5 posilujících energií pro srdce

Pamatuji si na křižovatku svého života.

Ten den už jsem nevěděl, kudy dál. Přesněji: Uvnitř sebe jsem cítil, co by bylo správné, ale “nemohl” jsem tím směrem jít, protože mi to všichni kolem vymlouvali.

Ano, píšu “nemohl”, protože ve skutečnosti jsem MOHL, ale myslel jsem, že je to nemožné – vzepřít se názoru druhých, najít odvahu udělat něco skutečně podle sebe.

Ten den jsem seděl dlouho do noci na lavičce před domem, když si ke mně přisedl cizí člověk. Vybalil si cigaretu a zapálil. “Problémy?” zeptal se.

Popsal jsem mu, jak slabý jsem proti názorům druhých lidí. Že nakonec vždy podlehnu jejich tlaku a řídím se tím, co si o situaci myslí oni.

Muž na to řekl větu, kterou nikdy nezapomenu. “I já jsem řešil, co si o mně lidé myslí, až do chvíle, než mi došlo, že jejich názory mi moje složenky nezaplatí.”

Tím dnem se změnil můj život. Naučil jsem se naslouchat lidem, ale rozhodovat se sám. A začalo mi být moc dobře. Nebyl jsem nezdvořák, který ignoruje druhé – já je vyslechl; ovšem zařídil jsem se po svém. Protože můj život je moje odpovědnost a “moje účty” opravdu “nikdo jiný nezaplatí”.

O tom je ostatně i kniha Sami. Uvědomit si, jak důležité je to, co cítíme, o čem sníme, co nás těší, ale také co nás bolí. Jak důležité je to, co v životě chceme, co nás naplňuje, ale i co nás zraňuje. A že si už nikdy nesmíme myslet, že na nás nezáleží – že druzí vždy lépe vědí, co je pro nás dobré. Ne. Nikdo nám nemůže tolik pomoci a tolik uškodit jako my sami. Avšak musíme se umět sami o sebe starat a postarat.

Nejčastější otázka, kterou dostávám, je: Jak? Položil ji vlastně i Honza, další z vás, tazatelů, na jejichž otázky odpovídám každý všední den mluveným slovem ve svých podcastech. A kdo raději čte než poslouchá, tomu odpovídám psanou formou ve stejnojmenných knihách. Honzův dotaz do Řešidla zněl: „Petře, ve svém prvním novoročním podcastu Co je to nejdůležitější pro život jste hovořil o srdci a proč si dávat záležet na tom, čemu své srdce vystavujeme nebo komu ho svěřujeme. Máte i konkrétní doporučení, co dělat, abychom svému srdci co nejvíce prospívali, pokud jde o způsoby myšlení nebo jednání?“

Hranice mezi dvěma světy

Pro mě tím nejdůležitějším pro srdce jsou mantinely. Tedy osobní meze, které jasně oddělují to, co v životě CHCI, od toho, co v životě NECHCI.

Tyto meze vyznačují hranice mezi dvěma světy. Oddělují svět mého ŠTĚSTÍ od světa mého NEŠTĚSTÍ. A já stojím na té pomyslné hranici. A dávám si velký pozor, jak se chovám nebo jak se lidé chovají ke mně. A to proto, že to, co CHCI, mě naplňuje (proto jde o zemi mého ŠTĚSTÍ) a to, co nechci, mě ničí (proto jde o zemi mého NEŠTĚSTÍ).

Osobně mám pět konkrétních mantinelů, které se týkají mého srdce. Všechny hranice se starají o příval dobré energie a zadržení té špatné. Popíšu tedy, co v životě CHCI a co NECHCI.

1. Hranice mezi prací a volným časem

První mantinel svým způsobem vymezuje moje vlastní svědomí. Zkrátka: Chci žít tak, abych způsobu, jakým jsem vedl svůj život, jednou nelitoval. Co to konkrétně znamená?

Jako klukovi mi bylo vehementně vysvětlováno, že mám pokud možno všechnu energii a všechen čas odevzdat ŠKOLE, později PRÁCI. Ale čas mě naučil, že něco je důležitější než škola a práce. Je to rodina. Osobní vztahy.

Proto každému doporučuji věnovat víc svým vztahům. Pozor! Tím neříkám věnovat míň práci. Tím říkám: Po práci, v tom čase, který již máte vymezený pro osobní vztahy, tedy pro přátele, partnera, děti, rodinu, se věnujte ještě víc, co nejvíc těm lidem, pro které jste si vymezili tento čas. Aby se nestalo, že fyzicky sice už budete s nimi, ale myšlenkami pořád ještě v práci.

Proč je to důležité? Když jsem měl před mnoha lety problém s přepracováním, s vyhořením, jeden šaman daleko od naší země mi řekl: Petře, až zemřeš, Tvůj zaměstnavatel ihned vyvěsí inzerát a během krátké doby bude Tvé místo zaplněno – Ty NAHRAZENÝ. Ale své rodině, svým přátelům budeš už vždycky chybět. Pro ně jsi NENAHRADITELNÝ. Proto neplýtvej časem, který máš vymezený pro tyto lidi. Čím více společných chvil s nimi plně prožiješ, tím spíše na Tebe nikdy nezapomenou. Zatímco v práci si Tě nanejvýš jen občas připomenou.

To mě naučilo dávat do práce i volného času opravdu maximum. Obojí je pro srdce dobře. Protože ví, že v dané chvíli nežije nadarmo.

Jenže… To mě současně naučilo vážit, komu v tom volném čase věnuji svůj čas. A z toho plyne můj druhý mantinel.

2. Hranice mezi krátkodobým a dlouhodobým vztahem

Ujistěte se i Vy, že ten člověk, kterému jste ve svém volnu nablízku, by byl po Vašem boku i tehdy, kdybyste padli na dno, měli najednou holý zadek, velký průšvih, úzkosti, rakovinu… Pro srdce je strašné, když jednoho dne zjistí, že jsme marnili svůj čas pro někoho, kdo nás při první příležitosti, při první nepříjemné situaci, hodil přes palubu.

Naopak vědět, že svůj čas, svůj život odevzdávám někomu, kdo to OCEŇUJE, je nádherná náplň a vzpruha pro mé srdce.

Z toho ale plyne třetí mantinel. Nezabývat se jenom tím, co pro mě dělá ten druhý, ale také co dělám já pro něj. Anebo přesněji: co v jeho přítomnosti NEDĚLÁM.

3. Hranice mezi dáváním a braním

Toho, co můžete udělat pro druhého člověka a čím tak naplnit i své srdce, je samozřejmě spousta (viz kniha 250 zákonů lásky), ale je jedna věc, kterou, prosím, nikdy nedělejte, protože by zlomila srdce nejprve jemu, a pak i Vám. Ta věc totiž vystihuje podstatu slova braní. Ať už jde o to vzít někomu odvahu, radost, důvěru, lásku, sebevědomí…

Tou věcí je: posmívat se jeho autentickým pocitům.

Máte-li to štěstí, že se Vám někdo upřímně svěří s tím, co ho momentálně trápí, bolí, těší nebo po čem touží, tedy když Vám přizná, čeho se právě bojí nebo kvůli čemu i brečí, nesmějte se mu. Protože tím, že se Vám svěřil, Vám dává najevo, že Vám věří, a tím Vám dává najevo, že na Vás spoléhá.

A když při pohledu na Váš posměch zjistí, že se na Vás při své otevřenosti spolehnout nemůže, přirozeně odejde. A Váš smích se v tom okamžiku může proměnit v slzy, protože Vám dojde, že jste přišli o někoho, kdo VÁS MĚL RÁD. Ano, důvěra je projevem lásky. A lásky není v životě nikdy dost. Navíc lásku naše srdce, přesněji každé srdce, potřebuje.

A z toho plyne čtvrtý mantinel.

4. Hranice mezi ANO a NE

Pokud se naopak nám někdo posmívá nebo nás jinými způsoby ničí, naučme se říkat takovému člověku NE. Zkrátka, naučme se sami sebe zbavovat těch, kteří si nás nezaslouží a které si nezasloužíme my.

Říkejme NE, vymezujme tím své osobní hranice, tedy trvejme na tom, co CHCEME, i na tom, co NECHCEME. Nevpouštějme k sobě lidi, kteří nám škodí. A když je přece jen nedopatřením k sobě vpustíme, pamatujme na NE – naše NE je opět odežene.

A z toho plyne i pátý mantinel.

5. Hranice mezi naším a cizím limitem

I já jsem se, a nejen jako dítě, bál říct NE. Nakonec, píšu o tom v úvodní vzpomínce.

A právě po této zkušenosti říkám: Věřme si. Přesněji: Víc věřme sami sobě. A to především tehdy, když nám okolí nevěří.

Mnozí máme sklon, když nám okolí nevěří, přestat okamžitě věřit sobě. Ale k tomu není důvod. Přemýšlejme: Jestliže si někdo neumí představit náš úspěch v konkrétní situaci, říká tím jen vše o své představivosti, o tom, že to on by zřejmě neuspěl na našem místě, že on by si zřejmě s touto výzvou neporadil, a to vypovídá o JEHO limitech, ne o našich.

Ve svém magazínu Emoce versus rozum aneb Cestou intuice ukazuji, jak se naučit odolávat cizím zpochybněním, jak vnitřně sílit i jak zintenzivnit svůj vnitřní hlas, kompas, zkrátka intuici. Nikdy nezapomenu na příběh Lady Gaga. Tato držitelka Ceny MTV, Zlatého Glóbu, Grammy i Oscara jednou vyprávěla o svých začátcích: „Tehdy jsem měla přítele, který mi tvrdil, že nikdy nebudu známá zpěvačka, že nikdy nezískám Grammy a že nikdy nebudu mít ani jeden hit. Přesvědčoval mě o tom, že ve svém úsilí selžu. Odpověděla jsem mu: Příteli, jednoho dne, ale to už my dva dávno nebudeme spolu, se Ti nepovede ani objednat si pitomý kafe v tom nejzapadlejším pajzlu bez toho, abys z rádia neslyšel můj zpěv a v televizi neviděl můj nejnovější klip.

Věřte si. Věřte si víc, než Vám věří okolí. A pamatujte: Není důležité, jestli svého snu skutečně dosáhnete; důležité je už to, že za ním jdete.

Protože už to je moc dobré na srdce.

Protože už to srdce naplňuje.

  1. Ocitli jste se sami a ztrácíte v sebe víru? Využijte knihu Sami.
  2. Pochybujete o své intuici? Nevíte, zda věřit rozumu, nebo citu? Využijte magazín Emoce versus rozum: Cestou intuice.
  3. Další mé odpovědi na Vaše otázky najdete zde.

© Petr Casanova

0
    0
    Košík
    Košík je nyní prázdnýZpět do obchodu
      Top
      Shopping Cart