Tři úkoly lidské duše na Zemi

Děje se Vám to, že někdy nechápete, proč jste vlastně přišli na svět? Má být Vaším osudem jen to, že ráno vstanete a chodíte den co den ve stejném kruhu, do kterého si večer zase lehnete? Jaký to má smysl? A proč tolik těžkostí, s nimiž se denně musíte potýkat? Má to vůbec význam – přijít, snažit se něco vybudovat a zase odejít?

Pokud zejména v negativním rozpoložení, poté, co Vám někdo ublíží, považujete svůj život za téměř marný a zbytečný, pak jste se chytili do pasti lži, která Vás může zničit. I proto jsem napsal svou novou knihu L.E.Ž. Aby lidé ani v nesnadných prozřeních – po rozpoznání něčí falše, přetvářky, pomlouvačnosti nebo schopnosti zradit – nezapomínali na PROČ: proč to může mít smysl, proč nám to může dokonce pomoci, proč nevadí projít ani negativní zkušeností. Mezi mnoha dotazy, které mi adresujete, vyberu dnes ten Mariánův: “Petře, držím v ruce Vaši knihu Čtyři prány štěstí a fascinuje mě ta část o niscale, o světě za tímto světem. Když jste mluvil s lidmi, kteří nahlíželi do niscaly, neviděli tam také, jaký je vůbec smysl našeho života? Tak se totiž často ptám já sám sebe, když ve svém životě žádný smysl nevidím.”

  • Děkuji za Vaše dotazy, které zodpovídám v Řešidle (poslouchat můžete i v podcastových aplikacích – viz výše).
  • Zdráháte-li se mě ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
  • Bojíte-li se mě ptát i anonymně, a přece potřebujete dostat odpověď na svou otázku, otevřete si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Co říká nejstarší a největší kronika

Nejprve pro ty, kdo neznají Čtyři prány štěstí: Niscala je pojem, který označuje opak scaly. Scala je svět, ve kterém žijeme. Svět, který vidíme. A v něm všechno, na co si můžeme sáhnout. Scala v latině znamená schodiště. Náš svět je právě takový. Od narození, aniž se nás někdo zeptal, musíme stoupat. Co schod, to bolest, to potenciální zakopnutí, to zkušenost. Ale i co vyšší schod, to větší síla a lepší rozhled, nad tím, co už máme za sebou. Niscala je naopak svět, který není vidět, na který si nemůžeme sáhnout, který můžeme jen nacítit, avšak také v něm žijeme. Niscala je svět energií, sil, zákonitostí typu karmy. Svět, který nás ovládá. Jako třeba láska. Nebo hamižnost. Nebo pomstychtivost. Svět, ve který nepotřebujeme věřit. On je totiž přímo naší součástí.

Ale o všech souvislostech píšu detailně v knize Čtyři prány štěstí. Nyní zpět k dotazu.

Když se spojíte s niscalou, tak se přirozeně spojíte i s Akášou. Akáša je nejstarší a největší kronika, jakou si ani neumíme představit. Nemůžeme se jí dotknout, číst si v ní, protože není hmotná. Akáša je, řekněme, centrální archiv úplně všeho, co kdy člověk na této planetě zažil, myslel, cítil, čekal, vykonal. Je to knihovna úplně všech pocitů, zmarů, bolestí i poznání, k jakým dospěly a stále dospívají lidské duše, které tu kdy byly a stále jsou. Ano, i Vy teď tím, co si o něčem myslíte, čeho se bojíte nebo co Vás trápí, přispíváte do této informační banky, která má jediný účel. Je to totiž kolektivní karma lidské civilizace. Podle toho, jakou má Akáša energii, se na světě dějí věci; jinak řečeno: podle toho, jak se chováme, Země zachází s člověkem.

V této Akáše jsou přirozeně uloženy i poslední myšlenky moudrých lidí těsně před jejich smrtí. A v nich nesmírně cenná poselství o tom, jak žít, co dává smysl. Co z nich můžeme pochopit?

Tři lásky pro jeden život

Člověk, přesněji lidská duše, která se narozením stává člověkem, v momentě přicházení na svět přirozeně směřuje za třemi úkoly, a všechny souvisejí s láskou. Ano, je to přirozené. Člověk totiž pochází z lásky a do lásky se časem vrací. To, co prožívá mezi narozením a smrtí, často nemá s láskou nic společného, a právě to je náš život na Zemi. My sem nepřicházíme být milováni, nýbrž učit se milovat. Zjednodušeně řečeno: Lidský život na Zemi je často cesta “z lásky nikam” a “z nikam zase k lásce”. A to všechno proto, aby člověk, i když z lásky pochází, se pak ocitl bez lásky a lásku tudíž sám hledal a sám vytvářel. Nejen v okolí, ale i v sobě, přesněji: aby lásku hledal a nacházel v každém detailu svého bytí. To je vrchol moudrosti. A já to objasním.

Lidská duše má na tomto světě tři úkoly: naučit se milovat sebe, naučit se milovat život a naučit se milovat jiné bytosti. Ano, lidská duše se primárně na svět vydává učit. Nejvíce pak učit se lásce. A to není vůbec lehký úkol, ačkoli nám může lehce znít. Milovat sebe… Tak snadně to vypadá. Ale my děláme chyby, to je naše výchozí nastavení; kdykoli se snažíme o něco nového, selháváme, kazíme to – tak jak se můžeme mít rádi? Navíc od narození máme v sobě slabiny, nedostatky, špatné stránky, nejsme dokonalí – tak jak se můžeme mít rádi? Jak můžeme mít rádi jiné lidi, když i oni občas něco kazí, když selhávají a když zjevně nejsou dokonalí? Jak můžeme mít rádi život, když ani on není dokonalý – když nám jen snáší problémy a překážky, které ještě více odhalují naše slabiny a způsobují naše chyby? Právě to jsou tři výzvy, tři úkoly, které ovšem s sebou automaticky přinášejí tři důležité dovednosti. O všech je moje nová kniha L.E.Ž.

Tři dovednosti, nalezené cestou k třem láskám

Za prvé, odpustit. Aby člověk mohl mít rád sebe, mohl mít rád život, mohl mít rád druhé, musí se naučit sobě, životu i druhým odpustit tu nedokonalost.

A aby mohl odpustit, musí být za schopen, a to je za druhé, nebýt vztahovačný, tedy překonat své ego. To znamená: Neobviňovat osud za to, jak nás samotné nastavil, neobviňovat život za to, jak se k nám denně chová, neobviňovat druhé lidi za jejich vlastní problémy, jejich vlastní slabosti, jejich vlastní nedokonalosti, které se někdy projevují tak, že nám i ublíží. Protože to, jak k nám oni přistupují, není náš boj, ale jejich. Jedině tak jsme schopni odpustit, tedy přestat v sobě nosit svou vlastní hořkost z toho, jak hloupí jsme nebo jak strašný je život nebo jak špatní jsou jiní lidé, jak nevděčné je být na světě. A teď jsem použil třetí klíčové slovo: vděčnost.

Člověk neodpustí, nepřekoná své ego, nepozná lásku, dokud nezačne být za něco vděčný. Vděčný sobě, životu, druhým. A nemusí to být jen za to dobré. I vlastním chybám můžeme být vděční za to, jak cennými zkušenostmi nás obdařují. I překážkám, které před nás život staví, můžeme být vděční za to, co nového nás naučí. Dokonce i ranám, zradám, odchodům druhých lidí můžeme být vděční za to, co se díky tomu dozvíme o nich, ale i sobě, o své schopnosti následně se postarat o sebe, najít zárodek štěstí v novém, byť bolestném začátku, ocenit i maličkosti ve všedním dni, těšit se na lepší časy, potažmo usilovat o ně tím spíše, čím více se nám momentálně v životě nedaří.

Odpustit, překonat své ego a být vděčný, to jsou tři projevy lásky, které nám pomáhají být ve výsledku šťastní. A my to víme, my to z niscaly cítíme, jen to potřebujeme ve scale uskutečnit. A právě proto do našeho života vstupují naše vlastní slabiny, nedostatky těch druhých i život se svými těžkostmi. Ne proto, aby nám ublížil a naučil nás se nenávidět, ale aby nám pomohl a naučil nás mít se rádi – za to, co dokážeme snést, za to, co dokážeme zvládnout, za to, co dokážeme překonat, a to právě tehdy, když se srazíme se lží, falší, přetvářkou, zradou, pomluvami, slabostí.

Ano, slabosti, které překonáme, pomáhají člověku sílit. A neláska, se kterou se setkáme, může pomoci člověku mnohem ocenit lásku, se kterou se potká později. Jen se nesmí ztratit především ve své vlastní lži, že “asi není dost dobrý”, že “si asi lásku nezaslouží”, že “ho už nic krásného nepotká”. To všechno jsou lži. A já tomu věnuji podstatu nové knihy L.E.Ž.

  1. Všechno o nové knize L.E.Ž. najdete zde.
  2. Knihu si můžete rezervovat již nyní v předprodeji (o stokorunu levněji), odeslána Vám bude okolo 1. června rovnou z tiskárny, kde se momentálně tiskne. Koupit ji v předprodeji můžete zde.
  3. Další odpovědi na Vaše nejčastější otázky najdete ve více než 500 epizodách Řešidla. Tištěné souhrny odpovědí Řešidlo 1 a Řešidlo 2 můžete získat také ve zvýhodněné společné sadě zde (ušetříte téměř stokorunu).

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart