5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské nic

Ta otázka pokaždé způsobí nedorozumění.

„Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?“ slyším a hned mám jasno.

„Ničeho,“ odpovídám.

Novinářka, která mě požádala o rozhovor v souvislosti s oceněním Amazon Best-Selling Author, nechápala. „Nebojíte se ničeho?“

Usmál jsem se: „Naopak! NIČEHO se nejvíc bojím.

Projevila rozpaky. Jako by nevěděla, co je NIC ve vztahu.

Přitom karmu znala. A věděla, že si člověk spoluvytváří svoji karmu – že to, co sám vysílá, se mu později vrátí.

Právě na NIČEM je to nejlépe vidět. V mé nové knize L.E.Ž. spočívá ono NIC v prvním písmenu té zkratky: L. Protože NIC je Lhostejnost.

Jak se vytvářením NIC vrací NIC

Kdo někdy navštívil Setkání se mnou, ví, že hovořím nejen o Vašich problémech, ale i o své vlastní minulosti a chybách, kterých jsem se dopustil. Dnes jsem za ně vděčný, protože i díky nim vím, jak takové chyby lehce vznikají a těžko se napravují, jak moc bolí, a to nejen milované osobě, které ublížím, ale nejvíce mně – jakmile si uvědomím, že jsem o milovanou osobu právě přišel. A někdy nevratně.

Jedna z mých vzpomínek: Jako kluk jsem dlouhodobě lhal jedné dívce. Neptejte se mě proč. Proč lháři lžou, když tuší, že pravda může vyjít najevo a pak zničí jejich důvěryhodnost? Já lhal jen tak – bylo mi to lhostejné, ona sama mi byla lhostejná! Bylo mi fuk, jestli ode mě odejde. I když mě milovala, nepovažoval jsem ji za důležitou osobu. A hlavně jsem si nepřipustil, že by odešla, protože po mém boku pořád zůstávala. Jako by neviděla, že lžu. A když moje lež praskla, jako by jí nevadilo, že lžu. Po každém přistižení při nové lži mi dala novou šanci. A já tehdy nevěděl, že člověk má své meze a “nádoba důvěry” jednou přeteče přes okraj trpělivosti. A tak přišel den, kdy se odstěhovala. Na mém stole jen zanechala dopis, kde stálo:

„Petře, věř mi, že ženu nic nebolí víc než poslouchat lež, a přitom znát pravdu. Odcházím nešťastná a zklamaná. A musím Ti vysvětlit proč.

Jsem nešťastná a zklamaná ne z toho, jaký ve skutečnosti jsi, to je nakonec Tvoje věc; ale z toho, že ses stal někým, kým jsi sliboval, že nikdy nebudeš. Lhářem.

Abys mi dobře rozuměl – neobviňuji Tě z nějaké chyby. Ty jsi žádnou neudělal. Ty jsi jenom odhalil to, kým opravdu jsi: lhářem. Chybu jsem po celou dobu našeho vztahu dělala jen já, protože jsem Ti to, že už přestaneš lhát, věřila.

Nevyhledávej mě, prosím. Odcházím proto, že mám strach. Já se totiž nebojím zřejmých nepřátel. Těm nevěřím, proto mě ani nemohou obelhat. Koho se bojím, to jsou falešní přátelé, kteří se blízce tváří. Těm věřím, a tak mě snadno obelžou, zklamou a zraní. Proto se už bojím TEBE.“

Odložil jsem papír a uvědomil si, že takhle jsem to nechtěl. Celou dobu, po kterou jsem lhal, jsem si myslel, že nic nemohu ztratit. Že i když ta holka odejde, o nic nepřijdu, protože ta holka sama je pro mě NIC. Ale bylo to přesně naopak. V den, když odešla, mi zbylo NIC. Zbyl jsem si já sám. A já, lhář, byl pro druhé NIC.

Když člověku zůstane NIC

Knihu L.E.Ž. jsem psal nejen pro ty, kdo byli obelháni, ale i pro ty, kdo obelhali a nyní si uvědomili těžkost, kterou si sami přivodili. Jak totiž napsal už v 17. století Rochefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Moje partnerka odešla ne poté, co napsala dopis. Odešla de facto dávno předtím. Teprve zpětně jsem si počínající ženské NIC začal uvědomovat. Začíná za hranicí, kde žena přestává:

  • usilovat o Vaši pozornost
  • bojovat o Vás
  • odpovídat na Vaše zprávy
  • vyvolávat nebo udržovat konverzaci
  • žárlit
  • flirtovat s druhými, jen abyste Vy žárlili
  • nahlížet do Vašeho mobilu
  • zajímat se o to, jestli se zajímáte o ni
  • snažit se, abyste ji milovali

A to všechno přestane dělat z jediného důvodu: Právě jí došlo, že si zaslouží někoho lepšího, než jste Vy.

Je to chvíle, kdy muži obvykle ještě nedochází, že tohle není to nejhorší. To nejhorší teprve přijde. Ta žena Vám totiž začne chybět. Ona sama, její péče, její láska. Protože to všechno doposud tvořilo Váš život, byť jste si to neuvědomovali nebo si toho nevážili. A najednou ucítíte, že je všechno jinak. Že je všechno pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého jste ze zvědavosti foukli, ono se rozlétá kamsi po louce a už ho nikdy neposbíráte zpátky.

Právě to je NIC. Moment, kdy zapadnou dveře. Vám to zpočátku nevadí, smějete se, dokud nezjistíte, že ty dveře nemají kliku. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou byste podstrčili lísteček s opětovnou omluvou, posměškem, urážkou. Chtěli byste křičet, nadávat, prosit, vyhrožovat. Ale zjistíte, že vnitřní plocha dveří je polstrovaná, takže sice můžete do dveří bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk. Sesunete se za těmi navždy přibouchnutými dveřmi k zemi, a teprve teď si to plně uvědomíte. Za dveřmi je NIC. Žádná reakce. Žádná naděje.

Pět varování

Jak píšu v knize L.E.Ž., jedním z největších omylů lidí je domněnka, že protipólem lásky je nenávist. Není to pravda, protože i nenávist je osobní emoce a vyjadřuje, že někomu ještě dál stojíte za slova, hněv, myšlenku. Ve skutečnosti opakem lásky je lhostejnost. Bezemočnost. Apatie, ignorace, NIC. Nulový zájem. V té chvíli procítíte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nikdy nemoci obejmout pažemi. Není to, jako když Vám zemře někdo blízký, je to horší; protože se učíte žít s vědomím, že jste milovanou osobu SAMI PŘIMĚLI odejít.

Muži rádi říkají, že „ženy nevědí, co chtějí“. Patřil jsem mezi ně. A tím jsem ukazoval bohužel svou nevědomost. Ženy totiž dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo je nebude chtít ztratit. Kdo chápe, že láska sama nikdy nebolí. To, co v lásce vytváří bolest, je právě to lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Bolest v lásce způsobuje ČLOVĚK, ne láska.

A právě takové partnery nechtějí ženy vedle sebe. Ani u svých dětí. Žena, která má sama sebe jen trochu ráda, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Kdykoli při mých Setkáních hovořím stranou s muži, kteří si nedokážou odpustit nějakou chybu, jež je stála vztah, říkám jim mimo jiné: Přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. S tím PROTOŽE se totiž budete muset naučit žít. NIC Vašeho protějšku paradoxně nemusí pocházet z něj, ale z Vás, kteří jste na NĚCO zapomněli. A fakt, jestli si TO včas uvědomíte, nebo ne, spolurozhoduje o tom, zda ve vztahovém životě budete mít i nadále NIC, anebo VŠECHNO.

A když se mě muži ptají, co by TO mohlo být, nejčastěji při probírání jejich minulostí docházíme k pěti příčinám, které by pro ně příště měly být dostatečným varováním:

1. Nestěžuj si, když ztratíš něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O karmě se říká, že je krutá. Ve skutečnosti je spravedlivá. Hlavní zákon karmy zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno.

Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás. Proč se vztekáme, když jsme dávali najevo, že pro nás není hodnotná?

Karma je drsná, ale dobrá učitelka. Drsnými zkušenostmi nás učí, abychom si vážili toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Ztráty učí člověka začít nový život u svých priorit – u zdraví, lásky, jiných lidí.

Slabí muži, a já byl mezi nimi, rádi vydírají ženy slovy: Promiň mi přece, všichni jsme jen lidé a děláme chyby. Kdo však říká toto A, měl by dodat také B: Za chyby se platí. A i za to je třeba karmě poděkovat. Nejdráž zaplacené chyby zaplacené jsou nejužitečnější. Už je neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si pamatujeme.

A co je v životě obvykle tou nejvyšší cenou:

2. Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Velkým pomocníkem karmy je čas. Ten plyne pouze vpřed, nikdy ne zpátky. A tohle muži někdy podceňují.

Ženy si směr i rychlost časového proudu většinou dobře uvědomují. Muži rádi tvrdí, že nestárnou, a jednají, jako by všechno šlo vrátit. Jenže ne, pánové, nejde. Když skleničku upustíte na zem a rozbije se, nepomůže říct „promiň“ – její střepy už se nikdy nezacelí, tak jako jednou rozbitá důvěra.

Karma říká, že každý čin je projevem našeho rozhodnutí, za které potom neseme plné důsledky. Ne, už nic nebude jako dřív. Ale to je dobře. Alespoň může být všechno, díky našemu ponaučení, takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena muže, kterému se nedalo věřit, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni do budoucna ziskem fakt, že je v jejím okolí o nedůvěryhodného člověka míň. Naopak ztrácí muž, který přišel o ženu, která mu věřila. A z toho plyne i jednoduchá matematická úvaha:

3. Nelze sedět v jedné lodi, a přitom pádlovat proti sobě

Ve vztahu je k naprosté nepotřebě někdo, kdo jenom brzdí, zatímco druhý chce sebe, děti nebo vztah posouvat vpřed. Brzdič je obvykle ten, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba kdo je rodině hloupě přidělává.

Problémy neničí vztah ani charakter. Problémy jen prověřují (při zdárném řešení upevňují) vztah a ukazují charakter. Jak píšu v knize L.E.Ž., není pravda, že příležitost dělá zloděje. Ona odhaluje zloděje. A proto také dát druhému příležitost nás ošidit, podvést či jinak oklamat, je ten nejlepší způsob, jak poznat člověka. A jak si poté ušetřit spoustu času, stráveného po boku nesprávného člověka.

Ženy tohle, právě kvůli času, který rychle ubíhá, dokážou stejně rychle pochopit: Že vlastně neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat donekonečna další šance, když tolik jiných lidí ve vztazích čeká na šanci první.

4. Až spadne most, ztratí spojení oba břehy

Když za mnou na Setkání přijdou páry, rozbité ze vzájemných sporů, mimo jiné jim zdůrazňuji, že ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to dokonce i chyb a problémů. Vztah si totiž můžeme představit jako most, spojující dva protější břehy. Spadne-li jejich pojítko, nikdy nespadne jednomu, či druhému. Vždy spadne oběma. A vždy spadne na oba. Proto také každý most potřebuje dva pevné břehy. Oslabujeme-li lží nebo ponižováním druhého, narušujeme pevnost břehu, který drží náš společný most.

„Promiň mi mou chybu,“ říkal jsem tehdy své odešlé partnerce. Odpovědí mi však bylo pouze zrcadlení. „Ne, Ty mi promiň mou chybu.“

Zarazil jsem se. Jakou chybu mohl udělat ten, koho jsme klamal? Načež dodala: „Chybou bylo s Tebou udržovat vztah.

Jinak řečeno: K čemu se trápit podlamujícím se mostem, když je na vině druhý břeh? Co má vydržet, vydrží. Co se má zhroutit, zhroutí se.

A pak už z její strany následovalo NIC, doprovázené pro mě tím nejbolestnějším zjištěním:

5. Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí lhal a kterému byla lhostejná, nic neztrácí. Přijde-li ale muž o partnerku, která mu věřila a která ho milovala, ztrácí všechno. Ženy totiž vědí, že každý řetízek je tak pevný jako jeho nejslabší článek. Řetízek nikdy nepraskne tam, kde je silný článek. Tak jako vztah nevydrží tam, kde selže ten slabší z partnerů.

Proto ženy nepotřebují slabé články do řetízku. Potřebují ty silné. A síla se pozná podle schopnosti překonávat slabosti. Sílu člověka zjistíte ne tehdy, když jde všechno snadno a bez problémů, ale naopak když život přijdou těžké prověrky a problémy. Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Myslete na to, až Vás přepadne pokušení ublížit druhému – lží, falší, přetvářkou, pomluvou, zradou. Ten druhý nebude tím, kdo ztratí. On totiž přijde jen o Vás. Jen o NIC.

Zatímco Vám jednoho dne dojde, že VŠECHNO je ve schopnosti věřit, milovat, budovat. A to, pokud máte, můžete ihned nabídnout někomu dalšímu. Někomu, kdo si toho u Vás bude víc cítit. Kdo sám ví, jak je to vzácné. A takový partner bude vždy lepší než ten, komu ještě pořád nedochází, proč nelhat, proč neriskovat svou pověst, proč nepřicházet o milující lidi.

  1. Potřebujete vyřešit/překonat kritický problém ve Vašem vztahovém životě? Přijďte na Setkání. I se svým protějškem, rodičem, dítětem, kamarádem, s kýmkoli, kdo se něčím trápí a Vám to vadí. Čtyři červnové termíny a čtyři města v různých částech Česka. Další příležitost osobně se potkat bude až v roce 2023. Vstupenky jsou do vyprodání omezené kapacity zde.
  2. Kniha L.E.Ž. bude v prodeji i na místě. Šanci získat ji v předprodeji o 100 Kč levněji máte do konce května zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart