O co ženy přicházejí čekáním na Godota

Žena mi už nerozumí. (Ty ano.)

Nejsem doma šťastný. (S Tebou ano.)

Ženu už nemiluji. (K Tobě jsem ale otevřený.)

Tři statisticky nejčastější věty, které v posluchačce vyvolávají pocit: To je moje šance. To je muž, na kterého jsem možná celý život čekala. Všechno přišlo ve správný čas. Kvůli mně totiž definitivně spálí mosty.

Ty tři věty ovlivňují hormonální pochody v člověku. Dokážou navodit zamilovanost. Zastínit rozum, který si nepoloží tu jedinou otázku, kterou by si položit měl: Co když to není pravda? Co když to slova jsou jen šalba a klam? Co když někteří lidé říkají určité věty proto, aby pak dostali to, co chtějí, zvláště když vědí, že některým protějškům stačí jenom slyšet to, co chtějí?

Potkat Tě tak dřív.

Tobě bych obětoval všechno.

Proč spolu nemůžeme být?

Tři věty, které si přímo říkají o přepsání na: Co když má smysl, že jsme se potkali právě teď? Proč bych Ti nemohl obětovat všechno touto chvíli počínaje? Proč bychom spolu nemohli být už napořád?

I tak se dá v posluchačce vytvořit dojem: On mě miluje! On mě potřebuje! Jen – nesmím ho ztratit! Musím být chápavá, trpělivá, počkat! 

A právě tak začíná čekání. Někdy velmi dlouhé. Někdy doslova nekonečné. To, co mělo být snadné, se totiž „začne zadrhávat“. Alespoň tak to muž interpretuje. Psychologie této hře říká čekání na Godota.

Čekání na někoho, kdo nikdy nepřijde

Když jsem vytvářel tištěný kurz Jak nevyhořet, měl jsem před očima všechny ty situace, kdy člověk vkládá veškeré své úsilí do něčeho, na čem mu záleží, ale co se přesto dlouhodobě nedaří. Všechno palivo obětuje a žádné mu nezbude. Všechno totiž vyhoří. Ten člověk především.

Ženy, které potkaly Godota, jsou schopny zanevřít na vztahy, proklínat samy sebe, vyčítat si, jak mohly být tak hloupé. To v lepším případě. V horším případě ztratí celý svůj život čekáním na někoho, kdo nakonec vůbec nepřijde – a ani neměl v úmyslu přijít.

Čekání na Godota je totiž slavná divadelní hra Samuela Becketta, ve které dva tuláci na jevišti, a s nimi celé hlediště, čekají od začátku do konce představení na hlavní postavu, která se vůbec nedostaví. V divadle je to snad úsměvné, ale v životě tragické. Čas totiž pořád běží a u žen ještě trochu jinak.

V uzavřené skupině, kde i anonymně sdílíte svá trápení, se s případy čekání žen na Godota setkávám tak často, že tomuto problému musím věnovat samostatný klubový článek. Jak to, že ženy v takovém případě „zrazuje intuice“? Proč nerozpoznají, že je zadaní/ženatí muži nemilují a nepreferují tak, jak se snaží namluvit svými slovy? Co vůbec dělat, když srdce takovému slibu podlehne, ba propadne?

Pojďme si to objasnit bod za bodem:

(Se získáním členství FC Premium získáte automaticky přístup jak do uzavřené skupiny, tak ke klubovým článkům, ale navíc Vám každé dva měsíce přijde do schránky nový tištěný kurz.)