Proč mi protějšek nepíše, když mu psaní chybí

V knize L.E.Ž. píšu: Záleží Ti na druhém člověku? Tak bojuj. Neztrácej čas. Dej mu vědět, že tu pro něj jsi. Že na něj myslíš. Že se těšíš, až se uvidíte. Nepodléhej chmurným domněnkám. Všechno může být jinak, než si myslíš. Ani mlčení nemusí znamenat, že Tě člověk vymazal z mysli. Ani to, že je od Tebe momentálně daleko. Čím dále od sebe jste, tím více můžete jeden druhému chybět.

Týká se to i Alešova dotazu, který vystihuje důvod, proč jsem knihu L.E.Ž. napsal. Věřím totiž, že pomůže odbourat spoustu zbytečných lží, které nosíme v hlavě a ničíme jimi sebe nebo vztah. Jako Alešovo sebesžírání, jež vyjadřuje ve svém psaní: “Petře, předem vysvětlím, proč píšu právě Vám. Dáváte mi naději. Byl jsem plný pochybností, ale po ročním sebevzdělávání prostřednictvím Vašeho magazínu FC se cítím sebevědomější, a myslím, že tak i jednám. Jedna věc mi ale nejde do hlavy. Mám krátce přítelkyni, i když se zdráhám označovat ‚přítelkyně‘. Chová se totiž zvláštně, jako by o mě neměla zájem. Napíše třeba, jestli nechci na koncert či do kina. Odepíšu ano, ona už nereaguje. Ani telefon mi nevezme. Nebo i několik dní nenapíše. A když napíšu já, i několik dní mi neodpoví. Zpočátku jsem se bál, že to je nějaká lehká holka, pět kluků na každém prstu a nestíhá, neví, se kterým randit dřív. Ale pak jsem kontaktoval její kamarádku, která mi řekla, že naopak pořád sedí u telefonu a čeká, až ji napíšu. Máte pro to, Petře, vysvětlení?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Chcete-li se mě zeptat i Vy, a to osobně, tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
  • Bojíte-li se přijít, a přece potřebujete dostat odpověď na svůj problém, využít můžete i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, které obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Co dělá nesebevědomí

Aleši, sám zmiňujete, že Vám v minulosti scházelo sebevědomí. Takže byste tomuto případu měl sám rozumět.

Nedostatek sebevědomí je hojně rozšířený problém. Je to zčásti dáno dobou, enormní soutěživostí lidí, kteří si vnitřně poměřují i takové prkotiny jako počty lajků nebo followerů, a zčásti “otevřeným trhem”. Tím, že existují sociální sítě, můžete fakticky živě, v přímém přenosu, sledovat, jak jiní lidé mají “lepší život” než Vy, jak se “baví”, co “michelinského” právě obědvají, s kým jsou “šťastní”, kde si “užívají” cestování.

Podle většiny příspěvků na sociálních sítích by to měla být doba plná štěstí. Problém je, že to štěstí nemusí být skutečné, jenom nakašírované. A já Vám povím ze své praxe jeden paradox: Jsou to často nesebevědomí lidé, kteří způsobují naprosto zbytečné komplexy jiným nesebevědomým lidem. Osobně to mohu poměrně přesně posoudit, protože řada influencerů dochází na terapie, mají enormní úzkosti z publikování každého svého příštího příspěvku, z reakcí, z hejtů. Vůbec nezvládají život tak lehce, jak se snaží prezentovat na fotografiích, štěstí a vnitřní síla jim naopak chybí. A já jim pokaždé říkám: Není divu, když vnitřní sílu hledáte na sociální síti. Vnitřní sílu musíte hledat uvnitř, ne venku. Stejně jako lásku, štěstí, vlastní vyrovnanost.

Co dělá nejistota

A tak se, Aleši, děje i to, co popisujete a čemu říkám Zeď. Mlčení je totiž jako zeď. A někteří lidé, jsou-li zoufalí, nesebevědomí a nejistí, stavějí zeď, aby se přesvědčili, zda na druhé straně vůbec zůstal někdo, kdo je ochoten tu zeď zbořit. Chápete? Sedět za vlastní zdí a čekat na vysvobození. To je celý problém.

Zeď se vytváří různými formami mlčení – předstíraným nezájmem nebo předstíranou zaneprázdněností. Promiň, já mám tolik chlapů, že o ně zakopávám – tohle si možná skutečně máte myslet. Máte se bát, máte se trápit, máte se snažit, máte se dobývat, protože tomu člověku na druhé straně zdi, který tak napjatě čeká na každý Váš ŠŤASTNÝ či NEŠŤASTNÝ projev, to potom okamžitě zlepší sebevědomí. Respektive: On si to alespoň myslí. Ve skutečnosti tím svoje sebevědomí odepisuje. Protože ho vkládá do Vašich rukou.

Vaše sebevědomí nikdy nesmí skončit v cizích rukou. Nikdy se nesmíte stát emočně závislými na cizí pochvale a cizím ocenění, ani na cizí kritice a cizím odsouzení. Pokud se totiž Vaše sebevědomí bude řídit podle toho, jak s Vámi druzí zacházejí, tak Vás to o moc nad sebevědomím naopak připraví. Vaše sebevědomí se bude měnit podle toho, jakou momentální náladu mají ti druzí a jestli Vám zrovna chtějí ubližovat, trápit Vás, srážet Vás, a to třeba právě proto, aby si sami zlepšili sebevědomí.

Správné sebevědomí

Sebevědomí je, Aleši, vnitřní věc. Je to vědomí sebe sama. Znamená uvědomovat si, kdo jsem, co znamenám, co dokážu. Co mi nemusí říkat někdo druhý, protože “já vím, že to mám” – ať jsou to přednosti, nebo třeba nedostatky. Ano, sebevědomí znamená znát i svoje handicapy. Sebevědomí je, jak píšu v knize L.E.Ž., svým způsobem druh upřímnosti.

Vy, Aleši, jste si před rokem přiznal, že o sobě pochybujete. Začal jste číst mé magazíny neboli tištěné kurzy, které každé dva měsíce ukazují člověku, jak může v jedné oblasti zlepšit svůj život a sebe sama. Pro Vás to nemuselo být příjemné čtení. Rok jste totiž četl, v čem zaostáváte. Ale současně jste se rok učil, jak s těmito nedostatky pracovat. Až jste se to naučil. Takže dnes už víte, kdo jste, co znamenáte, co dokážete, a pouze nechápete, když někdo jiný neví, kdo je, co znamená, co dokáže. Nechápete totiž svou dívku.

Ta dívka zkrátka pochybuje o sobě, o tom, že ji milujete. Ale nikoli proto, že byste jí to dával málo najevo. Může to být proto, že jí to v minulosti dávali lidé málo najevo. A tak jí to chybělo, chybělo jí vnější povzbuzení, pohlazení, ocenění. A protože jí to chybělo a hledala to venku, stala se na vnějším povzbuzení, pohlazení, ocenění závislou. Neví, jak si o něj říct. Neví, zda si ho zaslouží. A hlavně ještě nepochopila, že když nám chybí láska zvenčí, musíme ji hledat uvnitř. Právě to znamená dojít k sebevědomí, sebelásce, sebedůvěře, sebehodnotě.

A to je podle mě důvod, proč jste se potkali. Protože ona Vás potřebuje. Tak jako Vy jste potřeboval můj magazín před rokem. Vztah s Vámi pro ni může znamenat změnu jejího života. Tak jako Vy jste napsal mně dnes, může ona za rok sdělovat Vám – parafrázuji dle Vašich slov: Aleši, dáváš mi naději. Byla jsem plná pochybností, ale po roce s Tebou se cítím sebevědomější a myslím, že tak i jednám. Tak jste mi to napsal Vy. Pochopil jste, proč měl magazín FC pro Vás smysl a proč jste ho měl potkat. Stejně tak ona pochopí, proč měla potkat Vás.

Protože ji milujete. Protože jí rozumíte. Protože ji nezačnete přehlížet jen proto, že ona v sebe nevěří. Protože jí teď pošlete obrovskou kytku s lístečkem, že je nejúžasnější ženská, jakou jste kdy poznal. Protože potom zazvoníte u jejích dveří, popadnete ji a odvlečete třeba někam do kina nebo do parku, kde jí budete různými způsoby opakovat, že na ni nemůžete přestat myslet, že se jí někdy i bojíte napsat, když víte, že ona je tak skvělá, že může mít pět chlapů na každém prstu; že dáte život za každou minutu s ní, za každé její slovo, které Vám večer před spaním pošle.

Dejte jí najevo, že je klíčovým zdrojem Vašich dobrých emocí, pak se bude mít ráda, bude si sebe vážit, nebude o sobě pochybovat. Navíc Vy pro ni od té chvíle budete také zdrojem jejích dobrých emocí. Ale ne jediným. Ten základní zdroj dobrých emocí totiž bude mít, respektive MUSÍ MÍT, v sobě. Tak to má být. A pokud věříte mým slovům, pak jí darujte třeba knihu Sami. Ať Vaše dívka zpětně pochopí všechno, co jí možná neřekli lidé před Vámi.

  • Potřebujete pomoci se vztahovou bolestí? Přijďte na některé z červnových Setkání. Jiné termíny v roce 2022 už nebudou.
  • Knihu L.E.Ž. budete moci koupit i na Setkání (i s mým vlastnoručním věnováním, pokud si budete přát). Jinak ji seženete zde.
  • Další mé knihy nebo magazíny naleznete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart