Jak dokázat říct NE a necítit se při tom provinile

“Chci se to naučit,” řekl a znělo to komicky.

Protože s dovedností projevit NE se narodil.

Každý z nás uměl dát hned v prvních okamžicích života najevo: “To se mi nelíbí! Tohle mi nedělej! Už to nebudu snášet dál!”

Tak kde jsme to cestou životem ODNAUČILI? Jak je možné, že jsme umění “ozvat se”, “postavit se za sebe”, “docílit toho, co chceme” zapomněli?

V Sadě sebeřízení, kterou jsem věnoval problematikám sebezvládání a překonávání dlouhodobých slabostí, jsem uvedl, proč je NE tak důležité. Budeme-li hovořit pouze o vztazích, NE nám umožňuje:

  1. Stanovit si a ctít svou mez. (Je sice fajn, když ve vztazích hodně dáváme. Pokud ale jenom dáváme, logicky přitahujeme lidi, kteří jenom berou a vyčerpávají nás. A tak musíme mít nastavenou nějakou mez, protože lidé, kteří jenom berou, žádné meze nemají. K tomu slouží i NE!)
  2. Netrpět zneužívání. (Když zneužívajícím lidem včas neřekneme dost, oni budou pokračovat. Nesmíme předpokládat, že bez našeho NE jen tak přestanou. Nesmíme od nich čekat nic, co by na jejich místě bylo normální pro nás. Oni totiž nejsou my, nemusejí mít srdce ani hodnoty jako my.)
  3. Nesnižovat své nároky. (I když to může znamenat přijít o člověka, který nám ubližuje, ve výsledku je to náš zisk, ne ztráta. My totiž nepotřebujeme kdekoho. My potřebujeme toho, kdo bude respektovat naši mez, chránit nás před bolestí, a ne ji působit.)
  4. Trvat na činech, ne omluvách. (NE znamená chtít napravené skutky, změněné chování. Nic méně. Druzí toho totiž spoustu nažvaní, ale jedině činy říkají pravdu.)
  5. Dbát na milování člověka, ne pouhé iluze o něm. (NE umožňuje dávat si pozor i na vlastní představy, které neodpovídají realitě. Uvědomit si, že to, jak vidíme člověka, může být dáno naším srdcem, naším přáním, naším předpokládáním, naším očekáváním. Naší vírou v jeho proměnu, která se ale nikdy nemusí dostavit.)

Muž na mě pohlédl a rezignovaně svěsil hlavu. Věděl, jak moc NE potřebuje, ale současně se ho bál. Jako by to neměl dokázat. Jako by to bylo příliš těžké. Jako by to bylo proti jeho bytostné podstatě, povaze nebo založení. Jako by se měl zadrhnout už u toho prvního – dokázat říct: Dost! Dál už to nebudu trpět.

A není zdaleka sám. I proto jsem Sadu sebeřízení doplnil o nové vydání magazínu – Jak vypnout negativní myšlení. Tedy v tomto případě: jak se přestat bát bubáka, který neexistuje.

Proč takový strach?

Vskutku, tolik lidí se bojí postavit sami za sebe. Vzepřít se tam, kde už někdo překračuje jejich osobní hranice. Raději tiše trpí. Doufají, že je pak druhý ocení. Ale ne, druhý si jich pak váží ještě míň. A toxický je k nim ještě víc. Když totiž člověk příliš často promíjí, druzí si zvyknou mu ubližovat.

Proč je pro nás tak nepřirozené říct NE? Psychologie mluví o syndromu příliš hodných lidí, který vyvěrá z myšlení poslušných holčiček/chlapečků.

Ano, máme to v sobě – sklopit hlavu, zatnout zuby a držet krok. A pak si to vyčítat. Protože nás dusí nejen to, když si nás okolí neváží, ale hlavně to, když si nevážíme sami sebe.

Přejete si to změnit? Chcete pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě? Zajímá Vás, jak v sobě víc rozvinout schopnost nastavit si osobní mez a trvat na jejím respektování? Nebojte se, že to nezvládnete – začneme od nejmenších, ale nejpotřebnějších kroků.

Nejprve od pouhých uvědomění ve své mysli – od porozumění, proč se vlastně NE bojíme…

1. realita: Poslušné dítě

“Když neposlechneš, nebudeme Tě mít rádi.”

“Když neuděláš to, co chceme, zažiješ bolest. Fyzickou, protože dostaneš výprask, nebo citovou, protože Tě o něco připravíme. Přijdeš o hračku, štěně, kamarády, protože budeš mít domácí vězení.”

Tyto a jiné věty mnozí důvěrně známe z dětství. Říkalo se tomu výchova.

Ve skutečnosti šlo o vypálení návyku, že NE – hlavně rodičům, učitelům, vůbec dospělým – nesmíme říkat. Že NE znamená odmlouvat. Že odporovat je špatné a zaslouží si trest.

Že nikdy není tak důležité, co chceme my, jako to, co chtějí druzí. A že když nás někdo potrestá nebo opustí, je to vždy naše chyba. Zasloužený trest, zasloužené neštěstí, zasloužené utrpení. Pak si nezasloužíme lásku, dobro, ocenění. Už jen osamělost.

Tohle je hlas, který v nás pořád je. Hlas zraněného vnitřního dítěte, bytosti, kterou pořád jsme, i když o pár let starší. Ten návyk nezmizí sám a druzí ho budou rádi prohlubovat.

2. realita: Důležitost meze

Ve sportu se říká: Každý hraje tak, jak mu soupeř dovolí. Je-li například tenista pasivní, protihráč přirozeně zvýší aktivitu a utluče couvajícího obránce údery.

I v realitě života platí, že svoboda jednoho končí na hranici svobody druhého. Problém je, že nikomu do citů nevidíme. Nevíme, co jiného jedince už/ještě bolí, co mu už/ještě vadí, čím se už/ještě trápí. Proto i když nechceme být zlí, ubližovat mu můžeme – jestliže nám neřekne: DOST, TOHLE UŽ MĚ BOLÍ! Každý máme totiž jiný práh bolesti, a to i té emoční.

Proto každý potřebujeme vymezit SVŮJ MANTINEL, a to nejlépe slovem NE. NE, tohle už mi vadí, tohle už nedělej, protože mi tím ubližuješ. A mysli si klidně o mém prahu bolesti, co chceš. Tvoje normálno je možná od dětství nastaveno jinak.

Dokud druhým neřekneme jasné NE, znamená to, že jim dáváme najevo mlčenlivé ANO, máš vše povoleno. Nemusí to být nutně jejich chyba ani úmysl, že pak dupou v našem pásmu bolesti, protože o tom, že jsou uvnitř, ani nemusejí vědět.

Naopak pokud řekneme jasné NE, pak teprve skutečně poznáme druhé lidi. Budou-li totiž pokračovat ve svém toxickém jednání, byť na jeho škodlivost byli upozorněni, potom jsou jen dvě možnosti: buď jsou natvrdlí/nepozorní, nebo zlí.

3. realita: Cena za spolknuté NE

Odhaduje se, že lidé, kteří v různých potřebných chvílích zadrží své NE, tratí následně dvě až tři hodiny denně jak sebezpytováním, tak jako oběti cizí vypočítavosti. Takzvané příliš hodné lidi prostě někteří zneužívají. Dvě až tři hodiny denně jsou jeden a půl měsíce v každém roce a šest let v padesátiletém životě. Cena za strach ze dvou písmen: N a E.

A to hovořím “jen” o čase. Ne o toxické energii, neštěstí, sebeužírání, až sebepoškozování kvůli neschopnosti vymanit se z přílišné dobroty, ani o poklesu sebevědomí a sebedůvěry.

I proto Steve Jobs, zakladatel Applu, rád atakoval své zaměstnance otázkou: “Kolikrát jsi už dnes dokázal říct NE? A kolikrát Ty?” Sám k tomu říkal: “Lidé, kteří se bojí říct NE, mají pocit, že vypadají hrubě. Ve skutečnosti jsou ale hrubiány ti, kteří nerespektují hranice druhého. To oni mají skutečný problém, to oni těžko v životě vyjdou s kýmkoli druhým. Koledují si o to, aby i druzí nerespektovali jejich NE a jejich emoční svobodu.”

Jak píšu v Sadě sebeřízení, začít říkat NE není ani tak o změně ve vnějším jednání, jako spíše ve vlastní hlavě. Uvědomme si, že:

  • Na NE není nic zraňujícího. Naopak, upřímné NE je lepší než neupřímné ANO.
  • Na NE není nic sebezraňujícího. Naopak, ta dvě písmena vyjadřují, jak moc máme rádi sebe, jak moc sami sebe respektujeme.
  • Na NE není nic, pro co by si nás druzí měli méně vážit. Naopak, budeme-li ustavičně jen přikyvovat každému, druzí si nás vážit přestanou.
  • Na NE není nic, čím se vytváří střet. Naopak, slovem NE se třenice ukončují, NE znamená jasný mantinel a vymezení osobních potřeb. Střety neplynou z našeho NE, ale z toho, že druhý naše NE nerespektuje. Střet je jeho problém, ne náš.
  • Na NE není nic, čím bychom měli ztratit skutečné přátele. Naopak, kdo nerespektuje naši emoční svobodu a naše meze, ten rozhodně není náš přítel.

Proč má NE smysl aneb Jak vypadá život bez NE

Pokud se zdráháme říkat NE rovnou v partnerských nebo rodinných vztazích, což nám připadá příliš riskantní, pojďme se na tuto dovednost zaměřit nejprve v méně osobních, tedy v pracovních vztazích. Vyhovuje Vám takový malý trénink?

Možná Vám je povědomý už následující popis stísňujících událostí:

  • Z počítače na Vás donekonečna vyskakují nové e-mailové požadavky. Čím rychleji odpovídáte, tím rychleji přicházejí další reakce na Vaše odpovědi.
  • Telefon drnčí novými žádostmi.
  • Dveře se co chvíli otevírají, kolegové mají nové potřeby. Čím více jim vyhovujete, tím spíše se po budově roznáší, jak úžasní jste a že každému vyjdete vstříc. Dveře se netrhnou.
  • I nadřízený ví, že všechno uděláte precizně i za druhé. Je u Vás častěji než doma.
  • Sedíte do noci v kanceláři a děláte práci za druhé, přičemž nemáte žádný čas pro sebe. A lidé to přestanou oceňovat, protože Vaše ‘ANO, samozřejmě’ je již normou. Každý počítá s tím, že mu pomůžete. Přece nemůžete říct NE, když jste tolika lidem předtím už řekl ANO. Jak by to vypadalo? Jako něco osobního proti těm, které nyní odmítáte? Pozor! Takové rozlišovače ve firmě nepotřebují!

Jediné, čemu dokážete říct NE, jsou Vaše vlastní potřeby.

Cítíte, že toto je Váš problém?

Čtyři mentální cesty k úspěšnému NE

Toto platí napříč vztahy (od pracovních po partnerské): Cokoli děláme pro druhé lidi pravidelně dostatečně dlouhou dobu, ztrácí svou hodnotu. Stává se to běžným, všedním, obyčejným, očekávaným, dokonce nárokovaným. Naopak co uděláme mimořádně, to je předmětem ocenění, lidé si toho víc váží, tak jako nás samých.

Naopak, jakmile neumíme říct NE, náš čas přestává být naším časem, náš život naším životem. Začínají ho řídit ti, kteří si náš čas a naše posluhy od té chvíle nárokují – ti, kteří neslyší naše NE.

Naučit se říkat NE není ani tak o formě vyslovení jako o ujasnění si této potřeby ve své hlavě. Co všeobecně pomáhá? Popíšu čtyři základy a ilustruji je právě na pracovní oblasti.

Prosím, nelekněte se tykání. Neberte to jako mou nezdvořilost. Chci, abyste si následující věty promýšleli v sobě, tedy abyste mluvili SAMI SE SEBOU:

1. Nepřekombinovávej NE

Pokud obecně v životě cítíš, že chceš něco nebo někoho odmítnout, prostě to udělej. Zdvořile.

Poděkuj té osobě za důvěru nebo zájem, ale dej jí najevo, že vzhledem k dalším okolnostem není možné vyhovět. To je vše.

Čím více budeš vymýšlet a kombinovat, tím více času a mentální kapacity Ti to sežere a o to slaběji pak budeš působit (tím spíše druhý vycítí, že tam je prostor přesvědčit Tě, když Ti rozmluví Tvůj rozvláčně definovaný důvod).

Prostě (ilustrováno na práci): “Bohužel tohle momentálně nemohu udělat, v současné době plním jiné úkoly.”

“Děkuji, ale v tuto chvíli nejsem k dispozici / není to pro mě zajímavé.”

Nemusíš vysvětlovat svůj postoj. Opakuji: Budeš-li ho komplikovaně vysvětlovat, jen riskuješ, že Tě protějšek začne přesvědčovat o opaku a zkoušet měnit Tvé stanovisko, neboť z Tvých vytáček vycítí Tvou možnou nejistotu a svou možnou příležitost. Mnohdy stačí říct: “Ne, děkuji.”

A můžeš pokračovat v tom, co je pro Tebe důležité.

2. Nabídni alternativu

Pokud se přece jenom bojíš, že svým NE způsobíš druhému bolest z odmítnutí (dotyčný například zjevně vkládá veškeré naděje do Tvé pomoci a Ty na pomoc nemáš čas nebo kapacitu), stačí, když mu vysvětlíš, že pro tento požadavek momentálně nejsi k dispozici, ALE víš o někom, kdo by si s tím mohl poradit, ba dokonce lépe než Ty, protože on na to čas a kapacitu může mít. A poskytneš na něj kontakt.

Alternativou je rovněž nastínit možné řešení – to je projev dobré vůle. Nikdy však není jasné, k čemu povede. Někdy k následné pomluvě Tvé osoby za Tvými zády: “No jo, řešení zná, ale čas si neudělá. Asi očekává nějakou protislužbičku nebo co.”

Pamatuj, že NEMUSÍŠ pro druhého něco udělat jenom proto, že ten druhý si o to řekl. Dělej to tehdy, pokud pro to máš opravdu dobrý důvod – zejména pokud Ti to prospěje (i kdyby pouze pocitově), a ne uškodí.

3. Poskytni malé ANO

Někdy máš sklon říct NE, protože se Ti například navržená schůzka nehodí, na druhou stranu nechceš říct plné NE, protože nevíš, zda Ti ta schůzka nemůže nějak prospět.

Průměrný člověk je schopen udržovat si pohodlně okolo 150 stabilních vztahů, známostí v rámci určitých komunit (sousedé v obci, kolegové a klienti ve firmě, blízcí v soukromí). Dříve či později však narazí na bod, kdy už není schopen přibírat žádné další vztahy v takové kvalitě – nestíhá je. Pak přichází malé (alternativní) ANO.

Malé ANO znamená požadavku nevyhovět úplně, ale částečně. Zkrátka sdělíš, že nemůžeš udělat A, ale B zvládneš. Typicky: místo osobního setkání řešit pomoc e-mailem; místo osobní spolupráce na projektu poskytovat vzdálenou konzultaci nebo zpětnou vazbu; místo trvalého pracovního poměru nabízet pomoc ad hoc.

Ačkoli to ANO částečně je, také to vymezuje mantinely Tvého času a energie.

4. Odlož pomoc

Zachovej se jako hospodský, který má již obsazený stůl a my bychom přesto o něj měli zájem. Znamená to, že teď nám pomoci nemůže, ale vydržíme-li, uspokojí nás později.

Opět převedeno do pracovní oblasti:

“Promiňte, teď není vhodný čas, jsem uprostřed neodkladné práce. Co kdybyste se ozval příští týden?” 

Nebo: “Připomeňte se mi, ozvu se zpátky.” 

Nebo: “Zní to zajímavě, nechte mě promyslet si to.”

Tuto strategii využívají například obchodníci ve vysoce nátlakovém jednání, nebo když nemají momentální náladu a mentální kapacitu přemýšlet. Odložení vytvoří časovou kapsu, prostor uvolnit se a všechno v klidu zhodnotit.

Člověk, který vyvázne zpod tlaku, často zjistí, že to ve skutečnosti vůbec není příležitost pro něj – odložit je vždycky lepší než akceptovat to, co nechceme.

O koho skutečně přijdete svým NE?

Uvědomte si, prosím: Pokud lidé mají problém s Vaším NE, je to jejich problém. Vyjadřují tím, že nejsou ochotni ctít Váš prostor, Vaše hodnoty a Vaše rozhodnutí.

Řeknete-li přesto NE, možná o ně opravdu přijdete. Ale já se ptám: Je to ztráta? Svým NE pravděpodobně ztratíte všechny falešné přátele a jiné lidi, kteří Vás ve skutečnosti nerespektují a nezajímají se o to, zda se ve svém životě cítíte komfortně. Koho svým NE určitě neztratíte, to jsou SKUTEČNÍ přátelé. Ti naopak vyžadují, abyste byli ve svém životě spokojeni, měli čas a prostor na vše, co Vás dělá spokojenými a co Vám dává energii. Z Vaší energie totiž sami žijí. Nestojí o Vaše neštěstí, skepsi, vyhoření a deprese.

V den, kdy si uvědomíte, jaké okolí si zasloužíte, pochopíte, že zajistit svým NE odchod lidí, kteří Vás nerespektují, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jste mohli učinit.

Obklopujte se, prosím, lidmi, kteří ctí Váš prostor, Vaše hodnoty a Vaše rozhodnutí. Pokud ti druzí z Vašeho života nahněvaně odejdou, je to Váš zisk, ne ztráta.

  1. Máte v sobě hluboko zaryté vzorce poslušného kluka/hodné holčičky? Využijte Sadu sebeřízení. Pouze do vyprodání zásob. Magazíny nedotiskáváme.
  2. Brzdí Vás černé myšlenky i tehdy, kdy víte, že by Vám NE prospělo? Posviťte si na svůj strach. Využijte Jak vypnout negativní myšlenky. Pomůže Vám ve všech oblastech života.
  3. Využívejte magazín. Vychází každé dva měsíce, zaměřený vždy na jeden konkrétní psychologický problém a jeho zvládání. S předplatným magazínu dáváte najevo svůj zájem o dlouhodobou práci na sobě; proto automaticky získáte přístup i do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, klubovým článkům i do poradny. Tady zjistíte víc.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart