Jak unést sebevraždu milovaného člověka, které „jsme mohli zabránit“

Konec každého roku je pro mě nejtěžším obdobím. Není dne, aby mi nepřišla zpráva: Chci se zabít. Ve smyslu: Tak co s tím uděláte?

Kdo četl mou autobiografii DESET, ví, že jsem na takové rozpoložení citlivý. Když mi bylo dvacet, sám jsem stál před tímto rozhodnutím a možná bych ho i uskutečnil, kdyby ve správné chvíli nebyl na stejném místě jako já zcela neznámý člověk – a kdyby se mnou nezačal mluvit.

Ve svéautobiografii jsem tento celistvý příběh uváděl proto, aby si čtenáři uvědomili, že každý problém má řešení, a to i tehdy, když ho nevidíme (zejména ve svém negativním zahledění). Že někdy stačí málo, aby se jeden banální problém stal fatálním. A jak důležité je komunikovat.

Proto jsem založil uzavřenou skupinu, aby lidé měli kde sdílet a zároveň pochopili, že jeden druhému mohou ohromně pomoci – už svou přítomností, podporou, “protiproblémem” (Tebe trápí to, mě zase tohle). Jako mně ten cizí člověk tehdy na mostě.

Někteří lidé si však můj příběh vyložili opačně. Myslí si, že selhávají, když nedokážou s někým v úzkostech mluvit tak, aby mu to pomohlo. Nebo si dokonce kladou za vinu, když nezabrání své milované osobě v hořkém rozhodnutí. Jako strojvedoucí, který nestihne zastavit vlak a přejede člověka na kolejích. Má trauma, ačkoli nikdo nemůže všechno.

Denně čelím v průměru 350 příběhům, ve kterých vůbec nezáleží na mně. Vím, že záleží na čtenáři nebo posluchači, zda především mé vysvětlení nebo doporučení bude chtít vnímat, zda mi uvěří, zda se pokusí, zda vytrvá. To je příliš mnoho ALE, která nejsou v mé moci. Vždy si však vzpomenu na toho pejskaře na mostě, který byl při pohledu na mě ve stejné situaci. Ten, kdo si objednal mou knihu Sami, se k tomu mému nejdůležitějšímu životnímu příběhu v čase vrátí. A pochopí, co ještě může ovlivnit, a co už ne.

A týká se to také Karolíny, která mi poslala tento problém: „Petře, oběsil se mi přítel. Byl to alkoholik a dělal mi ze života peklo. Jenže měl i dobré stránky. A já si pořád vyčítám, že jsem jeho pití a tomuto způsobu vyřešení jeho problémů nedokázala zabránit. I jeho rodiče mě obviňují. Přitom právě oni, notoričtí alkoholici, měli na jeho psychických potížích hlavní podíl už od dětství…“

  • Děkuji za všechny otázky, které mi posíláte. Mé odpovědi můžete poslouchat v podcastovém pořadu Řešidlo (viz výše přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací).
  • Pokud raději čtete, mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 tvoří přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy ve společné zvýhodněné sadě jsou zde.

Váš problém

Kdekdo má trauma jako Karolína – vyčítá si, že nedokázal takovému konci zabránit. My si však předně musíme vysvětlit, PROČ si to takový člověk vyčítá a ZDA si to vyčítá správně.

PROČ – snadná odpověď. Jestliže vidíte, jak se milovaný člověk trápí, zatímco Vy byste na jeho místě jeho problém minimálně řešili, přirozeně také Vás trápí, jestliže řešení schopen není. Jde o problém zvaný projekce, který se projeví nejčastěji tak, že NECHÁPETE, jak mohl někdo zvolit takové “řešení”, sebevraždu. Nechápete to, protože Vy byste to na jeho místě neudělali. A tohle je dáno tím, že Vy byste jeho problém uměli vyřešit konstruktivně. Například, pokud pil, byste si sami sebe na jeho místě uměli představit na léčení. Nebo že by se Vám či komukoli jinému svěřil – protože VY BYSTE PRÁVĚ TO NA JEHO MÍSTĚ UDĚLALI.

Jenže v tom bodě děláte chybu. Snažíte se totiž soudit druhé podle sebe. Ale to nemůžete. Vy nejste oni. A oni nejsou Vy.

A tím se od Vašeho zbytečného problému dostáváme k jejich skutečnému problému.

Jeho problém

Mnoho lidí si zpětně myslí, že mohlo v konkrétním případě tragédii jiného člověka zabránit. Na silnici si to vyčítají typickými slovy: Kdybych jel pomaleji, rychleji, kdybych vyjel dřív, později… nestřetli bychom se. Ale tím se přehlíží skutečná podstata problému.

Dejme tomu, že by Karolína přišla domů dřív, partnera objevila včas, odřízla, a tudíž on ještě dýchal. Já se ale ptám: Co by to SKUTEČNĚ VYŘEŠILO? Možná by ho to zachránilo jenom pro tu chvíli, ale on by tudíž svůj čin DOKONAL JINDY, a to hlavně kvůli tomu JEDINÉMU SKUTEČNÉMU DŮVODU, z jakého lidé páchají zoufalé sebevraždy: už NEVIDÍ JINÉ řešení svých problémů.

A tím jsme u skutečného úskalí těchto lidí.

Mezi devíti mými knihami jsou tři, které se zabývají vyrovnáním se s minulostí – 100 nejkratších cest k Tobě (vyrovnání se s rozchodem), Protože (vyrovnání se s toxickým rozchodem), Čtyři prány štěstí (vyrovnání se se zraněným vnitřním dítětem). V nich zdůrazňuji, že to, že někdo nevidí řešení svého problému, ještě neznamená, že žádné řešení neexistuje. Jenom to zpravidla znamená, že se člověk s tak negativním výhledem o žádné konstruktivní řešení nezajímá, neptá se druhých, anebo když se druhým svěří, tak je neposlouchá anebo jejich nabízenému řešení nevěří. A právě to je rozhodující slovo: NEVĚŘÍ. Jestliže člověk přestane věřit jakémukoli konstruktivnímu řešení svého problému, tak pro něj už žádné neexistuje. Pro něj, podtrhuji.

A je úplně jedno, že objektivně takové řešení, a často i jednoduché, existuje!

Co může ovlivnit on a co Ty

Proto se lidem s psychickými problémy doporučují odborné konzultace. Aby viděli, že:

  1. Jejich problém má mnoho dalších lidí a NEJSOU V TOM SAMI.
  2. Mnoho jiných lidí už jejich problém v minulosti VYŘEŠILO.
  3. I ti, kteří v minulosti stejný problém vyřešili, si ve své době TAKÉ NEVĚŘILI, také o sobě pochybovali, ale přesto to nakonec ZVLÁDLI.

Tohle je účel psychoterapie. Tak jsou postavené i všechny moje knihy a případně magazíny (ty řeší vždy jen jeden konkrétní psychologický problém a jeho zvládnutí).

A z toho plyne, že řešení jakéhokoli problému je primárně o konkrétním člověku a jeho vnímání nejen problému, ale i sebe sama – své schopnosti tento problém zvládnout. A znovu opakuji: To, že si tento člověk myslí, že svůj problém nezvládne, vypovídá o něm, o velikosti jeho vnitřní víry a odhodlanosti, ne o velikosti daného problému.

Když má člověk správné vedení, svůj problém zvládne. Jenže je mnoho lidí, kteří správné vedení nemají. A někdy to ani nemohou ovlivnit. Nemají správný vzor. A začíná to právě už v dětství.

Vyjdu-li z Karolínina popisu: Dítě, které má za rodiče alkoholiky, bohužel dennodenně vidí, jak tito lidé “řeší své problémy” – že utíkají k alkoholu. Ten má jednu specifickou schopnost: Pořádně se napijete, a nevíte o svých problémech. Ale to neznamená, že Vaše problémy jsou vyřešené, nebo že tím okamžikem přestaly existovat. Jen je necítíte. Ano, alkohol, jako jiné drogy, zbavuje citlivosti vůči problémům. Jinak řečeno: I když problémy máte, po alkoholu je necítíte.

Proč alkoholici končí předčasně

Jenže problém alkoholu i ostatních drog je v tom, že tyto látky dříve nebo později přestanou působit. A jakmile vystřízlivíte, jsou problémy zpátky a mnohdy ještě větší. Mezitím totiž vyrostly. Jako úroky u dluhu. A nyní se vžijte do člověka, který si už předtím neporadil S DALEKO MENŠÍM problémem. Co udělá, když zjistí, že jeho problém v mezidobí narostl? Se svým “osvědčeným” přístupem k “řešení problémů” se znovu napije nebo si znovu něco znecitlivujícího šlehne. JEŠTĚ VĚTŠÍ dávku, je-li problém STÁLE VĚTŠÍ, případně aby v limbu “bez problémů” vydržel déle.

A tohle je definice skutečného problému alkoholika: Jemu se nechce žít ten život, ve kterém cítí, že má problémy. Potřebuje se jich co nejdříve zbavit. Jenže lidský život je nastaven tak drsně, že lidské tělo má přirozenou schopnost zvykat si. I na alkohol. Tudíž se časem stane, že alkohol přestane “pomáhat”, respektive že začne působit mnohem větší tělesné potíže než slasti. Tedy: Alkohol začne víc problémů vyrábět než zahlazovat. A tak alkoholikovi zbude už jen jediná cesta, jak se navždycky zbavit všech problémů.

A tou jedinou cestou pro něj není léčení. Kdyby takto uvažoval, léčit se jde hned na začátku. On však v léčení nespatřuje řešení svého problému. Naopak v léčení spatřuje nežádoucí postup, který ho ZBAVÍ JEDINÉHO LÉKU na jeho problému. Alkoholik přemýšlí takto: Když mi vezmeš alkohol, jak potom budu “řešit své problémy”?

A Vy si, Karolíno, pokládáte otázku: Jak jste tomu mohla zabránit? Nemohla. Jestli někdo mohl zabránit takovému vyústění jeho příběhu, pak to v první řadě byli jeho rodiče: Kdyby ho v dětství NAUČILI SKUTEČNĚ ŘEŠIT PROBLÉMY, tedy jinak než alkoholem. Že ho to nenaučili, ba ani nemohli naučit, jednoznačně ukazuje jejich současné chování: I nyní nechtějí mít s problémem nic společného, ukazují na všechny kolem sebe. Ne já, to Ty můžeš za moje problémy! Tak ukazují nyní na Vás. A nejsou první.

Takto se možná choval i Váš partner, dokud žil. Proto jste s ním doma mohla mít peklo. Ale je těžké mu to vyčítat, protože on jen duplikoval vzorec svých rodičů (viz odblokování této těžkosti v magazínu Jak přepsat staré vzorce).

A proto teď – poté, co Váš přítel odešel – máte peklo s jeho rodiči. Protože oni jsou de facto on a on byl de facto oni.

Ovšem to peklo máte taky se sebou. A to kvůli své projekci – kvůli své falešné iluzi, že svého přítele i jeho rodiče by přece mělo být možné přesvědčit. Ne. Všechno ovlivnit nemůžete.

Předně neovlivníte to, jak se k Vám rozhodnou chovat druzí lidé. Nebo jestli se rozhodnou své problémy řešit. Nesuďte druhé podle sebe. Smiřte se s tím, že lidé, kteří se nikdy nenaučili své problémy řešit, je vždycky budou házet na druhé, tedy i na Vás. A pokud (ve své hlavě) usoudí, že to z hlediska “řešení problému” stačí, že teď už mají hotovo a mohou se napít, pak je NIKDY NEZMĚNÍTE, protože oni ve skutečnosti nic změnit nechtějí.

A Vy to musíte respektovat. Protože je to jejich život. A – jakkoli to zní krutě – jenom na nich je, JAK ho budou žít. A JESTLI VŮBEC ho budou žít.

Pamatujte si, prosím:

  1. V životě budete mít o polovinu zbytečných problémů, když si uvědomíte, že druhé lidi téměř vůbec nemůžete změnit.
  2. Můžete je pouze PŘIMĚT, aby zvážili, jestli se nechtějí změnit sami, aby o svých chybách přemýšleli, aby je toužili odstranit. ALE to, zda je skutečně budou chtít odstranit a zda je odstraní, to už je vyloženě na nich a na jejich rozhodnutí.
  3. Nepleťte s, prosím, to, co můžete ovlivnit, s tím, co už nemůžete ovlivnit. Pokud se druzí lidé dostanou do situace, kterou Vy byste dokázali jednoduše řešit nebo ve které byste si nechali mezní destruktivní řešení rozmluvit, neznamená to ještě, že oni na tom jsou stejně – že by Vás poslechli, kdybyste jinak argumentovali. Neprojektujte si do druhých lidí svůj vlastní způsob přemýšlení. Oni mají SVOU hlavu a SVOU pravdu. A to, že je pro Vás něco nepochopitelné, ještě neznamená, že pro ně to nemůže být jediná cesta, kterou při svém přístupu k životu vidí.

Máte nablízku lidi, kteří procházejí úzkostmi? Není-li již k dispozici vánoční SNÁŘ, prosím, zvažte pro ně knihy, které jim mohou pomoci.

Nebo Vás samotné stlačují splíny a těžká období? Využijte knihu Sami.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart