5 důvodů, proč člověka nikdy nevnímat jenom očima

Můj francouzský kamarád Melchior je slepý.

Se svou přítelkyní má nádherný vztah.

Přesněji: Jejich vztah MUSÍ být nádherný, protože Melchior svou partnerku nemůže vnímat očima. Vnímá ji pouze srdcem.

Jeho Jeanette má zrak v naprostém pořádku. Dlouho ji to paradoxně handicapovalo. Viděla mnohé, ale nepodstatné. Soudila Melchiora podle zaslepených očí, ale sama byla slepá k jeho duši. Do seznámení s ním si vybírala muže hlavně podle vzhledu schránky, ne podle obsahu.

O Melchiorovi víte už z mého článku 7 okamžiků, které mě naučily vidět život jinak. Ano, tento nevidomý kluk mě naučil “skutečně vidět”. Nehodnotit, jak se říká, knihu podle obalu, ale počkat si na její nitro. I Jeanette už ví, o kolik důležitější je vnímat člověka srdcem. Jak vzhled může klamat a z pohledného člověka se může vyklubat charakterově prázdná bytost. A my pak poznáme, že v krizových situacích nezáleží na zevnějšku, ale srdci a duši člověka. Správně vnímat druhé učí také moje nová kniha L.E.Ž.

Oči zrazují

Právě Melchior a Jeanette dokládají, o kolik pevnější je spojení dvou lidí srdcem než jen očima. Jak se oči rychle nasytí toho, co pro srdce zůstává nekonečné a v čase stále zajímavější. Ostatně není náhoda, že zamilovaní při líbání zavírají oči. Aby se mohli sblížit, propojit a vzájemně procítit nejen fyzicky.

Oči samozřejmě mají svůj smysl ve fyzickém životě, pomáhají nám orientovat se v hmotném světě. Ale to není jediný svět, který nás ovlivňuje (viz Tři úkoly lidské duše na Zemi). Zlou energii oči nemusejí vyčíst. Přetvářku je také oklame. Zradu poznají až časem. I lži vyřčené do očí mohou spolknout. Přitom zlo, přetvářka, zrada i lež se dají srdcem vycítit, tak jako dobro nebo láska. Ale o tom je už kniha L.E.Ž.

Vznikla pro ty, kdo vinou špatných zkušeností už oči často zavírají. Mají chuť rezignovat na vztahy. Zažili už příliš bolesti na to, aby věřili ještě v nějaký další vztah. Zachvacují je pouze oslabující domněnky typu: Jak mi to druhý mohl udělat? Nebo: Jak jsem to mohl(a) dopustit? Nebo: Proč si neumím pomoci? Kniha L.E.Ž. učí vidět zkušenosti jinak. Melchior říká: „Pokud běžíš v ústrety člověku, který má líbivé oblečení, obličej nebo tělo, a on Tě při první příležitosti zraní, neříkej, že Tě zradil on, zradily Tě ve skutečnosti Tvé oči. Musíš více cítit než vidět. Když Tě zrak a sluch oklamou, přirozeně se zavíráš do samoty, temna a ticha, protože tehdy konečně vnímáš svého nejlepšího rádce. A zjišťuješ, že jeho hlas vždy zněl, cítil jsi ho, ale byl moc slabý na to, aby překřičel vjemy Tvých očí a uší. Přitom srdce pokaždé ví, co Ti chybí i co přebývá.

Srdce nelže

Zůstat, nebo odejít? Ještě hledat, nebo už rezignovat? Dál čekat na potřebnou změnu člověka, nebo už nemarnit další čas? To jsou dilemata, na která knihou L.E.Ž. odpovídám. A hlavně se snažím zorientovat Vás v soubojích rozumu a srdce, vnitřních samolží, které se snaží překřičet nespokojenost duše. Prosím, nepohrdejte srdcem, jež je fyzickým reproduktorem duše. Jeho bolest nikdy nepřichází náhodou. Často tehdy, když srdce cítí to, co očím fatálně uniká. Například:

1. bolest srdce: Ten, koho miluješ, slibuje bez činů

Měl tu být včas, ale není. Přísahal, ale nesplnil. Říká: „Miluji Tě“, ale jeho skutky říkají opak.

Tak čemu máme věřit?

Život mě naučil, že když s námi někdo zachází tak, jako když mu na nás záleží, je to nejspíš pravda – skutečně mu na nás nezáleží. Slova totiž mohou lhát, ale činy jsou vždycky pravda. Respektive vnitřní energie, kterou člověk při své lži vydává. Na světě totiž neexistuje člověk, který by byl schopen vyzařovat energii, která je v rozporu s jeho vůlí. Energie nikdy nelže.

Kdyby srdce mohlo, vypne sluch i zrak. Vymizely by sliby i přetvářky. Zůstal by jen fakt. A to, že nás srdce někdy bolí, mu nevyčítejme. Ono totiž ví, že skutečná láska není jenom o tom, co říkáme, ale hlavně o tom, jak svá slova naplňujeme. Nikdo nám nemusí říkat „Miluji Tě“, neboť to, jestli nás miluje, je naprosto patrné ze způsobu, jakým s námi zachází. A který cítíme, když zavřeme oči.

2. bolest srdce: Ten, koho miluješ, Tě nepřijímá nebo se Tě snaží změnit k obrazu svému

Každý člověk je jako obraz. Má hodnotu jako originál. Naopak jako kopie se stává laciným.

Proto se mnozí lidé snaží srazit naši hodnotu. Učinit z nás svou rohožku, po níž se dobře dupe. Po našem sebepřijetí, sebeúctě, sebehodnotě, sebejistotě, sebedůvěře, sebevědomí i sebeuvědomění. A také po sebelásce.

Život mě naučil, že nejlepší vnější vztah je s člověkem, který nám pomáhá vyvíjet se v nejlepší verzi sebe sama, aniž by nás nutil stávat se někým jiným. Pak veškerá naše „změna“ sestává z pouhého naplňování našeho potenciálu, ne z předělávání se, přetvařování se, ponižování se.

Snažit se měnit člověka k obrazu svému znamená brát mu jeho Já. Nevážit si jeho Já. Snižovat význam jeho Já. V součtu to znamená ukazovat neschopnost chápat hodnotu daného člověka.

Trápí mě, že mnoho lidí dnes vinou toxických vztahů ztrácí samo sebe, ztrácí svou cestu, ztrácí představu o svých nejdůležitějších hodnotách, o způsobu dosažení svého štěstí. Ti lidé, tak ztracení, mají pocit, že žádná cesta ke šťastnému dlouhodobému vztahu nevede. Přitom jen plýtvají energii nesprávným směrem. Zapomínají, že je mnohem snazší vyplnit prázdné místo po svém boku, kde předtím byl někdo jiný, než prázdné místo v sobě, kde předtím bylo naše Já.

3. bolest srdce: Ten, koho miluješ, Tě vědomě trápí a současně nutí cítit se provinile

Život mě naučil, že když miluješ až moc, může to potom bolet až moc. Je to kruté, ale právě ti, kdo milují bezpodmínečně, tedy kteří si nekladou podmínky své lásky a dávají, i když jim druhý ještě žádnou lásku nevrací, na ni nejvíc doplácejí. Často totiž procházejí vnitřním trápením, kdy se sami sebe ptají: Co je na mně tak špatného, že mi žádnou lásku nedává, že mě trápí, že mě odmítá nebo dokonce opouští? Tito krásní lidé se srdcem na dlani paradoxně nejvíce slábnou.

A to je další důvod, proč jsem psal svou novou knihu L.E.Ž. Nechci už nečinně přihlížet tomu, aby právě lidé se srdcem na dlani zažívali emocionální deficit, aby rezignovali na lásku nebo na sebe, svou schopnost milovat a být oceněni. Na těchto lidech mi záleží. Nesmějí zapomínat, že láska nezklame, zklame vždy jen člověk. Jen konkrétní člověk. Ale pro jednoho konkrétního člověka není třeba lámat hůl nad láskou. Bolestné konce totiž, jak píšu v knize, bývají nezřídka jen převlekem lepších začátků.

4. bolest srdce: Ten, koho miluješ, se snaží zpochybňovat Tebe nebo Tvé sny

Část mé knihy je i pro lidi, kteří jsou momentálně dole, ale mají velké sny. A jen proto, že jsou dole, v sebe nevěří, respektive v ně nevěří nikdo blízký.

Tito lidé se mohou cítit osamělí ne proto, že by byli společensky sami, ale proto, že se cítí sami na své touhy, které je přitom mají naplnit.

Tato kniha jim ukáže, že zdaleka sami nejsou. Že jejich příběh je běžný. A že má svůj smysl a své místo i v jejich životě. Dokáže je totiž navést právě ke spřízněné duši. Jen je třeba odstranit ty hlavní překážky. Ne v druhých, ale v sobě.

5. bolest srdce: Ten, koho miluješ, Tě nutí se pro dobré pocity vracet do minulosti

Poslední důvod, proč vznikla kniha L.E.Ž. Pro lidi s dobrým srdcem, kteří ale vinou okolností, svých chyb nebo cizích křivd ztrácejí své dobré pocity. Nečerpají je z přítomnosti, která se často zdá nesnesitelná, ani z pozitivních představ o budoucnosti, když v lepší časy nevěří, sají je pouze z minulosti. Myslí si, že už nikdy šťastni nebudou. Ale to je lež.

Jen poznávají, že nic nebolí člověka víc než vzpomínky na časy štěstí v časech neštěstí. Pohled na bývalého partnera, který je spokojený s někým jiným, který pro někoho jiného dělá věci, jež pro nás nechtěl, který se posunul a my stojíme na místě. V louži plné žalu, hořkosti, bezcennosti.

Tito lidé dělají tu chybu, že podle minulosti předvídají budoucnost. Myslí si, že pokud štěstí neměli doteď, nebudou ho mít nikdy. Ale to je lež. Říkají: Vím, že se sebou musím něco udělat, žiju jenom jednou. Skutečná je ovšem jiná: Umřeme jenom jednou. Naopak znovu začít žít můžeme každý nový den. Dokonce každý okamžik přináší šanci změnit způsob, jak se cítíme. I když se ocitneme někdy na dně. Jako Melchior, když přišel o zrak. Nebo mnoho dalších lidí, kteří se dostali do těžkostí – ale ne proto, aby v nich zůstali, nýbrž aby zjistili, z čeho všeho se dokážou vyhrabat. K tomu ovšem nepomůže jenom vzhled. K tomu pomůže hlavně lidské srdce. To dokáže změnit osud. Obrátit kurz dosavadního života. Být šťastné.

  1. Mohou novou knihu L.E.Ž. seženete pouze zde.
  2. Objednáte-li ji v předprodeji, získáváte ji o 100 Kč levněji. Předprodej končí posledního května. Kniha se momentálně tiskne. Okolo 1. června Vám bude odeslána přímo na určenou adresu.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart