5 rozdílů mezi Chlapy a Chlapečky


„Budu s Tebou v dobrém i zlém,“ řekl.

Pak přišlo to zlé. Její úraz. Na ledovce sklouzl kamion do jejího pruhu a přimáčkl ji na strom. Ztratila schopnost chodit.

„Promiň, ale s handicapovanou holkou nebudu,“ byla jeho první reakce.

Dala se pochopit. Její úraz byl přece problém. A on si usmyslel, že nechce vztah s problémem. Proto odešel hledat takový vztah, který bude bez problému.

Pokud vím, hledá dodnes.

V uzavřené skupině, prostředí založeném i pro anonymní sdílení osobních těžkostí (nejste-li součástí a chcete být, musíte se registrovat zde), přede mnou stál úkol vysvětlit to jí – handicapované dívce, která propadla do negativního myšlení. Negativní, jak víte z mého magazínu Jak vypnout negativní myšlení, znamená PŘEVRÁCENÉ.

„Chybí mi,“ říkala.

„Kdo? Člověk schopný od Tebe v nejtěžší chvíli odejít?“

„Vlastně ne. Člověk schopný se mnou v nejtěžší chvíli zůstat,“ uvědomila si svůj opak. To byl první příklad.

Nebo druhý… „Bolí mě srdce z toho, že odešel,“ říkala.

„Naopak. Srdce bolí proto, že řve jako o překot, že nechce zpátky člověka, který za takové situace odešel. Nechce Chlapečka! A řve proto, aby to konečně rozum pochopil!“

„Chlapečka?“ podivila se tomu termínu. Jako by snad v tom, zda potkáte Chlapa, či Chlapečka, hrál roli věk. Ne.

Zralost ne věkem, ale zkušenostmi

Všichni lidé vyzrávají nikoli věkem, ale zkušenostmi. Ponaučují nás chyby, které si uvědomujeme, formují nás ztráty, které bolí. Jen naivní člověk si myslí, že s věkem automaticky rostou i zkušenosti. Rozhlédne-li se, spatří řadu jedinců, kteří ani v pokročilém věku žádné vlastní chyby nepřiznávají, žádná vlastní selhání nevidí a žádné ztráty si neuvědomují.

Použil jsem důležité slovo: bolí. Ano, ztráty bolí. Ale to není špatně. Na ztrátách je velmi důležité to, že bolí. Bolest je nepříjemná, až nesnesitelná. Co je nesnesitelné, nutí člověka něco změnit, aby to bolet přestalo. To znamená, že chybami, jež vedou ke ztrátám, se člověk může pozitivně změnit. ALE! Musí ho to bolet. Musí cítit ztrátu. Musí si uvědomit přímou souvislost mezi svým jednáním a způsobenou ztrátou/bolestí. Pak se svým jednáním přestane.

Všichni Chlapi se rodí jako Chlapečci. Na začátku dělají pouze chyby. A je důležité, aby si jimi prošli, aby je bolely. Když je rodiče až příliš chrání, když je doslova rozmazlují, pak se Chlapečkům může stát, že v dětství ani mládí mnoho neprohrají, mnoho neztratí, nic moc je nebolí, za žádnou chybu nemusejí zaplatit. Pak si neváží věcí ani lidí.

Všichni Chlapi bývali Chlapečky, ale ne všichni Chlapečci se někdy stanou Chlapy. Někteří Chlapečci nevyzrávají a nikdy nevyzrají. Můžeme běžně potkat padesátileté Chlapečky i dvacetileté Chlapy. Protože i ve dvaceti letech už může mít muž za sebou mnoho ztrát, proher, pádů, které tak bolely nebo které ho o tolik připravily, že už je nechce opakovat, potažmo už chápe, proč je tak důležité budovat vztah – proč na dně nezůstat sám, proč si tolik vážit důvěry, podpory, lásky, pomoci někoho blízkého. (Více v knize SPOLU.)

Naopak Chlapečci s lehoučkým a snadným životem, kteří neměli kde zesílit a projevují se jako změkčilci, zhýčkanci, aroganti a slaboši, mohou i v pozdním věku pohrdat srdcem, sdílením, objetím, nasloucháním. Ještě nezjistili, jako to má hodnotu.

A proto by nejen ženy, ale lidé obecně, měli při výběru životních protějšků klást důraz na otázky: Kolik toho tento člověk v životě ztratil? Jakou bolest zažil? Jak s obojím naložil? Lituje svých chyb? Uvědomil si je, ponaučil se, zmoudřel? Stal se s každou prohrou pokornějším, trpělivějším, tudíž lepší verzí sebe sama? Padl už na dno, kde pochopil hodnotu vztahu, a může si mě vážit? Takové otázky jsou dobrý začátek. Ale pak je dobré pozorovat člověka. Činy prozradí, kým je. Činy vždycky říkají pravdu, zatímco slova mohou lhát. Třeba slova jako „Budu s Tebou SAMOZŘEJMĚ v dobrém i zlém“.

V knize Dvanáct srdcí, která je součástí zvýhodněné sady tří knih Jak překonat rozchod, vysvětluji všechny rozdíly mezi Chlapečky a Chlapy. Alespoň pět nejmarkantnějších?

1. rozdíl: Chlapeček žije komplikovaně, Chlap jednoduše.

Ano, každý Chlap byl někdy Chlapečkem. Ale každý Chlapeček se nestane Chlapem. Především proto, že Chlap v průběhu zrání pochopí, že život není složitý, to jen my si ho komplikujeme.

Chlap si v chlapeckých dobách tolik zbytečně natloukl ústa a zamotal život, až pochopil, že žít se dá vlastně úplně jednoduše. Kdo říká to, co si myslí, a dělá to, co říká, ten žije jednoduše. Nemusí si mnoho pamatovat. Mluví upřímně, jedná zodpovědně. Jeho pravda ve slovech odpovídá pravdě v činech. Chlapeček takto daleko ještě nedozrál.

Chlapeček považuje za výhodné například lhát. Myslí si, že na to nikdo nepřijde. Přitom pravdu vykřikuje do světa on sám – ano, z jeho činů je to jasné. Jak jsem již napsal: Slova mohou být lež, ale činy vždycky říkají pravdu.

Chlapeček koná v rozporu se svými slovy a svým nezralým rozumem myslí, že to není vidět. Rozporuplný je nejen jeho vnější život, ale hlavně vnitřní. Chlapeček tak považuje za ohromné zjednodušení života to, že něco slíbí a nedodrží. A myslí, že se na to nepřijde.

Chlapeček je prostě (navzdory možná už pokročilému věku) ještě dítě. Jako kdyby hrál na schovávanou. Malé děti, když jsou při schovce odhaleny, si zakryjí oči a myslí si, že tím pádem nejsou vidět. Chlapeček dělá úplně totéž. Je trochu k smíchu. Ale víc je ho lidem líto.

Chlapečci ve vztazích víc ztrácejí, než získávají. To je důvod, proč se rodí Chlap. Chlap si prostě uvědomí příčinnou souvislost mezi svým jednáním a následkem. Chlapeček ji nikdy nepřizná. Ačkoli podvede, ještě se diví, že je opuštěn. Ačkoli spálí most, ještě se diví, že už k druhému nemůže najít cestu. Jeho rozum prostě ještě potřebuje vyzrát.

Aby se z Chlapečka v tomto směru stal Chlap, musí pochopit, že:

  • Jedna lež dokáže zničit milion pravd.
  • Žádná pravda nebolí tolik jako zjištěná lež.
  • Pravda žije chvíli, zatímco lež celý život.
  • Na získání důvěry je třeba spousta pravd, zatímco na ztrátu důvěry lež jediná.
  • Pravda vždycky vyjde najevo, protože slova mohou lhát, ale činy vyjadřují pravdu.

Na to není potřeba vystudovat Harvard nebo Sorbonnu. Chlapi jsou tak obyčejní lidé, kteří jen začali uvažovat selským rozumem. Uvědomí si, že ve vztahu nikdy neztrácí ten, kdo přijde o člověka, který lhal a podváděl. Ztrácí naopak ten, kdo přijde o člověka, který mu důvěřoval a dával pořád nové šance.

2. rozdíl: Chlapeček od problémů utíká, aby je nemusel řešit, Chlap zůstává, aby je vyřešil.

Chlapeček je ještě malý, slabý. Nedokáže unést odpovědnost, nedokáže zvedat druhého, nedokáže obstát v těžkostech. I jeho sliby jsou slabé, jeho slova nic hodnotného neobsahují.

Chlap také býval malý a slabý Chlapeček. Jenže zesílil. Naučil se unést odpovědnost, naučil se zvedat druhé, když to potřebují, naučil se i vzpírat se těžkostem. Na rozdíl od Chlapečka pochopil, že překážky, problémy a výzvy, které slaboši obcházejí, jsou jako činky, díky nimž lze zesílit a vyrůst. Tam se rodí Chlap.

Chlapeček svým ještě nevyzrálým rozumem slibuje ženě, že s ní zůstane do konce jejího života. Chlap svým rozvinutým rozumem ví, že nic takového nejde slíbit. Nemůže slíbit, že s ní zůstane do konce JEJÍHO života, ale může slíbit, že s ní zůstane do konce života SVÉHO. Protože to může ovlivnit.

Jak píšu v knize Dvanáct srdcí, Chlapi si uvědomují, že správný vztah s problémy neslábne, ale sílí. Že bouře je důvod ukázat, jak zdatnými jsou kormidelníky. Chlapi vědí, že všichni velcí lodivodi nabírají své mistrovství ne v bezvětří, ale v bouři.

Chlapečkovi nemůžeme vyčítat to, že neumí zacházet se ženou, která padla. Nedokáže ji totiž zvednout. Svede maximálně tak hodit na ni ještě bláto. A ani mu nedojde, že se tak sám umaže.

Chlap naopak neopustí svou ženu, i kdyby od ní celý svět odešel. I kdyby trpěla v bahně, sejde do toho bahna za ní. Ne proto, že by tolik miloval bahenní lázeň, ale Chlap prostě nedopustí, aby žena byla v bahně sama.

3. rozdíl: Chlapeček hledá „modelku na slunečné pobřeží“, Chlap skutečnou přítelkyni do deště.

Chlapeček je ještě dítě. Nemá příliš rozvinutý rozum, proto mu nelze vyčítat, že si myslí, že ve vztahu nebo v životě slunce svítí napořád. Proto ze vztahu, kde se trochu zatáhne nebo vzniknou problémy, okamžitě utíká.

Chlap naopak ví, že celý život je o změně a o schopnosti člověka se změně přizpůsobit, změnu vyřešit. Jemu je jedno, že prší. Alespoň je to příležitost, jak se ještě víc semknout – pod společným deštníkem.

Chlapeček je slabý, klesá pod tíhou prvního problému. Současně je ale tak slabý, že ani neunese vlastní vinu. Proto vždy všechno svádí na druhého. „To je TVŮJ PROBLÉM,“ říkal dívce z úvodu vyprávění, protože ještě nevěděl, že ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze naše.

Chlapeček nezvládá problémy. Proto jediné, co hledá, je dokonalá žena. Trpí, nadává, uráží. Protože dokonalá žena neexistuje. Každá se mu záhy okouká. 

Chlap naproti tomu ví, že posuzovat člověka jen podle zevnějšku je krátkozraké. Povrch ženy představuje pokožka o ploše přibližně dvou metrů čtverečních. Ten každý člověk obhlédne za pár dní. Z vnějšího pohledu je tedy žena opravdu okoukatelná, ale Chlap ví, že krása člověka roste směrem dovnitř. A zatímco vnější půvab snad s věkem ustupuje, vnitřní krása, energie a moudrost jsou nekonečné. Chlap, který se zaměřuje na vnitřní krásu ženy, má co objevovat po celý život.

4. rozdíl: Chlapeček chce na každé ženě měnit to či ono. Chlap chce na své ženě změnit nanejvýš příjmení.

Chlapeček má spoustu rozumu, co se týče hledání vad na druhém. V každém okamžiku ví, co všechno by žena měla na sobě změnit, aby byla dokonalá. Ano, Chlapeček má celý soupis toho, v čem mu ženy nevyhovuje a co by bylo třeba na ní změnit. Chlap ale dokáže ženu přijmout, jaká je. I nedokonalá. Ba dokonce právě nedokonalost se jí na něm líbí nejvíc.

Třeba červenání, když se stydí. Třeba vlahé dlaně, když pochybuje. Třeba chvějící se rty, když ji políbí. To všechno jsou znaky nedokonalosti člověka, ale dělají život dokonalým.

Chlap tedy ví, že nejkrásnější je žena ve své přirozenosti, že tehdy je šťastná, a proto nejkrásnějším make-upem bývá její úsměv.

Chlapeček je mnohým zaskočen. Třeba že žena s věkem stárne. Chce, aby se moře přelévalo opačně. Aby se vlny obrátily.

To Chlap tuto dětinskou fázi už překonal. Je z něj surfař. Nevadí mu, že neovlivní to, odkud vlny přicházejí a kam směřují. Ví totiž, že stačí nasednout na vlnu a užít si ji.

5. rozdíl: Chlapeček hledá ženu, která vnímá hlavně slova. Chlap hledá ženu, která ocení hlavně činy.

Ženy jsou obvykle silně emocionální stvoření. Rády cítí. Rády zavírají oči. Rády naslouchají libým slovům, rády věří. Bolí je, že nepřicházejí žádné činy, které by potvrdily vyřčené sliby, ale znovu se uklidní, když z týchž úst uslyší znovu další libá slova, další růžové sliby.

Chlapečci tak mají důležité místo na tomto světě. Učí ženy nevěřit slovům, ale věřit činům. Ženy, které věří jen slovům, se vystavují zbytečné bolesti a utrpení. Chlapečků je na světě logicky víc, protože každý Chlap byl někdy Chlapečkem, ale každý Chlapeček se nerozvine v Chlapa. Navíc Chlapečci jsou hlasití ve svých slovech, každého Chlapa překřičí.

Chlap nepotřebuje moc mluvit. Raději koná. Pochopil, že slovo neznamená nic, dokud mu člověk nedá obsah svým jednáním. Pochopil, že lhaní není omyl ani chyba, ale úmyslný čin. Pochopil, že Chlapeček je tak slabý, že nedokáže lhát zpříma do očí, proto potřebuje, aby měla ženy oči zavřené – aby ho milovala.

Čím více ženy milují, tím více jim Chlapečci ubližují. Chlapečci hledají ženy, které věří slovům.

Chlap musí být trpělivý. Musí počkat, až i žena vyzraje a bude věřit nejen slovům, ale hlavně činům. Taková žena je totiž ponaučená a dokáže si vážit obyčejné upřímnosti, obyčejné pravdy, obyčejné jednoduchosti. To vše není tak lákavé a křiklavé jako sliby Chlapečka. Jen vyslechněte ten rozdíl:

Chlapeček vykřikne: „Ty jsi moje jediná královna.“ Ach, jak to zní!

Zatímco Chlap nepotřebuje mluvit. Dávno ví, že ve výsledku nezáleží na tom, co říká. Protože to, jestli je žena jeho jediná královna, se pozná z toho, jak s ní zachází.

Proto také v knize Dvanáct srdcí zdůrazňuji: Láska zdaleka není jen to, co cítíme a říkáme. Láska je především to, co DĚLÁME, jak s druhými nakládáme.

  1. Pokoušíte se překonat rozchod a nedaří se Vám to? Využijte knihy Sami, Čtyři prány štěstí a Dvanáct srdcí. Naučí Vás pracovat se sebou, sebepročištěním a uzavřením špatné minulosti.
  2. Všechny tři knihy můžete mít i ve zvýhodněné společné sadě Jak překonat rozchod.
  3. Nedokážete si představit lepší budoucnost? Využijte magazín, zaměřený na konkrétní metody, Jak vypnout negativní myšlení. S členstvím FC Premium přichází nový magazín automaticky každé dva měsíce jako bonus k přístupu do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním i klubovým článkům (toto členství lze získat zde).

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart