Proč nás po něčem zlém musí potkat něco dobrého

Snášíte nepříjemnost a vyhlížíte obrat?

Nebo po mrzuté zkušenosti přestáváte věřit, že by mohla přijít zkušenost lepší?

Když jsem psal knihu L.E.Ž., myslel jsem na všechny beznaděje, které vytváří lidská mysl na základě momentálního rozpoložení. Nedaří-li se, má člověk černé vyhlídky i do budoucna. Ale proč? Minulost přece nedefinuje budoucnost. Minulost definuje pouze přítomnost. Minulé chyby definují naše přítomné špatné pocity. Ponaučení z chyb však vytváří lepší budoucnost. Tak odkud se ty deziluze berou? Proč tolik podléháme samolžím (viz 9. kapitola knihy L.E.Ž.)? Na co, při širším pohledu, zapomínáme?

Možná Vám někdy negativní myslí probleskla pochybnost, o které mi napsal Olda: “Petře, v knize JáMy spřízněných duší tvrdíte, že každý z nás má nějakou spřízněnou duši. Ale co když já ne? Zkusil jsem několik vztahů a bez úspěchu. Vždy mně na tom druhém, nebo tomu druhému na mě, něco vadilo. A když se už zdálo, že ten vztah by mohl být pro nás oba šťastný, ona podlehla zákeřné nemoci. Poslední žena zase po dvou letech usoudila, že pro ni vlastně nejsem ten pravý. Co když jsem si ve ‚hře osudu‘ vytáhl Černého Petra a nic dobrého ve vztazích mě nečeká?”

  • Děkuji za Vaše dotazy, které zodpovídám v Řešidle (poslouchat můžete i v podcastových aplikacích – viz výše).
  • Zdráháte-li se mě ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
  • Bojíte-li se mě ptát i anonymně, a přece potřebujete dostat odpověď na svou otázku, otevřete si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Symbióza

Příroda, a s ní vesmír nebo život sám, fungují podle jednoho jednoduchého zákona. Tím je Zákon rovnováhy. Stará se o všeobecnou vyváženost, ale také rovnocennost protichůdných sil.

Právě Zákon rovnováhy může za to, že život není dokonalý. Ani pozitivně, ani negativně dokonalý: Nikdy není všechno jenom zlé, ani jenom dobré. Na všem dobrém můžeme najít něco zlého a na všem zlém něco dobrého. Dobro a zlo tedy působí ve vzájemné symbióze, spolu. Ačkoli jde o opaky, protiklady, podle Zákona rovnováhy se doplňují, podporují a svým způsobem potřebují.

  • Příklad: Liška pronásleduje zajíce. Chce ho zakousnout a sníst. Děje se v té chvíli dobro, nebo zlo?
  • Liška by řekla: Samozřejmě dobro! Protože když zajíce dostihnu a sním, přežiju. A to je pro mě dobré.
  • Zajíc by nesouhlasil: Jaké dobro? Vždyť zemřu, a to je zlo. Dobro by bylo, kdybych té lišce upláchl, nebo kdyby žádné lišky neexistovaly.
  • Ale myslivec, kdyby to slyšel, by se chytal za hlavu: To ne, zajíci, to by bylo zlo. Kdyby lišky ročně nespořádaly ty desítky zajíců, zajíci by se přemnožili, a to je zlo.
  • Ale děti, kdyby to slyšely, by nesouhlasily: Pane myslivče, být spousta zajíců, mohli bychom si je na každém rohu, za každým stromem hladit, ty jejich heboučké kožíšky, to by bylo krásné, to by bylo dobro.
  • Ale maminky těch dětí, kdyby to slyšely, by odporovaly: To ne, děti. Kdybyste hladily zajíce, mohl by Vás kousnout. Chytily byste vzteklinu. Nebo jinou nemoc z kožíšku plného parazitů. A to by bylo zlo.

Z toho plyne, že neexistuje dobro bez zla. Dobro a zlo jsou v podstatě jenom úhly pohledu.

Jako v našem životě. Výhra, zbohatnutí – je to dobro, nebo zlo? Možná voláte o překot: Jistěže dobro! Ale máte jen částečnou pravdu. Když totiž zbohatnete, přináší to spoustu i zla. Přitahuje to nenávist, závist, nepřejícnost. Lidé Vám mohou chtít ublížit právě proto, že jste bohatí a oni chudí.

Ale ani prohra nebo chudoba nejsou jenom zlo. Když něco důležitého prohrajete nebo fatálně zchudnete, přinese Vám to v něčem i dobro. Například konečně poznáte lidi, jež máte kolem sebe. Někteří, které jste považovali za přátele, Vás najednou k Vašemu údivu opustí, protože na ně máte prosby, máte starosti, a jinak jim “nemáte už co nabídnout”.

A tohle platí vůbec ve vztazích.

Střídání

Jestliže Vás zničehonic opustí člověk, kterého jste měli rádi a potřebovali, ale on si Vás přestal vážit, je to dobro, nebo zlo? Ten “definitivní” pocit se může s každou další Vaší myšlenkou střídat.

Nejdříve si myslíte, že je to zlo, protože jste přišli o člověka, kterého jste měli rádi a potřebovali. Ale pak domyslíte, že současně je to dobro, protože přece z Vašeho okolí odešel člověk, který si Vás přestal vážit. A Vy nepotřebujete vedle sebe někoho, kdo si Vás neváží. Tak můžete dojít k závěru, že se Vám jeho odchodem stalo převážně dobro, protože nyní máte po svém boku volno a můžete mít záhy vedle sebe někoho jiného, kdo si Vás vážit bude. Jenže nesmíte to vzdát. A právě o to se snaží život a jeho Zákon rovnováhy.

Život je totiž nejen symbióza dobra a zla, ale taky střídání dobra a zla. Život je neustálá změna. Život mění každou chvíli Vaši náladu, abyste mohli každou chvíli měnit úhel pohledu. Abyste i na něčem zdánlivě “jenom špatném” dokázali za chvíli připustit taky něco dobrého. A abyste vůbec přemýšleli šířeji o možnostech života a Zákona rovnováhy. Například: Pokud má život moc vzít Vám něco, o čem jste si mysleli, že to nikdy neztratíte, pak tentýž život musí mít také moc dát Vám něco, o čem jste si mysleli, že to nikdy nezískáte.

Proto mějte oči otevřené. Vnímejte nejen to, co ztrácíte. Připomínejte si, že ztráty automaticky přitahují zisky a zisky automaticky přitahují ztráty (viz liška a zajíc). I v mezilidských vztazích. Až získáte partnera, který Vás bude mít rád, nebude to jen zisk, ale samozřejmě i ztráta. Třeba ztráta samoty, ztráta možnosti rozhodovat si o životě libovolně, bez kompromisů. Avšak s tou ztrátou přijdou i různé roviny zisků. Například. Čím déle jste čekali na člověka, který Vás nyní má rád, čím déle jste mluvili o “prohrávání” a “ztrácení” a “beznadějném životě”, tím více jste nyní šťastni, že máte tak skvělého člověka po svém boku – tím víc si ho vážíte, tím víc si ho užíváte, tím spíše o vztah s ním nechcete přijít. Ale vše dobré potřebuje i něco špatného: Abyste potkali člověka, který Vás bude mít rád, potřebujete, aby i on nejprve ztratil – třeba aby ztratil jako Vy. Buď aby si ve svém předchozím vztahu taky přestal vážit člověka, který ho měl rád, jako to dopustil Váš partner, a až dodatečně zjistil, o co v takovém člověku přišel. Anebo aby taky, jako Vy, přišel o člověka, kterého měl rád a který si ho přestal vážit. V obou případech si potom o to víc váží Vás, potažmo o to víc chápe, jak jste vzácní tím, že ho máte rádi, že si ho vážíte, že od něj neodcházíte.

Zisky a ztráty, to je jeden příběh. Neoddělitelný. Proto věřte, že to dobré Vás nejen čeká, ale už dávno se Vám děje. A to třeba, Oldo, právě v tom, že odešel někdo, “kdo po dvou letech usoudil, že nejste ten pravý”. Vy takový protějšek nepotřebujete. NAOPAK potřebujete někoho, kdo “po dvou letech usoudí, že jste ten pravý”. Až takový člověk přijde, Vy si ho budete vážit tím víc, čím horší zkušenost máte v čerstvé paměti. A i on za Vás bude raději, protože ta horší zkušenost Vás alespoň naučila vážit si o to víc milujícího partnera.

Ještě mi chcete říct, že na tom zlém není něco dobrého?

  1. Těžko snášíte něčí odchod, zradu, pomluvu? Využijte novou knihu L.E.Ž., kterou si objednáte pouze zde.
  2. Kniha je momentálně ve zvýhodněném předprodeji (o stokorunu levněji), odeslána bude okolo 1. června přímo z tiskárny, kde se právě vyrábí. Do objednávkového formuláře vstoupíte zde.
  3. Další odpovědi na Vaše otázky najdete ve více než 500 epizodách Řešidla. V knižní podobě se jmenují Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a mít je můžete i ve zvýhodněné sadě zde (ušetříte stokorunu).

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart