5 způsobů, jak být nedocenitelným pro druhého člověka

Lidé se rádi ptají: Kde najdu svou spřízněnou duši?

Málokdy však mění úhel pohledu stylem: Jsem vlastně já sám pro někoho spřízněnou duší?

Jak zdůrazňuji ve své knize JáMy spřízněných duší, skutečně nedocenitelného člověka v životě nepotkáváme, nýbrž poznáváme, a to právě ve chvílích, kdy potřebujeme oporu, či naopak někdo ocení podporu z naší strany.

V obou případech čerpáme z druhých lidí energii – ať už z pomoci, kterou nám poskytnou, nebo z radosti, kterou mají z naší pomoci.

Je tu však jeden podstatný problém. My obvykle víme, kdy takové spřízněné duše potřebujeme – když je nám pod psa. Ale poznáme také, kdy potřebují oni nás? Skutečně víme, co máme dělat nebo pozorně sledovat, abychom byli ve správnou chvíli správným člověkem pro ně?

Čím se vlastně lidé stávají pro druhé nedocenitelnými? Co lidé v těžké chvíli potřebují? My bychom to měli vědět. A zrcadlit.

Anebo stojí za to si to na prahu nového roku připomenout?

Hodnota srdce

Ve včerejším článku 3 hodnoty, kterých se začni držet, než bude pozdě jsem zmínil tři klíčové hodnoty ve vztahu k vlastnímu životu a jeho vedení. Nyní se zaměřím na tři klíčové hodnoty spojené s vedením vztahů (viz také záznam živého vysílání 5 doporučení pro šťastný vztahový život v roce 2022).

První z hodnot zmínil už dalajlama: „Lidské srdce má hodnotu teprve tehdy, když dokáže rozdávat.“ Řekl však „tehdy“. Třeba dodat „kdy“, „kdy je ten vhodný čas“.

Co když si totiž o to druhý člověk neřekne? Nebo co když nás to v zaujetí svými vlastními problémy nenapadne? Nebo co když nám protějšek připadá silný? Co když si dosud nikdy nestěžoval, nepožádal o pomoc? Co když až do této chvíle vždy všechno zvládl? Co když, pokud vnitřně trpěl, nedal to navenek najevo? Jak můžeme vědět, že zrovna nyní prožívá uvnitř svého Já boje, o kterých nemáme ani ponětí, protože probíhají v jeho mysli nebo srdci?

To je první důvod, proč píšu tento článek.

Hodnota inspirace

Moje nová kniha Sami vznikla pro těžké chvíle, do kterých občas upadne každý z nás. A právě v nich se ukážou skuteční přátelé nebo partneři. Přesněji: V osamělých chvílích druhých lidí se ukážeme my sami.

Proto v knize zdůrazňuji, ať těžkosti jen tak lehkovážně nezatracujeme. Ať si jich svým způsobem vážíme. Inspirujme se v přírodě. Bouře je příčinou toho, že stromy zapouštějí kořeny ještě hlouběji. Ano, psota možná zmítá jejich větvemi tak, že jsme přesvědčeni, že kmeny padnou. Ale kdybychom se podívali pod zem, objevíme, že právě díky hromům a bleskům se stromy stávají stabilnějšími.

A my nejsme tak vzdáleni od podstaty stromů. Také my lidé totiž v těžkých časech spolehlivě poznáváme, o koho se můžeme opřít. Nebo kdo se může opřít o nás. Tak lidé zjišťují skutečnou hodnotu: Máme-li člověka, na kterého je v těžké chvíli spolehnutí, znamená pro nás poklad.

Jak podotýkám v knize Sami, nejhodnotnější je skutečně intimní vztah dvou lidí. Intimní neznamená nutně sexuální. Je to – mnohem šířeji – vztah založený na úžasném pocitu bezpečí, kdy člověk nemusí před druhým nic skrývat – kdy se může naplno duševně či emočně obnažit, a přesto mu druhý neubližuje, neposmívá se.

Je to vztah, kdy člověk pochopí, že chce-li být někdy milován, musí napřed sám milovat. Pak má pro správné lidi nedozírnou hodnotu. Pro správné, zdůrazňuji. Nesprávní si ho ani tak vážit nebudou.

Správný člověk ve skutečně intimním vztahu je nám emocionálně blízký. A to, i kdyby byl fyzicky tisíce kilometrů vzdálený.

Ano, emocionálně blízcí si mohou být i fyzicky vzdálení lidé. To je druhý důvod, proč tento článek píšu.

Hodnota podpory

Často čelím otázkám: Proč vůbec někomu pomáhat?

Odpověď je prostá: Protože to má smysl.

Podpora druhého člověka v nejtěžších chvílích je vůbec nejúčinnějším nástrojem proti stresu a strachu.

Podpora dává člověku neochvějný pocit, že v tom není sám. Podporovaní lidé se cítí silnější, jistější, šťastnější. Podporovaní lidé se stávají mnohem spíše vděčnými, ačkoli to není pravidlo – i podporovaný člověk nás může hodit přes palubu. Ale to je v pořádku – tím jen dá najevo, že nebyl ten správný.

A pokud podporujeme nezištně, tedy bez ohledu na to, jestli budeme později hozeni přes palubu, mohlo by nás těšit, že podporovaní lidé žijí statisticky déle než ti, kteří si připadají v těžkých chvílích osamělí a podléhají chronicky negativním domněnkám.

A když podporovaný člověk podporu oplácí, je to víc než výhra v loterii. Podpora je totiž silně nakažlivá. Pocit podporovaného člověka, postupně přecházející v přesvědčení, že na něm jiné osobě opravdu záleží, že je pro někoho opravdu důležitý, že při něm někdo opravdu stojí bez ohledu na to, co pokazil, hojí vnitřní rány a vrací člověka zpátky na pevné nohy.

A to je třetí důvod, proč píšu tento článek. A nejen ten – proč jsem poknize JáMy spřízněných duší napsal i knihu Sami. Protože velmi záleží na tom, abychom svou energii věnovali skutečně správným lidem – těm, kteří ji věnují i nám.

A jaké způsoby podpory jsou tedy nejúčinnější?

1. Buď k dispozici na vyslechnutí

Negace, obavy, křivdy, vlastní chyby – to všechno strašlivě tíží. Člověk se alespoň části toho břímě potřebuje zbavit a vypovídání se, či jinak řečeno sdílení, je jedním ze způsobů.

Sdílením se totiž dělí záporná energie a násobí ta kladná. Sdílená radost je dvojnásobná radost, zatímco sdílená starost je poloviční starost. Sdílení však vyžaduje naslouchání. A podstatou schopnosti naslouchat je soustředěná pozornost. To znamená, že bychom měli druhému dát najevo, že se o to, co ho trápí nebo těší, zajímáme, že i v těžkém dilematu stojíme na jeho straně a že při selhání ho nesoudíme, ale snažíme se mu porozumět. Svěřit se totiž není snadné, znamená to (viz výše) svým způsobem se obnažit – ale přináší to úlevu, sdílíme-li správné vrbě.

Jsme-li tím, komu se druzí chtějí svěřit, uvědomme si tu poctu. Druzí nám tím totiž vyjadřují svou důvěru. Ano, že jsme důvěryhodní lidé. A důvěřovat jinými slovy znamená dát nám příležitost, abychom druhé zranili, a současně v nich vyvolat doufání, že to neuděláme. Že důvěru nezneužijeme, že jejich křehké slabiny ani později neobrátíme proti nim.

Mysleme na to. Otevřít se někomu chce značnou odvahu, zejména když jde o sdílení bolesti, slabosti nebo jakékoli jiné těžkosti.

2. Buď k dispozici pro radu

Pozitivní rada má jedno kouzlo. Ukazuje totiž, že z negativní situace vede i pozitivní cesta. Ostatně, proto jsem založil ještě uzavřenou skupinu – pro všechny, kdo chtějí poznat sílu terapie sdílením. Kdo potřebují pochopit, že v žádném problému nejsou sami. Anebo kdo jiným dokážou v těžké chvíli pomoci. V obou případech má skupina obrovský efekt.

Samozřejmě že každý jsme jiný, tudíž to, co je správné podle nás, nemusí být funkční pro druhého. Umožní mu to však naladit se na jiné přemýšlení – konstruktivní. Hledat i jiné, subjektivně bytostnější řešení, pokud mu to naše nebude úplně vyhovovat.

Žijeme v takzvaném duálním či také párovém světě, kde každý problém má své řešení. Ještě nevznikl zámek, ke kterému by současně neexistoval klíč. Důležité je hledat ho. Protože jen tak je možné ho najít. Pokud tak činíme spolu, zvyšujeme šanci na to, že se náš blízký člověk nevzdá. A člověka, který se nevzdá, jednoduše nelze porazit.

3. Projevuj lásku a loajalitu

Když jsem psal knihu Sami, reagoval jsem na ta nejčastější traumata, která sdílíte se mnou. Dobře vím, že každý se někdy ocitneme v pekle svých vlastních myšlenek nebo osudových událostí. A všichni chceme z takové pasti ven.

Přitom ovšem nejlepší cesta ven je vždycky skrz. Kdo prochází peklem, nesmí se vracet, nesmí zastavovat, musí hlavně jít dál. Jinak se v pekle uškvaří.

Aby to však dokázal, ba vůbec chtěl dokázat, musí být nejen průběžně podporován, ale i vnitřně přesvědčen či zvenčí přesvědčován, že si zaslouží víc, než co momentálně má – že je hoden lásky. Že to, co prožívá, je pouze kapitola v knize života, která nezhorší, ale utuží vztah. V tom spočívá značná mentální vzpruha.

Žádného člověka nedefinuje to, že zažívá problémy, protože ty potkávají nás všechny. Lidi charakterizuje a odlišuje jen to, jak se k problémům stavějí. Potažmo jak se k problémům blízkého člověka staví jeho okolí. Neopustit blízkého člověka v nejtěžších časech znamená zasloužit si místo po jeho boku i později, v jeho nejlepších časech.

4. Stůj při člověku i během jeho chyb

Zde bych mohl vytvořit tlustou čáru. Třemi dosavadními postupy totiž pomůžeme k tomu, aby náš blízký člověk nenazýval to, co je pro něj v životě důležité, jen snem, ale plánem. K jeho naplnění je ovšem potřeba ještě něco – uskutečnění, dotažení, každodenní rozhodnutí pokračovat.

Možná se ten blízký člověk rozhodne pro pracovní změnu. Možná pro osobní. Možná ukončit starý nebo navázat nový vztah. Možná bude váhat, zda má učinit jiné vážné rozhodnutí. Pak potřebuje mnohem více než pouhou vrbu, která ho jenom vyslechne. Potřebuje totiž oporu, jež při něm bude stát bez ohledu na průběh i výsledek změn, pro něž se rozhodne.

Stát při druhém neznamená vést ho, zpochybňovat ho, být mu oponentem. Ani ho soudit nebo kárat za to, co nezvládl či v čem nás neposlechl. Není totiž důležité, zda jsme „měli pravdu“, když jsme ho varovali, a on se přesto nežádoucím směrem vydal. Pamatujme, prosím, že partnerství či přátelství je cennější než naše ego a osobní pravda. Lidé jsou prostě chybující bytosti, ale chybami se učí a potřebují nabírat nové zkušenosti.

Navíc každé rozhodnutí, tím spíše to, které může být chybné, vyžaduje odvahu. Stát při blízkém zejména v době proher znamená mít dostatek trpělivosti a nadhledu. Pochopit, že co se nám třeba i dopředu zdá jako špatné, může být pro druhého nejlepší, nejkratší, nejsmysluplnější cestou k poznání.

5. Buď tím, komu lze důvěřovat

V knize Sami zdůrazňuji, že správný vztah, po kterém bychom měli toužit a uskutečňovat ho, tedy vztah naplněný důvěrou, vytváří nejen ten, kdo důvěřuje, ale hlavně ten, kdo důvěru nezklamává. Je snadné druhého zradit, vysmát se tomu, co zkazil, nad cizím neúspěchem si umýt ruce. A naopak je přetěžké být právě tehdy tím, kdo při zlomeném člověku zůstane, i když celý svět odešel. To umí jen skutečný parťák.

Já sám, upřímně, miluji těžké časy. Vím, že pokud v takové chvíli přijdu o člověka, ve kterého jsem věřil, ale který při mně nedokázal stát, nejsem to já, kdo ztrácí. Ztrácím jedině tehdy, když nejsem schopen udržet si někoho, kdo v mé těžké chvíli plnil body 1 až 5 – tím spíše, když jsem si neuvědomoval, jakou hodnotu pro mě takový člověk má, jak nedocenitelný je.

Pamatuj si, prosím:

  • K výkonu všech pěti doporučení je zapotřebí náš čas. Poskytnout jinému člověku to nejdražší, co v životě máme. Jestliže někomu dáváme svůj čas, dáváme mu kus života, který nikdy nedostaneme zpátky. A navíc tím vyjadřujeme, že nám na něm opravdu záleží.
  • Je tak snadné říct „Zrovna na Tebe nemám čas“ někomu, kdo nás potřebuje, a přitom tak těžké slyšet „Zrovna na Tebe nemám čas“ od někoho, koho potřebujeme my. Být dobrým přítelem nebo partnerem tak v první řadě znamená být někým, koho bychom sami tak rádi potkali.
  • Proto si zvažme, kdo jsou vlastně důležití lidé našeho života. A těm se snažme být k dispozici vyslechnutím, pozitivní radou, projevem lásky, loajality, podpory i ve chvílích, kdy chybují, a buďme tím, komu lze důvěřovat, na koho je spoleh. Zkrátka, buďme v roce 2021 pokladem pro druhé. Neproděláme. Oni nám to vrátí. Pokud to jsou správní lidé.

Měli jste někoho za svou spřízněnou duši a váš vztah se narušil? Využijte knihuJáMy spřízněných duší. Poznejte, proč se tak stalo i co je možné stále udělat.

Procházíte hned zkraje roku osamělostí? Nedostává se Vám sebedůvěry, sebelásky, sebejistoty? Využijte knihuSami. Objevte sílu i krásu samoty a užijte si toto speciální období, které je tolik důležité i pro pozdější zdravý vztah.

Všechny mé knihy najdete pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart