Co rozhoduje o štěstí člověka

Necítíte se šťastní? Přemýšlíte, co Vám ke štěstí schází? Rozhlížíte se kolem sebe, abyste to našli?

A co když to nemůžete najít proto, že se díváte špatně?

Co tím myslím? Hned Vám to povím. A věřím, že Vám to pomůže.

Jak píšu v knize Čtyři prány štěstí, existují dva světy – ten, který vidíme (scala), a ten, který nevidíme (niscala). Scala je latinsky schodiště. To je svět, ve kterém musíme stoupat. Začínáme dole a občas dolů znovu spadneme. Co schod, to překážka, nutná námaha a riziko ublížení. Ublížit si můžeme sami, když zakopneme, ale ublížit nám mohou i druzí, když nezakopneme. Čím výš stoupáme, tím víc nás druzí mohou nenávidět. Čím výš jsme, tím větší je náš nadhled, ale také je nezbytná větší obezřetnost, protože rizik tam nahoře není míň, ale víc. Čím výš jsme, tím víc tam fouká. To je scala. Naše cesta od kolébky až tam nahoru. Ale to není jediný svět, v němž žijeme – pak je tu svět energií, na které – přitahováni hmotou – zapomínáme. Na lásku, která přitom existuje a my ji cítíme, na čas, který také ovlivňuje úplně všechno, co děláme.

Lidi nejvíc trápí to, aby byli šťastni. Štěstí však není věc. Štěstí je pocit, rozpoložení, výsledek myšlení. Štěstí není o tom, co je kolem nás, ale o tom, co je v nás, tedy jak vnímáme to, co je kolem nás. Štěstí je podobné brýlím. Když je máme (přímo na nose), nevidíme je. Ale to neznamená, že neexistují. Štěstí je důležitá součást niscaly.

Od vydání knihy Čtyři prány štěstí dostávám nespočet dotazů, jak dosáhnout štěstí „konkrétně ve Vašem případě“. Dnes mi pozorný posluchač Lukáš poslal jiný, přitom zajímavý dotaz: “Petře, ve svém včerejším podcastu Jak se vyrovnat s lidmi, kteří si mě neváží jste vyslovil větu: Když nám chybí cit pro štěstí, jak bychom štěstí mohli cítit? Co to znamená? Co myslíte citem pro štěstí? Jak se dá pracovat na cítění štěstí?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 545.
  • Chcete slyšet odpověď na to, co Vás trápí, ale zdráháte se zeptat? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Tak jako se divíme my jim, oni se diví nám

Před lety jsem byl v Africe, u původního kmene, který žije pořád postaru tradičním, možná bychom řekli pravěkým způsobem. Lidé toho kmene jsou velmi šťastní. Čemuž se můžeme dost divit. Protože oni žijí naprosto primitivně. Ale pointa je, že stejně jako my jim, se oni diví nám…

Ptali se mě, jak vlastně žijeme. Popsal jsem jim, že například máme vodovod. Nechápali, co to je. Smáli se, že máme trubku s vodou zavedenou až do bytu. Oni by se prý báli povodně. Nechápou, co je kohoutek, kterým se dá otočit tam i obráceně, nevědí, co je mít okamžitě pitnou vodu, když oni musejí kilometry daleko k jezeru, a ta voda v něm bývá i dost znečištěná. Nebo jsem jim řekl, že máme elektřinu. Také nechápali, co to je. Jak můžeme mít světlo, když je noc, a přitom nezapálit oheň.

Zkrátka, když jsem jim vysvětlil, co všechno máme, třeba zdravotnictví, byli naprosto ohromeni a říkali: Tak to musíte být šťastní lidé. Vždyť máte úplně všechno. Vlastně máte víc, než my si vůbec umíme představit. Nic Vám nechybí. Ale to nebyla pravda. Nám toho přece spousta chybí. Proto jsme nešťastní. Například: Máme auto. Ale nám nestačí; chceme jiné, nové. Anebo máme partnera. Ale taky nám už nestačí; pokukujeme po někom jiném, novém. Můžeme mít rodinu, zdraví, peníze. Ale nic z toho nám nemusí stačit, jestliže chceme pořád víc. Pak samozřejmě nejsme šťastní.

Mít méně nemusí znamenat chtít více

Víte to už z mé knihy Čtyři prány štěstí, kde jsem popisoval lidi jiné části této planety. Ale vrátím se do Afriky. Lidé toho kmene, o kterém mluvím, mají objektivně méně než my. Ale přitom jsou spokojenější, šťastnější, protože svým způsobem jsou bohatší. Oni totiž mají – na rozdíl od nás – to klíčové pro štěstí.

Psychologie tomu říká pohled dostatku. Právě to nám chybí.

Pohled dostatku znamená, že když se na něco dívám, hledám, v čem mi to přijde dostatečné. Pohled dostatku říká, že mi něco stačí, že jsem za něco vděčný, že vidím ve svém životě něco dobrého. Lidé jsou nešťastní, jestliže neumějí ocenit to, co ve skutečnosti mají, to znamená: když jim to nestačí, když chtějí víc.

Lidem toho kmene, o kterém mluvím, pomáhá například to, že nemají televizi. Tudíž nevidí reklamy. Reklamy jsou sdělení, která Vás přesvědčují, co Vám chybí – po čem máte toužit – proč nemůžete mít být šťastní, dokud Vám to nebude patřit. Žádná reklama Vám neřekne: Vždyť už máte dost… Máte zdravé děti, sami jste zdraví, jste s dětmi nebo partnerem spolu, nepotřebujete víc. Takovou reklamu neuslyšíte. A víte, proč ji neuslyšíte? Protože taková reklama by nikomu nevydělala.

A teď jsem se dotkl rozhodujícího místa. My, takzvaní moderní lidé, žijeme ve světě, který přímo stojí na nespokojenosti a neštěstí. Který lidem říká: Když si tohle koupíš, budeš šťastný. Ale to je lež. Protože další den uvidíte jinou reklamu a ona Vám znovu řekne, co ještě nemáte a co je důvodem Vašeho neštěstí.

Vaše štěstí zkrátka stojí na Vaší schopnosti vidět to, co máte. A já Vám povím, proč jsou šťastné ty původní kmeny v Africe. Oni mi to řekli: Například proto, že mají jezero vzdálené půl dne pěší cesty. Možná se chytáte za hlavu: To je moc daleko. Vás by to učinilo nešťastnými. Jenže lidé tohoto kmene znají jiný kmen, který to má ke stejnému jezeru celý den chůze. Ale i tento kmen je šťastný. Víte proč? Protože má jezero v dosahu jednoho dne. Chápete? Ti lidé jsou šťastní, protože jsou vděční. A jsou vděční, protože vidí, čeho si mají vážit. Zatímco my každý den vidíme v televizi to, co nemáme a co nás má trápit.

Pocit versus skutečnost

To, že se cítíme nešťastní, vůbec neznamená, že máme všechny předpoklady pro to být nešťastní. Že jsme na tom vůbec nejhůře na světě. Ne, my si tak jen připadáme. Protože nevidíme, co máme. Rozdíl mezi naším pocitem a realitou je v tom, že reálně patříme k nejbohatší desetině světové populace. Ale to pro nás není důležité. Celé bohatství našeho života – to, že máme zdravotnictví, školství, práci, střechu nad hlavou, rodinu, moderní život – všechno je nám NAPROSTO K NIČEMU, protože my to nevidíme. I náš milující partner je nám k ničemu, když ho nevidíme. I to, co pro nás každodenně dělá, je nám k ničemu, když to nevidíme. Protože to nevidíme, tak jsme s tímto partnerem nešťastní a chceme ho opustit. Myslíme si, že s někým jiným budeme šťastnější. Ale problém je, že naše neštěstí nemusí být vůbec v druhé osobě, ani v životě, který žijeme. Naše neštěstí může být jen v nás. V tom, co nám skutečně chybí. A to je schopnost vidět to, čeho si můžeme na člověku i na životě vážit. Právě o tom je pohled dostatku, kterému jsem věnoval celou jednu knihu Čtyři prány štěstí.

Štěstí, kdybych měl definovat, je okamžik. To znamená: Štěstí můžete cítit jenom teď, a to když se teď rozhodnete vidět na svém životě něco, za co můžete být vděční. Potom teď ucítíte štěstí, ale za chvíli zase ne. Vyprchá. A to je dobře. Protože si vděčnost musíme udržovat pořád. Ty kmeny to tak dělají. Jejich lidé se na sebe usmívají. Nepřetržitě si něčím připomínají, že jsou spolu a zdraví. Mají neustálé rituály, ve kterých děkují Bohu absolutně za cokoli – třeba i za úrodu. Je to paradox. My nemusíme nic sázet, nic obhospodařovat, nic sklízet, jen přijdeme do obchodu a ukážeme na to. A stejně nejsme šťastní. Máme pohled NEdostatku, takže pořád hledáme to, na co můžeme nadávat. Nevážíme si toho, co máme a co by nás okamžitě učinilo šťastnými. Pořád jenom hledáme to, co by nás mělo učinit nešťastnými. To je moderní život.

Přemýšlejte o tom, až si večer vezmete televizní ovladač. Až se budete dívat na zprávy nebo reklamy. Přemýšlejte, jaké pocity máte. Jestli to, čemu se teď věnujete, Vám pomáhá ke štěstí, nebo k neštěstí. Díky tomu pochopíte, že své štěstí máte v moci mnohem víc, než si myslíte. Ale musíte přemýšlet ne o tom, Co mě udělá šťastným?, ale Neexistuje v mém životě něco, co mě už dávno může dělat šťastným?

Hledejte, čeho si na sobě, na lidech kolem sebe i na svém životě můžete vážit. A pokud nic takového nevidíte, tak se nedivte, že nejste šťastní. Protože Váš pohled (nedostatku) říká, že ve Vašem životě není nic hodnotného.

Ale to neznamená, že by se nic hodnotného ve Vašem životě nedělo. Ono se to děje už dlouho. Ve Vaší hlavě to není jen proto, že to nevidíte. Tak otevřete oči. Pohledem dostatku. Právě ten dává životu hodnotu. (Ale v žádné reklamě Vám to neřeknou. A Vy už víte proč.)

  1. Kniha Čtyři prány štěstí, která učí vidět to, co přehlížíme, je zde.
  2. Další mé odpovědi na Vaše otázky najdete v těchto souborných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Další knihy a kurzy autora tohoto článku Petra Casanovy najdete zde.

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]