Proč se tolik zabýváme něčím, co nemůžeme ovlivnit?
Proč se tolik trápíme pro lidi, kteří se vůbec netrápí pro nás?
Proč pořád věříme, že se změní někdo, kdo každou další šancí od nás znovu jen pohrdne?
Proč nedokážeme odejít z míst, kde nic není, jen bolest?
Proč nám nejde odpustit, když hněv a hořkost ničí nás, ne ty, kteří se vůči nám provinili?
Proč, když nás někdo opustí, dál hledáme chybu jen v sobě?
Když jsem psal knihu Sami, měl jsem zkrátka na mysli jednu souhrnnou otázku, kterou mi často kladete: Jak učinit lhostejným to, o čem vím, že na tom z dlouhodobého pohledu nezáleží a jen mě to deptá?
Je to i Váš problém? Všichni okolo Vám říkají “Už se na to vykašli”, ale Vy to neumíte, musíte na to pořád myslet? Neumíte se toho takzvaně “pustit”, a to Vás trápí ještě víc? Oslabujete se ještě otázkami typu “Proč to neumím přijmout? Jak mohu být tak neschopný?”, čímž své sebepoškozování ještě umocňujete?
Psychologie tomu říká negativní smyčka (která se stále víc utahuje kolem našeho hrdla) nebo také negativní zacyklení (zakletý kruh, ve kterém se neustále točíme)
Pryč z té spirály!
Když se mi v uzavřené skupině, prostředí určeném pro sdílení Vašich těžkostí, svěřujete s problémy tohoto typu, snažím se Vám pomoci z té smyčky či kruhu rychle dostat. Jde totiž o čas.
Čemu jsme vystaveni dostatečně dlouho a často, na to si náš organismus zvyká. I náš mozek. Negativně myslet – odepsat sebe, naději, život – se pak může stát naší normou na dlouhou dobu. Někdo upadne i do depresí (viz nedávný klubový článek 9 odstínů vnitřní tmy) a náprava je pak mnohem těžší. Jako když necháte na oděv působit vlezlou barvu. Zažere se. A takové skvrny (na duši) pak “nejdou vyčistit bez narušení podstaty látky”, jak se psávalo na lístcích z čistírny.
Proč se tak špatně z negativního kruhu vystupuje? Protože platí následující logika:
- Negativní myšlenky nedokážou vytvořit jiné než negativní pocity.
- Negativní pocity nedokážou podpořit jiné než negativní činy.
- Negativní činy nedokážou vyprodukovat jiné než negativní výsledky.
- Negativní výsledky nedokážou vyvolat jiné než negativní myšlenky. A jsme zpátky na začátku kruhu (bod 1).
Máme-li být pojmově přesní, nejde o kruh. Vytrvalým chozením v kruhu vyšlapáváme v zemi chodníček. Čím déle chodíme v kruhu, tím hlouběji se propadáme. Proto se hovoří více o spirále než o kruhu. A proto negativní zacyklení nás stlačuje na dno.
Negativní zacyklení nedokáže vytvořit pozitivní život. Sami si vydupáváme příkop, který se stává naším vězením. A tomu je nutné předejít, nebo z toho příkopu vylézt. Jak říká stará moudrost: Když chceš vylézt z jámy, předně přestaň kopat.
Jak
Každé dva měsíce přidávám do své kolekce magazínů další vydání. V každém vezmu jeden vážný psychologický problém a na 100 stranách vysvětluji metody jeho řešení. Co magazín, to možná cesta z jednoho trápení. Kdo chce být členem uzavřené skupiny, mít přístup ke klubovým článkům i mým klubovým živým vysíláním přímo ve skupině, dostává v úrovni členství FC Premium tento magazín každé dva měsíce zdarma (výběr z úrovní členství je zde).
Problém sebeřízení se stal logicky ucelenou řadou (viz po sobě jdoucí magazíny Kurz sebezvládání, Emoce versus rozum: Cestou intuice a právě připravovaný Jak vypnout negativní myšlení).
Kde se tato manýra negativního zacyklení vzala zrovna v našem mozku?
Kdo nás vystavil dlouhodobému návyku podceňovat se, poškozovat se, oslabovat se, když si takovou epizodu v životě vůbec nevybavujeme?
Jaké metody pomohou vytrhnout naše negativně zacyklené myšlení z této spirály?
Pojďme si to vysvětlit krok za krokem…
Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].
Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC
Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde