1 věc, na kterou ženy nejvíc zapomínají

Jestli mě na ženách něco fascinuje, je to způsob, kterým dokážou pracovat s vlastní bolestí. Zejména maminky. A zejména maminky-samoživitelky.

Pokud jde totiž o bolest, nikdo na světě ji nezná a neskrývá lépe než právě ony. Mohou být zlomené, a přece se před dítětem dokážou tvářit silně. Mohou být k smrti unavené, a přece vždycky odněkud vyškrábnou energii pro to své malé.

Tuto schopnost mají v sobě dávno předtím, než se maminkami stanou. Ano, ženy vydrží hodně (viz také článek O co ženy přicházejí čekáním na Godota). Věřím, že to je důvod, proč Bůh svěřil porod i všechno, co mu předchází a co po něm následuje, právě ženě. Ani žena však není dokonalá a tato její přednost bývá vyvážena jiným nedostatkem, který mi na ženách naopak velmi vadí. A se kterým se mohou naučit také samy pracovat.

To je důvod, proč jsem napsal knihu Sami. Čím dál víc mužů ji věnuje svým blízkým ženám – příbuzným, kamarádkám, kolegyním, které na nějakou těžkost zůstaly samy, nebo si alespoň samy připadají. Mezi mnoha mužskými vzkazy, který mě přiměl i k následujícímu zamyšlení, je i ten Františkův. Píše: “Petře, chci poděkovat za Váš čas, který jste mi věnoval, když jsem si k Vám do kanceláře přišel pro věnování pro mou sestru. Vaše kniha Sami jí, věřím, pomůže tak, jako mně pomohly Vaše předchozí knihy. Je to zvláštní, mně sestra připadá dokonalá, přesto má špatné vztahy, a co je horší, zůstává v nich, protože nevěří v sebe. Vaše věnování o tom, na co nesmí zapomínat a proč nejen ona, ale mnohé další ženy nejsou dokonalé, jí třeba otevře oči. Děkuji.”

  • Děkuji za všechny vaše vzkazy a dotazy. Odpovídám v Řešidle, které můžete také poslouchat v podcastových aplikacích – viz výše.
  • Zdráháte-li se ptát veřejně, můžete též anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
  • Nechcete-li se mě ptát ani anonymně, a přece stojíte o mou odpověď na svou otázku, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a projděte si mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Dokonalost skrytá v nedokonalosti

Přirozeně, žádný člověk není dokonalý, ani Františkova sestra. Nicméně v nedokonalosti člověka je svým způsobem jeho dokonalost. Uvedu příklady.

Typickými projevy nedokonalosti jsou stud, červenání se, rozechvění, které svědčí o nervozitě, nejistotě, nepřesvědčivosti třeba při prvním polibku, jenže právě tím se ten první polibek stává nezapomenutelným a nezaměnitelným. Podobně jako vláha rozpačité dlaně, když někoho poprvé vezmete za ruku. Nebo těkání očí, které jsou na první schůzce nejisté a nevěří si. To všechno ukazuje, že člověk není robot. Neumí se na všechno zcela připravit, všemu stoprocentně předcházet. Ale právě proto si člověk musí sebe i jiného člověka vážit, protože člověk jako individualita je nenahraditelný, a to bez ohledu na to, jak se k němu druzí chovají. Tento dodatek je moc důležitý.

Problém skrytý v nedokonalosti

Kdo zná mou knihu o znovunabývání sebevědomí a vnitřní rovnováhy Čtyři prány štěstí, ten ví, jak miluju indickou literaturu. V Indii mají ženy trochu složité postavení. A jinak se dívají i na život. Věří například tomu, že děti nejsou naším majetkem, že je od Boha máme jenom zapůjčené, tak jako život sám. A že rozhoduje, v jakém stavu Bohu „své“ děti a „svůj“ život vracíme – jestli ve stavu lepším, než jak jsme je převzali, nebo horším. To pak ovlivňuje naši karmu. A když hovořím o indické literatuře, mezi všemi autory u mě vyniká Devina Nund. Já Vám, s dovolením, přečtu jenom jednu malou ukázku, kterou mám ale moc rád a která popisuje základní problém ženy.

Devina Nund píše:

Když Bůh tvořil ženu, pracoval šest dní dlouho do noci. Tu šestou noc k němu přišel Anděl a ptal se ho: „Pane, proč na ženě trávíš tolik času?“

Bůh odpověděl: „Vidíš všechny ty detaily, které musím vyladit? Žena totiž musí fungovat ve všech možných situacích. Musí být například schopna vzít do své jedné náruče několik dětí najednou a všem dát zároveň takové objetí, které dokáže vyléčit všechno – od odřeného kolene po zlomené srdce. A tohle všechno musí ta žena dokázat jenom dvěma rukama. A nejen to. Těma rukama musí také pracovat, třeba až osmnáct hodin denně. A také musí dokázat sama sebe vyléčit, když onemocní, aby byla znovu svým dětem a dalším rychle k dispozici.“

Anděl byl z toho výčtu ohromený. „To není možné, pane! To všechno ta bytost dokáže? A to je standardní model?“ Nevěřícný Anděl přišel blíž, dotkl se ženy a zvýšil svůj údiv: „Ale pane, vždyť jsi ji udělal hrozně jemnou – na tolik těžkostí.“

„Ano, je jemná,“ přikývl Bůh. „Ale taky jsem ji udělal silnou. Nedokážeš si představit, co všechno ta žena dokáže vydržet a překonat.“

Hm. A umí taky přemýšlet?“ zajímal se Anděl.

„Nejen přemýšlet,“ usmál se Bůh. „Ona dokáže také nalézat řešení a dělat kompromisy.“

Ale,” znovu se zarazil Anděl a ukázal na tvář, „Bože, tady je kaz. Z Tvého výtvoru prosakuje voda! Asi jsi tu ženu příliš zatížil…“

„Ne, to je v pořádku,” řekl Bůh. To není voda, ale slzy. Slzy jsou způsob,” poučil Anděla, jakým může žena vyjádřit svůj žal, své pochybnosti, svoji lásku, svou osamělost, své utrpení i svoji pýchu, a to i tehdy, když nebude schopná mluvit.”

Anděl uznale smekl: Pane, jsi génius, myslel jsi skutečně na všechno. Ta žena je neobyčejná.”

To je,“ přisvědčil Bůh. „Má přitažlivost, která ohromí muže. Přitom se dokáže vypořádat s problémy, nést těžké rány osudu. Je v ní štěstí, láska, moudrost. Usmívá se, i když cítí bolest. Pláče, i když je šťastná. Věří, i když se bojí. A hlavně: Její láska je bezpodmínečná. Její srdce je současně tvrdé i křehké, snadno se zlomí, když její příbuzní nebo přátelé zemřou, ale vždy dokáže znovu najít sílu se s tím vyrovnat a žít dál.“

Takže,” uzavřel to Anděl, je to dokonalá bytost?“

„Ne,“ odvětil Bůh. „Žena má jeden velký nedostatek. Velmi často totiž zapomíná na svoji hodnotu.“

Neznatelná přítomnost vs. Znatelná nepřítomnost

To, co píše Devina Nund, je naprostá realita. Když jsem přednášel na Lékařské fakultě v Olomouci, dostal jsem zvláštní otázku: K čemu byste přirovnal ženy? Napadlo mě říct stejné slovo jako pohádkovou Marušku: Ženy jsou pro mě jako sůl. Proč? Jejich přítomnost považujete za tak přirozenou, že si ji někdy už ani neuvědomujete, ale jejich nepřítomnost pak cítíte. Jejich přítomnost, tak jako u soli, Vám připadá tak nějak samozřejmá, zejména když si na ni zvyknete, ale jejich nepřítomnost způsobí, že ihned poznáte, že Vašemu životu, tak jako jídlu, něco důležitého chybí.

Ženy si tohle často neuvědomují. Často sebe podceňují. A to zejména, když se s nimi jedná špatně. Ony si myslí, že když s nimi druzí jednají špatně, jsou ony zřejmě ty špatné.

Že tomu tak není, vysvětluji právě v knize Sami. A kde všude mohou být kořeny takového toxického jednání, tomu jsem věnoval právě knihu Čtyři prány štěstí.

  1. Obě knihy tvoří sadu Jak uzdravit své vnitřní dítě. Chcete-li mít obě knihy a ušetřit přibližně stokorunu, klikněte na tuto sadu zde.
  2. Pokud Vás zajímá jen kniha konstruktivního uzavření minulosti Sami, klikněte zde. Pokud Vás zajímá jen kniha znovunabývání sebevědomí Čtyři prány štěstí, klikněte zde.
  3. Stojíte o další mé odpovědi na nejčastější otázky čtenářů/posluchačů? Otevřete si další z více než 500 epizod Řešidla. Anebo si pořiďte pro sebe či blízké komplexní knihy mých odpovědí Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obě knihy dohromady můžete mít v nyní zvýhodněné sadě (chcete-li ušetřit přibližně stokorunu, proklikněte zde.)

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart