7 nejdůležitějších vět, které dokážou zlomit srdce, zůstanou-li nevyslovené

Měl lesknoucí se oči od slz a čekal na mě hned ráno před kanceláří. Prosil o sejmutí kamene, který nosil v sobě a neuměl si ho odpustit.

Tím kamenem byly výčitky. Týkaly se slov, která měl říct své milované ženě. Ale neřekl jí je.

Vyčítám si, že jsem jí nestihl říct spoustu slov.“

Ta žena totiž zahynula při autonehodě.

Nestihl to, přitom spolu žili dlouhý čas. Každý den spolu měli příležitost mluvit. A také mluvili. Ale jen o všedních, provozních záležitostech. Ten muž věřil, že jsou důležité. Bohužel teprve časem doceníme skutečnou důležitost zdánlivě nedůležitých věcí. Jako slov, která dokážou zlomit srdce, zůstanou-li nevyslovená.

„Nestihl jsem jí to říct,“ opakoval a vyjádřil tak jednu ze lží, které jsem věnoval část své nové knihy L.E.Ž. a kterou v dnešní době procházíme. Jde o lež, kdy za nejcennější považujeme to, co je ve skutečnosti bezcenné, a za bezcenné to, co je ve skutečnosti nejcennější. V knize vysvětluji, jak se to stalo i jak to můžeme zvrátit. A jednu z cest ukážu i dnes. Na větách, které vyslovit zabere jen okamžik, ale posluchač si je pamatuje týdny, roky, někdy celý život. Slova totiž nejsou nic, které se po vyslovení rychle rozplyne. Jsou energií, která po vytvoření už ve vesmíru zůstává. A především v nás. Proto ta slova, která Vám doporučím, se zdají jako nic, ale pro Vašeho posluchače mohou zejména v těžké chvíli znamenat všechno.

Sedm kamenných chodníčků

Vy, kteří chodíte na Setkání se mnou, víte, že slova přirovnávám ke kamenům. Správně poskládanými slovy se dá vybudovat cesta mezi dvěma lidmi, zatímco ledabyle naházenými slovy se vytvoří zeď. Ublížit slovem je tak snadné jako mrštit kamenem do řeky. Problém je, že nikdo neví, jak hluboko takové slovo, podobně jako kámen do řeky, zapadne, kde uvízne a zda se ho vůbec podaří ještě někdy vyjmout. Tíživá slova dokážou zůstat v člověku i po celý život.

Kdo na Setkání se mnou přichází i s partnerem, se kterým prochází krizí, ten ví, že se pokouším provalit tu vzájemnou hráz mlčení. Zbořit zeď z toxických slov. Ukazovat cestu, jak spolu ti dva mohou fungovat znovu jako pár, jako spoluhráči, ne jako soupeři nebo dokonce nepřátelé. A slovy to začíná. Ostatně, i Bible začíná: Na začátku bylo slovo.

Prosím, navykněte si ve vztahu, ale i vůči sobě, používat těchto sedm jednoduchých vět. Nic Vás nestojí, a přitom mohou změnit život. Nepodceňujte je, jako ten pán, dokud je čas:

Miluji Tě

Je to jen 8 písmen, ale neobyčejnost jim dává melodické seřazení – vytvářejí nádherný vnitřní pocit. Ten zahrnuje toho, kdo ta slova vyslovuje, i toho, kdo je přijímá. Kdo se naučí ta slova říkat sobě, má dvojnásob nádherný pocit – jako jejich odesílatel i příjemce.

Pokud je pro Vás někdo tak důležitý, že je až blízký, neotálejte se sdělením. Lidská srdce jsou nejčastěji lámána slovy a skutky, které druhý nevysloví nebo neuskuteční.

Bojíte se, že to slovo nepůjde ze rtů – že budete mít knedlík v krku? Budiž, mám tedy pro Vás alternativu. Toto vyznání můžete vyjádřit ústy ještě jinak. Ne slovy, ale činem. Polibek je nejkrásnější mezinárodní řeč, které jsme v každé chvíli schopni.

Příroda nás má ráda, protože nás právě na rtech vybavila příjemnými pocitovými receptory. Učíme-li se tedy ještě po delším mlčení „Miluji Tě“ říkat, v mezidobí to zkusme vykonat.

Děkuji Ti

Mnozí se domnívají, že poděkování musí přijít až za nějakou laskavost, službu, pomoc. Přitom „Děkuji Ti“ patří i každému okamžiku, který nás posune dál. Ať je totiž zážitek takzvaně dobrý, nebo takzvaně špatný, pokaždé je užitečnou zkušeností. I krize, kterou jsme dokázali překonat, protože nám pomohla uvědomit si, co je pro nás důležité (viz moje nová kniha L.E.Ž., která ukazuje, jak i těžké chvíle mohou vztah posílit, respektive prověřit).

„Děkuji Ti“, podobně jako „Miluji Tě“, nás nesmí mást druhou osobou jednotného čísla. Zvláště během krizí bychom ho měli směřovat i k sobě. Děkujme si za maličkosti. Motivujme se jím. Poděkování přispívá k vnitřní vyrovnanosti a klidnému stavu mysli.

Zasloužíš si lásku

V osamělosti lidé často podléhají klamu, že nemají dostatečnou hodnotu. A je lhostejné, zda se tak cítí sami, nebo vedle někoho druhého.

Nepodceňujme přírodu. Ta nás záměrně vytvořila tak, že s chybami, které jsou v lidském životě nevyhnutelné, se zdokonalujeme a s každým dnem jsme o něco moudřejší než včera.

Ano, ten zpětný pohled na chybu je bolestivý. Kdykoli se ohlížíme, připadáme si jako hlupáci. Jasně vidíme, co jsme zkazili. Zapomínáme však, že to vidíme jen proto, že jsme se už ponaučili – že dokážeme jasně rozlišit chybu a neopakovat ji. Díky dané zkušenosti.

Proto pamatujme: Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se něco nového naučili. Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se mohli obdařit láskou a respektem za to, co prožíváme. Pokud to dokážeme, zjistíme, že čím víc lásky dáváme sobě, tím méně jí potřebujeme od druhých; respektive čím víc lásky dáváme sobě, tím víc jí jsme schopni dát druhým.

Jako ne dost dobří si připadáme, když jsme ve špatném prostředí. Bez lásky. Ovšem ta neláska začíná už v nás. A partnera máme právě proto, aby nám pomohl lásku uvnitř sebe najít.

My (spolu) to zvládneme

Kvetou ty páry, které se naučily, že stojí na stejné straně, ne proti sobě. Že problémy jsou společné, ačkoli se zdánlivě týkají jen jednoho z partnerů. Důvod je v tom, že partner je součástí vztahu a co prožívá, to přímo ovlivňuje i vztah, potažmo druhého partnera.

Učme se tedy čelit problémům SPOLU (viz odblokování nepřátelských vztahů a přerušených komunikací v knize Spolu). Každou prohru vnímat jako truhlu, která obsahuje zlatý poklad – zkušenost, ponaučení, posun člověka. Dlouhodobé vztahy nejsou ty, v nichž lidé neprohrávají, ale ty, ve kterých lidé stojí při sobě tím víc, čím spíš to potřebují.

Pojď si teď promluvit o všem, co Tě trápí

Nejdražší hodnotu, kterou můžeme druhému dát, je čas. Dáváme mu totiž kus svého života, který už nikdy nevrátíme zpátky. A současně mu tím říkáme, jak je pro nás hodnotný a jak nám záleží na jeho štěstí.

Podstatné je, aby komunikace mohla dospět i ke dvěma klíčovým větám, které v těžkostech vztah zachraňují. První z těchto vět je:

Omlouvám se

Pokud chcete druhému nutkavě něco vydatného říct a nevěříte si na více než dvě slova, použijte tato. Obsahují všechna předchozí. A navrch říkají: „Záleží mi na Tobě.“

„Omlouvám se“ má kouzelnou moc, protože ulevuje dvěma lidem naráz – tomu, kdo se cítí ublíženě, i tomu, kdo se možná provinil.

Pocit viny je jako rána, která trvale mokvá. A je jedno, zda se vinni cítíme sami, nebo zda nám vinu přisuzuje ten druhý. Často nepomáhá se hádat a nepomáhá ani mlčet. Protože v prvním případě se rána rozrýpává a ve druhém neřešený problém dál hnisá. Omluva je nejlepší způsob, jak mít v každém sporu poslední slovo.

Existuje jediný případ, ve kterém se nikdy neomlouvejme – tehdy, když v tom, za co bychom se chtěli omluvit, hodláme pokračovat. Pak by to byla lež, kterou bychom znehodnotili druhého i sebe. Jak to, že oba? Protože naše těla jsou ve skutečnosti jeden společný organismus. Kdykoli říkáme něco jiného, než si myslíme, trápíme tímto rozporem jak sebe, tak (výhledově) druhého. Jsme jako sabotér, který strká hřebík do elektrické zásuvky. A neuvědomuje si, že ránu odnese především sám.

“Omlouvám se” je mast, která se aplikuje z jedné strany. Z druhé strany (od protějšku) následuje hojivá náplast jménem:

Odpouštím Ti

Odpustit znamená ulevit. Nejen sobě, ale i druhému. Odpustit svým způsobem znamená zbavit slabosti, a tudíž posílit.

Pár, který prochází zradou nebo jiným druhem rozpadu, je slabší, než býval. A naopak pár, který prochází odpuštěním, je silnější, než býval. „Odpouštím Ti“ totiž ve dvou slovech koncentruje toto: „Beru na vědomí, že lidé chybují. Odpouštím Ti, že se potřebuješ něco naučit – například jak se chovat k těm, kterým na Tobě záleží. A sobě odpouštím, že jsem také člověk, který chybuje například tím, že si cizí slova a činy beru osobně; že pořád věřím, že druhé ovlivním nebo změním, ačkoli to není možné; a kterému trvá poněkud déle, než se i z těchto svých chyb poučí.“

Pamatujme, že v páru jsme na jedné lodi. Kdykoli pádlujeme proti sobě, loď stojí. A pokud proti sobě pádlujeme stále vehementněji, hrozí její převrácení.

Ano, možná se v našem vztahu stalo v minulosti něco špatného. Ať to bylo cokoli, byla to jen jedna kapitola. Jen na nás záleží, jestli pro tuto kapitolu zavřeme celou knihu, nebo zda se pokusíme společně napsat kapitolu další, dospělejší, ponaučenější, moudřejší.

  1. Chcete pomoci Vašemu vztahu a nevidíte už cestu? Přijďte na Setkání. Čtyři volné termíny. Další budou až v roce 2023.
  2. Trpíte domněnkami, které se ale mohou ukázat jako lži? Oslabujete sebe, druhého, vztah? Přečtěte si knihu L.E.Ž. a dostaňte do vztahu více lásky a méně zraňování.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart