Dáváte to nejlepší člověku, který Vám opětuje to nejhorší.
Dlouho si kladete otázku: „Proč je ke mně takový? Co dělám špatně? Dávám mu snad málo?“ A tak mu dáváte pořád víc. Ale jemu to nestačí. NIKDY mu NIC NESTAČÍ.
A pak začnete od okolí slýchat: „Tak se na něj vykašli. Proč mu pořád posluhuješ?“ Ale Vy nemůžete. Nedokážete přestat. Ani si neumíte vysvětlit proč.
Tak se stane, že můžete o sobě začít pochybovat. Sami sebe oslabovat, označovat za hlupáky. Kdyby to pozoroval někdo zvenčí, bude se smíchy plácat do kolen: Takže ten, kdo odevzdává to nejlepší, si o sobě myslí, že je nedostatečný, a ten, kdo vrací to nejhorší, si o sobě myslí, že je nepostradatelný? Nemělo by to být naopak?
I takový odstín osamělosti může trápit dobrosrdečné lidi. I jim jsem proto věnoval část knihy Sami. Lidem, kteří pro zdravý vztah dělají maximum, ale jsou na to v tom vztahu SAMI.
- Každý všední den mi adresujete okolo 350 dotazů na těžkosti, které prožíváte. Prosím, sledujte můj podcastový pořad Řešidlo (viz prokliky do aplikací výše), kde postupně zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem. A pokud podcasty neposloucháte nebo raději čtete, využít můžete stejnojmenné knihy s přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky.
Dnes z mnoha vyberu tu Jarčinu: „Petře, osud chtěl, aby se mé mamince, která mě od raného dětství psychicky týrala a nakonec mě dospělou uvrhla do dluhů, zhoršil její zdravotní stav natolik, že jsem se o ni musela začít starat. Bohužel, maminka nezačala být vděčná, dál mi nadávala – zůstala taková, jakou jsem odmalička znala. Přišla jsem tím i o partnera, který nepřijal, že každý den po práci zůstávám dlouho do noci zrovna u ní. A nyní jsem přišla i o ni, protože zemřela. Nejspíš mi odpovíte, že to přece není žádná ztráta přijít o nevděčného člověka. Jenže, Petře, proč mám tedy slzy v očích a je mi tolik líto, že už tu není, když mi nic jiného než bolest nedokázala v životě připravit? Jsem divná? Měla bych se léčit, jak mi napřímo napsal bývalý partner?“
Dvě srdce
Ne, Jarko, nejste divná.
To, že se nějakému člověku rozhodnete POMÁHAT nebo se o někoho STARAT, je v první řadě plně o Vás, o Vašem srdci.
Někdy je to dokonce JENOM o Vás, o Vašem srdci, a to tehdy, kdy pro Vás není důležité, jak se k Vám druhý chová.
V souboji Mám to dělat/Nemám vyhraje ne rozum, ale srdce – Vaše osobnost, Vaše Já, a to nad JAKÝMIKOLI jinými a logickými okolnostmi.
A právě proto, když takový, i toxický člověk odejde, Vás to bolí, protože Vy jste svým způsobem skutečně ZTRATILA důležitého člověka. Přišla jste totiž o člověka, který Vám umožňoval, i proti svému osobnímu záměru a vůli, vyrábět SOBĚ DOBRÉ POCITY. Cítit se pro někoho užitečná, platná, nikoli zbytečná.
Ano, díky takovému člověku, kterému můžete DÁVAT, můžete alespoň uplatnit své dobré srdce, své nejvyšší úsilí. Můžete uspokojit svou potřebu být konečně ocenění. Přičemž tato potřeba je někdy bezpodmínečná. To znamená, že dnes věříte, že Vás pochválí. Ale když se tak dnes nestane, pomáháte dál, protože věříte, že se tak stane zítra. A když ne ani zítra, znovu přeostříte své soustředění na další datum, ke kterému se zase s dobrými emocemi a nadějí upnete. A tak to může být donekonečna. To znamená, že Vás, Vaše dobré srdce, nezastaví fakt, že tu vytouženou pochvalu neslyšíte; dobré srdce si dokáže představit jiný dobrý den, navíc Vy svým způsobem dobré pocity i tak máte – ze SEBE.
A není to jen citová záležitost. I rozum ví, že máte vůči tomu člověku čisté svědomí, racionálně si dokážete, že se k jiné osobě umíte chovat lépe než ona k Vám, potažmo že Vy se k ní dovedete chovat stále lépe přesto, že ona k Vám stále hůř.
Jistěže to dlouho současně člověka mrzí. A stejně tak ho trápí, když takový zdroj paradoxně dobrých emocí a možnosti seberealizace odešel. Ale!
Bolest, pak úleva
Ve dvou svých knihách o karmických vztazích (Cítit rozumem, myslet srdcem je o karmě ve vztazích, JáMy spřízněných duší o bolestných prozřeních u lidí, které jsme považovali za spřízněné duše; obě knihy jsou ve zvýhodněné sadě zde) vysvětluji, proč první, co tyto vztahy přinášejí, je pocit zhoršeného života, a druhé, co přinášejí (z dlouhodobého pohledu), je zjištění zlepšeného života. Ostatně, předěl postřehneme právě po odchodu takových lidí z našeho života.
Po počáteční bolesti si totiž časem uvědomíte zvláštní úlevu. Rozum, ale k tomu potřebuje čas, jednoho dne pochopí, že se život bez tak toxického člověka nablízku vlastně zlepšil. Ano, zprvu dominuje pocit, že se Váš život vyprázdnil, že Vám zoufale chybí někdo, pro koho jste svým způsobem žili, díky komu jste se cítili hodnotní, i když ne z jeho úst, ale ve svém srdci ano.
A tím jsme zpátky u klíčového elementu – svého srdce: My pomáháme vždycky někomu, koho máme rádi, na kom nám záleží. A pokud jsme schopni pomáhat bezpodmínečně, pak pomáháme bez podmínek, to znamená, že nerozhoduje, že on nás rád nemá. Je to prostě O NÁS, o NAŠÍ schopnosti milovat. Ale k jejímu uplatnění potřebujeme mít KOHO milovat.
A toto je stěžejní křižovatka, fatální úkol, Jarko a vy všichni ostatní, pro Váš rozum.
O srdci jsme se totiž namluvili už dosud, nyní je čas pro pohled rozumem: Ano, pomáhat člověku, kterého milujeme, ale on nás ne, se zdá NEROZUMNÉ. A svým způsobem to i nerozumné je. Protože tím „škodíme“ svému srdci. Přesněji: „O něco“ tím své srdce připravujeme. O co? O ABSOLUTNĚ NÁDHERNÉ pocity.
Já vím, že nám pomoc toxickému člověku nějaké dobré pocity dá, ale ABSOLUTNĚ NÁDHERNÉ pocity můžeme vnímat jedině tehdy, pokud začneme dávat svoji lásku někomu, kdo nám ji vrací.
První dojem, když toxický člověk umře, je, že jsme ztratili úplně všechno. Ale to je omyl. My jsme ztratili jen „dobré pocity“ z pomoci někomu, kdo to neoceňoval. Přičemž ty dobré pocity byly dány jen naším srdcem. Pak můžeme litovat, že takový člověk odešel, protože jsme „o něco“ přišli. Ale! Jakmile nám dojde, že mnohem lepší je pomáhat někomu, kdo nám pomoc vrátí, tak si uvědomíme, že jsme dosud svůj čas a svoji energii vlastně do jisté míry jenom marnili. Pokud jsme dobří lidé, pak je samozřejmé, že někomu budeme znovu rádi pomáhat. Jen si potřebujeme ujasnit KOMU. Potažmo: Komu je NEJLEPŠÍ pomáhat. Já osobně věřím, že největší smysl to má u lidí, kteří dokážou POZITIVNĚ OPĚTOVAT.
A tak se v nás zrodí otázka: Kde ale jsou? Proč jsme je ještě nepotkali? Tak se podívejme do své minulosti. Kde jsme celou dobu byli? Věnovali jsme se někomu, kdo to neocenil. Copak jsme se ještě mohli věnovat někomu dalšímu? A jak? Vždyť všichni máme jen jeden čas a jednu energii. A v ten moment nám může dojít, že jsme vlastně celou dobu sami sebe ŠIDILI. Připravovali jsme se o vztahy, které nám už dávno mohli vracet MNOHEM SILNĚJŠÍ, tedy ty ABSOLUTNĚ NÁDHERNÉ pocity. My je nemůžeme znát. Vždyť jsme je doposud nepoznali. NEBYLO OD KOHO!
Lepší život
Moje kniha Sami je cestou k lepšímu životu, což znamená hlavně k lepšímu přemýšlení. Lepšímu znamená bez zbytečných výčitek, sebeobviňování, torpédování vlastního sebevědomí.
Je paradoxní, když zrovna lidé s dobrým srdcem sami sebe poškozují a považují za nedostatečné. Ačkoli není divu. Vždyť to celou dobu poslouchali od těch, kteří je nedokázali ocenit. A to ne proto, že by si ocenění nezasloužili, ale že své maximum dávali lidem, kteří poskytnout ocenění nebyli schopni.
Jak ale píšu v knize Sami, NEMĚLI bychom takové péče o nevděčného člověka litovat. Máme alespoň čisté svědomí. A pokud odešli, není to důvod jen smutnit, nýbrž i důvod si uvědomit, že až dosud jsme si plnili povinnost a odteď už může začít čistá a absolutní radost. Stačí se začít těšit na správné lidi, kteří nám dobré energie dají nesrovnatelně víc oproti těm, kteří nám dobrou energii nevraceli vůbec. A právě tato zkušenost je nyní před námi. I poznání té obousměrné lásky.
- Trápí Vás, že jste obětovali tolik času člověku, který si Vás nevážil nebo Vás nakonec hodil přes palubu? Využijte knihu JáMy spřízněných duší, ať si uvědomíte, o kolik víc – DÍKY této bolestné zkušenosti – oceníte příštího člověka, který si Vás naopak vážit bude a nikdy Vás neopustí.
- Nevěříte v lepší budoucnost? Stali jste se vinou bolestné minulosti tak náročnými, že k sobě už jen tak někoho nepustíte? Využijte knihu Sami. Pochopte, že mnohé věci, které si vyčítáte, jsou naopak v pořádku, chrání Vás před nesprávnými vztahy a vždycky je lepší být sami než s někým, kdo Vás sráží.
- Všech doposud vydaných 451 odpovědí na Vaše nejčastější otázky je zde.
© Petr Casanova