Jak jsem pochopil karmu, odpustil zradu a poznal skutečné přátele

Když jsem jako kluk poprvé slyšel slovo „karma“, pochybovačně jsem ohrnul ret. „Ty snad v karmu věříš?“

Můj protějšek se však té otázce pousmál: „Jestli v ní věřím? Karma není záležitostí víry. Karma existuje bez ohledu na to, jestli v ni věříš. Je jako život nebo smrt. Nezávislá na člověku. Ale člověk je závislý na ní. Protože karma je přirozený zákon příčin a následků, nejde ho obejít. Co zaseješ, to sklidíš. Nemůžeš zasít ječmen, a očekávat oves.“

Od té doby mě karma zajímá. Knihu L.E.Ž. jsem věnoval karmě lhářů. Knihu Cítit rozumem, myslet srdcem pak vztahové karmě – proč potkáváme konkrétní typy lidí, proč v našem životě rotují a jak s námi obecně pracuje karma – proč nám opakuje události, ze kterých se nejsme schopni ponaučit. Je škoda v ni nevěřit. Je škoda se o ni nezajímat. Když nezjistíme, proč se něco stalo, stane se to znovu. Na tom stojí karma.

Díky mému zájmu o karmu se potkávám s lidmi, kteří také v karmu nevěřili, ba ji měli za fantasmagorii, ale už změnili názor. Jako ROMAN CHOMÁT. Úspěšný podnikatel. Odmala pragmatik. Karmu si nikdy nepřipouštěl, až mu jeden ze svých zákonů předvedla sama. Jaký? Ten, který nás učí: Nikdy nedělej nikomu to, co nechceš, aby jiní dělali Tobě. Potažmo: Jestliže nechápeš bolest, kterou někomu působíš, pak tu samou musí někdo připravit Tobě. Proto je tu ona, karma.

Roman poznal, jak nevyhnutelný je to zákon. A svým způsobem neviditelný. To, že trestá, není patrné okem. Karma není veřejný trest, ale osobní peklo. Příběh Romana Chomáta dokazuje nejen to, že karma funguje, ale také že má smysl veškerou špinavou práci, když Vám někdo ublíží, nechat na ní. Ona už to zařídí.

Proč dobré lidi potkávají špatné události

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem jsem začlenil Romanův příběh mezi ostatní karmické případy. Kniha totiž ukazuje, jak se s karmou vyrovnat i jak netlačit řeku, protože teče sama. A to i tehdy, když nám způsobuje obrovské hoře. Roman Chomát by o tom mohl vyprávět…

To osudové ráno jeho milovaná žena odjela do nemocnice na (prý) banální operaci. Jenže ta se zkomplikovala. Romanova manželka od té chvíle už neopustí lůžko. Zbývající rok a půl jejího života, po který lékaři budou bojovat doslova o každý její nádech, bude Roman trávit především u ní. Nenapadne ho, že souběžně, kromě své partnerky, dávno přichází o něco dalšího – o firmu, kterou roky buduje. A už vůbec nebude čekat, že mu ji tunelují kamarádi, kterým naprosto věřil, že využijí zrovna to nejtěžší období, kdy mu žena umírá…

Ptáte se někdy, proč lidé, kteří nikomu neublížili, zažívají špatné věci? Proč od těch, ke kterým se sami chovají dobře, dostávají „na oplátku“ bolest a zklamání? Zlobíte se pro to na karmu, jak to v lidském světě zařídila? Pak potřebujete číst tento příběh. Pochopit, že život je jako kniha. To, že nechápeme kapitolu, kterou momentálně prožíváme, neznamená, že nám ji další pasáže jednoho dne perfektně neozřejmí. Vysvětlivky v knize totiž nikdy nejsou na první straně. Ani v životě.

Část první: Spoléhám na Vás…

„Podnikal jsem. Dařilo se mi. Odpovídal jsem za stovky zaměstnanců,“ uvádí nás Roman do tehdejších reálií. „Najednou manželka v nemocnici začala bojovat o život. Potřeboval jsem být u ní a současně zajistit provoz firmy. Jako odpovědný člověk, živící jiné rodiny, jsem musel najít způsob, jak svůj osobní problém zvládnout, aniž by se dotkl druhých.“

Jeho týden vypadal takto: Brzy ráno odjel do firmy. Od asistentky měl již nachystáno všechno k podpisu nebo projednání. Po obědě, protože začaly návštěvní hodiny v nemocnici, spěchal na pražské Vinohrady a na anesteziologicko-resuscitačním oddělení potkal postupně všechny čtyři děti, jež za maminkou také docházely. Společně byli tiše u lůžka nebo se modlili na chodbě.

Nepomohlo to. Ale nebudu předbíhat. Jednoho dne totiž tíži tohoto období ozvláštnil divný telefonát. Roman právě seděl u ženy v nemocnici, když mu zničehonic volal zástupce nadnárodní firmy, obchodní partner, a k Romanovu údivu se ptal: „Vy krachujete?“ Ta otázka BY BYLA k smíchu; Romanův byznys měl miliardový obrat a nadále rostl. Roman se nesmál. Odmalička měl schopnost pochopit, co by mohlo být jinak, než jak se to jeví. Snažil se představit si, jak mohou jiní lidé přemýšlet, byť jeho by to nenapadlo. Sám sebe se zeptal: JAK BY BYLO MOŽNÉ, ABYCH KRACHOVAL? A díky tomu zjistil, že je to PRAVDA.

Dnes za tu šokující a hořkou zkušenost děkuje. Ano, DĚKUJE! Naučila ho pochopit, že v nejtěžších chvílích života poznáte skutečnou tvář lidí, i těch, o nichž jste si mysleli, že je znáte. A to hlavně proto, že příležitost odhaluje zloděje. Roman svým kamarádům tu příležitost dal – aby mu v době, kdy ztratil plnou kontrolu nad děním ve své firmě, ukázali, co jsou vlastně zač.

„Zatímco jsem každé odpoledne držel ruku své ženy v nemocnici, manažeři mé společnosti začali, diplomaticky řečeno, odstřeďovat činnosti.“ Lidověji řečeno: tunelovat firmu. Příklad?

  • Jeden z Romanových manažerů tajně zavolal do velké firmy, která měla s Romanovou firmou sjednané výhradní zastoupení pro střední Evropu, a řekl: „Jen pro Vaše uši: Pan Chomát krachuje. Ale nebojte se o své zisky, mám nápad. Udělejme dohodu. Já si založím vlastní firmu a převezmu všechny Chomátovy zakázky.“
  • Druhý manažer nepozorovaně sám sobě odprodal výrobní stroje za zlomek pořizovací hodnoty. Odvezl je z Romanovy firmy, a tím vytvořil základ vlastního nového podnikání.
  • Třetí manažer poradil dalšímu z Romanových obchodních partnerů, velkému odběrateli, aby u Romanovy firmy objednal zboží za miliony korun a nezaplatil ho. „Chomát stejně krachuje,“ vysvětlil mu. Odeslaným, ale nikdy nezaplaceným zbožím poté naplnil police svého vlastního obchůdku, aniž by ho to stálo jedinou korunu.
  • Ostatně, Romanovi neměli po smrti manželky zbýt ani zaměstnanci. Čtvrtý z manažerů před ně jednoho dne předstoupil a přesvědčil je, že s Romanovou společností to vypadá bídně, že se jí Roman už vůbec nevěnuje, že zkrachuje, a ať všichni, kteří chtějí nadále dostávat mzdu, přejdou do jeho nové firmy…

Je Vám z těch příkladů špatně? Ptáte se, jak je možné, že právě Romani se tohle mohlo stát? Prostá odpověď: Roman všem manažerům naprosto důvěřoval. A naprosto jim důvěřoval proto, že všichni byli jeho „přátelé“. Tak je alespoň vnímal.

Část druhá: Zrada nemůže přijít od přítele, jen od „přítele“

V knize L.E.Ž. varuji: Zradit Vás může jedině ten, komu důvěřujete. A to není nepřítel. Nepříteli totiž nedůvěřujete.

Zradit Vás tedy může jedině ten, o kom si myslíte, že není Váš nepřítel – že je Váš přítel. Právě tomu důvěřujete. A to je na zradě to nejbolestnější – prozření, že to ve skutečnosti nebyl přítel, ale skrytý nepřítel. Ale abyste tuto pravdu poznali, musíte tu bolestnou zkušenost nejprve nabýt. Jako Roman. „Jak mi bylo, když jsem se to dozvěděl? Snažil jsem se vzpamatovat a zapojit rozum. To znamenalo: Těžko jsem si to mohl vyčítat. Já jim nic špatného neudělal. Naopak, měl jsem čisté svědomí. Když jsem ve firmě potřeboval obsadit ředitelské pozice důvěryhodnými lidmi, přirozeně jsem uvažoval o těch, kterým mohu důvěřovat. Nechtěl jsem vsadit na cizí lidi, těm bych nedůvěřoval. Napadlo mě tedy oslovit ty, ke kterým jsem měl blízký osobní vztah. Ty, od kterých bych zradu neočekával. Ty, které jsem dlouhodobě znal ze sportu a jiných mimopracovních aktivit. Zkrátka, mám-li být upřímný, byli to lidé, kterými bych standardně ty pozice neobsadil. Kteří si je – z odborného hlediska – NEZASLOUŽILI.“ To slovo je klíčové.

Vyjadřuje, že Roman Chomát v nouzi obsadil vysoké posty ve své firmě lidmi, kteří na ně odborně neměli. Jenom díky kamarádství se dostali k moci. Jako by se ze dne na den ocitli v nebi a zažili závrať – jako někdo, kdo byl dosud při zemi a najednou byl vynesen až na vrchol žebříku, aniž by ses sám zpotil. Problém těchto lidí je, že místo pokory a vděku – v rámci své závratě a opojení – začnou nabývat dojmu, že jsou tak vysoko právem. Tím přecení své schopnosti. Uvěří, že by tak vysokou pozici zvládli i bez kamarádství. Tedy: že by stejný postoj ustáli také v jiné firmě –> že by to zvládli i bez Romana –> že se mohou osamostatnit. Tím dnem se karma dala do chodu. Romanovi „přátelé“ využili příležitosti svěřené moci a jeho životní tísně a rozhodli se mu byznys VZÍT.

Karma je od té chvíle už nepustila ze zřetele. A současně pokukovala, jak k tomu přistoupí Roman. Protože se rozhodovalo nejen o jejich, ale i jeho budoucnosti. Klíč pro jeho budoucnost vězel nikoli v tom, co špatného či dobrého mu provedou jeho manažeři, ale jak špatně či dobře se zachová on k nim. Tím totiž ovlivnil SVOU karmu. A Roman to zvládl mistrovsky…

Část třetí: Neoplácej zlo, soustřeď se na dobro

Co byste v Romanově situaci udělali Vy? Kdybyste zjistili, že Vás „přátelé“ okradli o životní dílo, vypěnili byste vztekem, špinili byste se s těmi, kdo Vás v nejtěžší chvíli podrazili, mstili byste se jim, šli byste si to vyřídit „ručně a stručně“ či snad prostřednictvím právníků a soudů? Zamyslete se, prosím, optikou karmy: Co zasejete, to sklidíte.

Roman Chomát ovšem nic z výše naznačeného NEUDĚLAL. Zvolil moudrost, tudíž klid. Nesnížil se k odvetě, nechal konat karmu, přirozený zákon příčin a následků: co vyšleš, to se Ti vrátí.

Když jsem se tohoto pozoruhodného ptal, proč viníkům nevrátil ublížení, přiznal: „Zastavila mě zvláštní náhoda. Jako pragmatik jsem na náhodu nikdy nevěřil, ale najednou se stala. Shodou okolností jsem náhle byl na semináři Silvovy metody. Na dece, položené na zem, rozbili sklo a vyzvali mě, abych bosý přešel po střepech. Užasl jsem, co zmůže přesvědčení, že se nezraním. Všichni přítomní, včetně mě, vyděšeně chodili po skle a neměli na chodidlech ani ranku. Tehdy přečetli z Bible: Tluč na bránu, a bude Ti otevřeno. Pros, a budeš vyslyšen.“ 

Ano, pragmatik Roman začal přemýšlet o Bibli. A rozhodl se netrestat sám sebe za chyby druhých. Uvažoval takto: I když ho oklamali manažeři, nedá se svést k tomu, aby svou veškerou energii od této chvíle vložil do zášti. Došlo mu, že by nejvíce poškodil sám sebe. Úspěšně prošel první karmickou otázkou, která zní: CO DOBRÉHO BUDU MÍT Z POMSTY?

Jak apeluji v knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem, negativní rozpoložení nemůže vytvořit pozitivní život. Negativní pocity vytvářejí negativní myšlenky, ty plodí negativní činy, ty působí negativní výsledky, ty umocňují původní negativní pocity. Kdo se rozhodne mstít, z pomstychtivosti už nevyjde, ať se mu pomsta daří, nebo ne, ať mu strategie vychází, nebo ne. Roman Chomát zkrátka nechtěl prožít svůj život v hořkosti, v sebeužírání, v sebelitování, ve svém vlastním utrpení. Bolesti měl při úmrtí manželky dost. Už stačilo, řekl si.

„První dny poté, co se spojilo uvědomění smrti mé manželky a zničení mé firmy, jsem byl emočně na dně. Stav stoprocentní apatie. Ale přes všechnu otupělost jsem dál byl schopen vnímat své tělo, jeho signál. Cítil jsem, CO mi ŠKODÍ, KDO mi ZPŮSOBIL nebo PŮSOBÍ BOLEST. Vnímal jsem, že čím blíž zdrojům negativních pocitů budu, tím hůř mi bude. Vůbec nejvíce mě trápily myšlenky na firmu a ty, kdo mě zradili. Tělo mi tím dávalo jasné znamení, že tudy nevede dobrá cesta. Tak jsem se rozhodl své zdevastované firmy i všech těch zrádců navždy zbavit, a ne s nimi prostřednictvím pomsty dál spojovat život. Rozhodl jsem se firmu prodat, a tím se odříznout od tohoto zdroje svého trápení.“

Roman ale neprodal celou firmu. Kousek si nechal. Jednu malou dílničku. Svou srdcovou záležitost „Moji předkové totiž byli truhláři a čalouníci, pocházeli z Francie. Na Moravu se dostali tak, že před staletími hledali nové zákazníky východně od své vlasti. Na Moravě je pak zastihla světová válka, tak zůstali. Dědeček, to mám v paměti, stloukal a čalounil postele. Spíše z nostalgie jsem tedy v rámci celé gigantické firmy zavedl ruční výrobu postelí a matrací. Nebylo to o výdělku, jen o vzpomínkách a dobré energii. Ta dílna nebyla ekonomicky významná, ale chodil jsem do ní pro krásné emoce, za úžasnými lidmi-srdcaři, které práce baví. Ředitel této továrničky na štěstí mě paradoxně jako jediný nezradil.“

Dnes je gigantická firma z té dílny. Ne náhodou. Romanovi se jen vrátilo to, co dal. Uvidíte, že karma má logiku:

Část čtvrtá: Logické cesty karmy

„Poté, co jsem se prodejem zbavil původní firmy a takzvaných přátel jsem musel zvládnout nejtěžší krok. VNITŘNĚ se vyrovnat se zradou lidí, které jsem považoval za nejbližší. Nebylo možné, abych z jejich viny potrestal sebe a přestal věřit všem lidem. Potřeboval jsem nutně někoho, na koho se i po tak špatné zkušenosti budu schopen spolehnout. To mohl být jen ten, kdo to už někdy PROKÁZAL.“ Tehdy pochopil význam špatné zkušenosti. Bolestné prozření mu otevřelo oči ohledně lidí. Uviděl a odlišil, kdo ho zradil a kdo ne. „Pochopil jsem, jaký poklad mám v tom řediteli malé dílničky, kterého jsem pro jeho nízké obraty celou dobu přehlížel a jeho loajalitu považoval za samozřejmost. Jen on mě nezradil, i když mohl a bylo by to pro něj snadné. A tak jeho doplnili moji synové, kteří akorát dokončili vysokou. V dílničce začali nabírat manažerské zkušenosti. Ode mě dostali jedinou radu: Nechte se vždy vést poctivostí a lidským srdcem, protože se Vám to vrátí!“

Ušklíbli jste se u posledních pěti slov? Chtěli byste Romanovu připomenout zdánlivý nesmysl, když jemu se dosud VRÁTILO JEN TO ZLÉ?

Vážení a milí, karmu nikdy nesuďte jen podle momentální kapitoly, kterou prožíváte. Pochopíte-li ji jako knihu, dojde Vám, že jednou všechno dostane smysl. Viz Romanova zkušenost:

„Nebudu to tajit. Dlouho jsem se vnitřně čistil z toxické zkušenosti, dlouho jsem hledal důvěru k cizím lidem. Jako by mě srdce uzavřelo před okolím. Abych někoho vpustil k sobě, musel dotyčný OPAKOVANĚ PROKÁZAT, že za to stojí. Nejtěžší chvíle jsou na to ideální, v nich vždy najdete upřímné přátele – upřímné negativně i pozitivně. V nejtěžších chvílích se k Vám každý chová autenticky.“ Tak Roman poznal Evu, svou druhou manželku (společně na fotografii). Už ta napomohla jak obnově jeho důvěry v lidi, tak obnově jeho dobré energie.

„Zpětně si děkuji za to, že jsem hlavně zbytečně neztrácel svou energii, čas a zdraví systematickou negativitou a válčením. Díky tomu jsem v dlouhém procesu čištění až tolik nezabředl a postupně jsem kompletně protřídil veškeré své životní prostředí – lidi i myšlenky. Nerýpal jsem se v tom zlém, co se mi stalo, vnitřně jsem věřil, že mi život jednou odpoví, PROČ se mi to muselo stát. A ta chvíle přišla. Chtělo to jen dopřát životu čas, a on mi pak už dopřál pochopit všechny souvislosti.“

Pojďme popořádku.

Nejdříve Roman Chomát pochopil, jak vlastně působí karma. Pochopil to vnějším pohledem na ZKÁZU všech svých zrádců.

Karma totiž spočívá v tom, že si ji lidé předurčují svými činy. Není to zázrak. Je to logický sled příčin a následků. Ostatně, přesvědčte se:

  • Ten manažer/kamarád, který Romanovy zaměstnance lstí převedl do své firmy, o všechny následně přišel. A nebyla to náhoda, nýbrž karma. On totiž zjistil, že když se mu VYPLATILO obalamutit je jednou, může je obalamutit podruhé. A tak je začal šidit na mzdách. Karma byla u něj nejrychlejší: Lidé pro něj odmítli pracovat.
  • Ten manažer/kamarád, který přes vnějšího odběratele vytuneloval Romanovi zboží za miliony korun, následně toto zboží prodal a za utržené peníze koupil hromadu cukru. Jenže také o všechno přišel. A také to nebyla náhoda, nýbrž karma. On si totiž řekl: Když jsem dokázal ošidit Romana, ošidím i stát. A tak dovezený cukr neproclil. A jednoho dne přijeli celníci, zabavili mu všechno, co de facto vzal Romanovi.
  • Další manažer/kamarád, který podrazil Romana, následně potřeboval do své tajně vybudované firmy společníka. Jenže o tu firmu přišel. A taky to nebyla náhoda, ale karma. On si totiž intuitivně vybral na pozici společníka někoho sobě blízkého – někoho, komu podrazy nejsou cizí. A našel takovou osobu – svého bratra. Ten ho pak okradl. Inu, proč by ho neokradl, když mu podrazy nebyly cizí?

Jen stručné ukázky toho, že karma není nic nadpřirozeného. Je to zákonitý mechanismus. Nelze sklidit něco jiného, než zasejete.

A plody toho, co zasadil, sklízel i Roman Chomát. „Prvním citelným benefitem bylo už poměrně záhy to, jak se mi úžasně ulevilo z hlediska nejbližšího okolí. Bude to znít divně, ale já musím poděkovat těm, kteří mě v minulosti zradili. Oni mě, za to jim nepřestanu být vděčný, ZBAVILI FALEŠNÝCH PŘÁTEL, na něž NEBYLO SPOLEHNUTÍ. Jen tak mohu být dnes obklopen LEPŠÍMI lidmi. Tudíž jsem zrádcům odpustil. Vždyť mi dopomohli k mnohem LEPŠÍMU životu!“ krčí rameny. Mimochodem, den prvního velkého úsměvu si pamatuje: „To ráno jsem se probudil a měl najednou ukrutnou chuť do života, do práce. Věřím, že se to stalo proto, že jsem se definitivně odpoutal od špatných lidí, že jsem se pročistil tělesně i psychicky, že jsem začal opět myslet pozitivně. Kdybych se mstil, špinil se s nimi, dodnes bych se do té čisté fáze nedostal. Proto už věřím v karmu – v to, že dobrým k sobě přitáhneme to dobré, zatímco zlé myšlenky nás od dobra odvádějí. Trvá to sice určitý čas, ALE TÍM SPÍŠE nemá význam si toto bolestné období ještě prodlužovat. Je to jako s úklidem. Dokud odpad nevyhodíme, bude doma zapáchat, a to s každým negativně tráveným dnem pořád víc.“ 

To zmíněné ráno se Roman Chomát vrhl do podnikání jako nikdy předtím. Malá dílnička se záhy stala úspěšnou továrnou. Její ručně vyráběné postele a matrace cestují po celé Evropě, do Austrálie, Číny. Ano, Roman je dnes bohatý. Bohatší, než byl. Je totiž šťastný. Věnuje se činnosti, která plyne z jeho kořenů a naplňuje ho. S Evou má další dvě děti a kolem sebe už pouze SKUTEČNÉ PŘÁTELE. Ne že si to myslí. On už poznal, že ho nezradí v nejtěžší chvíli. A to jen proto, že tou chvílí prošel. Nebýt jí, neví to. I proto za ni dnes s odstupem času vlastně děkuje.

P. S.: Nedávno Roman Chomát potkal na ulici jednoho z těch svých dávných „kamarádů-zrádců“. Náhoda? Nemyslím si. Spíše prověrka. Prověrka, zda je pořád dost silný. A byl. Roman se na něj totiž nemračil, naopak ho sám s úsměvem pozdravil. Oba už věděli, že tento vesmír má své dané zákony a těm karmickým nikdo neunikne. Ať v sobě vytváříme zlo, či dobro, karma nám toho, či onoho časem dopřeje plnými hrstmi. Ať toho máme v sobě ještě víc, když to tolik chceme…

  1. Trápí Vás zrada lidí, kterým jste věřili? Přečtěte si knihu L.E.Ž.
  2. Opakují se ve Vašem životě podobně toxické nebo neúspěšné vztahy? Ptáte se, kde děláte chybu a jak to změnit? Přečtěte si knihu Cítit rozumem, myslet srdcem

©Petr Casanova

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]