte i ty lidi, kteří mu něco do pouzdra hodí. Ale podívejte se co: Někdo minci, někdo bankovku, někdo třeba sendvič, aby se ten “chudák”, ten “ubožák”, ten “žebrák”, který se musí prosit o krejcar, konečně najedl.

Jak to, že lidé reagují jinak

A tak mi odpovězte: Jestliže ten houslista hraje dokonale, jak to, že si ho všichni lidé neváží? Jak to, že si ho váží jen někdo? A kdo je vlastně ten, kdo si ho váží?

Já Vám odpovím: To, zda si ho lidé váží, totiž záleží na tom, jestli konkrétní lidé mají, či nemají cit pro hudbu, jestli mají, či nemají cit pro podnikání, jestli mají, či nemají cit pro coming out, pro schopnost jít s kůží na trh, jestli mají, či nemají cit pro umění, a nemyslím jenom hudební umění, nýbrž obecné umění člověka – jestli mají cit pro ocenění člověka, který něco umí, to znamená: jestli si dovedou představit, co ten člověk asi musel všechno zvládnout, kolik hodin, měsíců, let dřít, aby se takhle dokonale naučil hrát, jestli mají, či nemají cit pro štěstí, schopnost ocenit někoho, kdo dlouho dřel jen proto, aby Vám nyní zpříjemnil jen malý okamžik. Tohle všechno rozhoduje o tom, jestli ten geniální houslista bude nakonec oceněn – penězi, nebo alespoň potleskem, uznáním.

Nyní jsem mnohokrát použil klíčové slovo: Jestli konkrétní lidé MAJÍ, či NEMAJÍ. Oni! Chápete? To, jestli houslista bude oceněn, není o tom, co má on, ale co mají ti druzí; jestli oni mají, či nemají tu rozhodující schopnost.

A totéž platí i pro nás. Když si někoho nebo něčeho nevážíme, co když to není jen tím člověkem, který s námi žije, nebo tím životem, který žijeme my, ale hlavně tím, že my něco NEMÁME? Co když nám schází cit? Co když se náš partner naopak snaží, abychom byli šťastní? Co když se náš život naopak snaží, abychom byli šťastní? Ale když nám chybí cit pro štěstí, tak jak bychom mohli to štěstí cítit?

Dělejte to nejlepší a pozorujte

V knize L.E.Ž. ukazuje, jak se zbavit všech zbytečných lží, které nás nesmyslně zatěžují. A toto je jedna z nich.

Jestliže děláte pro druhé, co můžete, a oni si Vás neváží, neměňte sebe. Dělejte dál to nejlepší, co můžete. Jako ten houslista. A pak už jen pozorujte své okolí. Protože poznáte lidi. Tím, jestli si Vás za to, co děláte, váží, nebo neváží, neříkají, kdo jste Vy, ale kdo jsou oni. Neříkají, co máte, nebo nemáte Vy, ale co mají, nebo nemají oni. Neříkají, co umíte, nebo neumíte Vy, ale co umějí, nebo neumějí oni. Zkrátka: Uvidíte, jestli mají cit. Pro Vás. Pro to, co děláte. Pro to, co je v životě důležité.

Neberte si osobně to, když lidé nemají cit. To totiž není Váš problém, ale jejich.

A taky to pro Vás není důvod, abyste se sami stali bezcitnými. Naopak, tím víc si važte lidí, kteří pro Vás mají cit. Protože tito lidé jsou opravdu důležití. To jsou ti nejlepší diváci a posluchači „Vašeho (nejen) houslového koncertu“.

  1. Máte problém se sebevědomím vinou závislosti na vnějším ocenění? Neumíte si nebrat cizí slova a činy osobně? Využijte knihu L.E.Ž., kterou seženete pouze zde.
  2. Opakují se Vám v životě stále stejné vztahy? Hledáte chybu vždy v první řadě v sobě? Podívejte se i na mé další knihy.
Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]