Google podcasts 
Spotify 
Apple podcasts Dokážete si to představit? Někdo Vám ublíží a Vy mu prominete. Poté se Vy proviníte něčím mnohem méně závažným – a on Vám nepromine. Odejde od Vás. Zatímco Vy jste po jeho mnohem větším prohřešku zůstali. Jak je možné, že s tak velkorysým partnerem nehodlá počítat? Proč Vás najednou tolik uráží, když Vy jste se žádných urážek vůči němu nedopustili?
Zdá se to k smíchu. K hořkému smíchu. Ale není. Přesvědčí-li Vás člověk o tom, že Vy jste příčinou rozchodu s někým, koho jste tolik milovali a proto mu i něco mnohem těžšího prominuli, pak Vás to může vnitřně zničit. Neodpustíte si svou údajnou vinu. Nepřestanete prosit za prominutí. Nebo rezignujete na vztahy, protože zjistíte, že „se v lidech nevyznáte“ – že když Vy jim něco provedete, je to neodpustitelné; zatímco oni Vám mohou provést cokoli a Vy je nedokážete opustit tak jako oni Vás.
I této formě manipulace věnuji část své nové knihy L.E.Ž., která je právě v předprodeji zde.
Přestože se mi na červnová Setkání hlásí i lidé s podobným problémem, chci, abyste moji odpověď neměli až za měsíc, byť tehdy to můžeme probrat také z očí do očí, osobně (stačí včas rezervovat vstupenky zde). Trápí mě však takové příběhy, jaký mi poslala například Zdeňka: “Petře, neumím si odpustit to, čím jsem se provinila. Na ulici jsem se usmála na cizího muže a můj přítel, který byl u toho, se se mnou rozešel. Prý mi to nedokáže prominout. Přitom je kuriózní, že já mu prominula nevěru. Spal s mou nejlepší kamarádkou a k té se nyní i přestěhoval. Prý s ní bude šťastnější než se mnou, ‚s takovou rajdou‘, jak mi teď říká. Petře, jak mám v sobě jeho odsouzení zpracovat?”
- Děkuji za Vaše dotazy. Chcete-li se mě zeptat i Vy, a to osobně, tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
- Bojíte-li se přijít, a přece potřebujete dostat odpověď na svůj problém, využít můžete i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, které obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.
1. Proč lidé, kteří se provinili víc, svádějí vinu na druhého
Když jsem psal svou desátou knihu L.E.Ž., měl jsem před očima všechny možné typy lží, se kterými se ve vztazích můžeme potkat. A toto je jedna z nich. Psychologie jí říká přenos viny.
Přenos viny znamená, že někdo nás přesvědčí o „naší vlastní vině“ tam, kde je ve skutečnosti vinen on. Důvod je jednoduchý: Přesvědčí nás o tom, že my jsme ti špatní, jestliže nemůže unést to, že špatným je (pouze) on.
François de La Rochefoucauld už v sedmnáctém století napsal: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Co když má, Zdeňko, Váš partner špatné svědomí z toho, že jen na jeho straně je vina – nevěra? Co když nechce být ten jediný „umazaný“? Anebo co když ho k tomuto postupu nechtěně přiměla jeho milenka, ke které se nyní přistěhoval? Co když bez tohoto tvrzení by se k ní nikdy přistěhovat nemohl? Objasním to.
Předně, nepochybně důvodem rozchodu, respektive jeho odchodu k milence nebylo to, že jste se usmála na cizího muže. Nicméně Váš partner to takto může interpretovat a já Vám povím proč. Existují dvě možnosti:
- Interpretuje to tak kvůli sobě. Co tím myslím? Aby ulevil svému svědomí. Aby sám sobě mohl říct: “Chlape, nemusíš se už tak trápit svojí nevěrou. Ona taky není svatá. Kdybys nebyl s ní na ulici, určitě by toho muže zatáhla do průjezdu a tam ho znásilnila. Je to rajda! Dobře jsi udělal!”
- Interpretuje to tak kvůli milence. Pochopte: Pro ženu, která až příliš snadno přebere jiné ženě jejího muže, to není jen úspěch; do její hlavy může vstoupit taky velká pochybnost. Například: “Jestliže já jsem jiné ženě toho muže přebrala tak snadno, co když jiná žena mně toho muže přebere stejně snadno?” Anebo: “Jestliže on podvedl ji, co když podvede i mě? Co když je to podrazák, sukničkář?”
Tu druhou pochybnost muž cítit nebo i přímo slyšet z obav své milenky. A právě to může být důvodem, proč se dodatečně snaží najít chybu na Vás, Zdeňko, ženě, kterou podvedl. Proto se snaží tvrdit (sobě i milence): Ne já, ona je špatná. Moje nevěra nebyla příčinou, ale důsledkem jejího chování. Ano, jen se dívej, jak nevěrně se dívá na jiné muže. Copak se takové rajdě dá věřit? Copak s ní chlap může být šťastný? Copak se mi někdo může divit, že jsem si začal hledat jinou ženu? Tomuhle může dokonce i sám věřit.
2. Nelítostná karma
Ve své nové knize se obsáhle věnuji karmě lhářů. Ilustrovat si ji můžeme i na tomto případu.
Toto, Zdeňko, jakkoli se to zdá opačně, není boj Vašeho partnera s Vámi, ale jeho vlastní boj se sebou. Karmu lhářů si totiž zde můžeme ukázat dvěma způsoby:
- Buď nám lhář přisuzuje vlastnosti, které má sám. Vysvětlím to: Jestliže Vám někdo je schopen být nevěrný, pak je schopen i svůj způsob myšlení a jednání promítat do Vašich činů. Tak se stane, že Vás z potenciální nevěry obviní ten, kdo by právě tímto způsobem skutečně nevěrný začal být. Jinak řečeno: Pokud muž obviňuje ženu z chlípných pohledů, pak si umí představit, že by chlípnými pohledy mohla začít nevěra. Tomu se říká karma vlastního myšlení: Tebe soudím podle sebe.
- Karma se může projevit i v jeho dalším vztahu. To, co uplatnil vůči Vám, totiž jeho myšlení logicky může použít i proti jeho milence. Ohlédne-li se jeho milenka po jiném muži, může tento hříšník aplikovat týž model: Je mi jasné, co se Ti honí v hlavou. Jak by také ne, když jemu by to ve stejné chvíli hlavou honilo?
A upřímně, kdyby v jeho příběhu takto zafungovala negativní karma a on způsobem svého přístupu k druhým přišel nejen o Vás, ale i o milenku, bylo by to pro něj možná požehnání. Mohl by si totiž uvědomit, že tohle pro něj není smysluplná cesta.
Když totiž bude vinu za SVŮJ PROBLÉM svádět na druhé, tak si nikdy nepřipustí SVOU VINU, a tedy SVOU VINU, SVŮJ PROBLÉM, jenž ve skutečnosti vede k jeho nevěrám, nezačne řešit.
Přičemž tím PROBLÉMEM může být například to (vyjdu z nejčastějších údajů ve statistice), že se své momentální partnerky dříve či později nasytí a pak hledá „na trhu“ jinou. Pokud má ve své hlavě tento způsob řešení stereotypu, pak stejně jako Vás, Zdeňko, nepochybně opustí i svoji milenku.
Ba dokonce se může stát, že podobně jako jí mohl psát stylem “Já jsem s ní doma nešťastný, já ji už nemiluju”, bude dříve či později stejně psát za chvíli Vám. Bude litovat toho, co provedl, bude na své milence hledat to špatné, například – tak jako u Vás – že se “dívá po jiných chlapech, a tudíž jak jí on může věřit a být s ní šťastný?”.
3. Ospravedlnit to špatné
V knize L.E.Ž. mimo jiné varuji: Pokud na Vás lidé hledají něco špatného, pak to nemusí být proto, že byste byli špatní, ale proto, že si umanuli na Vás najít něco špatného. Například z toho důvodu, aby se potom necítili tak špatně, když s Vámi jednají špatně. Aby mohli sami sobě říct: “Dobře, že se k ní takhle chovám – k rajdě! Ona si zaslouží špatné zacházení. Zasloužila si nevěru, zaslouží si opuštění.” Ale to může tento člověk říkat ne proto, že by to byla pravda, ale proto, že si přeje, aby to byla pravda. Aby tím svou nevěru a svůj odchod ospravedlnil. Ať už před svým vlastním svědomím, před milenkou, nebo nedejbože před Vámi.
A právě proto často i na Setkáních apeluji: Nevěřte téhle lži. Nepropadejte jí. Příliš mnoho lidí bohužel věří něčemu oslabujícímu, co přitom není pravda. Aby následně kvůli té lži, kterou jim druhý namluvil, ztráceli vlastní nadhled, sebevědomí, odvahu jít do dalších vztahů. A to ne proto, jací jsou sami. Ale proto, jaký je ten druhý. A že jim chce a dokáže nakukat takovou lež, která jim pak může zničit život – přesvědčit je o tom, že jsou vlastně špatní, že nerozumějí vztahům, v případě Zdeňky: že se nemají dívat na druhé, že mají sami sebe asi zašít do nějakého pytle, když vyjdou na ulici, přestat se líčit, usmívat, zabořit oči do chodníku a vyhýbat se jakémukoli kontaktu, protože „usmát se je zlé, mít dobrou náladu je zlé, přijít o nevěrného partnera je taky zlé“.
Opravdu tomu věříte?
- Pokud ano, a chybu vidíte jen na své straně, přijďte na některé z červnových Setkání. Jiné termíny už nebudou.
- Knihu L.E.Ž. budete moci koupit i na Setkání (i s mým vlastnoručním věnováním, pokud si budete přát). Jinak ji seženete pouze zde.
© Petr Casanova