Na co myslíš, to se uskutečňuje aneb Jak funguje vizualizace

Prosím, rozhlédni se.

Všechno, co vidíš a co pochází od člověka, bylo kdysi pouhou myšlenkou. Pouhým nápadem, představou, a někdo jiný tomu možná říkal: “Nemožné. To se Ti nepodaří uskutečnit.”

Za každým vyrobeným předmětem – autem, letadlem, počítačem – či vytvořenou službou – kurýrní společností, neobvyklou restaurací, kavárnou pro děti – byl člověk, který se tehdy držel své myšlenky, dokud ji neuskutečnil. Kdyby se jí nedržel, ten předmět nebo službu bychom dnes neznali.

Když jsem poslední magazíny Cestou intuice, Kurz sebezvládání a Jak vypnout negativní myšlení věnoval tématům síly myšlenky, přirozeně jsem byl tázán, jak vlastně funguje vizualizace a zda má smysl vylepovat si například nástěnky cílů a přání. Přemýšlet o tom, čeho bychom chtěli dosáhnout, co prožívat i jaké vztahy mít. Jestli to vůbec má nějaký magnetismus, přitažlivost, může to něco ovlivnit. Jako by to, co se děje v naší mysli, mělo jít mimo náš rozum. Jako by síla mysli byla k nepochopení.

Být jako

Před mnoha lety mi napsal malý kluk, říkejme mu Láďa. Měl sen. “Hrát fotbal jako Cristiano Ronaldo.” To je jeden z nejslavnějších fotbalistů světa.

“A co pro to děláš?” zeptal jsem se.

Podivil se. Měl sen. Ale nic pro něj nedělal. Jen snil. Byl jako všichni ti, kteří viděli film nebo četli knihu Tajemství. Podle autorky Rhondy Byrne se každý sen uskuteční, jestliže dodržíme “tři mocné procesy: 1. Žádej. 2. Věř. 3. Přijímej.” Tento kluk už svého džina požádal a nyní věřil, že, že tím Ronaldem bude. Pořád ale nebyl. Jak to?

Když jsem Rhondu Byrne potkal osobně před šestnácti lety, vyčinil jsem jí, proč vizualizaci a zákon přitažlivosti vysvětluje tak hanebně, že svým čtenářům a divákům zamlčuje to nejdůležitější: “Přece nestačí ŽÁDAT. Nestačí VĚŘIT. Abychom jednou mohli PŘIJÍMAT, musíme pro svůj sen kruci NĚCO UDĚLAT, ZVEDNOUT ZADEK Z GAUČE A JÍT TOMU SNU REÁLNĚ NAPROTI!”

Rhonda mi tehdy odpověděla líbezně: “Ale to takovou knihu by nikdo nekoupil. Lidé na svých snech pracovat nechtějí. Oni je chtějí někým splnit.”

Nevěř na zázrak, který spadne z nebe… Zázrakem je lidské jednání

Ten Láďa měl nesplnitelný sen – nikdy nemohl být jako Ronaldo.

Nejedl, nespal, netrénoval ani nemyslel jako Ronaldo. Jen snil, že se jednou probudí a “náhodou” bude Ronaldo.

Tehdy jsem s Láďou začal pracovat. Nutil jsem ho nejen žádat a věřit, ale hlavně KONAT. Vylepil si Ronaldův plakát na protější stěnu pokoje, aby byl tím prvním a tím posledním, co vidí, když vstává nebo usíná. Uložil si Ronaldovu podobiznu na tapetu mobilního telefonu, aby si při každém rozsvícení displeje promítl Ronaldův život do hlavy. Sestavili jsme Ronaldův tréninkový plán úměrný Láďovu věku, jeho stravu, mentální přípravu, fyzickou i duševní regeneraci. A od příštího rána začal jako on.

Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. A kdykoli to Láďa chtěl vzdát, opakoval jsem mu, PROČ ZAČAL.

Do té doby Láďa každý den marnil jenom bláhovou iluzí, že by chtěl žít jako Ronaldo. Od té doby každý den žil už s tím, že žije jako Ronaldo. Dnes je ten kluk v české reprezentaci a možná se podívá do základní sestavy čtvrtečního barážového zápasu ve Švédsku. Ve svém mateřském klubu je nejlepším.

Samozřejmě, není a nikdy nebude Ronaldo. Protože Ronaldo je jiná osoba. Ale stejně jako se Láďa kdysi ptal, co má dělat pro to, aby byl JAKO Ronaldo, dnes se žáčci v Láďově klubu ptají, co mají dělat pro to, aby byli jako Láďa. Chápejte: jak být ne něčí kopií, ale nejlepší verzí sebe sama.

Vidět výsledek

Jak píšu v Sadě sebeřízení, momentálně zvýhodněném setu dvou magazínů Cestou intuice a Kurz sebezvládání, vizualizace znamená vidět to, co ještě není, avšak co bude, nepřestaneme-li za tím jít. Příkladem vizualizace byl Vincent Van Gogh.

Když se ho ptali, jak může namalovat tak krásné obrazy, řekl: “Já nejdříve sním o své malbě. A pak jdu a namaluji ten sen.”

Podobně hovořil Michelangelo. Když vysochal Davida, pravil: “Neviděl jsem kámen, ale muže uvězněném v něm. Vzal jsem nástroje a pomalu toho muže vysvobodil. Odsekal jsem kámen až na jeho pokožku.”

Vizualizace, tedy představování skutečnosti, která ještě neexistuje, potažmo uskutečnění této představy, není žádný ezoterický zázrak. Je to logický sled událostí a kroků. A také uvědomění. První zákon vizualizace zní: Pokud chceš něčeho dosáhnout, začni se chovat tak, jako bys toho už dosáhl a nechtěl o to přijít. 

Jinými slovy: Chceš-li mít lepší postavu, stravuj se a sportuj tak, jako bys tu lepší postavu už měl a nechtěl ji ztratit.

Protože celý zázrak lidského úspěchu lze shrnout do jediné myšlenky: Jak myslíš, tím se stáváš.

Cesta k Rosenthalovu efektu

Kdo čte moje magazíny, zná tento jev, úzce spjatý s vizualizací. Robert Rosenthal, slavný americký psycholog německého původu, kdysi popsal takzvaný Rosenthalův efekt jako sebenaplňující proroctví. Jde o fenomén, kdy naše očekávání budoucích událostí vede u nás k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost stane.

Příklad: Jestliže sami sebe přesvědčíme, že v něčem nemáme šanci uspět, pak si nastavíme v hlavě dopředu takový postoj a takové chování, že se naše negativní očekávání opravdu naplní. Znají to například školáci. Vyhrotí-li se jejich pochyby o své dostatečnosti v sebepřesvědčení, že při zítřejší zkoušce neuspějí, pak se na učení ani nezačnou pořádně soustředit a – světe, div se – opravdu propadnou. Podobně to mají sportovci a každý, kdo si v hlavě vytváří svůj osud.

Jak tedy vlastně funguje úspěšná představivost v lidské mysli? Jak to, že dosáhneme toho, co si vysníme, a za čím, Rhondo, především JDEME?

1. dovednost mysli: Pozná to důležité

Byli jste někdy v letištní hale? Vzpomenete na tu energii?

Zavřete oči, prosím, a připomeňte si ji.

Byl tam neustálý ruch a pohyb. Tisíce podnětů. Hudba, povykování. Jeden impulz přes druhý. Představte si, že náhle k Vám někdo přistoupí a řekne: “Promiňte, nevyvolávají Vaše jméno?”

Přes všechen ten hluk jako byste naostřili sluch. A někde zpovzdálí opravdu zaslechnete z reproduktoru: “Pane/paní XY, dostavte se neprodleně na odbavovací přepážku.”

Jak to, že to teď slyšíte, a předtím jste to neslyšeli? To hlášení přece nezesílilo. Přesto ho slyšíte lépe.

Ano, správně: Protože se na něj soustředíte.

Kdo čte moje magazíny, zná tu větu: Na co se soustředíme, to roste. Mysl je jako úrodný záhon. Myšlenka je jako semínko. Soustředění je jako vláha. Čím déle se na něco soustředíme, čím déle tomu věříme, tím spíše to vyroste. Bez ohledu na to, co to je. Takovou moc má myšlenka. Respektive my.

Jedině my rozhodujeme o tom, co je pro nás důležité. Na mozek denně útočí statisíce podnětů. On dokáže přijmout a vyhodnotit asi 60 000 myšlenek. Každou by mohl dál rozvíjet, jakékoli se podržet. Ale čeká na nás, kterou si vybereme.

Tehdy zaúřaduje RAS – retikulární aktivační systém. “Chci slyšet hlášení letištního rozhlasu.” Tento pokyn směřuje do solar plexu (solárního pletiva) uprostřed hrudi. Hlava je totiž operativní orgán, ne sklad. Mysl musí být pořád průchodná a rychlá. Načež solar plexus, nervový spletenec, pokud opravdu na svém trváme, vysílá signály do všech dotčených smyslových orgánů a žádá vyplnění rozkazu.

Ačkoli zvuk letištního rozhlasu může být slabší než šum nejbližšího okolí, ačkoli se o naši pozornost mohou snažit jiné podněty, dokážeme nic jiného “nevidět, neslyšet” – naše tělo hledá cestu k tomu, co opravdu chceme. A je schopno potlačit i biologické priority (“Sakra, vždyť mám hlad.” Nebo: “Jejda, chce se mi na záchod. To ale prostě musí počkat!). Co určíme jako důležité, to prostě tělo řeší.

2. dovednost mysli: Najde naši cestu

Kdo čte moje magazíny, ví, že naše vědomí je dvojí – fyzické a duševní. Říká se tomu také mysl (duch) a podvědomí.

Když bdíme, pracuje naše mysl. Když spíme, pracuje naše podvědomí, zatímco mysl je odpojena, odpočívá, regeneruje.

Do našeho podvědomí se ukládají všechny klíčové zkušenosti a podněty. V běhu všedního dne jaksi “nemáme čas” řešit to opravdu důležité, spíše řešíme to opravdu urgentní. A spánek nám pak slouží pro vše, co je pro nás opravdu důležité. To, k čemu dlouhodobě směřujeme. Je o tom, čeho se bojíme, o našich emocích, souženích, všem iracionálním, co ovšem ovlivňuje během dne naše fyzické vědomí.

Málokdy rozumíme obrazům svých snů. Například padáme. Topíme se. Protože jde o symboly. Obraz je víc než tisíc slov. Utkví nám. Mnohdy se s úlekem probudíme, a v té chvíli ani neumíme převyprávět, co se nám vlastně stalo. Ale máme určitý pocit. A ten nás pak během dne ovlivňuje. Protože pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů plynou výsledky.

Proto nikdy nepodceňujme sny. Zvykli jsme si svému podvědomí říkat intuice. Je to ten hlas, který nám slabě během dne mluví do našeho vědomí. Jsou to emoce, které ovlivňují každé naše rozhodnutí (učiněné fyzickým vědomím, rozumem). Je to – mysticky řečeno – naše duše, která ví, kudy jít za svými sny.

Nezřídka se stane, že se uprostřed noci probudíme a zničehonic známe řešení dlouhodobého problému. Nebo se vzbudíme hrůzou v obavě z události, která vůbec nenastala. Nebo nás napadne geniální myšlenka, která však po probuzení ráno už nevypadá tak geniální – protože ji začne hodnotit rozum, fyzické vědomí.

Pak se děje to, že pochybujeme o tom, co vlastně uvnitř chceme. Bojíme se přerušit kariéru a vyrazit třeba na delší dobu do zahraničí. Nebo odejít od partnera. Nebo začít cokoli nového – ačkoli bezprostředně po probuzení jsme o něčem jasně rozhodnuti, za pár minut se nám “už nechce”.

3. dovednost mysli: Udrží vizi

Kdo byl na oceněném filmu, pochopil, jakým běžeckým fenoménem byl Emil Zátopek. Nejen pro výsledky, jakých dosáhl, ale i způsob, kterým trénoval.

Přitom byl amatér. Dřel, to ano, ale ne o tolik víc než jeho zahraniční konkurenti-profesionálové. Rozhodující poklad měl v hlavě.

Když Zátopek přijel na svou první olympiádu, posmívali se mu. Neměl ani pořádné vybavení. Co ale měl, byla fascinující série. Už ta měla soupeře varovat. Dlouhé tři sezony závodil týden co týden a neprohrál. Se skóre 69:0 (69 vyhraných běhů za sebou) zamířil do Helsinek. Pořadatelé mu coby amatérovi dali vybrat, na jaké trati hodlá závodit. Vybral si úplně všechny.

Nejprve se postavil na start závodu na 5 kilometrů. Vyhrál, a ještě v olympijském rekordu. Pak se přihlásil na dvojnásobnou trať. Výsledek: druhé olympijské zlato a druhý olympijský rekord. Nakonec čekal maraton, který Emil nikdy předtím neběžel. Dosáhl na třetí olympijské zlato a třetí olympijský rekord.

Zátopek byl voják, drilovaný v myšlence: “Člověka, který se nikdy nevzdá, nelze porazit.” Když mluvil o víře, nikdy ne jako o zázraku spadlém z nebe. Když mluvil o víře, vždycky jako o vnitřním přesvědčení, utkvělé představě v mysli, která se stává životní vizí, předurčuje každý další den a jeho plán. Rhonda Byrne říká: “Vizualizace funguje jako magnet. Přitahuje změnu.” Přesnější by bylo: “Vizualizace už ta změna je.” Protože, jak znáte z mých magazínů, zaměřených na mysl, myšlenky vedou k činům a činy k výsledkům. To znamená: Jaké myšlenky, takové činy. Jaké činy, takové výsledky. Jinak řečeno: Myšlenky ve směru našich snů vedou k činům ve směru našich snů a ty následky k výsledkům ve směru našich snů. Ale všechno začíná v hlavě.

Ještě uvedu jeden živý příklad. Jedna čtenářka mé knihy Čtyři prány štěstí, která je o tom, jak popadnout život do svých rukou, si před lety vysnila cestu kolem světa. Říkejme jí Káťa. Když přečetla mou knihu, byla ještě studentka, neměla na cestování peníze, reálný čas ani plán, jen o tom snila. Říkali jí proto: snílek. Jenže ona snílkem nezůstala.

Soustředěné myšlenky ji totiž začaly měnit. Nejenže každý den myslela ve směru svého snu, ale přirozeně tak začala i konat. Ve směru svých snů sledovala cestopisy, levné letenky, obrážela přednášky cestovatelů, přebírala jejich zkušenosti. Po dokončení školy vyrazila do Anglie. Pracovala tam, vydělala si, naučila se jazyk, zvykla si na cizí prostředí. A pak odjela do světa.

Když se pak koupala v Oceánii, napsala mi: “Petře, to je zázrak!” Nebyl to zázrak. Byl to přirozený výsledek její vytrvalé soustředěné cesty. Obraz, který si držela před očima, ji vedl jako světélko temným lesem. Neznala konkrétní cestu, ale to neznamenalo, že s každým následujícím krokem nebude objevovat způsob, jak ji najít. Hlavní bylo, že ji hledala. Že něco pro svůj sen DĚLALA. Přemýšlejme o tom. Kdo nečeká a hledá, může najít. Kdo nehledá a jen čeká, nikdy nenajde.

Sečteno, podtrženo: Zavři oči a začni žít svůj sen

Pamatuji si, jak Láďa nevěřil své mysli. Přesvědčil ho až vizualizovaný trénink.

To si lehnete, připojí Vám přístroje a Vy si začnete aktivně představovat, že běžíte. Pokud to děláte správně a soustředěně, grafy najednou hlásí, že do Vašich svalů směřují z mozku stejné impulzy jako při skutečném závodě. Mozek totiž nerozlišuje mezi skutečností a představou. Pro mozek je obojí stejně reálné. Zkuste to!

Představte si nyní, na konci zimy, sebe na úplně jiném místě, někde, kde je svět v pořádku. Třeba na nějaké teplé pláži. Navnímejte horké slunce, zpěv tropického ptactva, vdechněte slaný vzduch moře, ochutnejte sůl ve svých ústech, uslyšíte i hluk příboje, rozrážejícího se o kamenný útes, na svých bosých kotnících ucítíte zpěněné vlny i na chodidlech pálící písek, v hloubce ale tak chladivý…

Už tou představou můžeme změnit své pocity. Zklidnit se, být najednou vyrovnaní, naplnění. Jako kdybychom tam opravdu byli. Protože platí: Jak myslíme, je. A je, jak myslíme.

Láďa i Káťa dnes vědí, že na konci ani nejde o naplněný výsledek, kterého vizualizací dosáhneme, ale o to, že vizualizace pomůže změnit nás samotné. Že kondiční i technické převyšování druhých, jaké si dnes užívá Láďa, ani letenky v e-mailové schránce, jaké jednoho dne rozklikla Káťa, nejsou zázrakem. Oba jen věděli, co je pro ně důležité, a proto za tím šli. A o tom, co je pro nás důležité, nerozhoduje vesmír ani žádný džin. O tom rozhodujeme my.

Nuže, už máte nějaký sen v hlavě? Už víte, co s ním DĚLAT? Sněte. Nedejte se odradit dobou, po kterou budete svůj sen budovat. Ten čas uplyne tak jako tak.

  1. Chcete posilovat svou mysl? Zajímá Vás intuice, potlačení strachů, úzkostí nebo deprese, či snad pozitivní představivost? Vyberte si svůj magazín podle tématu zde.
  2. Chcete na svém silnějším myšlení pracovat soustavně? S předplacením magazínu najdete automaticky každé dva měsíce ve schránce nový výtisk plný výzev, k tomu automaticky přístup i do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním a klubovým článkům, jakož i do poradny.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart