K čemu jsou dobří negativní lidé

Zastávám teorii mince.

Všechno, co se nám v životě děje, můžeme chápat jako minci o dvou stranách. Ano, na všem, co se nám stane, můžeme najít to dobré i to zlé, a jen proto, že v momentálně negativním rozpoložení vidíme na konkrétní události nebo okolnosti jen to špatné, neznamená to, že se na stejnou věc nedá podívat i z opačné strany, a tak zjistit, že i to, co nás zdánlivě ničí, nám ve skutečnosti může pomoci. To, co se nás zdánlivě snaží oslabit, nás nemůže i posílit.

O minci hovořím také proto, že s odstupem času pochopíme, že obě strany té mince jsou stejně cenné. A že když položíme minci na pokladní pult rubovou či lícovou stranu, obě platí stejně. Ano, i to, co nás v životě bolí, může být pro budoucnost důležité a prospěšné, ačkoli se nám to tak v prvním momentu nezdá.

Příkladem jsou negativní lidé, kteří se nás snaží zpochybnit, pošpinit, podmanit. Ale kteří nás ve skutečnosti pouze PROVĚŘUJÍ.

V tomto týdnu jsme si ukázali obě barvy vztahů – Jak být nedocenitelným pro jiného člověka, Jak naše slova mohou pro druhého znamenat všechno, ale také Jakými odstíny vnitřní tmy lze propadnout do deprese nebo Jak přemoci negativní zacyklení v sobě. Co když se ale najde někdo, kdo nás chce vidět dole? Co když právě pohled na naše trápení a neštěstí ho činí zvráceně šťastným? Co když nám chce odejmout jakoukoli sílu? Co pak?

Tak se ptají mnozí z vás. Každý všední den odpovídám na Vaše nejčastější otázky mluveným slovem ve svých podcastech. Pro ty, kdo podcasty neposlouchají nebo raději čtou, vznikly už dvě knihy přepisů mých nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Dnes vyberu dotaz Lukáše: „Petře, rád Vás poslouchám, rád s Vámi souhlasím, ale upřímně ještě raději se snažím najít momenty, kdy s Vámi souhlasit nemohu nebo kdy si protiřečíte. Možná jsem takový moment už našel. Nedávno jste v podcastu Koho ztratíme a koho ne, když si nastavíme osobní hranice říkal, že lidé, kteří nás zraňují, nejsou k ničemu dobří. V jedné ze svých knih ale současně píšete, že všechno je k něčemu dobré, že každá mince má dvě strany. Co když je tedy něco dobrého i na zraňujících lidech?“

Škodlivé a “škodlivé”

Z psychologického pohledu to, jestli nás lidé zraňují, anebo ne, není dáno jenom jimi, ale také naším úhlem pohledu nebo vnímáním.

Pokud skutečně cítíme, že nás někdo zraňuje, tedy citelně nám odebírá dobrou energii, to znamená, že takového člověka vnímáme a vyhodnocujeme tak, že nám pouze škodí, potom nám nemůže ničím prospívat. Leda tak nabytým poznáním, že i škodliví lidé jsou zkrátka na tomto světě, že stojí za to dávat si na ně pozor a chránit se před nimi, protože jsme na vlastní kůži zjistili, že nám takoví lidé jinak nic dobrého než zkušenost nedávají.

Ale! A tím vysvětlím údajné protiřečení: Tytéž lidi, kteří se i mohou vědomě snažit nás zraňovat, můžeme v jiném úhlu pohledu vyhodnocovat jako užitečné, prospěšné a dokonce pro nás potřebné. Ale k tomu nezbytně musíme změnit onen úhel vlastního pohledu. A pak skutečně platí, že i na negativních lidech může být něco dobrého. Ovšem nikoli zásluhou nějaké změny jejich chování, ale naší vlastní změnou – naším odlišným přístupem k nim a k jejich chování.

Uvedu osobní příklad: Kdo mě sleduje na mém soukromém Facebooku, ví, že momentálně “vyhlašuji výběrové řízení na negativní lidi”. To znamená: Záměrně hledám ve svém okolí ty lidi, kteří nejvíce nevěří tomu, co jsem si předsevzal jako osobní sportovní cíl pro letošní rok. Přihlásil jsem se na ultramaraton. To je běh jednak delší než klasický 42kilometrový maraton a jednak probíhající v náročných terénních podmínkách. Běží se přes hory, úvozy, do lesních srázů, přes skály, útesy, probíhá se potoky. Nejdelší trasa je 101 kilometrů.

A já to chci zvládnout.

K tomu mi nestačí lidé, kteří mi podle svých slov věří, že to zvládnu.

Mně totiž – pro někoho paradoxně – mnohem větší energii a motivaci dávají ti lidé, kteří mi nevěří. Vysvětlím proč.

Síla negativní vnější motivace

Kdo četl mou knihu Čtyři prány štěstí, která je o budování sebevědomí na dně, zná rozdíly mezi vnitřní a vnější motivací, a také mezi pozitivní a negativní motivací. Ano, i negace Vás mohou motivovat. Včetně odrazování zvenčí. Objasním to.

Když se vnitřně ocitám na dně, pomáhá mi představit si člověka, který by měl zvrácenou radost z toho, kdybych to právě teď vzdal. A já mu tu zvrácenou radost udělat nechci. KVŮLI NĚMU v sobě najdu sílu to ještě nevzdat.

A teď k tomu, proč mi daleko větší a posilující energii dávají ti, kteří mi nevěří, než ti, kteří tvrdí, že mi věří.

Je to prosté. Ti, kteří tvrdí, že mi věří, mi totiž možná vůbec nevěří. Jen mi nechtějí ublížit. Nebo se mi chtějí zavděčit. Možná si v sobě říkají: “Je to kamarád, nemohu mu říct pravdu.” Nebo: “Chci, aby to byl můj kamarád, aby mě vnímal jako kamaráda, a tak ho podpořím, i když mu nevěřím.”

Už mnohokrát v životě jsem poznal, že moji přátelé v momentě, kdy jsem v něčem neuspěl, mě začali chlácholit slovy: „Ale to přece bylo jasné. Netrap se tím. Nás jsi nezklamal. My jsme to věděli, my jsme to čekali.” A když jsem udiveně zvedl tázavé oči, dodali: “My jsme Ti to jen nechtěli říct, abys – až neuspěješ – netvrdil, že jsi neuspěl naší vinou, že my jsme Tě oslabili.”

Upřímnost negativních lidí

Proto také v knize Sami píšu: Ti, kteří Vám říkají, že Vám věří, mohou být neupřímní, ale ti, kteří zdůrazňují, že Vám nevěří, upřímní jsou. Oni si opravdu myslí, že to nedokážete. A to je pro mě moc dobře. Já si vážím lidí, kteří mi do očí dokážou říct pravdu. I tu, že o mně pochybují. Protože oni ve skutečnosti nevědí, čeho jsem schopen. Ani já to nevím. Když posunu své limity, mohu dokázat to, co jsem ještě nikdy nezvládl. Ale musím mít důvod jít za své limity. Proto jsou pro mě tou hlavní výzvou. “Nedokážeš to,” říkají. A tím mi dávají důvod to dokázat – právě tam, kde člověk potřebuje překonat svou mezní slabost. Kde by si sám jinak řekl: “Víc nedokážu.” Nebo: “Už mě to nebaví. Zkusím to jindy.”

Z psychologických poznatků jasně vyplývá, že člověk dojde ještě mnohem dál poté, co ho poprvé napadne, že už víc nezvládne. I já vím, že bych to vzdal ne proto, že už bych neměl sílu, ale že bych v sobě ve skutečnosti neměl dost důvodů sebe sama přemoci.

Tak k tomu jsou – konkrétně mně – dobří negativní lidé. Ale není to tak u každého. Rozhodně to tak nemusejí cítit ti, kteří jsou ještě v nějakém ohledu křehcí, po zranění, které cizí slovo z okamžitých emocionálních důvodů trápí nebo kteří vinou citlivé minulosti či negativní výchovy automaticky věří tomu, že když podle jiného člověka na něco nemají, tak to musí být pravda.

Ne, nemusí. A pochopíte to právě v tom okamžiku, kdy se poprvé vzepřete něčím slovům a destruktivním prognózám. Když se rozhodnete dokázat právě to, co někdo říká, že to určitě nemůžete dokázat. Tehdy totiž zvládnete víc, než jste si i sami původně mysleli. A přesvědčíte se, že člověk je schopen skutečně neuvěřitelných vzestupů, pokud má pro to dostatečný vnitřní důvod.

  1. Máte potíže se sebevědomím hlavně proto, že se na něco cítíte sami? Využijte knihu Sami. A potřebujete-li současně překonat vnitřní komplikace spojené s vlastní historií (podlomené zdraví, zraněné vnitřní dítě, negativní rodičovské vzorce), volte knihu Čtyři prány štěstí.
  2. Uvědomujete si své rezervy, slabiny, chyby, chcete je odstranit, jen vnímáte největšího nepřítele sami v sobě? Využijte Sadu sebeřízení, magazíny pro rozvoj sebeovládání a intuice.
  3. Další moje odpovědi na Vaše otázky najdete zde.

© Petr Casanova

0
    0
    Košík
    Košík je nyní prázdnýZpět do obchodu
      Top
      Shopping Cart