Jak zpevnit duševní spojení mezi partnery

Věříte, že jste potkali svou spřízněnou duši? A víte, že jste teprve v půli cesty k tomu, abyste byli společně šťastní?

Důležité totiž je nejen potkat se, ale poté neztratit jeden druhého. A k tomu napomáhá duševní spojení.

V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, čím vším mohou vztahy spřízněných protějšků procházet a jak s takovými těžkými situacemi konstruktivně nakládat tak, aby vztah neoslabil, ale naopak posílil. Mezi mnoha otázkami, které mi v souvislosti s touto knihou adresujete, je i nádherná Tomášova: “Petře, máme s partnerkou všechny Vaše knihy, ale JáMám spřízněných duší něco chybí. Pokud totiž existují spřízněné duše, musí současně existovat i něco, jak jejich vztah preventivně posilovat, nejen až každodenními problémy. Třeba s partnerkou máme momenty, kdy jsme spolu někde zcela sami, bez jakýchkoli problémů, třeba sedíme na skále, na louce, jen tam spolu JSME a cítíme, že nás to sbližuje. Můžete nám vysvětlit, co to je?”

  • Děkuji všem za důvěru, s jakou mi posíláte své dotazy. Odpovídám v Řešidle, které můžete číst zde, nebo poslouchat v podcastových aplikacích – viz výše.
  • Zdráháte-li se ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině (pro vstup potřebujete registraci zde).
  • Nechcete-li se mě ptát ani anonymně, a přece potřebujete znát odpověď na svou otázku, otevřete si klidně v tichosti mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a projděte si mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Jedno, složené ze dvou částí

Tomuto prožitku, Tomáši, ale i podobným nástrojům na zpevňování vztahu spřízněných duší, se říká cvičení duševního spojení.

Vychází z psychologického předpokladu, že i když se cítíme se spřízněným partnerem jako jedno tělo, nadále každý z nás je individualita. Pořád máme různé myšlenky, různé názory a nápady, což může občas způsobit rozpory nebo i hádky. Proto existují techniky, které posilují vzájemné spojení obou duší. Aby bylo jasno: Tato cvičení neodstraňují individualitu, spíše naopak pomáhají tu odlišnou individualitu vnímat a snažit se jí porozumět, vyjít druhému vstříc.

Role duše

Jak ukazuji v knize JáMy spřízněných duší, šťastným párům pomáhá, když si umějí představit, že člověk se skládá ze tří entit – z těla, mysli (ducha) a duše. Duše je v této trojici usmiřovačem. Pokusím se to objasnit na bizarních příkladech:

  • Když se jednomu, či druhému něco stane s tělem, třeba přijde o nohu, nebo s myslí, třeba přijde o dobrou náladu, pořád je tu duše, která nerovnováhu jedné z těch entit dokáže vyrovnat, ba dokonce využít k posílení vazby ve vztahu. Jinak řečeno: Přijde-li náš partner o nohu, tím víc prostoru dostaneme ho milovat, starat se o něj a posílit vztah. Přijde-li partner o dobrou náladu, znovu ho tím víc můžeme obejmout, podpořit a zase posílit vztah. Ale k tomu potřebujeme posilovat duševní sílu, spiritualitu vztahu.

Protože na zvládání konkrétních problémů v konkrétních situacích jsou mé tištěné kurzy (co vydání, to probraný jeden problém + techniky jeho zvládání), nebudu tu zdržovat. Ale pro ty, kdo mé tištěné kurzy neznají, uvedu alespoň několik základních příkladů cvičení, která pomáhají propojit duše partnerů. Všechny uvedené metody jsou důležité pro to, abyste spolu uměli komunikovat na „hlubší úrovni“, abyste k sobě získávali větší důvěru. Můžete potom být i spravedlivější ve vzájemných sporech.

1. Okna

Prvním klasickým cvičením jsou takzvaná okna. Proč tento název? Říká se, že oči jsou okna do duše. Když se člověku podíváte do očí, můžete spatřit jeho skutečné pocity. Proto je úspěšný a hluboký oční kontakt důležitý pro vzájemné aktivní naslouchání. Tedy pro nasávání nejen slov, která ten druhý říká, ale i pocitů, které má v sobě, možná zamlčuje, a přesto vydává.

Jak se okna cvičí?

  • Můžete si lehnout nebo sednout čelem k sobě, doslova čelem k sobě. To znamená: Jemně spojte svoje čela, nosy se nedotýkejte. Zkrátka trochu skloňte bradu dolů. A zkuste se zaměřit na oči druhého jemným, neagresivním pohledem. 
  • A nyní synchronizujte. To znamená: Začněte něco dělat současně. Například můžete ve společném rytmu dýchat: Hluboký společný nádech nosem a dlouhý společný výdech ústy, dvacetkrát až třicetkrát.
  • Soustřeďte se přitom na druhého. Toto společné cvičení Vám, mimo jiné, pomůže po náročném dni účinně zpomalit a vypustit úzkost, a to hlavně duševním procítěním, že „nejste sami“.

2. Intimní schránka

Druhé klasické cvičení je spojené s psaním a čtením. Říká se mu intimní schránka.

Každý z nás má nějaké intimní potřeby. Teď nemluvím jenom o osobních potřebách typu jídla, přístřeší, oblečení. Mluvím o celkové intimitě, která má mnoho vrstev. Je intimita fyzická, mentální, emocionální, duševní. V každém případě: Druhého máme mimo jiné proto, aby nám tyto potřeby pomáhal naplnit.

K tomu především potřebujeme společný čas. Ale ne ledajaký. Myslím kvalitní společný čas. Ne kvantitu společného času. Zkrátka, není důležité, kolik času spolu trávíme, ale jak hluboký je. To definuje, zda spolu opravdu dokážeme fungovat jako pár, ať jde o společnou dovolenou, společný sport, společné nově poznávané koníčky nebo i vzájemné milování.

Intimní schránka může být obyčejná krabička, do které obyčejně hodíme svoje neobyčejné přání. Jednou za čas si spolu sedneme, vyjmeme nějaký lísteček a v kvalitním společném čase o něm mluvíme. Právě to znamená jednak porozumět duši druhého (jejím touhám) a jednak snažit se jí pomoci.

Ale s tím souvisí i třetí klasické cvičení, které je o jakékoli formě vyjádření.

3. Vyjádření vděčnosti

Je náročné přežívat ve vztahu, kde se necítíme doceněni. Vděčnost má enormní vliv na psychické i fyzické zdraví člověka.

Proto si položme otázku: Projevujeme vděčnost svému partnerovi za to, co pro nás dělá, nebo jaký je, anebo to už bereme jako samozřejmost?

S vděčností obvykle souvisejí deníky vděčnosti. Kdo je sám, ten si zapisuje, za co může být ten den vděčný. Ale v páru nemusíme psát, úplně stačí mluvit. Každý den, třeba před spaním, si říct jedno upřímné děkuji – děkuji za to, co jsi pro mě dnes udělal/udělala.

Nicméně vděčnost se může vyjadřovat nejen slovy, také skutky. Projevovat svou vděčnost můžeme i tím, že budeme laskaví k druhému a neočekávat za to něco na oplátku. I to je vděčnost za to, že Tě mám, že se mnou jsi.

A pak jsou krásná cvičení, která souvisejí s nasloucháním. Například:

4. Setkání s myšlenkami

Toto cvičení pomáhá tam, kde partneři spolu nekomunikují efektivně a často mezi nimi dochází k nedorozuměním a nepříjemným pocitům. Tam pomůže, když se spolu začnou bavit o tom, „co si myslí, že si ten druhý myslí“.

Je to styl tiché pošty z dětství. Pamatujete? Tichá pošta byl model klasické lidské drbárny, kdy jedna osoba něco pošeptá druhé, ta to pošeptá třetí, ta čtvrté a na konci kruhu z toho vyjde jiná historka, než byla původní zpráva, protože každý z mezičlánků si vlivem projekce či zlého úmyslu něco přidá, přibarví, a to svým způsobem dělají i partneři ve vztazích. Ano, i když jsou jen dva.

Poznáte to právě při tomto cvičení:

  • Nechte svého partnera mluvit o něčem, co se mu během dne přihodilo.
  • Poté sami co nejpřesněji zopakujte/sami vyložte to, co právě řekl.
  • Je to užitečné i proto, že si víceméně každý večer zvyknete spolu sedět a takto si „hrát“ – mluvit o událostech a snažit se druhému co nejpřesněji porozumět, protože začnete chápat, že pokud z něčeho máte špatné pocity, vůbec to nemusí být tím, co se stalo, ale tím, jak špatně jste to pochopili.

A uvedu ještě jedno cvičení.

5. Pád důvěry

V partnerském vztahu chcete mít jistotu, že partner stojí za Vámi. Že bude loajální a důvěryhodný bez ohledu na situaci. A stejně tak potřebujete pochopit, jak je toto důležité pro druhého.

Pád důvěry je cvičení, které mimo jiné významně snižuje choutky po klamání, podrazu, nevěře. Pokusím se ho popsat slovy:

  • Najděte si prostor, který skýtá dostatek místa. Podlahu té místnosti vystelte polštáři. Pokud svému protějšku věříte, nemusí jich být moc, de facto byste neměli potřebovat žádný. (Ale…)
  • Potom se zpříma postavte a překřižte ruce na své hrudi. Jako to dělají egyptští faraoni na sarkofágu.
  • Můžete buď zavřít oči, nebo si nechat dát pásku přes oči.
  • Následně se už jenom zakloňte a dopřejte si volný pád na záda – do těch polštářů.
  • Vlastně ne. Za Vámi přece stojí partner. Měl by stát dostatečně daleko, ale taky dostatečně blízko, aby Vás při volném pádu zachytil a nezranili jste se. Já ale nevím, jestli to udělá, jestli tam bude. Možná Vás nechá ublížit si. Jako v životě. Je to úplně stejné dilema, které má. Jde jen o to poznat to – zhluboka se nadechnout a se zavřenýma očima padat dozadu. Možná zjistíte, že partner nejenže zmizel, ale mezitím odklidil i všechny polštáře a bolest bude o to větší. Ale možná neucítíte žádnou bolest, ale radost – tím, jak ucítíte jeho ruce.

Někomu tohle cvičení připadá zbytečné a trapné, ale při něm pochopíte, jak moc si vlastně vzájemně důvěřujete. Jen si položte otázky: Kdyby Váš partner měl zažít bolest, dopustili byste to? I když svému partnerovi stoprocentně věříte, opravdu byste neváhali spadnout? Nezapochybovali byste ani na moment, že Vás zachytí?

  • A pak se prostřídejte. Zase chytejte (nebo nechte padnout) Vy jeho. (Tohle cvičení pomáhá snížit duševní úzkost ve vztahu.)

A pokud jste nějak fyzicky limitovaní, máte poraněná záda, anebo jste třeba na vozíčku, můžete „Pád důvěry“ absolvovat jinak. Třeba vyprávěním. Řekněte svému partnerovi takové tajemství, o kterém dosud nikdo nevěděl. Je to stejný psychologický princip: Protože svěříte sebe druhému, uvidíte, jestli následně Vaši důvěru zklame a Vaše tajemství bude s někým sdílet, nebo se na něj skutečně můžete spolehnout. A to nejen při padání do polštářů. Nicméně, o tom už je i moje kniha JáMy spřízněných duší.

  1. Knihu seženete zde.
  2. Tištěné kurzy, které párům i jednotlivcům pomáhají s konkrétními psychologickými problémy, najdete zde.
  3. Zajímají Vás další mé odpovědi na otázky čtenářů/posluchačů? Otevřete si další epizodu Řešidla. Nebo sobě či blízkým pořiďte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obě knihy můžete mít nyní ve zvýhodněné sadě (ušetříte stokorunu), proklikněte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart