Proč lidé odcházejí od 90procentních partnerů

Byl to můj vůbec první případ z oblasti partnerských vztahů.

Kamarád.

A já si mohl hlavu ukroutit už při naší první schůzce.

„Petře, znáš mou ženu. Je skoro dokonalá,“ začal.

SKORO. Už to slovo mě zarazilo. Proč to zdůrazňuje? Všichni přece víme, že nikdo není dokonalý. Tak co má za lubem?

 „Ale,“ začal kličkovat, „víš, není bruneta. A taky mě sex s ní už moc nebaví. A taky pořád řeší děti…“

„No a?“ snažím se mu pomoci, aby se konečně „vyžvejkl“.

„No a teď je tu jiná žena,“ kroužil kolem horké kaše. „Ta je bruneta. S tou mě sex baví. A vůbec neřeší děti, protože žádné nemá.“

„No a?“ posouval jsem se ho dál k přiznání barvy.

Zhluboka se nadechl a konečně to vytlačil: „Prostě odcházím od manželky. K té milence. Ona je prostě dokonalá.“

„Ne,“ chtěl jsem okamžitě vykřiknout, ale pak jsem to slovo zadusil. A jen jsem přikývl. Dobře děláš, kamaráde, protože potřebuješ udělat tuto chybu, která Tě bude hodně bolet, hodně mrzet, a tudíž Tě hodně naučí.

V partnerské psychologii se té chybě říká Vyměnit devadesát za deset. 

Tři zákony

Když jsem vytvářel vánoční SNÁŘ, měl jsem v hlavě i ty lidi, kteří budou mít nejsmutnější Vánoce. Bez milovaného protějšku. Ten protějšek nezemře, ale právě v nejcitlivější dobu odejde. Bude muset. Bude muset se rozhodnout. Bude-li stát mezi partnerem a milencem, na Štědrý den bude muset ukázat jen na jednoho. Vánoce jsou tak urychlovačem těchto tvrdých rozhodnutí.

Vánoční SNÁŘ tedy pokládám pod stromeček i těm, kteří se mě každý rok ptají: Proč lidé opouštějí dobré partnery. Proč odcházejí ze vztahů, ve kterých si vlastně na nic podstatného nemohou stěžovat. Proč jdou přesvědčeni, že dělají správný krok, aby poměrně záhy toho kroku litovali. I proč se nakonec snaží vrátit tam, odkud sami úmyslně odešli, a prosí o novou šanci toho, u koho se jakékoli šance dobrovolně zřekli.

Někomu tyto otázky nedávají smysl. A tak, když to vysvětluji (typicky na velkých setkáních, jaké bude 16. listopadu – viz vstupenky Večerní program), začínám z opačného konce a povšechně: Co vlastně v lidském životě dává smysl? Na jakých zákonech je lidský život postaven?

Důležité, pro pochopení případu výměny 90 za 10, jsou tyto tři:

1. Nikdo není dokonalý.

2. Každý jsme jiný.

3. Změna je život.

Na pochopení právě těchto zákonů závisí to, zda se člověk dopustí stejné chyby jako můj kamarád. Proč?

Nikdo není dokonalý, znamená, že každý máme nějaké chyby. Vždycky nějaké mít budeme. Nikdy nebudeme bezchybní. To je objektivní realita.

Subjektivní realita může být opačná. Pod vlivem nejsilnějšího narkotika, jaké je známo – zamilovanosti – chyby druhého nespatřujeme. Neznamená to snad, že by žádné neměl. Jen je přes růžové brýle určitou dobu nevidíme. Konkrétně po tu dobu, která musí uběhnout k tomu, abychom si na druhého zvykli. Celou tu dobu se kolébáme na sladkých vlnách představy „dokonalé bytosti“, „spřízněné duše“, „vysněného partnera“. Jak se návyk na člověka prohlubuje, opiát jménem Zamilovanost polevuje a chyby druhého se zdánlivě objevují. Neznamená to však, že by je předtím neměl. On je měl vždycky. To jenom příroda chtěla, abychom spolu trávili soustavně a pravidelně dostatečně dlouhou dobu, než si na druhého zvykneme. Pak už se nám těžko odchází. A to přesto, že už ho vidíme takového, jaký ve skutečnosti je – „ne tak dokonalý“, „ne tak spřízněný“, „ne tak vysněný“.

S koncem zamilovanosti přichází velký otazník. Bude vztah pokračovat? Ustojíme partnerovy objevené nedostatky? Pokud ano, na zamilovanost naváže láska, tedy schopnost milovat člověka přes jeho kazy.

A pak přichází velká zkouška.

Každý jsme jiný, znamená, že na jednu stranu všichni máme nějaké chyby, ALE každý máme jiné, a stejně tak všichni máme nějaké přednosti, ALE každý máme jiné.

Můj kamarád tak na manželce konečně viděl chyby. Protože člověk je přizpůsobivá bytost a podle psychologických studií stačí v průměru jednadvacet dní vytrvalého působení a lidský organismus si zvykne na cokoli, s chybami se vyrovná.

Současně však kamarádova přizpůsobivost začala otupovat, vedle vnímání chyb, také vnímání manželčiných předností. Jednadvacet dní vytrvalého působení a i nejúžasnější přednosti se přejí, okoukají. Nové se stává zánovním až obstarožním, každodenním, samozřejmým, běžným, všedním, stereotypním, nudným.

A do toho vstoupí jiný člověk.

Ten, který „nemá žádné vady“. Ten, který „má jen přednosti“.

Tak to bylo u kamarádovy manželky, když ji viděl poprvé.

Stejně to bylo u kamarádovy budoucí milenky, když ji viděl poprvé.

Psychologie hovoří o výměně devadesát za deset proto, že muž v takové situaci může uvažovat takto:

  • Ano, moje manželka je milá, hodná, pracovitá, skoro dokonalá. Ale má nějaké chyby. Takže sečteno, podtrženo: má 90 bodů/procent ze 100. 
  • Co konkrétně jí chybí k dokonalosti? Hnědé vlasy, sexuální náruživost a bezdětnost. To je těch 10 procent, které jí scházejí do 100.
  • Zdůrazněme si to: Hnědé vlasy, sexuální odlišnost a bezdětnost představují to, co chybí ženě k dokonalosti.
  • A je-li můj nový objev bruneta, sexuálně odlišná a bezdětná, pak to znamená, že má těch 10 procent, které chybí mé 90procentní manželce.
  • Jinak řečeno: Má-li moje milenka přesně to, co chybí 90procentní ženě, pak musí být 100procentní! Počítám správně?

Změna je život, to už je jen logický následek. Kamarád, který se v manželství cítil okoukaně, přejedeně, znuděně, beze změny umíral. S vidinou změny ožil.

S představou, že potkal 100procentní ženu, opustil domov. Nevarovalo ho, že stejný pocit měl už jednou – když se před lety seznámil s budoucí manželkou. I ona se mu přece zdála 100procentní.

Střih v čase.

Tři zrady

Sedíme spolu ve stejné kavárně. Opět má zasmušilý výraz a neumí se vymáčknout.

Až pak zaštká: „Co jsem to provedl za hloupost?“

„Už?“ zeptal jsem se. „Už Ti to došlo?“

Zahanbeně svěsil hlavu. „Nikdo není dokonalý,“ připomněl si první zákon života.

Opravdu, jak pominula jeho druhá zamilovanost, i na milence spatřil chyby. Ani milenka tak nebyla 100procentní. Bohužel, nebyla prý ani 90procentní.

„Každý je jiný,“ opakoval pro změnu druhý zákon života a posmutněl, že jeho milenka sice skutečně měla těch 10 procent, které scházejí jeho manželce, jenže během jednadvaceti dnů, kdy se tvoří návyk a polevuje zamilovanost, současně poznal, že jeho milenka nemá nic z těch 90 procent, které zdobí jeho manželku.

Před mužem zase stanula žena s chybami. Jen to nebyla manželka, ale tentokrát milenka.

„Já jsem vlastně vyměnil 90procentní manželku za 10procentní milenku,“ bědoval, když provedl součet jím kvitovaných předností.

Povzdechl si. Právě nabral zkušenost, že i když milenka neměla ty „chyby“, jaké mu vadily na manželce, neznamenalo to, že nemá vůbec ŽÁDNÉ chyby.

Bezchybný člověk totiž neexistuje.

Tři ponaučení

Při velkých setkáních jsem vůbec nejčastěji tázán na to, „jak může člověk být tak hloupý, že udělá tak velkou chybu“. Mnohdy lidé, kteří přijdou na setkání se mnou, lynčují sami sebe. Jenže lidé prostě nejsou dokonalí, chybují a chybami se učí. Mohou ovšem také zbytečným chybám předejít.

Proto jsem napsal knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, kde objasňují, CO NÁS KTERÁ zkušenost má NAUČIT. Bezchybní lidé opravdu neexistují. Bezchybným samozřejmě nebyl ani můj kamarád. A proto jsem na začátku jeho příběh mlčel a nevykřikl NE, tohle nedělej. On totiž potřeboval udělat chybu, která ho bude hodně bolet – aby ji pochopil, aby se ponaučil. Ale k tomu nejprve potřeboval porozumět tomu, jak se ta chyba vůbec stala.

Zatím byl schopen pochopit jen to, že:

  • Každý má nějaké chyby.
  • Druzí, i když nemají NĚČÍ chyby, mají VLASTNÍ chyby.
  • Není řešením pouze přeskočit z jednoho květu, který nás už omrzel, na druhý květ, který nás ještě neomrzel, protože i on může časem omrzet – jestliže to dovolíme.

A tento dodatek je důležitý. Kamarád totiž dovolil, aby ho manželka omrzela. Čím přesně?

1. Nepřicházej ze Země nedostatku. Přicházej ze Země dostatku

Žijeme v párovém světě. V každém okamžiku tak máme na výběr ze dvou možností.

Buď budeme na druhém v konkrétním okamžiku vnímat a sčítat převážně jeho přednosti, nebo převážně jeho nedostatky. Přitom platí: Není problém partnera, CO na něm převážně vnímáme. On má totiž obojí – jak přednosti, tak nedostatky, jako každý jiný člověk. Volba, co vnímáme a sčítáme, je pouze naše.

Budeme-li přicházet ze Země NEdostatku, budeme na partnerovi vnímat převážně to, co nám na něm vadí, co mu schází, co v našem vztahu nefunguje. V takovém případě budeme mít sklon hodnotit ho jako převážně NEdostatečného partnera. Výsledkem bude naše NEspokojenost s ním i s naším vztahem a snaha ohlížet se po nějakém jiném partnerovi, který JEHO nedostatky mít nebude.

A nyní se dostáváme k pointě, kterou si kamarád potřeboval uvědomit: Problém je, že přicházení ze Země NEdostatku je způsob myšlení člověka. Vidíme-li převážně nedostatky na současném partnerovi, při tomto nastavení je budeme hledat i na příštím partnerovi, jakmile poleví zamilovanost, která nám nedostatečný pohled dočasně pozastaví. A i na příštím partnerovi pak určitě nějaké kazy najdeme, protože neexistuje člověk bez nedostatků.

Proto: Přicházíme-li pouze ze Země NEdostatku, vždycky budeme ve svých vztazích NEspokojení a NEšťastní. Náš partner nám vždycky bude připadat NEdostatečný, dokud tímto partnerem bude člověk, a ne robot.

Naopak, přicházet ze Země dostatku znamená vnímat na druhém převážně to, čím je pozitivně jiný, co ho zdobí, co nám imponuje, co na něm oceňujeme. Opakuji: Jde o téhož člověka, mění se pouze náš přístup k němu.

Odměna za přicházení ze Země dostatku spočívá už v samotném takto nastaveném myšlení. Pozitivně totiž hledíme nejen na partnera, ale i na život kolem a také na sebe. Ano, i na sobě pak vidíme převážně to, čeho si vážíme, na každém dni převážně to, co se povedlo, na celém životě převážně to, co vychází a funguje.

Jedině člověk, který přichází ze Země dostatku, může být spokojen a v životě šťasten, protože jen on dokáže ocenit to, co má. (Ale to znáte z mé knihy obnovy sebevědomí Čtyři prány štěstí).

2. Mysli na Dar rozlišení

Člověk, který přichází ze Země nedostatku, si neváží toho, co má, dokud to má. Šance je, že si toho začne vážit v okamžiku, kdy to ztratí. Pak si totiž může uvědomit rozdíl mezi tím, co měl, a co už nemá, a chtít to, co měl a o co přišel, zoufale zpátky.

Dar rozlišení ale nefunguje hned. Vyžaduje svůj čas. A to minimálně ten čas, který je zapotřebí k polevení zamilovanosti v novém vztahu. Dokud je člověk zamilovaný, je slepý ke skutečnosti. Přednosti milovaného partnera zveličuje a nedostatky naopak bagatelizuje.

Jakmile však zamilovanost pomine, milenka se může postupně dostat do podobného světla jako předtím manželka. A to hlavně tehdy, pokud si muž udrží své obrácení do Země NEdostatku. Pak si také na mileneckém vztahu přestane vážit toho, co má, a začne mu vadit to, co tento vztah nemá. Logicky si pak může připomínat předchozí vztah, který absentující prvek mohl mít a zpravidla měl. Zpětně tak docení svou manželku, a to pohledem ze Země dostatku. Náhle si na ní ocení jejích 90 procent. Najednou mu to nepřipadá málo, ale naopak DOST.

3. Dokonalý vztah nespadne z nebe

Mou druhou klientkou v životě se stala kamarádem odmítnutá manželka. Vyprávěl jsem jí o Daru rozlišení, uklidňoval ji a prosil ji o trpělivost.

„Řekl mi, že jsem jenom 90procentní, a že on chce dokonalost,“ bědovala. Vysvětlil jsem jí tedy, že její manžel projde poznáním prvního zákona života, že dokonalost neexistuje, a všechno dobře dopadne. Dopadlo. Tedy z její strany.

Mou třetí klientkou v životě se ovšem poté stala kamarádem odmítnutá milenka.

„Řekl mi, že jsem jenom 10procentní,“ skuhrala a podobně jako předtím kamarádova manželka si zbytečně torpédovala vlastní sebevědomí.

Objasnil jsem jí tedy druhý zákon života, že každý jsme jiný. Proč jsem na to kladl důraz? Protože to, že si na ní jeden muž vážil jenom 10 procent, zatímco zbývajících 90 procent její bytosti pro něj nemělo hodnotu, ještě neznamená, že pro jiného muže nebude její bytost naopak 90procentní. Jiný muž bude mít jiné preference a potřeby. Zkrátka: Každý člověk je jiný.

Všichni tak máme ve světě svou spřízněnou polovičku, která naprosto ocení právě to, jací jsme. To, že nás nepotřebují miliony jiných poloviček, je v pořádku. Ani my nepotřebujeme po svém boku miliony lidí. Stačí nám jeden jediný člověk. Ten správný.

A jestli jej nacházíme, to je zčásti dáno naším přicházením ze Země dostatku a zčásti naší schopností vážit si toho, co ten druhý má, a to třeba právě proto, že jsme sami v minulosti už prošli Darem rozlišení.

Pamatujte si, prosím:

  1. „Dokonalý“, „spřízněný“, „ideální“ partner nespadne z nebe. S nikým nebudeme dlouhodobě tvořit úplně dokonalý pár – přece nic v lidském životě není dokonalé. Dlouhodobě šťastní partneři jsou ti, kteří na zdokonalování svých vztahů neustále pracují. Dokonalými je činí to, že jsou schopny odstraňovat nedokonalosti, řešit problémy, napravovat chyby, přičemž vždy platí, že i když se zlepšujeme, nikdy nedosáhneme dokonalosti. Nemá tedy smysl soudit sebe, druhé i náš vztah optikou NEdostatku, protože pak vždy nějaký nedostatek najdeme a vždy budeme nespokojení.
  2. Na druhou stranu, přiměřená nespokojenost je hnací silou pokroku. Nejsme-li přiměřeně spokojeni se vztahem, jaký je, společně na něm pracujme. Odsouzený k zániku je jen jediný vztah – ten, kde jeden nebo oba rezignují na komunikaci, na řešení problémů, na hledání a odstraňování chyb, zkrátka na zvládání nedostatků.
  3. Nezřídka se to stane právě proto, že si jeden druhého přestanou vážit. Že na druhém začnou vidět jen chyby. Že začnou přicházet ze Země NEdostatku a propadnou iluzi, že za plotem je tráva zelenější. Ne, pokud budeme přicházet jen ze Země NEdostatku, naše tráva nikdy nebude nejzelenější – v žádném vztahu. A pak budeme schopni vyměnit například devadesát za deset. A vystavit se potom krutému poznání, že stoprocentní člověk ani stoprocentní vztah vážně neexistují.
  • Kteroukoli z uvedených knih – Cítit rozumem, myslet srdcem, Čtyři prány štěstí nebo vánoční SNÁŘ – můžete ještě do Vánoc zakoupit zde. Pro balíček nemusíte nikam chodit, přijde Vám rovnou domů. A pokud si dovnitř přejete moje vlastnoruční věnování, uveďte křestní jméno své nebo obdarovaného do poznámky v objednávce.
  • Jedinou možnost setkání se mnou můžete využít zde (volte vstupenky Večerní program).

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart