Jak se úspěšní lidé přenášejí přes pomluvy

Čelíte pomluvě? Nebo jste sami tím, kdo si umanul někoho pošpinit?

Už od dětství si nesu v hlavě jednu legendu, kterou jsem slyšel vyprávět:

Špatný žák šířil zlá slova o svém učiteli. Jednou pravda vyšla najevo a žák prosil učitele o odpuštění. Učitel navrhl: „Aby ses polepšil, musíš nejprve porozumět tomu, co jsi způsobil. Vezmi několik polštářů, roztrhej je a nechej vichr všechno peří roznést po kraji.

Žák sklopil hlavu a poslechl. Vyklepal do větru několik polštářů, chmýří se rozlétalo po celé okolí. Učitel na to: „A nyní běž. Posbírej všechna ta pírka a navrať je zpátky do polštářů – jen tak bude všechno jako dřív, jen tak navrátíš mou čest.

Žák zrozpačitěl: „Ale, mistře, to není možné. Vítr rozfoukal peří ani nevím kam.

Učitel přikývl: „Jako lidé Tvou pomluvu. Vidím, že již chápeš, jakou moc má zlé slovo. A proč je nemožné škodu, kterou způsobí, zpětně odčinit. Proto Ti odpouštím. Hodně ses naučil.

Největší bojiště: v lidské hlavě

Moje nová kniha L.E.Ž. vysvětluje, proč lidé lžou, co lež působí v jejich i jiných hlavách, jakou karmu vytváří i jak se účinně postavit různým formám lži – falši, přetvářce, zradě i pomluvě –, jak to v sobě ustát a sebe překonat. Kniha je postavena na psychoimunologickém poznání a ukazuje, jak vnitřní energie myšlení může ovlivnit vnitřní energii těla, jak upřímné jednání prospívá zdraví i jak toxickým jednáním můžeme zničit druhé i sami sebe.

DALAJLAMA rád uvádí příklad zahořklého souseda, který nás pomlouvá proto, abychom se cítili špatně: „Ztratíme-li sebekontrolu a rozvine-li se v nás nenávist, začneme trpět horším trávením, spánek se naruší, budeme nuceni užívat prášky, zkazí se naše nálada, přátelé se nám začnou vyhýbat, naši tvář pokryjí vrásky a vůbec se budeme trápit a zhoršovat své vlastní zdraví. A náš soused? Ten bude šťastný. Jeho přání se vyplní, aniž by nám sám způsobil přímou fyzickou újmu. Způsobíme si ji totiž sami.

Načež dodal: „Když však navzdory křivdám zůstaneme klidní, zdraví nám NAOPAK bude sloužit dál a neztratíme optimismus, radost ani přátele. A tím NAOPAK do mysli svého souseda zaneseme chmury. A to je jediná moudrá cesta, jak oplácet těm, kdo nás chtějí ranit.“

Ano, je to těžké. Těžký boj. Protože se odehrává na nejtěžším bojišti světa. V naší vlastní hlavě.

Jak udolávají své slabosti úspěšní

Kniha L.E.Ž. na téměř 330 stranách ukazuje příběh lži – od jejího zrodu po výčitky – v případech, které jsem řešil. Lež má nesmírnou moc vzít lidem sílu, radost, lásku, ohleduplnost, soucit, otevřenost, chuť budovat vztahy. Přitom všechno, co přináší, je jenom iluze. Ve skutečnosti neexistuje. Má smysl se jí postavit. A hlavně ji pochopit.

Lidé, kteří v jakékoli formě lžou, mají svůj vlastní příběh. Někdy jim lze pomoci, jindy si musejí pomoci sami. A někdy jim už pomoci není. To všechno ukazuji v knize.

Nyní ale ukážu myšlenky lidí, které mě naučily na pomluvu coby formu lži jinak nahlížet. Inspirujte se také:

Oni nemluví o Tobě, ale o sobě.“ Pablo Picasso

Když roku 1973 zemřel PABLO PICASSO, začalo se zpochybňovat autorství jeho děl. Některým lidem přišlo nemožné, že by jeden člověk za jeden život mohl vytvořit dvacet tisíc uměleckých artefaktů. To nejde stihnout! reptali.

„A měli pravdu. Oni by to nestihli. Neměli by kdy, až příliš zaměstnaní posuzováním druhých lidí,“ říkal Pablův syn Claude.

V roce 1991 zase probíhaly oslavy 200. výročí úmrtí WOLFGANGA AMADEA MOZARTA. Rojily se podobné spekulace, že ani on nemohl všechny své skladby zkomponovat sám. Vždyť žil jenom 35 let! Přesto mu bylo připisováno šest set skladeb, z toho čtyřicet symfonií. Průměrně by tedy musel složit více než jednu symfonii každý rok, a to už od svého narození.

„Pro lidi, kteří mají problém uskutečnit ve svém životě byť jeden jediný sen, je osobní problém, když si své sny uskutečňují druzí. Vadí jim zrcadlo, které svým úspěchem nastavují. Uvědomují si o to víc, co sami nedokážou,“ odpovídal jim sám Mozart ve svém deníku.

„Je to nemožné! To nejde!“ Prognózy, které jsou k smíchu hned poté, co je někdo jiný svými vlastními skutky vyvrátí. „Nedivme se zlobě, kterou přitahuje ten, kdo jiným ukazuje, co sám zvládne a oni ne,“ horoval už PLATON. Dodal známou větu: „Závist je třeba si zasloužit.

„Kdykoli poleví názory, že něco dělám špatně, říkám si, že něco dělám špatně.“ Demosthenes

Koktal, šišlal, drmolil. Přesto si DEMOSTHENES ve čtvrtém století před naším letopočtem usmyslel, že se stane athénským řečníkem. Lidé se smíchy plácali do stehen.

Jenže pak na sobě začal pracovat. Horlivě se učil správnému přednesu a výslovnosti: Frázoval do kroku, když stoupal na horu… Snažil se překřičet příboj… Mluvil s plnou pusou kamínků… A začal se zlepšovat. To byla pro posměváčky pohroma. Už se mu nesmáli. Naopak, začali ho nenávidět.

Tvrdili, že to nemůže být on, ale jeho dvojník. Vymýšleli si, že v pozadí stojí určitě někdo, kdo za něj správně vyslovuje, zatímco Demosthenes jen mlčky otevírá ústa. Nedokázali unést, že se skutečně stal autorem nejslavnějších proslovů.

Když nestačily posměch nebo nenávist, musel přijít poslední možný přístup – obdiv. Čtyřicet let po Demosthenově smrti athénský lid postavil vysmívanému muži sochu z bronzu. Na podstavci stál vyrytý nápis: „Kdybys měl, Demosthene, stejnou tělesnou sílu jako mentální, Makedoňané by nikdy nedobyli helénskou zem.

„Znám jedinou adekvátní odpověď na nevraživou kritiku: Neříkat nic, nedělat nic, protože ona sama je nic.“ Tomáš Baťa

Povím Vám dva příběhy.

Ten první: Čtrnáctiletého ševce vyhodili ze zaměstnání. Vrátil se k otci, také obuvníkovi, ale nepohodl se s ním. Odjel k sestře, která mu pomáhala rozjet vlastní ševcovskou dílnu. Ta záhy zkrachovala. Zůstal jen zadlužený ctižádostivý kluk.

Ten druhý: O třicet let později firma Baťa ovládla přes polovinu československého vývozu.

Pro mnoho lidí jako by šlo o dva různé příběhy. Jenže ta úspěšná firma patřila tomu dříve neúspěšnému klukovi. TOMÁŠ BAŤA čelil během svého osobního růstu mnohokrát pohrdání, odrazování, posměchu. Ale naučil se soustředit na pozitivní činy – ty, které mu pomáhaly, ne které ho oslabovaly. Naučil se nikdy nereagovat negativně. „Než bych si hloupě kazil náladu, raději jsem se zaměřil na smysluplné řešení problémů, které se mezitím kupily.

Indiáni říkají, že člověk je jako loď v širém moři. Nepotápí se vinou vody, která je všude kolem, ale vinou té vody, která pronikne do ní. „Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř,“ říkají indiáni. Pamatujme si to.

„Pro lidi, kteří nás pomlouvají, nikdy nejsme středobodem vesmíru. Naopak, tím středobodem jsou pro sebe oni.“ Angelina Jolie

„Mým nejhorším životním omylem byla domněnka, že mě úplně každý řeší. A mým nejlepším životním prozřením bylo zjištění, že ve skutečnosti jsem každému ukradená.“ To říká žena, jíž kdekdo záviděl muže. Brad Pitt byl majetný, půvabný, žádaný. „Nikdo si neumí představit, kolik nenávisti je v lidech, a jak je strašné, když se všechna nenávist těch lidí spojí proti Vám,“ říkala ANGELINA JOLIE, která stále čelila výčitkám, že je na Bradovi hmotně závislá. Snažila se to vyvrátit. Kromě herectví i režírovala, ukazovala velké srdce adopcí dětí, kterých měla nakonec šest. Nic z toho veřejnosti nestačilo. „Byla jsem na tom stále hůř zdravotně. Zlobila jsem se, že mě ničí lidé. Ve skutečnosti jsem se ničila sama tím, že jsem lidem přikládala takový význam.

Z obav před rakovinou si nechala amputovat obě prsa, vaječníky i vejcovody. Hořce paradoxní je to, na co pak Angelina přišla. „Jednou jsem si nasadila černé brýle, klobouk hluboko do čela, límec svého kabátu jsem vytáhla až k uším a takto anonymně jsem vyšla mezi lidi. Dlouhý čas na rušném náměstí jsem nastražovala uši, kdy o mně někdo promluví. Přitom ti lidé mluvili jen o sobě. A tehdy mi došlo, že když mě druzí pomlouvají, vůbec jim nejde o mě, ale o sebe. Nepotřebují mi ublížit, jen sobě ulevit od svých bolestí a komplexů. Jsou to vlastně velmi nešťastní lidé.

„Jsem jako kámen – ke chvále i kritice.“ Don Miguel Ruíz

Mexický spisovatel, kterého dnes známe jako autora Čtyř dohod, ještě ve svých padesáti letech prodělal těžký infarkt a strávil devět týdnů v kómatu, pak dalších osm let ve velkých bolestech. Ničilo ho, jak si bral cizí slova osobně. Pak sedl a sepsal své životní dílo. „Dnes, když mě někdo odsuzuje nebo hodnotí, proměním se v kámen,“ usmívá se DON MIGUEL RUÍZ. Co tím myslí? „Chvalte kámen. Kritizujte kámen. Ani jedno nic nezmění na tom, jaký je. Vnímáte-li ho dobře, či špatně, pokaždé je to jen Vaše projekce. Slýchat pochvaly sice může být hřejivé, tak jako slýchat urážky mrazivé, ale to je způsobeno pouze energií vycházející z úst autora těch slov, není to energií kamene.

Jak poznat lež a její energii už v zárodku? Jak posílit svou intuici? Jak se zbavit vlastního lhaní a neschopnosti přímosti k lidem? I tom je kniha L.E.Ž.

A pokud si knihu nemůžete dovolit, anebo nemáte blízkého člověka, který by Vám ji dopřál a pomohl Vám, dám Vám ke zvážení alespoň pět námětů:

  1. Starejte se méně o to, co si o Vás myslí druzí, a více o to, co si o sobě myslíte sami.
  2. Žijte život podle sebe, ne podle druhých. Rozhodnete-li se žít podle sebe, můžete být šťastní. Rozhodnete-li se ale žít podle druhých, pak bohužel nikdy šťastní nebudete, protože není možné se zavděčit úplně všem.
  3. Naslouchejte lidem s pozitivní energií, vyrovnaným a podporujícím. Není Váš problém to, co druzí říkají. Ale je Váš problém, když přikládáte váhu a věnujete energii negativním lidem.
  4. V jakémkoli okamžiku, klidně v příštím, Vás může kdokoli pomluvit. Bohužel, tomu nelze zabránit. Nad lidmi s negativní energií nelze vyhrát, ani s nimi nelze bojovat, protože oni bojují pouze se sebou.
  5. Učme se od nich odpojovat. Pokud jim nemůžeme pomoci, neubližujme jim ještě víc. Oni si už dostatečně ubližují sami. Neoplácejme negativními reakcemi. Tmu nejde vyhnat tmou. A negativní činy prostě nedokážou přinést pozitivní život.

Knihu L.E.Ž., která Vám při střetu se zradou, falší, přetvářkou či pomluvou pomůže zklidnit mysl, si objednáte pouze zde. Přijde Vám až domů.

Tíží Vás důsledky zrady nebo opuštění natolik, že se chcete se mnou potkat? Přijďte na Setkání. Vstupenky získáte zde. Jiné termíny už v tomto roce nebudou.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart