Psychospirituální setkání: Proč pomůže, i když skončí špatně

Zažíváte osamělost uvnitř vztahu?

Trvá už dlouho? Ba dokonce trvá tak dlouho, že už k ní začínáte být apatičtí? To, co Vás dříve velmi bolelo, se stalo víceméně běžným, normálním, zvládnutelným?

Že nevíte, co je osamělost uvnitř vztahu? To znamená snažit se o vztah, ale sám. Dělat stále první vstřícný krok a zjišťovat, že nikam nevede. Bolí to, zpočátku strašně. Ale člověk si dokáže zvyknout na všechno. I na nezájem člověka, kterého miluje. Až i k němu začne být bez zájmu.

V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, jaké “zázraky” se v takové chvíli dějí. Jak právě tehdy můžeme potkat lidi, kteří naše ledové srdce změní. O jednom z karmických případů promluvím také dnes. Inspirovala mě k tomu svou otázkou Zdenka: „Petře, mám manžela, který mě po letech začal přehlížet. Zpočátku mě to bolelo, časem jsem ale otupěla a rezignovala. Udělala jsem kříž nad ním, nad vztahy obecně. To znamená, že jsem zůstala v manželství, které ale fakticky nefunguje a každý v něm žijeme tak nějak sám. Zvykli jsme si. Jenže nedávno se stalo něco velmi divného. Potkala jsem totiž jednoho starého kamaráda a nevím, co se stalo, najednou jsme si báječně rozuměli a byli spolu šťastni. Zářila jsem já, zářil on. Svěřil se mi, že je ženatý, ale zabíjí ho stereotyp a přemýšlí, že ze vztahu odejde. Myslela jsem, že spolu budeme. Ale on se po setkání odpojil. Pak mi jen napsal, že upevnil svůj vztah k ženě a jsou šťastní. Jak je to možné?“

  • Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
  • Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.

Setkání necitlivých/přecitlivělých duší

Zdenka popisuje typické psychospirituální setkání – důležitý psychologický fenomén, ke kterému dochází v souvislosti s apatií, necitlivostí v partnerském životě.

Abyste si to uměli představit: Lhostejnost partnera samozřejmě bolí. Ale jen zpočátku. Bolí, protože nechápete, proč Vás partner najednou ignoruje, přehlíží. Trápí se tím, snažíte se ho změnit, motivovat, snad i prosit. Nepomáhá to a Vy se trápí stále víc, čím jste tak prašiví. Zkoumáte se v zrcadle, hledáte na sobě chyby, a pak je i najdete – například vrásky. Uvědomíte si, že stárnete, že ztrácíte atraktivitu, ale taky že to neumíte ovlivnit. A tak přes počáteční trápení postupně propadáte do beznaděje. Ta se projevuje zjištěním, že nemá cenu to řešit, že to nezměníte; přičemž proces končí rezignací. Smíříte se s tím, že nemá cenu ani odcházet ze vztahu, protože “i pro všechny ostatní už budete staří”, dokonce jste každý den “pořád starší”, takže pokud nejste dost dobří pro jednoho, nebudete dost dobří pro nikoho – takto uvažujete.

Jenže to je pouhý klam.

To, že Vás po dlouhém vztahu ignoruje jeden člověk, neznamená, že Vás bude ignorovat každý člověk.

Zejména pak ne člověk, který prochází stejným procesem co Vy. Necitlivostí. Přesněji: ZDÁNLIVOU necitlivostí.

Zdánlivou zdůrazňuji proto, že takový člověk jako Vy sice ztratil citlivost vůči čemukoli ve svém vztahu, ale to neznamená, že by ztratil citlivost i vůči vnějším podnětům. Naopak, čím apatičtější je ke svému vztahu, tím citlivější je k jakémukoli náznaku jiného vztahu.

Dám příměr: Maže-li Vám partner denně chleba stále stejnou pomazánkou, po čase ji už nemůžete ani cítit. Nevnímáte už její vůni ani chuť. Možná se zpočátku trápíte, snažíte se přimět svého partnera ke změně, ale pokud nereaguje na Vaše připomínky, propadáte beznaději, nakonec rezignujete. Sice vstáváte ke snídani, ale tam již jíte strojově, ona stále stejná konzistence a obsah pomazánky Vás nevzrušují. Ovšem to neznamená, že byste ztratili SMYSL CÍTIT JÍDLO. Naopak, ucítíte-li po odchodu z domova na ulici COKOLI JINÉHO než tu pomazánku, Vaše smysly ihned zbystří. Na sto honů vycítíte hamburger, trdelník, svařák.

A tak je to i při citové krizi. Tím snáz se potkají dva lidé, kteří CÍTÍ AŽ MOC DOBŘE, co jim/druhému schází. Okamžitě si to dokážou dát.

A hlavně si ve své hlavě i srdci uvědomí: Já to MŮŽU MÍT! (Například: Já nejsem ještě starý…)

Když usychající člověk ožije

Psychologie toto psychospirituální setkání přirovnává k pocitům květiny, které se z dlouhodobého zdroje přestalo dostávat životadárné vody. Vadne, ba usychá. A najednou – na ni padne kapka svěží tekutiny odjinud. Ta květina okamžitě ožije tím směrem. Uvědomí si, že to nebyla její chyba, její nedostatek, že není pravda, že si vodu nezaslouží, že pořád JE dost dobrá, atraktivní.

Jen se vžijte do Zdenčiny kůže: Ačkoli se Zdenka po letech přehlížení utvrzovala v přesvědčení, že je stará, ba každý den pořád starší, najednou je pro někoho přitažlivá. Najednou se o ni někdo zajímá, ba někomu je s ní úžasně. To je probuzení! To je osvěžení! A hlavně – to je prozření!

A i u jejího protějšku, ono “starého kamaráda”, v tom momentu praskne ta lživá iluze, kterou si možná roky prohluboval, že je už zbytečný, nemožný, že nedokáže udělat ženu šťastnou.

To je to DOBRÉ, co přináší psychospirituální setkání, i když zdánlivě skončí ŠPATNĚ – ti dva se už nikdy neuvidí.

Ale položme si stěžejní otázku: Proč se neuvidí?

Protože už se vidět NEPOTŘEBUJÍ!

Muž, který projde psychospirituálním prozřením, pozná, že vztahový život ještě zdaleka neskončil, že pořád může být šťastný a naplněný. Že není pravda to, co si už o sobě myslel, že je s ním nuda, otrava. Najednou od nějaké ženy slyší: Ty jsi ale zábavný, Ty jsi vtipný, s Tebou je úžasné trávit čas. Nebo: Ty jsi obdivuhodný! Co všechno dokážeš v práci! Takového chlapa mít!

Takovému muži může psychospirituální setkání ukázat, že možná doma s manželkou jen neumějí zacházet se stereotypem, že si zapomněli jeden druhého všímat, jeden o druhého se snažit a pečovat, obrazně řečeno – dávat té usychající kytičce každodenní kapičky vody. Proto uvadla.

A také Zdenka mohla zásluhou psychospirituálního setkání poznat, že je schopna ožít. Že pokud je k ní lhostejný jeden partner, neznamená to ještě, že k ní bude lhostejný každý zájemce. A že stojí za to třeba i z takového “manželství” odejít.

Ano, tak se může stát, že psychospirituální setkání pomůže oběma, i když každému jiným způsobem. Zatímco jeden oživí své manželství, druhý oživí sebe a získá motivaci hledat lepší vztah.

Ale o tom už detailně píšu v knize JáMy spřízněných duší, v části o psychospirituální krizi.

Pamatujte si, prosím:

  1. Každý vztah, který Vám vstoupí do cesty, má svůj smysl a svoji roli. A to, i když trvá chvíli.
  2. Přesto Vás totiž může něco naučit. Třeba Vám jen připomenout, že pořád máte kouzlo, i když jste už dávno uvěřili tomu, že jste staří a nic dobrého Vás nečeká.
  3. Jen si takové negativní úsudky mějte. Čím víc o tom totiž budete přesvědčeni, tím víc Vás následné psychospirituální setkání vyvede z omylu a tím silnější s Vámi zatřese. Nezlobte se na něj, život s námi někdy potřebuje zatřást, abychom se probudili…

Máte pocit, že jste potkali nebo minuli svou spřízněnou duši? Nebo ji stále nemůžete najít? Využijte knihu JáMy spřízněných duší. Naučte se správnou spřízněnou duši nejen poznávat, ale i sami správnou spřízněnou duší být.

Schází Vám ještě vánoční dárek pro člověka, který stále na svou spřízněnou duši čeká? Věnujte mu pod stromeček tuto knihu navíc s mým vlastnoručním věnováním. Uveďte křestní jméno této obdarované osoby do poznámky v objednávce. Na první stránce knihy pak najde osobní vzkaz, ať má na Štědrý večer skutečně OSOBNÍ dárek.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart