Jak přežít zhasnutí dvojplamene

Potkat člověka, bez kterého, zjistíme, nemůžeme být, v okamžiku, kdy s ním nemůžeme být – může být něco masochističtějšího?

Zažít s ním krásnější chvíle než s kýmkoli předtím, a pak se ho muset vzdát?

Být znovu sami, anebo znovu ve vztahu, který nám s dosavadním partnerem neklape, a přitom pochopit, že to není tak docela “znovu” – naopak je to jiné než dříve, protože už víme, že naše spřízněná duše někde je, ale ne pro nás.

Když jsem psal svou novou knihu Sami, pak i pro tyto chvíle, kdy máme pocit, že se nám zbořil svět. Že to sami, bez té spřízněné duše, už nezvládneme. Kdy hledáme v sobě chybu, která zabránila vysněnému spřízněnému vztahu, nebo kdy ji hledáme v druhém, který od vztahu ucouvl ve chvíli, kdy jsme byli šťastní.

V nedělním živém vysílání Proč je lepší být sám než s někým, kdo nás činí osamělými padlo několik dotazů na dvojplameny. Jeden z odstínů popsala Andrea: „Petře, už nemám sílu žít. Jediné, nač mám ještě sílu, je napsat Vám. A svěřit se. A doufat, že mi třeba pomůžete najít naději. Bez ní to už nedám. Stalo se mi toto: Poznala jsem muže, svůj dvojplamen. Ale jednoho dne mi řekl, že se vrací do svého předchozího vztahu. Čtu právě Vaši knihu JáMy spřízněných duší, tu část o dvojplamenech, ale nedokážu se soustředit, každá myšlenka mi říká: Už nic nemá smysl, ani čtení, bez něj už nic tak dobré nebude. Dáte mi naději?

  • Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
  • Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.

Tak to jsi Ty, na koho jsem tak dlouho čekal…

Nejprve k pojmu: Jako dvojplameny se obecně označují “dvě poloviny jedné duše”. Jako když se potká jin a jang, jako když nastane plná rovnováha mužské a ženské energie, a to v takové vibraci, že ti dva si od první chvíle dokonale rozumějí. Pro člověka, který potká svůj dvojplamen, přesněji řečeno “protiplamen”, je to pocit ve smyslu: Takže na Tebe jsem tak dlouho čekal! To jsi Ty! Kde jsi tak dlouho byl? Cítíte se doma. Jako byste se znali tisíc let. A svým způsobem tomu i tak je. Ale to už je jiný příběh – tuto rovinu duševních vztahů ponechám stranou a vrátím se k meritu věci.

Dvojplameny se téměř vždy potkávají v takzvané karmické situaci. To znamená paradoxně ve chvíli, kdy spolu být nemohou nebo jejich vztah není tak snadný. Potkávají se proto, aby to nemohly nechat být, aby MUSELY HLEDAT CESTU. A to i ve vztazích, které do té doby klimbaly v letargii.

Dvojplameny se potkávají proto, aby pochopily jednak to, že ta absolutní láska, která jim do té doby nebyla dopřána, skutečně existuje a že je nádherná, avšak také že je konečná. Například že člověk je smrtelný (tohle poznání nabudou ti lidé, kteří o svůj dvojplamen, jenž nedávno potkali, následně tragicky přijdou), či že člověk je nedokonalý – tohle poznání zase dojde těm lidem, kteří sami jsou na vztah připravení, ale jejich protějšek, dvojplamen, pořád ještě ne, třeba proto, že ještě není zralý. Obvykle si myslí, že potkal jen hezký protějšek, například sexuálně přitažlivý, ale po čase zjistí, jak darebně chyboval, že ten muž nebo žena znamenali ve skutečnosti mnohem víc než jen tělo – že znamenali hlavně duši, a S TOU souzněli.

Zatraceně, proč jen jsme lidé?

Dvojplamen zkrátka umožňuje poznat, že existuje spřízněná duše, ale současně že v tomto lidském, hmotném, pozemském světě není vůbec snadné ji získat nebo si ji udržet. Že jako lidé nejsme ideální, bezchybní, že podléháme svým slabostem nebo různým svodům, tudíž jsme schopni sami sebe připravit o něco, bez čeho později, jak zjistíme, nemůžeme žít.

A to je ta lekce, kterou nám dvojplameny především dávají, kvůli které následně trpíme, která nás pak spaluje, ba která nám uvnitř vypaluje – proto mluvíme o ohni – zkušenost, že si musíme vážit toho, co máme, dokud to máme, ne až když to ztratíme. Že v lidském nedokonalém světě neexistuje rozhodnutí, které by bylo jednoznačné, tedy jen stoprocentně pozitivní, že každé naše rozhodnutí je současně odmítnutím něčeho opačného, že když se rozhodneme pro jednoho člověka, přijdeme případně o druhého člověka (dosavadního partnera), že se musíme naučit volit a následně jít ve směru své volby, nebát se vsadit i všechno na jednu kartu – pokud se pro tuto kartu ROZHODNEME SRDCEM, ne rozumem. Rozum totiž později všechno pochopí. Například to, že abychom byli šťastní, musíme naplnit své srdce, ne rozum. Rozum tedy touto zkušeností objeví, že má pomáhat srdci vysvětlovat jeho kroky, být na jeho straně, na jedné společné straně, protože pokud je srdce šťastné, pak bude šťastný i rozum – jen potřebuje čas. Čas, aby pochopil, proč se vyplatí jít cestou srdce. Ano, čas.

A přesně to, Andreo, potřebujete Vy. Čas. Abyste všechno pochopila. Objasním Vám co.

Mít vše dobré před sebou

Vy, Andreo, tvrdíte, že jste potkala svůj dvojplamen. Pokud tomu tak skutečně je, on se vrátí. A já Vám za chvíli vysvětlím proč. A pokud tím Vaším skutečným dvojplamenem není, pak to znamená, že Váš skutečný dvojplamen někde je a čeká. I k tomu se vrátím. Nejprve však k první variantě:

Pokud ten, kdo odešel, skutečně Vaším dvojplamenem je, pak to znamená, že odešel jen proto, aby si uvědomil, jakou chybu svým odpojením udělal a jak moc mu teď chybíte. Nebojte se, že to neucítí. Dvojplameny se totiž posilují, jen když jsou spolu. Jakmile jeden z dvojplamenů osiří, je zranitelný a snadno ho někdo (zůstanu-li v přirovnání k ohni) sfoukne.

Pokud on skutečně byl Vaším dvojplamenem, nebude nadcházející období vůbec lehké ani pro něj ani pro partnerku, ke které se vrátil. On totiž právě proto, že se nyní ocitne jenom s ní a bez Vás, může pochopit, jak je v její společnosti a bez Vás osamělý, jaký je rozdíl mezi Vámi a ní – co s Vámi měl a co s ní už nemá; co máte jenom Vy, o co odchodem od Vás přišel, ba co umožnil, abyste teď už dávala možná někomu jinému. Tohle je skutečně spalující pocit dvojplamene – uvědomit si jak to, že protější polovička není se mnou, tak to, že je možná s někým jiným, dokonce šťastnější než se mnou, zatímco já jsem bez ní nešťastný.

To je důvod, proč skutečný dvojplamen takové odpojení nevydrží. A druhá varianta?

Pokud ten, kdo odešel, Vaším skutečným dvojplamenem není, pak to poznáte v okamžiku, kdy na svůj skutečný dvojplamen narazíte. Náhle totiž ucítíte něco daleko většího, intenzivnějšího než s předchozím přítelem. V tom momentu si uvědomíte, že i když jste předchozího přítele velice milovala, a to i poté, co od Vás odešel, tak nyní nesrovnatelně víc milujete člověka, který má pro to dva základní předpoklady – stejně obrovsky miluje Vás a navíc neodchází.

Tohle jsou jen dva možné scénáře, které máte před sebou. Buď návratskutečného dvojplamene, anebo příchod skutečného dvojplamene.

A tak se ptám, Andreo i všichni ostatní, kteří nad svou budoucností chcete zlomit hůl: Tohle nechcete zažít? Já bych to zažít chtěl. Já bych se nemohl dočkat. Já bych se tak ohromně těšil, měl bych už teď natolik dobré emoce a úsměv na tváři, že by mě vůbec nenapadlo ukončit život. Proč také – proč připravit sám sebe o happy end? Mám přijít o šťastný konec, o to, kvůli čemu jsem se narodil a kvůli čemu jsem protrpěl tu bolestnou část vztahu dvojplamenů? To snad ne.

Pamatujte si, prosím:

  1. Život je jako kniha. Pokud nerozumíte té nepříjemné kapitole, kterou právě prožíváte, nečtěte ji pořád dokola, ani kvůli špatnému ději nezavírejte a nevyhazujte celou knihu. Prostě jen obraťte list, respektive obracejte listy a hledejte. Co? Přece vysvětlivky. Ty v žádné knize nejsou hned na první stránce.
  2. Vždycky časem pochopíme, proč právě tato bolestná kapitola, kterou nyní prožíváme, měla svůj smysl. I v případě dvojplamenů.
  3. Kdyby ten, kdo je naším skutečným dvojplamenem, neodešel, nepoznali bychom, jak ohromně šťastní můžeme být, až se jednoho dne vrátí. A kdybychom za dvojplamen mylně nepovažovali toho, kdo naším dvojplamenem ve skutečnosti není, nepoznali bychom, jak slastné může být uvědomit si svoji chybu ve chvíli, kdy se náš skutečný dvojplamen poprvé objeví. (Ale já tohle rozebírám v knize JáMy spřízněných duší, protože dvojplamen je jedna z forem spřízněných duší, sice často těžkých a bolestných, ovšem na konci celého procesu je porozumění a štěstí.)

Máte pocit, že jste ztratili svou spřízněnou duši? Neukvapujte se. Využijte knihu JáMy spřízněných duší.

Špatně zvládáte samotu, tím spíše před vánočními svátky? Knihu Sami si můžete rezervovat v předprodeji zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart