Jak vybojovat partnera, který dal ještě jednu šanci předchozímu vztahu

Je jen můj! Máte tuhle myšlenku, když se díváte na konkrétního člověka?

Považujete kohokoli jiného, kdo by s ním chtěl vztah, za vetřelce, a to i bez ohledu na to, že po boku Vámi milovaného člověka stál dřív, déle a má s ním třeba i rodinu? I tak je prostě “vetřelcem” on a rozhodně ne Vy?

Snažili jste se vytvořit vztah se zadaným člověkem, uvěřili jste jeho slovům, že je volný, ale časem se ukázalo, že až tak volný není a že ho pouto k jeho protějšku stahuje do minulosti víc, než jste si možná oba dokázali představit? Co teď?

Pokud už do takového vztahu máte zapojené srdce, takže se svého člověka nehodláte vzdát, může Vás jeho rozhodnutí nebýt s Vámi zlomit, anebo naopak namotivovat – bojovat o něj, “natřít” to jeho dosavadnímu protějšku, tomu údajnému “monstru”, se kterým si “vůbec nerozumí a nemiluje ho”. Ale co když je všechno jinak? Co když Vás láska zaslepila a nasadila Vám růžové brýle?

Ve své knize JáMy spřízněných duší ukazuji nejrůznější odstíny bolestného prozření spojeného s někým, koho jsme považovali za spřízněnou duši. Jak je možné, že ten, kdo chtěl být s námi, po našem boku najednou není? Jak je možné, že s tím, s kým už nikdy nechtěl být, náhle je? Co myslí tím, když říká “život je složitý”? Ne, život je jednoduchý, to jen my si ho někdy komplikujeme…

Jedním ze stovek příběhů, které na toto téma dostávám, je Eliščin: „Petře, vím, že mě pokáráte za to, že jsem si začala se ženatým mužem. Ale miluji ho a věřím, že on také mě. Neskočili jsme do vztahu po hlavě. Dlouho jsme si jenom psali, teprve pozvolna se náš vztah přesunul do fyzické roviny. S ním jsem šťastná, věřím, že i on se mnou. Rozumíme si spolu ve všem, i v životních hodnotách. Bohužel, jeho žena na náš tajný vztah přišla a on mi zničehonic napsal, že lituje, ale chce dát jejich manželství ještě jednu šanci. Petře, proboha, to nesmím dopustit. Co mohu dělat pro to, abych jejich návratu zabránila? Je možnost, jak ho získat zpátky jen pro sebe?“

  • Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
  • Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.

Proč se zadaní nevracejí

Předně, Eliško a vy všichni ostatní, kteří procházíte touto bolestnou fází a nazýváte ji pro sebe “on se k ní vrátil” a “jak ho mohu mít zpátky u sebe”:

Opusťte, prosím, tuto nebezpečnou iluzi, že jste – v případě Elišky – toho muže měli JEN PRO SEBE a nyní se VRÁTIL ke své ženě. Emocionální fakta jsou totiž opačná: On doposud NEOPUSTIL svou ženu, tudíž se k ní ani NEMOHL VRÁTIT. On s ní pořád emocionálně byl. Kdyby ji emocionálně opustil, byl by nyní nepochybně s Vámi.

Naučme se nazývat věci pravými jmény. Pomůže to.

To, že se s Vámi nejprve slovně a pak i tělesně potkával, ještě neznamená, že se odpojil od své ženy. K tomu, aby vztah skončil, musí proběhnout DVOJÍ odpojení – fyzické a hlavně emocionální, tedy citové. Tento muž nejenže se svou manželkou dál fyzicky byl, bydlel, ale jejich pouto nepochybně bylo nadále emocionální. Kdyby tomu tak nebylo, možná by se svou ženu ještě bydlel, ale už jen jako spolubydlící. NEBYLO BY MYSLITELNÉ, aby jejich manželství dal “ještě jednu šanci”. Jejich manželství by trvalo možná úředně, ale citově by bylo uzavřené, stejně jako jeho minulost.

Jinak řečeno: On by měl JASNO ve své hlavě i srdci, že je VOLNÝ, a v tu chvíli by byl volný pro Vás. Jenže on ve skutečnosti volný nebyl. S Vámi se scházel jen fyzicky, možná se i snažil navázat emocionální pouto, ale to se mu nedařilo a NEMOHLO PODAŘIT proto, že každý můžeme mít na partnerské úrovni JEN JEDNO emocionální pouto. Dokud se nezbaví emocionálního pouta vůči své manželce (nebo neupraví ho například na přátelskou úroveň či racionální vztah dvou rodičů jednoho dítěte), nemůže navázat jiné partnerské pouto ve vztahu k Vám nebo komukoli jinému.

A nyní jsme u samotného jádra problému: Proč doposud neodřízl emocionální pouto vůči své manželce?

Proč se nezřekl své zadanosti

Kdo četl mou knihu JáMy spřízněných duší, odpověď jistě zná: Zřejmě proto, že s dosavadní partnerkou ještě NEMĚLI a NEMAJÍ všechno dořešené.

Ze své praxe znám typické situace:

  • Dva lidé se pohádají. Fajn, ale to ještě není důvod pro rozchod. Budiž, jeden natruc jde na seznamku a pokusí se tam koketovat. Ale pak toho lituje. Negativní emoce přejdou.
  • Nebo se hádají pravidelně. Fajn, ale i to se dá spravit. Co je rozbité, to se může zkusit opravit. Pokud oba mají zájem. A to je důležité slovo. Uvědomit si, ŽE mají zájem a PROČ vlastně.

Mnoho lidí chybně vyhodnocuje hádání páru. Domnívají se, že takový pár k sobě nepatří. Že se hádají proto, aby spolu nebyli. Ale k tomu, aby spolu dva lidé nebyli, se nemusejí hádat. Mohou spolu prostě přestat být. Problém je v tom, že pokud se dva lidé hádají, tak jim zjevně POŘÁD z emocionálního hlediska O NĚCO JEŠTĚ JDE. Objasním to.

Konec vztahu a tedy (psychologicky řečeno) odpojení jednoho partnera, respektive rozpojení dosavadního emocionální pouta, nastane pouze tehdy, když ti dva vůči sobě nechovají už vůbec ŽÁDNÉ emoce – když si jsou zcela lhostejní. Jenže to tihle dva evidentně nejsou. Oni jeden vůči druhému stále něco cítí, i kdyby to byl jen nějaký historický dluh.

A teď řeknu něco, co se Vám, Eliško, nebude líbit a zpočátku ani nebudete chápat, proč to říkám: Je DOBŘE, že si dali ještě jednu šanci. Proč?

Protože kdyby si tu “ještě jednu šanci” nedali a on by neustále měl ve své hlavě ne-lhostejnost, tedy, že si tu “ještě jednu šanci” měli dát, že nevyzkoušeli úplně všechny alternativy, že jejich vztah mohl přece jen ještě nějak fungovat, NESOUSTŘEDIL BY SE tento muž na vztah s Vámi, NEBYL BY SCHOPEN ho budovat, byl by pořád CITLIVÝ na jakoukoli dávnou vzpomínku i třeba jakékoli ozvání se své manželky.

Z toho plyne: Dokud člověk nemá úplně uzavřenou, to znamená dořešenou minulost – dokud není přesvědčen, že minulost je definitivně mrtvá –, tak je pro něj minulost stále živá a dál se stává součástí jeho přítomnosti. Proto jsem napsal knihy 250 zákonů lásky a Spolu. Protože doporučuji všem, kteří cítí u svého nového partnera nedořešenou minulost, aby mu poskytli čas – aby mu dali prostor vrátit se do minulého vztahu nebo si alespoň s dosavadním protějškem vyříkat všechno nevyříkané. Je to totiž paradoxně NEJKRATŠÍ cesta k našemu budoucímu vztahu s tímto člověkem. Čím dříve si vyřeší minulost, tím dříve pak budeme moci KONEČNĚ NERUŠENĚ budovat JEN SVOJI budoucnost.

Kdy “návraty” nevycházejí

Své knihy 250 zákonů lásky a Spolu jsem věnoval těm vztahům, které ještě připouštějí možnost, že by mohly krizi přestát. V knihách ukazuji v jednotlivých konkrétních případech jak.

Současně však vím, jak tvrdá jsou data. A proto, Eliško, nyní řeknu něco pro Vaše uklidnění. Vyjdu přitom ze statistik:

  • V průměru čtyři z pěti vztahů, které si dají “ještě jednu šanci”, zkrachují. ALE! Musím vysvětlit proč.

A k tomu musím doplnit důležitý dodatek: V průměru čtyři z pěti vztahů, které si dají “ještě jednu šanci”, zkrachují, JESTLIŽE v mezidobí, kdy vztah byl rozhádaný, jeden z těch rozhádaných partnerů POZNÁ NĚKOHO JINÉHO, s kým mu je dobře.

Proč je to tak důležitá okolnost? Protože ten, kdo si s dosavadním vztahem spojil negativní emoce, poznal tři zásadní informace:

  1. Že na světě je ještě někdo jiný, s kým mu je stejně dobře nebo dokonce LÉPE
  2. Že, i když dá dosavadnímu vztahu a dosavadnímu partnerovi “ještě jednu šanci”, bude po celou dobu této nové šance NETRPĚLIVÝ, ba “jako na jehlách”, že ten lepší protějšek, kterého mezitím poznal, mu zatím může utéct
  3. Že je všechno již úplně jiné. Tato situace (znám někoho lepšího) je totiž diametrálně odlišná oproti té, kdy se s někým jenom pohádáte, chvíli o samotě trucujete a pak se s protějškem opětovně domluvíte na “ještě jedné šanci” – dobrovolně se spolu vrátíte DO STEJNÉHO místa vztahu a k problému, který se napodruhé pokusíte vyřešit. Rozdíl je to v tom, že Vy už nejste tak motivovaní to rozbité opravit. V hlavě máte věčnou otázku: PROČ VLASTNĚ? Proč se mám ještě jednou zdržovat tím vztahem, který už jednou skončil špatně, zatímco tamhle na mě čeká někdo, s kým mi nikdy špatně nebylo, s kým mi vždy bylo jenom dobře?

Věřte, Eliško, že manželka Vašeho přítele to momentálně vůbec nemá snadné. Musí totiž souběžně vyřešit dvě těžké a možná i nevyřešitelné věci: Musí vyřešit problém, který spolu už jednou NEvyřešili a jehož nevyřešení jejího partnera vedlo k touze odejít ze vztahu. Můžeme se důvodně domnívat, že pokud to spolu nezvládli vyřešit už jednou, je odvážné myslet si, že to zvládnou napodruhé. A to tím spíše (a to ta druhá obtížná věc), když musí ona – kromě problému, který se vleče z minulosti – ještě zároveň pocitově bojovat s Vámi, tedy s někým, kdo jejímu partnerovi nikdy neprovedl nic zlého, kdo se s ním třeba ani nikdy nepohádal, ZATÍMCO ONA MNOHOKRÁT.

Vžijte se do její kůže: Jak může v očích svého manžela znamenat víc, když historicky je v jeho srdci zapsáno více zranění souvisejících s ní?

A přesto, nebo možná právě proto, Vás, Eliško, poprosím: Nechte nyní oba být. Nebrojte proti jeho manželce, neshazujte ji, nepište svému příteli schválně emocionální SMS v době, kdy víte, že oni dva spolu jsou a něco řeší. Nedělejte zkrátka nic, co by Vás v jeho očích shodilo, nebo co by ona mohla KONEČNĚ použít proti Vám. Tím větší šanci máte.

A ještě něco: Prospěje Vám, když se vcítíte do její osoby. Jednou v její kůži třeba i budete. To znamená: Budete mít muže, kterého vroucně milujete, jen se něco ve vztahu pokazilo. Možná zjistíte, že byste vůbec nejednala jinak než ona: Také si to s ním budete chtít vysvětlit. A to nejen kvůli vztahu, už kvůli svému svědomí – abyste si byla jistá, že jste udělala všechno, co jste mohla, pro případnou záchranu vztahu. Právě tak mohou být motivovaní oba. Neznamená to, že to jejich vztahu pomůže, ale může to pomoci jim oběma jako nešťastným srdcím, aby se ujistila, zda k sobě patří, nebo opravdu ne. Čím jistější si oba DEFINITIVNÍM ZÁVĚREM budou, tím spíše potom můžete mít vy dva klid na následný vlastní vztah. Protože jestliže se on ujistí, že ke své manželce už nepatří, tím lehčeji uzavře minulost, aniž by si doživotně vyčítal, že něco zanedbal.

A naopak, Eliško, kdybyste ho nějakým emocionálním zásahem nyní zmanipulovala a přetáhla k sobě, věřte mi, že on by na vztah s Vámi za této situace ještě nebyl připraven. Na svou manželku by dál myslel. A možná by se k ní záhy stejně vrátil, protože by zkrátka cítil VNITŘNÍ DLUH – jako když prodáváte byt a potřebujete se “ještě jednou” přesvědčit, že jste si z něj odvezli skutečně všechno, co je pro Vás důležité. Mít jasno, o to tu jde.

Pamatujte si, prosím:

  1. Važte si lidí, kteří si NEJPRVE VYŘEŠÍ svou minulost, A TEPRVE PAK s Vámi budují plnohodnotný vztah.
  2. Říká se jim Stavitelé. Chtějí mít jistotu, že udělali skutečně všechno pro vztah, pro který se jednou rozhodli. Přičemž takový vztah mohou mít jednou s Vámi.
  3. Podíváte-li se na to z pozitivní stránky, je fajn vědět, že máte nablízku Stavitele – člověka, který i když se váš vztah bude hroutit, udělá raději “ještě jednou” všechno pro jeho záchranu.

Prožíváte momentálně to, co Eliška – jste v roli čekajících? Zajímá Vás víc? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.

Rozhodl se Váš protějšek trvale zůstat tam, kde přitom podle svých svou žádnou lásku necítí, a nebýt s Vámi? Ztrácíte víru v budoucnost? Využijte knihu Sami.

Prožíváte momentálně to, co Eliščin přítel – chcete se “ještě jednou” pokusit opravit vztah, který nefunguje? Využijte knihy 250 zákonů lásky nebo Spolu (pro zablokované situace, způsobené nekomunikací, nedůvěrou, rozdílnými postoji k minulosti nebo výchově dětí).

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart