Proč spánek nepomáhá, je-li unavená duše

Byli jste někdy tak přetížení, potažmo tak vyčerpaní, že jste NEbyli schopni spát?

Zažili jste stav, kdy víte, že si tolik potřebujete odpočinout, ale hlava nedokáže vypnout, převracíte se v posteli a nejste schopni dosáhnout toho, po čem nejvíc toužíte – usnout?

Převracejí se Vám v mysli ty problémy, které Vás přetížily, potažmo vyčerpaly, jako by od nich nebylo úniku?

Někdy to bývá deprese, která člověku záměrně nedovoluje spát. Jindy to jsou jiné projevy duševního trápení, včetně syndromu vyhoření, se kterými je potřeba umět naložit a kompenzovat je. Jak? Věnoval jsem tomu tištěný kurz Jak nevyhořet. Mezi mnoha dotazy, které jste mi adresovali, byl i ten Aniččin: “Petře, čtu právě Jak nevyhořet. Začínám se řídit Vašimi doporučeními proti přetížení, ale chci vědět jedno: Proč, když mi vždy při únavě pomohl spánek, nyní nepomáhá? Jsem vyčerpaná z práce, přesněji nesmyslností té práce, která mi nedělá dobře. I když si vezmu prášek a s jeho pomocí usnu, ráno se probouzím pořád unavená. Čím to může být?”

  • Děkuji za důvěru, s jakou mi posíláte dotazy. Odpovídám v Řešidle, které můžete buď číst zde, anebo poslouchat v podcastových aplikacích – viz výše.
  • Zdráháte-li se ptát veřejně, můžete též anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
  • Nechcete-li se mě ptát ani anonymně, a přece stojíte o mou odpověď na svou otázku, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a projděte si mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

1. Proč nám není dovoleno spát

Už v knize Čtyři prány štěstí, zaměřené na uvolnění člověka v přepjatých chvílích, jsem vysvětloval, že člověk, potažmo lidská bytost, je tvořen třemi entitami: tělem, myslí (duchem) a duší.

Spánek pomáhá regenerovat tělo, protože tělo se ve spánku nehýbe, odpočívá. Stejně tak pomáhá regenerovat mysl, protože vědomá mysl spí. Pracuje pouze naše podvědomí, kterému se také říká vědomí duše. To znamená: Pokud se člověk budí unavený i po dostatečně dlouhém spánku, znamená to, že si neodpočinulo jeho podvědomí – že duše je tím, co je na člověku unavené.

Čím se to může stát? Potažmo: Proč nám unavená duše nedovoluje spát?

Jak píšu v knize Čtyři prány štěstí, duše každého z nás přišla na tento fyzický svět proto, aby její fyzický život měl smysl. Smysl má tehdy, pokud se v tomto fyzickém světě něco smysluplného učíme, nebo pokud něco smysluplného děláme, nebo pokud sami sebe, svou duši, naplňujeme. Je jedno jak – každou individualitu naplňuje něco jiného, každou osobnost činí smysluplnou něco jiného, každý jedinec se potřebuje učit něco jiného. Všichni ale POTŘEBUJEME být naplněni, cítit, že děláme něco, co má smysl, že se učíme něco, co nám pomáhá a činí nás silnějším.

Pokud ale svůj život vnímáme jako prázdný, bezcílný a zbytečný, pak to přirozeně ničí naši duši, která sem přišla VYUŽÍT čas – cítit se dobře, platně, užitečně, smysluplně, smát se, radovat se. A to nejen z výher, kterých dosáhneme, ale i z těžkostí, které překonáme nebo překonáváme. To znamená: Jestliže děláme něco, v čem nevidíme a necítíme žádný smysl, ale co přesto děláme další den zase a znovu s pocitem, že nemůžeme jinak, tak nám duše nedovolí spát. Začne nás tlačit tak mizernými pocity, abychom něco změnili – naše přítomnost musí být tak nesnesitelná, abychom si uvědomili, že (jak objasňuji v knize Čtyři prány štěstí) pocity jsou jako SEMAFOR. Když se cítíme dobře, jako by na našem semaforu svítila zelená a říkala: To je ono, takhle žij, jen pokračuj, neboj se, jeď dál, nic se Ti nestane (tou křižovatkou projedeš bezpečně). A když se cítíme špatně, jako by červená křičela: Zastav, takhle nemůžeš dál, musíš něco změnit – a hned!

2. Úloha mysli

Duše a tělo tvoří spojené nádoby. Duši se říká psyché a tělu se říká soma. Psyché a soma, dohromady psychosomatika, to je nauka o tom, jak problémy duše dokážou vytvořit problém tělu a naopak, jak problémy těla dokáže vytvořit problém duši. Aby se tak nedělo nebo dít přestalo, stojí mezi duší a tělem mysl, která má jediný úkol – musí myslet. Hlavně: Proč nám není dobře?

Naše mysl je pohodlná. Než by náročně přemýšlela, hledá rychlá a snadná řešení, která však ve skutečnosti řešením nejsou. Ukážu to na příkladu Aniččina „řešení“: Když nemůže spát, bere si prášek na spaní. Ale problém není v tom, ŽE nemůže usnout, nýbrž v tom, PROČ nemůže usnout. Když si Anička vezme prášek proti bolesti hlavy, znecitliví tím hlavu proti bolesti. Ano, potom necítí bolest, avšak to neznamená, že vyřešila příčinu bolesti. Vyřešila jen následek. Ale prášek proti bolesti nezmění práci nebo způsob, jak o ní Anička uvažuje. Je to podobné, jako když kdosi naléhavě zvoní u Vašich dveří. A Vy, protože Vás ten zvuk obtěžuje, vypnete zvonek. Pak toho člověka neslyšíte. Ale to neznamená, že není dál za Vašimi dveřmi, že něco nepotřebuje. A bolest je právě jako naléhavý člověk za dveřmi. Bolest „zvoní“ tehdy, pokud nám něco důležitého potřebuje říct. Například: Hele, Tobě je špatně, protože… Typicky: Protože něco potřebuješ změnit.

Pokud znecitlivíme hlavu, znecitlivíme i mysl. Přitom právě v té chvíli musí mysl začít přemýšlet. Konstruktivně. Pozitivně. Stavět, ne pořád jen bořit. Právě z toho totiž bolí hlava. Co tedy dělat?

3. Mít něco rád

Zůstanu-li u Aniččina příkladu: V souvislosti s prací existují jenom dva dlouhodobé způsoby, které Vám pomohou k duševnímu štěstí.

  1. Buď potřebujete dělat práci, kterou máte rádi,
  2. anebo potřebujete mít rádi práci, kterou děláte.

Pokud nemáte rádi práci, kterou děláte, nebo děláte práci, kterou nemáte rádi, a nemůžete samotnou práci změnit, tak si na té práci potřebujete najít něco, co přesto budete mít rádi. I kdyby to měl být zdánlivě vedlejší detail. Třeba že se v té práci uvidíte s lidmi, které máte rádi. Nebo že si v kuchyňce, kterou máte v práci, můžete vypít dobrou kávu, kterou máte rádi. Nebo že si z té práce každý měsíc odnesete peníze, které Vám potom ve volném čase umožní dělat to, co máte rádi. Zkrátka, najděte na své práci cokoli, co Vám ta práce umožňuje a Vás těší. Tak svou duši přesvědčíte o tom, že ta práce, potažmo čas, který jí věnujete, má smysl. Například: že jejím prostřednictvím někomu pomáháte. Že dnes prostřednictvím té práce někomu změníte život. I to se může stát. Právě to Vám umožní být večer VDĚČNÍ za to, co jste ten den udělali, a naplněněji usnout, a ráno se TĚŠIT na to, co uděláte a bude mít smysl, i když o tom ještě nemáte ponětí.

Moje doporučení:

  1. Naučte se těšit. Dokud se člověk má na co těšit, má proč žít. Když si ale myslí, že se nemá na co těšit, ptá se jeho duše, proč vlastně žít. Proč žít ne v takovém světě, který je kolem nás, ale s takovou myslí, která je v nás – která ani neumí „vymyslet důvod“, proč by dnešek mohl mít smysl.
  2. Pamatujte si: Pokud chcete být šťastní, musíte se naučit být šťastní Z KONKRÉTNÍHO DŮVODU. Nemůžete jen ráno vstát a pasivně čekat, jaký bude den. Musíte vstát a aktivně se rozhodnout, jaký den chcete mít. Protože takový den BUDETE mít. Váš den nevytvářejí jen okolnosti, které se Vám dějí, ale hlavně to, jak na okolnosti reagujete. Rozhoduje to, jestli i mrzuté události vnímáte jako VÝZVY, které STOJÍ ZA TO zvládnout, protože víte, že večer potom na sebe budete hrdí, že jste to DALI, a tudíž měli DOBRÝ den – ne tím, co se stalo, ale tím, jak jste se k tomu postavili.
  3. Knihu Čtyři prány štěstí najdete zde. Tištěný kurz Jak nevyhořet si můžete přidat do košíku zde.

Zajímají Vás další mé odpovědi na nejčastější otázky čtenářů/posluchačů? Otevřete si další z více než 500 epizod Řešidla. Anebo sobě či blízkým pořiďte mé komplexní knihy odpovědí Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obě knihy můžete mít nyní také ve zvýhodněné sadě (ušetříte stokorunu), proklikněte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart