7 rozdílů mezi krátkodobými a dlouhodobými běžci ve vztazích

„Miluji Tě,“ řekne protějšek. Ale co to znamená? Znamená pro něj „Miluji Tě“ totéž, co pro Tebe?

Každý rok zazní při svatebním obřadu přibližně padesáti tisíc párů: „Navždy, v dobrém i zlém.“ Jenže každý druhý to vezme časem zpátky. Ze slova „navždy“ se stane naopak „už nikdy“. Jak je to možné? Nevědí lidé, co říkají? Nedohlédnou tak daleko? Proč to tedy slibují?

A naopak – jak je možné, že někteří své „navždy“ dodrží? Potažmo, jak poznat toho, kdo své „navždy“ myslí vážně a skutečně pro něj udělá maximum?

Mít rád versus Milovat

Když jsem psal knihu JáMy spřízněných duší, varoval jsem před rozdílem mezi mít rád a milovat. Kdo má rád květiny, trhá je. Kdo květiny miluje, pěstuje je. Mít rád je spojeno s dočasností, zato Miluji Tě s dlouhodobostí – s upřímnou a soustředěnou péčí. Kdo má rád květiny, bere jim život. Kdo květiny miluje, pečuje o ně, a tím prodlužuje jejich život. 

Přitom milovat neznamená Jsem zamilovaný, Chci jenom sex, Přitahují mě Tvoje momentální peníze, postavení nebo vzhled. Mezi těmi, kdo jen našli okamžité zalíbení, a těmi, kdo trvale milují, je stejný rozdíl jako mezi běžci na krátké a dlouhé tratě. Aby bylo jasno: Nezatracuji ty první. Jen je dobré vědět, že jsme potkali sprintera, a neočekávat od něj, že s námi poběží maraton. Tím se totiž vyhneme zbytečnému zklamání, bolesti a vyčítání.

Problém je, že sprinteři málokdy přiznají barvu (viz Jak pochopit Godota). Zejména, když vytuší, že jejich protějšek nechce jen krátkodobý vztah. Tudíž by od tohoto protějšku nemuseli dostat to, co tolik chtějí – třeba právě jen sex, podporu, zážitek, majetek. A tak „zapomenou“ říct, že jsou u Vás jen na skok. O to důležitější je chápat rozdíly mezi krátkodobými a dlouhodobými běžci a vycítit je když ne hned při seznámení, tak alespoň zkraje vztahu. S každým dnem jsou tyto signály zřejmější, protože čas odkrývá skutečnou tvář a motivy každého člověka.

Tři síta

Každý potenciální nebo stávající protějšek můžeme z hlediska jeho slov nebo činů prosít třemi hrubými síty. Ta nám umožní pochopit, s kým vlastně máme čest.

První síto: Já versus My

První hrubé síto se týká vůbec partnerova chápání rozdílu mezi Já a My (viz kniha JáMy spřízněných duší).

je ego. Ego je důležitý vnitřní hlas, který nám připomíná: „Na mně záleží NEJVÍC“.

Kdo má však své ego vychýlené k přílišnému egoismu, ten uvažuje způsobem: „POUZE na mně záleží“.

A to je rozdíl. Egoismus je sobectví. Egoista má ve svém žebříčku všech hodnot pouze jedinou hodnotu – sebe.

Z toho plyne rozdíl mezi Já a My, tedy egem a láskou:

  • Ego říká chci. Láska říká potřebuji.
  • Ego touží po kvantitě, mít co nejvíc. Láska touží po kvalitě, mít to nejlepší.
  • Ego žádá všechno hned, vidí na krátkou vzdálenost. Láska žádá všechno napořád, vidí na dlouhodobou, ba věčnou vzdálenost.
  • Ego má blíže nespokojenosti a neklidu, láska blíže spokojenosti a klidu.
  • Ego z dlouhodobého pohledu boří, láska staví.

Egoista vstupuje do vztahů pouze kvůli sobě. Má-li (například) sklon k narcismu, chce druhého pouze proto, aby mu vytrvale lichotil. Má-li (například) sklon ke slabošství, chce druhého pouze proto, aby měl koho ponižovat. Jinak řečeno: Egoista má druhého pouze pro seberealizaci a uspokojení osobních zájmů, ne potřeb druhého.

To je ještě patrnější v druhém sítu, u rozdílu mezi typem lovce a farmáře.

Druhé síto: Lovec versus Farmář

Oba se zdají podobní. Vysvětlím to na příkladu: Lovec i farmář mají zájem o dobře rostlou ovci, kterou sledují na pastvě. Oba vidí totéž: blahodárný zdroj vlny či mléka. Oba se tak k ovci přibližují svorně, oba zdánlivě s „láskou“. Následující čin však ukáže jejich skutečný úmysl:

  • Lovec tasí nůž a ovci podřízne. Má tak to, co chce. Vlnu i mléko, navrch maso.
  • Naopak farmář ovci nezabíjí. Začne se o ni starat. Pro lovce naprosto nepochopitelné.
  • Lovec má to, co chce, hned. Neprodleně může jít s nožem v ruce po další ovci. Mít tím více vlny i mléka. Lovec jde po kvantitě. Připadá si jako král.
  • Ve skutečnosti nemá víc než farmář. I ten má pravidelně vlnu a mléko. Nemusí pořád hledat další ovce, nemusejí je zabíjet. Stačí, že se farmář o ovci stará, stříhá vlnu, získává mléko, a to z jedné ovce POŘÁD.
  • Lovec zabíjí. A to v mezilidských vztazích.
  • Farmář nepoužívá násilí, naopak lásku. A dostává kvalitu.

Už v knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem jsem upozorňoval, že „Miluji Tě“ z úst lovce a farmáře znamená něco jiného, potažmo že láska není o tom, co krátkodobě cítíme či říkáme, ale co dlouhodobě děláme. To znamená nejen na začátku vztahu, kdy i lovec může vypadat laskavě, ale každý další den…

Třetí síto: Přístup k zahradě

V knize JáMy spřízněných duší přirovnávám vztah k zahradě. Aby nesla zdravé plody, musíme o ni pečovat. Nestačí stromům slibovat či planě vykládat, jak moc nám na nich záleží. Z našeho skutečného přístupu je evidentní, jak vážně to se stromem/zahradou/člověkem myslíme. Kdo skutečně nepečuje o svou zahradu, tomu zahrada pustne, zarůstá plevelem. Chřadne ovšem ne proto, jaká je ve svém jádru ona, zahrada, ale jaký je ve svém jádru zahradník. Za kvetoucí zahradou je vždy schopný zahradník, tak jako za kvetoucím partnerem.

Tou zahradou je přitom nejen vztah k partnerovi, ale také náš vztah k sobě. I o ten se musíme starat, abychom měli dobrou energii (tomu je věnována kniha Sami). Ostatně i proto je tak náročné vybudovat zdravý a dlouhodobý partnerský vztah. Musíme totiž být schopni obstarávat „dvě zahrádky“ najednou – společnou a naši vlastní. Spokojené Já totiž pomáhá vytvářet spokojené My (viz kniha JáMy spřízněných duší).

Sedm znaků

Věříme, že náš protějšek je pro lásku, farmaření i dlouhodobou péči o zahradu? Pociťujeme vůči němu zamilovanost? Budiž. Ale nezapomínejme, že zamilovanost je pouhý předpoklad, krásný, ale pořád jen předpoklad úspěšného dlouhodobého vztahu. Zamilovanost je jen chemická reakce, hormonální bouře, která umožňuje sblížení dvou osob. To, jak tuto šanci dané osoby využijí a zda spolu i po odeznění prvotní zamilovanosti vydrží, záleží už na nich, ne na chemii. Z toho plyne, že dlouhodobé vztahy nepadají z nebe. Nezajistí je zamilovanost. Zajišťuje je láska. A to už není pouhý cit. To je poměrně značná dřina.

V knize JáMy spřízněných duší zdůrazňuji, že dlouhodobý zdravý vztah mohou vytvořit pouze lidé, kteří:

  • jsou ochotní pracovat, respektive spolupracovat
  • se řídí více svým rozumem a srdcem než svým egem
  • používají svůj rozum a srdce ve prospěch páru – chápou, že všechny problémy jsou společné, a tak je také řeší…

A tady začínají hlavní rozdíly mezi krátkodobými a dlouhodobými běžci. Psychologie vnímá sedm základních. Všímejte si, k čemu má spíše sklon Váš partner:

1. rozdíl: Krátkodobý běžec hledá dokonalého člověka, se kterým nebudou žádné problémy. Dlouhodobý běžec hledá nedokonalého člověka, ochotného problémy řešit.

Dostáváme se k prvnímu typu krátkodobých běžců – k vztahově nezralým lidem.

V příměru ke sportu: Nevydrží běžet dlouho, protože rychle ztratí motivaci. Často vstupují do vztahu s představou, že se o ně druhý postará (jako maminka nebo tatínek) a že vztah rovná se ráj a oáza, kde nejsou žádné potíže.

Zkrátka, tento typ krátkodobého běžce hledá dokonalý vztah, dokonalého partnera. Jakmile zjistí, že vztah má mouchy nebo partner má nějaké nedostatky, odchází – je pro něj příliš namáhavé problémy řešit. Proto přece do vztahu nevstupoval, aby měl další starosti. Sám jich má přece dost – argumentuje.

Bohužel tento člověk se odsuzuje k neštěstí, respektive věčnému hledání. Vztah bez problému, tak jako partnera bez nedostatku nenajde. Žádný člověk ani nic s člověkem spojeného z principu nemůže být dokonalé.

Naopak dlouhodobý běžec není snílek, ale realista. Ví, že nikdo není dokonalý, ale také to, že každý se může zdokonalovat a nikdy nebude konec, protože přes všechnu touhu po dokonalosti člověk nemůže dokonalosti dosáhnout, pouze se jí přibližovat prostřednictvím zdokonalování.

A tak dlouhodobý běžec hledá hlavně (nedokonalého) člověka, ochotného problémy řešit.

Rozpoznat takového krátkodobého běžce je snadné už na začátku. Vyhýbá se těžkostem, rád odkládá, rád svádí vinu na druhé, nepřijímá zodpovědnost, neuznává své vlastní chyby. Není možné spolu s ním budovat vztah, protože s ním není možné cokoli stavět, cokoli rozvíjet, cokoli řešit.

2. rozdíl: Krátkodobý běžec stojí při druhém, jen když svítí slunce. Dlouhodobý běžec se přivine, právě když spustí déšť.

V knize JáMy spřízněných duší píšu, že těžkosti nepřicházejí do vztahů proto, aby je oslabily nebo zničily, ale naopak prověřily a posílily. Ano, krize jsou prověrka. Pomáhají odhalit především krátkodobého běžce. Čirého individualistu, který zůstává ve vztahu, jen když je to pohodlné, respektive když mu to přináší prospěch. Za krize nás opustí a ukáže tak svou pravou tvář. Těmto sobcům bohužel nedochází, že změna je život. Že krize se přežene a opět vysvitne slunce. A my si pak musíme zvážit, jestli chceme mít po svém boku v lepším čase někoho, kdo nás odvrhl ve špatných časech, respektive jak se asi tento člověk zachová, až znovu přijdou horší časy. Kolik pokusů potřebujeme na to, abychom uvěřili, co je maska, a co jeho skutečná tvář?

Dlouhodobého běžce naopak pochopme jako člověka, který sestupuje k nám do bahna, kam jsme padli, ne proto, že by bahenní lázeň miloval, ale proto, že nedopustí, aby milovaný člověk zůstal v bahně sám nebo se v něm dokonce utopil. To je fatální rozdíl mezi oběma.

3. rozdíl: Krátkodobý běžec si na druhého dělá čas, jen když je to pro něj samotného výhodné nebo příjemné. Dlouhodobý běžec si na druhého dělá čas, prostě když je to potřeba.

Vztah dělá sdílení. To totiž zvětšuje dobrou energii a umenšuje tu špatnou.

Například sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost poloviční starost. Veškerá komunikace, naslouchání, podporování, zvedání, objímání, zkrátka sdílení vyžaduje čas a osobní přítomnost člověka, nikoli pouze fyzickou, ale i duševní – být opravdu přítomen duchem, opravdu BÝT SE SVÝM PARTNEREM.

Krátkodobý běžec tohle nikdy nepochopí. Uvažuje jako sólohráč. Když ho potřebujeme, nemá čas. Většinou má něco důležitějšího na práci než řešení našich bolestí. To je kruté prozření. Ale potřebné. Dlouhodobý běžec nás většinou má naopak jako prioritu. Bez řečí.

Chápe totiž, že čas je nejdražší hodnota v životě, kterou všichni vlastníme. Přirozeně ji tak věnujeme tomu, kdo je pro nás v daném okamžiku prioritní. Když to dlouhodobě není zahrada, zpustne. Ne proto, že bychom neměli čas. Ale proto, že ten svůj čas máme zkrátka pro něco jiného nebo pro někoho jiného.

4. rozdíl: Krátkodobý běžec boří. Dlouhodobý běžec tvoří.

Dlouhodobý spokojený vztah vypovídá hodně nejen o páru, ale i o každém z jeho členů. Vztah totiž žije z energie, kterou do ní vnášejí oba partneři. Je-li někdo převážně negativní, potom do vztahu přináší převážně negativní energii – zatěžuje vztah, komplikuje, ztěžuje možný růst. V psychologii se tomu říká boření. S negativními lidmi bohužel nejde vybudovat pozitivní život.

Dlouhodobý běžec ví, že je potřeba na sobě pracovat, překonávat své slabosti a negativní rysy. Ve vztahu je klíčová síla obou členů. Každý vztah je totiž jako řetěz – je jen tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Se slabým partnerem nelze vybudovat silný vztah. Kde selže partner, tam se přetrhne i vztah. Proto jsem sebezesilování věnoval celou jednu knihu Sami.

5. rozdíl: Krátkodobý běžec se spokojuje s domněnkami. Dlouhodobý běžec jedná tak, aby domněnky nedostaly šanci.

Pátý typ krátkodobého běžce se pozná v komunikaci. Mlčí. Nesvěřuje se s tím, co ho trápí, co mu vadí. Odchází zdánlivě bez příčiny. Neznáte jeho proč, nechápete jeho reakci, uzavírá se do své jeskyně, zjevně se pere s vnitřními draky a komplexy, ale není možné mu zvenčí pomoci.

Dlouhodobý běžec se právě tehdy svěřuje. Chápe, že vztah je od toho, aby na problémy byli dva. Důvěřuje partnerovi, spoléhá na něj a rovněž pozitivně oplácí jeho pomoc.

Krátkodobý běžec se neptá. Vystačí si s vlastními domněnkami. Dlouhodobý běžec ví, že to je cesta do pekel. Kde není sdílení, nejsou fakta. Kde nejsou fakta, nastupují představy, obavy, dojmy a katastrofické vize.

Jednotně se tomu říká domněnky. Vznikají všude tam, kde nejsou relevantní informace – kde vázne komunikace, a mozek přesto chce znát odpověď. Domněnky jsou bohužel silně subjektivní iluze, které se fatálně rozcházejí s objektivní realitou, nicméně pro domnívajícího člověka jsou pravdou, protože odpovídají jeho zkušenostem a vědomostem.

Dlouhodobý běžec komunikaci nezanedbává. Rozumí tomu, jak důležité je znát odpovědi na všechna nepochopená PROČ (viz kniha JáMy spřízněných duší).

6. rozdíl: Krátkodobý běžec ve vztahu jen bere. Dlouhodobý běžec ví, že dáváním ve správném vztahu nezchudne.

Člověk přirozeně cítí tíseň, je-li osamělý. Nejhorší osamělost ale není tak, kdy jsme fyzicky sami, nýbrž kdy jsme emocionálně sami – kdy jsme třeba i ve vztahu, a přitom ignorováni, tedy sami. To znamená, když žijeme spíše vedle někoho než s někým. Dáváme mu své maximum, a přitom si uvědomujeme, že on žádný projev lásky nevrací, nebo dokonce že se chová, jako kdyby to, co mu dáváme, nestačilo. A je schopen odejít jinam.

Přitom to není primárně o nás. Krátkodobý běžec nemá všeobecně potřebu něco do vztahu vkládat, protože vztah pro něj nemá hodnotu. Pro něj má hodnotu jen ta energie, kterou přijímá, kterou si nárokuje, ze které žije. Druhého klidně ignoruje, podvádí, sráží, parazituje na něm. Důležitý je pro něj jen vlastní prospěch.

Dlouhodobý běžec si naopak uvědomuje, že co vkládá do zdravého vztahu, to investuje. A že je důležité věnovat se nejen tomu, CO nebo KOLIK toho vkládá, ale také KOMU. Je to jako s akciemi. Není důležité, kolik peněz do akcií vložíme, ale především do JAKÝCH akcií. To určuje, kolik nazpět vyděláme.

Dlouhodobý běžec proto dává. Ale ne do každého vztahu. Jen do toho, který má budoucnost.

7. rozdíl: Krátkodobému běžci stačí to, co je pohodlné. Dlouhodobý běžec upřednostňuje to, co stojí za to.

Co všechno je pohodlné? Lhát, nestarat se o druhého, neřešit jeho bolest, zapírat své chyby, uspokojovat jen sebe. K tomu všemu ale není potřeba partnerský vztah.

Krátkodobý běžec se tak veze v jednostranném vztahu, tlačeném svým partnerem, a nedělá mu problém mu ještě ubližovat, nakládat, ponižovat ho, šlehat bičem, obviňovat. Krátkodobý běžec je zkrátka krátkozraký. Neuvědomuje si, na rozdíl od dlouhodobého běžce, že všechno dobré se ve správném vztahu násobí, že partner v těžkých osobních chvílích může pomoci, že se vyplatí společně podstupovat i to, co je nepohodlné, protože to z dlouhodobého pohledu může stát za to.

Ale ne v každém vztahu. Ne s krátkodobým běžcem.

  1. Nejste si jisti, koho máte po svém boku? Nebo byste rádi z krátkodobého běžce učinili dlouhodobého? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.
  2. Zlomila Vás zkušenost s krátkodobým běžcem, který se ale vydával za dlouhodobého? Nebo jste od sebe zbytečně odehnali dlouhodobého běžce? Využijte knihu Sami.
  3. Obě knihy současně můžete získat ve zvýhodněné sadě Jak být něčí spřízněnou duší – pro uspoření téměř stokoruny klikněte sem.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart