7 signálů vnitřního přetížení a 7 způsobů, jak stres uvolnit

Je jistě chvályhodné, když myslíte na druhé a řadíte je mezi své priority.

Ale nesmíte myslet pouze na ně. Musíte myslet i na sebe. I sebe řadit mezi své priority.

A to z logiky věci: Abyste se mohli postarat o druhé, musíte se nejprve postarat o sebe. Abyste mohli mít dostatek energie pro druhé, musíte ji mít nejprve v sobě. Pokud se vyčerpáte ze svých sil, pokud budete podceňovat jejich průběžné doplňování, nebudete moci prospět ani druhým – nebudete mít z čeho.

Proto jsem napsal Sadu sebeřízení, kterou ve Vašich schránkách již za několik dní doplní magazín Jak vypnout negativní myšlení. Jak se přestat vnitřně vyčerpávat, když věci nejdou, jak jsme si přáli. Jak se dokázat oprostit od špatných emocí a myšlenek, po kterých jen zbytečně hořkne život. Jak se naučit svou mysl používat konstruktivně jako kterýkoli nástroj, třeba nůž – není jeho vinou, když si jím namísto krajíce chleba ukrojíme vlastní prst.

Lodě

V Sadě sebeřízení píšu, že člověk připomíná loď. Lodě se nepotápějí vinou vody, která je kolem nich, ale vinou vody, která se dostane do nich a kterou se nepodaří včas a řádně odčerpat. Ani člověk mnohdy neovlivní, že se do něj dostane špatná emoce nebo špatná myšlenka. Může však ovlivnit to, jak s ní bude ve své mysli zacházet.

Už Napoleon Bonaparte říkal: “Nepřítel není nejnebezpečnější, když o něm víme, ale když o něm nevíme.” To se týká nejen lidí, falešných přátel, kteří nám vsazují do mysli zákeřné pochybnosti, ale i zárodků stresu, které v sobě hromadíme, aniž to víme. Trvalý stres jakéhokoli původu je nebezpečný hlavně ve svém časovém působení. Čím dlouhodoběji je v nás, tím méně si ho uvědomujeme, protože si na něj ZVYKÁME a stává se pro nás již normálním. Jsme jako žhavící vlákno, které si neuvědomuje, že se přepaluje. Takový stres, nazývaný distres, často vyvěrá z negativních prožitků, které dlouhodobě neumíme pozitivně zpracovat (úmrtí blízké osoby, rozchod, výpověď či neúspěch, příkoří, selhání). Proto jsem napsal Jak vypnout negativní myšlení přímo proti distresu, který je schopen nás zevnitř zničit (viz 9 odstínů vnitřní tmy).

Kompenzovat

Stres má rozmanité odstíny, ale problémem doby je to, že jsme ho již přijali za součást života. Nevzpíráme se mu, podléháme mu. Přitom stresová reakce přímo zatěžuje emoce, myšlenky, chování člověka a v neposlední řadě jeho fyzické zdraví. Žádná část našeho těla není proti stresu imunní. A je to tak paradoxně správně.

Stres nám má pomoci. Dostat nás z ohrožení, které pociťujeme. Abychom “utekli lvu”, kterého máme “před očima”. Problém je, že my ohroženi lvem nejsme. Nás ohrožují naše vlastní představy, negativní výklady přítomnosti, katastrofické scénáře, které slyšíme, cokoli zapneme či otevřeme. Dlouhotrvající stres tak dál pumpuje do organismu látky, jež nás mají stimulovat k akci – útoku, nebo útěku (jako antilopy před tygrem). Protože však nekonáme, organismus se přetěžuje kortizolem a adrenalinem, výsledkem je chronicky se navyšující nesoustředěnost, úzkost, špatná paměť, špatný spánek, frustrace, náběh k depresi.

7 příznaků

K čemu může vést dlouhodobé přepalování, to jste mohli číst v příběhu muže, kterého stres málem zabil (viz Den, kdy jsem svůj život zbavil stresu). Ve svém pravidelném magazínu se emocionální první pomocí a duševní hygienou zabývám pravidelně. Netrápí mě totiž lidé, kteří procházejí přepětím a stres si uvědomují. Trápí mě ti, které dlouhodobý stres už převalil na lopatky a oni si to ani nepřipouštějí.

Proto nejprve základní příznaky distresu. A pak způsoby, jak se i bez léků, otupujících citlivost člověka na bolest, se stresem popasovat.

  1. Negativní zacyklení. Jako by člověk spadl do jámy plné výkalů a nemohl se z ní dostat. A to hlavně pro způsob, kterým přemýšlí. Obvykle se zabývá otázkami: Proč se do jámy dostal, co je to za výkaly, čí jsou, proč zrovna on má takový pech…, zkrátka obrazně řečeno přebírá výkaly, hrabe se v nich, a tím se propadá do stále těžších stavů – nelze se patlat v hovínku a nezačít sám zapáchat (lidově řečeno). Toxické emoce totiž plodí jen toxické myšlenky, toxické myšlenky vedou jen k toxickým činům a toxické činy vytváření jen toxické výsledky, které ještě více kalí původní toxické emoce. Aby člověk vylezl z jámy, musí především přestat kopat. Dokud kope, jámu prohlubuje.
  2. Bolesti hlavy. Následek negativního zacyklení. Stres vyvolává napětí v hlavě. Nejběžněji v podobě takzvané tenzní bolesti, tedy mírné, střední či silné ozvěny v mozku, zátylku a za očima. Když se dlouhodobě neřeší, ba když stres stupňujeme, přerůstá až v migrény.
  3. Zažívací problémy. Jakmile mozek zvedne stavidla stresových hormonů, zažívací ústrojí zprvu projde šokem. Mozek to myslí dobře, ale… Jako by spěšně nalil čisticí jar ještě do talíře s večeří, kterou pořád jíme (aby ušetřil čas a energii), nebo jako by svou armádu v zablácených botách prohnal něčí čistou kuchyní, protože je to “nejkratší cesta na frontu”. “Mám své priority. Když se kácí les, létají třísky,” volá mozek. Ve stresu tak můžeme mít buď odpor k jídlu, či horší zažívání, když se do jídla nutíme. A zůstáváme-li dál ve stresu, koledujeme si o IBS, syndrom dráždivého tračníku (střeva).
  4. Častější nemoci. Stres vytěžuje náš oběhový systém. Mozek stále řve: “Útok, nebo útěk především.” Zvýšená srdeční frekvence zvyšuje krevní tlak, aby se téměř veškerá energie pumpovala do svalů. Jako druhořadé jsou v tu chvíli zamítány potřeby ostatních systémů, v čele s imunitním. Když Vás honí lev (a jde o život), je vážně jedno, jestli chytíte chřipku – tak uvažuje mozek při stresové reakci. Vévodí pocit ohrožení. Problém je, když pořád…
  5. Přibývání na váze. Stresové reakce odkládají i potřeby trávicího systému. A tak i když jíme, dostatečně nepreparujeme z potravy živiny a nestrávené je zas vylučujeme z těla – ať “spodem”, nebo “horem”. Nevolnosti a slabosti totiž střídají křeče (přepětí) v žaludku. Ano, člověk ve stresové reakci velmi vydává energii. Do té míry ubýváme na váze. Jenže kortizol, podporující chuť k jídlu, současně vyzývá k co nejrychlejšímu doplňování zásob. To je ta nezvladatelná chuť na rychlou energii, jednoduché cukry, “nezdravou” stravu. A tak se děje paradox. Ačkoli jíme málo a nedostatečně, přibýváme na váze. Někomu se i rozkolísá váha a při trvalém stresu se “ztrácí před očima”. Špatně je samozřejmě obojí.
  6. Bolest v hrudi, citelné bušení srdce. Stres vylučuje normální fungování organismu. V pocitu ohrožení potřebujeme jednat nenormálně. Tělo je však stavěno jen na krátkodobý útok nebo útěk. Zvýšený tlak a napětí nás vyčerpávají. Potom padáme únavou, ale spát nemůžeme – v hrudi nám dál zvoní divoký budíček. Ubíjející tempo-cyklus srdce vede až k palčivé bolesti hrudní stěny, žebra jako by tížila a drtila plíce. Špatně se nám dýchá. Ano, když zastavíme, akutní bolest poleví. Ale chronický stres si plíživě prokopává tunel až k supertěžkostem typu infarktu myokardu nebo narušení mechanismů srážení krve.
  7. Ztráta libida. “Promiň, dnes jsem měl hodně práce,” převalí se muž na opačnou stranu postele. “Nezlob se, ani tentokrát na to nemám chuť, myšlenky mám jinde,” trápí ženu. Zdánlivě nevinné, běžné věty. Proto nad nimi lidé mávnou rukou. Přitom nechutenstvím se stres projevuje i v ložnici. Chronický stres se u žen vystupňuje problémovou ovulací, u mužů radikálním snížením počtu spermií – a plodnosti vůbec.

7 pomocí

Předně, stresorům se v dnešním světě vyhnout nemůžeme. Musíme do práce, řešit úkoly, brát i nepříjemné telefony, poslouchat i toxické lidi.

Navíc kortizol není principiálně jenom temný – pomáhá nám také motivovat se.

Ale kompenzovat negativní vliv stresu rozhodně lze. Zkuste:

  1. Začněme tím nejsnazším. (Vytvořil jsem proto i základní pomůcku – nedatovaný sebekoučovací diář). Každý den (večer) si najděme 10 až 15 minut a pišme si o tom, co nás stresovalo a jak to působilo. Pomůže nám to uspořádat si smýšlení i o negativních a toxických událostech, a to již s odstupem a rozvahou, a snížit vnitřní pnutí. Kdykoli se s nadhledem zamyslíme nad stresory, snížíme jejich moc. Je to základní technika úspěšných lidí – úsměv. Kde je málo úsměvu, je málo úspěchu.
  2. Mluvme o svých pocitech s rodinou, přáteli, partnerem nebo kolegy. Ulevíme si. Pokud nemáme komu se svěřit ve svém fyzickém okolí, sdílejme v rámci uzavřené skupiny. (Registrace do ní, pokud dosud nejste členy, je zde.)
  3. Uvolněme se konstruktivní činností. Zaměstnejme se podle jediného hodnotového měřítka – příjemnosti svých emocí. Dělejme zkrátka něco zábavného, nejlépe v rámci svých koníčků, tvůrčích aktivit, dobrovolnictví. Něco, co má smysl, co nás těší a nabíjí, co nám dá dobrou energii i pocit, že nejsme zbyteční.
  4. Zaměřme se na přítomnost, a to nejen meditací a řízenou představivostí. Využijme okamžik, který si pro sebe uděláme, na zbavování se negativních emocí, vyvolaných v daném dni negativní událostí – viz konkrétní techniky v mém pravidelném magazínu; každé vydání je věnováno jen jednomu psychologickému problému a jeho zvládání).
  5. Pravidelně cvičme. Pohyb je jedním z nejlepších způsobů, jak uvolnit stres. Už strečink, kterým obvykle začínáme, uvolňuje svalové napětí. Běháním pak zapojujeme konkrétní svalové skupiny v uklidňujícím, pravidelném rytmu. Prostě, jakýmkoli aktivním sportem vracíme metabolismus do normálu, je nám po něm lépe a obvykle dostaneme i hlad. A řešit to můžeme už dlouhou procházkou. I ta totiž dopřeje očím změnu a pustíme tak z hlavy umíněné zaměření jen na jeden problém.
  6. Provádějme dechová cvičení (pravidelné téma v magazínu). Vědomé soustředění na hluboký nádech a hluboký výdech uklidňuje a přirozeně vrací tělo do frekvence, v jaké tepe celá příroda. Při vědomém dýchání, jež je vždy součástí meditace, ucítíme, jak se napojujeme na zdroj energie a osvěžujeme se. Jedním z těchto modelů je jóga, která navíc využívá prvky svalové relaxace.
  7. V době, kdy nejsou dovoleny masáže, zkusme alespoň domácí aromaterapii (voňavou vanu), která je i o restartu čichových buněk, nebo soukromou muzikoterapii, kultivující pro změnu sluchové vnímání relaxační hudbou. Každá “masáž”, nejen ta tělesná, ale i duševní, je o celkovém uvolnění, protože je o soustředění na příjemno.

Nedokážete se pustit toxických pocitů a myšlenek, které se Vás drží třeba v souvislosti s prací, vztahem, osobními problémy? Využívejte pravidelný magazín. Ve schránce ho najdete každé dva měsíce, pokaždé zaměření na jiné psychologické téma, jehož zvládnutí je pro člověka výzvou a radostí. Každého vydání magazínu je pouze limitované množství, přehled v tuto chvíli dostupných je zde. Členové uzavřené skupiny úrovně FC Premium mají vedle dalších výhod odběr magazínu zdarma.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart