Trauma zapomenutých duší

Kladli jste si někdy vinu za cizí rozhodnutí?

Připadá Vám to absurdní?

Říkáte si “Jak se člověk rozhodne, je jeho věc, a ne moje”?

A co když ve Vás hlodá pochybnost, že jste jeho rozhodnutí mohli ovlivnit, KDYBY…?

Když jsem v neděli odpovídal v živém vysílání na téma Jak si odpustit karmickou chybu, jedna z otázek se týkala výčitek spjatých se sebevraždou blízkého člověka. Je to tak častá emoce, že se jí věnuji také v knize JáMy spřízněných duší – když odejde někdo, bez koho si sami život těžko umíme představit, a když si klademe za vinu, že jsme tomu SNAD mohli zabránit.

Mezi mnoha tazateli, kteří mi svěřují své podobné příběhy, je Markéta. Napsala mi: „Petře, v knize JáMy spřízněných duší se věnujete i takzvaným duším zapomenutým. Ve Vašem popisu jako bych spatřovala svého úžasného kamaráda, který si ovšem dobrovolně vzal život. V noci se mi o něm zdá. Vysvětluje mi tam, ať se netrápím, že jsem tomu nemohla zabránit. Ale já se trápím dál. Petře, jak se s takovým činem vyrovnat? Chápu jeho důvody, odpustila jsem mu, ale uvnitř jsem pořád zraněná a v čase můj hořký pocit trvale narůstá. Čím déle to je, tím víc mi chybí…“

  • Každý všední den odpovídám na Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz prokliky do různých aplikací výše). Pokud ovšem raději čtete, než posloucháte, využijte, prosím, stejnojmenné knihy s přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí za poslední dobu.

Bez návodu ke šťastnému životu

Základem odpuštění je uvědomit si, že každý člověk má do jisté míry svobodu vlastního rozhodnutí. To, ostatně, všichni chápeme poměrně brzy ve svém životě. Co však už chápat nemusíme, a to nechápání nám může vydržet naopak poměrně dlouho, je, jak na tomto světě žít.

Nebylo to naše rozhodnutí, abychom se narodili. To bylo rozhodnutí našich rodičů, a někdy ani jejich ne. Existují rodiče, kteří Vás přivedou na svět a ani Vás nechtějí, a podle toho s Vámi mohou zacházet. Jako s nežádoucími.

Což, vrátím-li se k první myšlence (jak na tomto světě žít), jenom znamená, že ani tito rodiče vlastně nepochopili šťastný život a nevědí, jak pořádně žít. Z čehož plyne, že oni nám tedy nemohli předat správný návod, jak šťastně žít, protože ho sami neznali – a tak jsme se mohli na tomto světě stát zbloudilými, ztracenými nebo – jak se z psychologického pohledu říká – zapomenutými dušemi. Takovými, které si potom, dezorientované na tomto světě, pokládají už základní otázky:

  • Proč tu vlastně jsem, když mě nikdo nechce?
  • Jak mám žít, když o mě nikdo nestojí a mě to bolí?
  • Chci vůbec za těchto podmínek žít?

Načež mnoho takových zapomenutých duší řekne NE, mají pocit, že jsou na světě jaksi OMYLEM.

A tak ten “omyl” ve svých očích jediným činem napraví – a dají ze svého pohledu věci znovu “do pořádku” tím, že tento svět zase opustí. “Nikomu beztak nebudeme chybět,” říkají si.

S dluhem

Když zůstanu v duševní rovině a v souladu s knihouJáMy spřízněných duší, pak tyhle bytosti, tyhle duše se nezřídka stávají takzvanými strážnými anděly. Zůstávají nablízku těm, kteří se pro jejich předčasný odchod trápí. A vysvětlím, proč při nich zůstávají. Snaží se totiž dát “do pořádku” tu věc, na kterou před svým rozhodnutím odejít zapomněli.

Ano, možná na svět opravdu přišli omylem a jako nežádoucí. Ale to ještě neznamená, že je někdo v průběhu jejich života nemohl začít milovat a potřebovat. Někomu na nich mohlo záležet a svým poněkud neuváženým odchodem tak naopak tyto zapomenuté duše mohly některé věci uvést DO NEPOŘÁDKU. Jako například život Markéty, tazatelky, kterou odchod jejího kamaráda dlouhodobě zranil. A to, podržíme-li se duševní roviny, není dobrá karma, kterou by si duše tohoto kamaráda ze světa ráda odnášela. Právě proto se tady může snažit dál svým způsobem být a všechno, tentokrát už opravdu VŠECHNO dát do pořádku a napravit

To ale znamená dát do pořádku i (v tomto případě) Markétu.

Podoba odpuštění

Pokud se něco podobného přihodilo Vám, vězte, že ke skutečnému řádnému odchodu zapomenuté duše můžete, ba musíte pomoci i Vy. A to právě odpuštěním.

Snad žádné jiné téma v psychologii lidé nechápou tak mylně jako odpuštění. Mnozí lidé jsou totiž schopni říct: Já jsem Ti/jemu/jí odpustil, a přitom dál v sobě cítí hořkost, hněv nebo bolest. Takoví lidé ovšem rozhodně NEpochopili, co odpuštění je.

Odpuštění, nebo přesněji odpouštění, protože jde o dlouhodobý proces, vyžaduje něco jako odpouštěcí ventil na hlavě. Ten potřebujeme povolit, aby se z NAŠÍ hlavy odpustily všechny špatné myšlenky a pocity. Podotýkám: Všechny!

Dokud v sobě dál máme špatné myšlenky nebo pocity, tak jsme ve skutečnosti NEodpustili – dál v nás nějaké negace zůstávají, kvasí, a tedy nabývají.

Z toho vyplývá: Odpustit znamená ULEVIT, a to SOBĚ. O tom je odpuštění. Je určeno NÁM, ne někomu jinému. To my se trápíme, když neodpouštíme. To my nemůžeme spát, my se nemůžeme smysluplně soustředit, my si likvidujeme své zdraví a my si to nezasloužíme. Proto POTŘEBUJEME ODPUSTIT! Jako Markéta.

V případě zapomenuté duše ovšem ulevením sobě pomůžeme ulevit i jí samotné. Ano, jí se (karmicky) uleví, když nám se uleví – když sami sebe zbavíme nesmyslné hořkosti za něčí rozhodnutí. Ať už to bylo rozhodnutí nějakých rodičů mít dítě, kterému se potom vůbec nevěnují a které deptají, nebo ať to bylo rozhodnutí takového zapomenutého dítěte jednou z tohoto světa předčasně odejít.

Jak jsem zdůrazňoval v nedělním živém vysíláníJak si odpustit karmickou chybu, odpuštění znamená uvědomit si, že nemůžeme všechno ovlivnit, ale že můžeme ovlivnit něco. A co můžeme ovlivnit, to bychom ovlivnit měli.

Ostatně, i ta zapomenutá duše se o to snaží – pokud možno ovlivnit nás, abychom konečně odpustili. A to sobě, ne někomu jinému. Jinak řečeno: SOBĚ ODPUSTIT ZE SVÉ MYSLI A ZE SVÉHO SRDCE VŠECHNO, CO JENOM BOLÍ. Pššš, pomyslným odpouštěcím ventilem, který je přímo v nás.

Pamatujte si, prosím:

Odpustit znamená milovat. Ano, odpuštění je projev lásky. Odpuštění sobě je projevem lásky k sobě. V uvedeném případě: To, že sobě odpouštíme to, co jsme sami nemohli ovlivnit, vyjadřuje, že sami sebe máme rádi a uvědomujeme si, že se nepotřebujeme zbytečně trápit pro něco, co bylo svým způsobem svobodným rozhodnutím jiného člověka, jiné duše.

Pomůžeme tím nejen sobě, ale i jí.

  1. Máte karmický problém se vztahem, který se s Vámi vleče už dlouho životem? Využijte knihuJáMy spřízněných duší a pochopte, proč se věci tak staly i jak se můžete posunout vpřed a přestat se konečně točit v zakletém kruhu.
  2. Cítíte se na nějaké těžkosti úplně sami? Nevěříte po špatných zkušenostech, že Vás ještě v životě čeká něco dobrého? Využijte knihu Sami a získejte jiný pohled na tuto důležitou etapu života.
  3. Další mé odpovědi na Vaše nejčastější otázky najdete zde.

© Petr Casanova

0
    0
    Košík
    Košík je nyní prázdnýZpět do obchodu
      Top
      Shopping Cart