Proč jednou poděkujeme tomu, kdo nás opustil

Neumíte si něco takového představit?

Zavolat na číslo svého ex-partnera a PODĚKOVAT mu za to, že odešel?

Nebo dokonce, že by Váš příští partner PODĚKOVAL tomu, kdo Vás opustil?

Sužuje Vás v tuto chvíli pouze bolest z rozchodu a přání, aby ten, kdo odešel, se vrátil? Myslíte, že jen tehdy jste schopni PODĚKOVAT (Děkuji, že jsi zpátky)?

Když jsem vytvářel vánoční SNÁŘ, řešil jsem souběžně mnoho případů splínů, úzkostí, ba frustrací lidí, kteří bez přítomnosti ex-partnera neviděli důvod žít, ba že by se někdy mohli ještě na něco těšit. Propadli do citové jámy (viz kniha JáMy spřízněných duší), přesvědčeni, že ten, kdo odešel, je TEN JEDINÝ, koho kdy mohou milovat, ba kdo kdy je může milovat.

Od nedělního živého vysílání na téma Co dělat, když milujeme člověka, který odešel zodpovídám nesčetně dotazů, které mají podobu například toho, co mi napsala Olga: „Petře, nemám chuť žít. Všechno, co jsem uměla a byla schopna dát, jsem dala člověku, který mě právě opustil. Jak mohu ještě věřit nějakým vztahům, když ani všechno, co jsem do tohoto vztahu dala, nakonec nestačilo k tomu, abych si vztah udržela?“

Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přímý přehrávač či proklik do aplikací výše). Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.

Odpovím samozřejmě i Olze, respektive všem dalším tazatelům, které trápí podobný problém.

Kde končí Tvoje moc

Prosím, nikdy nehledejte přílišnou souvislost mezi tím, co všechno jste pro vztah udělali, a jak se následně zachoval ten druhý. Ačkoli jsme jako děti byli vychováni metodou příčin a následků, tedy „Když budeš poslouchat, dostaneš odměnu“, ve skutečnosti mezi naším jednáním a jednáním někoho druhého není valná vazba. Ostatně, poznali jsme to už jako děti – jestliže jsme byli hodní a odměna přesto nepřicházela. Nebo dokonce: Když jsme byli hodní na lidi, kteří se nám poté vysmívali, okopávali nás, šikanovali nás.

A proto naše jednání a následné jednání druhých lidí jsou principiálně dvě oddělené entity, které navzájem nemají nic společného: Co jste pro vztah udělali Vy, vypovídá především o tom, JACÍ JSTE VY. Jak se zachoval ten druhý, vypovídá především o tom, JAKÝ JE ON.

Z toho plyne, kam sahá Vaše moc a kam už ne. Když se někdo ROZHODNE odejít, nezabráníte mu v tom; neodejde jedině tehdy, pokud ON změní své rozhodnutí. Ano, je to o něm.

A stejně to platí o jeho motivaci odejít: ON si důvod, proč odejít, pokud SÁM CHCE, vždycky najde. I kdybyste mu dali tisíc důvodů, proč by měl zůstat, potažmo tisíc argumentů, co všechno jste pro něj kdy udělali, ON přesto použije jako důvod k odchodu tu jednu jedinou věc, kterou jste pro něj neudělali. Anebo jednu jedinou věc, kterou pro něj udělal či udělá někdo jiný. Anebo Vám důvod ani nesdělí, protože ON nechce.

To znamená: Celý příběh odchodu člověka není primárně o Vás, ale primárně O NĚM. O tom, co ON chce, pro co se ON rozhodne, co si ON vybere. A to včetně toho, jak Vás vidí: Když se budete DŮSLEDNĚ starat o děti, on Vám vytkne, že se JENOM staráte o děti. Když se NEBUDETE důsledně starat o děti, on Vám vytkne, že se NEDOSTATEČNĚ staráte o děti. Moc, nebo málo – to vždy určuje ON. Je to o jeho vnímání světa, respektive o jeho chtění, zda Vám vůbec něco vyčíst chce.

Je jedno, co uděláš

Když se budete „HODNĚ“ zajímat o to, jak se Váš partner má, jemu to může vadit úplně stejně, jako když se „VŮBEC“ nebudete zajímat o to, jak se má.

Když se budete „AŽ PŘÍLIŠ“ hezky oblékat, pro něj to může být důvod k žárlivosti, stalkování, ponižování, urážkám, posměškům, „komu se jako chcete na ulici líbit“, a třeba i k psychickému teroru, paradoxně úplně stejně, jako když se naopak nebudete „PŘÍLIŠ“ hezky oblékat, a tehdy Vás bude deptat, že se za Vás „na ulici stydí“.

Když, Olgo, BUDETE doma uklízet, vařit, prát a žehlit, můžete být pro muže, který na Vás chce najít chybu, „domácí puťka, která se točí akorát kolem plotny a vůbec není do světa“, a když naopak doma NEBUDETE uklízet, vařit, prát ani žehlit, můžete být pro muže, který na Vás potřebuje najít nedostatek, „až moc do světa“, „rajda, která doma nic nedělá“.

A proto zdůrazňuji, že je v zásadě úplně jedno, jak se budete, nebo nebudete chovat. Kdo chce psa bít, ten si totiž hůl vždycky najde. Je to O JEHO ROZHODNUTÍ vidět Vás v konkrétním světle. Když se ON rozhodne, že si Vás nebude vážit, nebude na Vás vidět nic, co by pro něj mělo hodnotu, a vážit si Vás nebude, i když doma budete dělat stojky a snažit se sebevíc.

Já vím, že takové naložení s milujícím člověkem je bolestivé. Ale – když se nad tím trochu víc zamyslíme, zjistíme, že ono nás to bolí vlastně jenom tehdy, když PŘEDPOKLÁDÁME, že svým vlastním jednáním OVLIVNÍME to, jestli nás druhý má rád. Že když pro něj budeme dělat víc, on nás bude mít rád víc. Ale to je omyl, lep, na který jsme skočili v dětství. To, jestli nás někdo má rád, je především o něm, o jeho schopnosti mít vůbec jiného člověka RÁD, o jeho schopnosti vůbec VIDĚT, co pro něj jiný člověk dělá, o jeho schopnosti OCENIT, co pro něj jiný člověk dělá, o jeho schopnosti nejen brát, ale TAKY DÁVAT.

To je člověk, kterého POTŘEBUJEME ve vztahu.

A to bývá v takovém případě současně člověk, jakého jsme dosud ve vztahu neměli.

To si musíme uvědomit.

Pro koho pláčeš?

Není žádný důvod plakat pro člověka, který si nás nevážil. Není žádný důvod chtít ho zpět.

Pokud už máme pro někoho plakat, tak přece jedině pro člověka, který si nás vážil. A toho chtít zpět.

Pokud jsme takového člověka po svém boku měli a on například zemřel, tak to je samozřejmě ztráta. Ale přijít o člověka, který si nás nevážil, to není ztráta, ale z dlouhodobého pohledu spíše zisk. Proč? Protože nás jeho odchod nevzdaluje, ale přibližuje ke vztahu, o kterém sníme a který jsme si vymezili před chvílí.

A až takový vztah mít budeme, tak se stane něco dnes nepředstavitelného: My zpětně poděkujeme tomu člověku, který si nás dnes neváží, a to z několika důvodů:

  1. Díky zkušenosti (že si nás neváží člověk, pro kterého přitom děláme maximum) budeme vědět, jak HODNOTNÉ je, když si nás někdo váží. Že to vůbec není SAMOZŘEJMÉ, ale vzácné, a to tím víc, čím víc špatných zkušeností jsme do té chvíle nabyli.
  2. Tomu, kdo nás lehkovážně opustil, bude zpětně vděčný i ten, kdo přijde do našeho života. Protože právě nebýt toho, že si nás ex-partner nevážil, on by nemusel mít ve vztahu člověka, který si ho vážit bude. A to proto, že nebýt špatné zkušenosti, nevěděli bychom, že vůbec máme TOLIK ocenit člověka, který si nás váží. Mysleli bychom, že je normální vážit si člověka, který pro vztah dělá maximum. Ale ono to normální není. A to pochopíme jedině tehdy, když na nevážení si narazíme.

Opravdu není důvod plakat. Ta špatná zkušenost nás paradoxně obohatí a rozšíří nám pohled. Zúžený pohled máme naopak tehdy, když hned v prvním vztahu narazíme na člověka, který si nás rovnou váží za to, co pro něj i vztah děláme. Tehdy nám totiž připadá NORMÁLNÍ vážit si nás. A to proto, že nemáme JINOU zkušenost.

Ale když nejprve potkáme člověka, respektive více lidí, kteří si nás neváží za to, co pro ně i vztah děláme, tak pro nás potom má MNOHEM VĚTŠÍ hodnotu jiný člověk, který si nás docela obyčejně váží.

A tak, pokud jsme sami a rozbombardovaní z posledního vztahu, zkusme už začít být vděční tomu, kdo nás opustil, za to, že nás opustil. Možná to ještě bude znít našemu srdci i rozumu šíleně a neuskutečnitelně. Ale právě když připustíme „Co když je to tak v pořádku, co když nás čeká něco lepšího?“, můžeme se vnitřně uvolnit, pročistit, ba dokonce natěšit, a tím sami sebe připravit na to, aby se po našem boku mohl objevit někdo jiný. Někdo, kdo nás NEOPUSTÍ. Někdo, koho si momentálně vůbec neumíme představit – aby ne, jestliže jsme nikoho takového dosud v životě nepotkali?

Až přijde, bude velmi vděčný tomu, kdo nás opustil a nechal jít. Protože svým odchodem dal té nové osobě příležitost, aby v našich očích TOLIK vynikla. A to i tehdy, když se k nám bude ze svého pohledu chovat „úplně normálně“ – úplně normálně si nás vážit za to, co pro vztah děláme. Jenže my už díky své zkušenosti budeme vědět, že to normální není, že to je velmi vzácné.

Pamatujte si, prosím:

  1. Pokud Vás opustil člověk, který si Vás nevážil, pro Vás to není ztráta. Pro Vás je to naopak důležitá šance mít nyní po svém boku jiného člověka, který si Vás vážit bude. A který přijde.
  2. A až přijde, uvidíte, jak obrovsky poděkuje tomu, kdo si Vás nevážil a kdo Vás opustil. Jak jinak by Vás mohl mít nyní ve svém životě a ještě navíc vděčné i za naprosté maličkosti, které pro Vás s láskou udělá – kdyby od Vás ten předchozí neodešel bez lásky a vykřikující, že si nezasloužíte vůbec nic?
  3. Naučte se děkovat za to špatné. Umožňuje Vám to do budoucna nejen poznat, ale i ocenit to dobré, a to mnohem víc, než kdybyste to špatné nikdy předtím nepotkali. Naučíte se vážit si dobrých lidí, které byste bez špatných zkušeností možná s nezájmem přehlédli, v domnění, že „na nich nic zvláštního není“. Je. A co to je, to nám umožňují pochopit právě ti špatní.

Věřili jste, že už jste konečně potkali spřízněnou duši, ale ona Vás opustila nebo se jako přítel přestala chovat? Co se mohlo pokazit? Byla to jenom Vaše iluze, nebo jste někde mohli udělat chybu, kterou je možné ještě opravit? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.

Pokud ji někomu věnujete jako vánoční dárek, nechcete ji opatřit také mým vlastnoručním věnováním? Jestli ano, vepište křestní jméno obdarovaného do poznámky před potvrzením své objednávky. Rád na první stránku napíšu svůj osobní vzkaz, ať Váš blízký člověk najde pod stromečkem skutečně OSOBNÍ překvapení.

Vánoční SNÁŘ pro sebe nebo blízké lidi, kteří se v dnešní době trápí negativními pocity nebo myšlenkami, můžete přidat do košíku zde. Darujte svým blízkým zklidnění, podporu, motivaci do každého dne v jejich životě.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart